Living Colour - Stain (1993)

Pro mě zvláštní uskupení nesmírně hudebně nadřených hudebníků s jazzovou i jazzrockovou průpravou, kteří dali v 80. letech dohromady velmi vzácný případ čistokrevné černošské rockové kapely, úspěch měl už debut Vivid (1988). Je to jediné album, které mám od nich ve sbírce, ale má unikátní živočišnou drsnost...

Po krátké bicí deklamaci se spouští dokonalý metalický riffostroj Go Away, Corey Glover (v r. 1986 si zahrál Francise ve Stoneově bestselleru Četa - kdo si vzpomene?) ovládne prostor vokály s dokonalým černým cítěním, je ale doma hlavně ve funku a soulu s atmosférickou linkou. Wimbish boří za čtyřmi dráty i baráky. Ignorance is Bliss je přístupný melodický, krásně vystavěný song opět na bytelném funkovém základě, slyšte opět uchu lahodící Gloverovy vokály a výrazné kytarové sólo. Leave it Alone je postavena zase na poctivých, těžkých hardrockových riffech, pánové sem ale nenuceně zapasovali i vzdušné, až popové vokály, přesto to zní výživně a skvěle. Bi je dokonalým příkladem nespoutaného hudebního koktejlu LC - neúprosně vpřed postupující melodie, rockové kytary a syntíky a rytmika se protínají s funky basou Wimbishe, který na albu vůbec řádí jak černá ruka, a popově načichlým hlasem - tady se mr. Glover blýskl. Přichází ale už Mind Your Own Business, ostrá rocková sekačka, kde úvod pomalu ve stylu Faith No More střídá rychlopalný refrén, kde máte pocit, že všichni uprchli z léčebny pro duševně choré. Zábava na druhou, nikdy mě to ale extra nevzalo. Ausländer je divoká drsná jízda, postavená na basových a bicích úderech, opět propojení se sametovými vokály. I tahle věcička mě nějak míjí a asi se to už nezmění... Je tu ale Never Satisfied - pořádně vazbené kytary a ostrý Gloverův hlas přinášejí pořádný vichr, refrén je ale odlehčený, všeobjímající a Glover zase ukazuje, že umí vyzpívat skoro všechno. Ústředního motivu se zkrátka nezbavíte, opravdu vyvedená melodie a podání skoro alternativně rockové. Z popové sféry pak pánové oprášili a vytesali náramně krásnou baladu Nothingness, s orchestrálním úvodem a nádhernými melodickými zákoutími se skvělými výkony hlavně Glovera a Wimbishe - ten se tu snad upsal ďáblu. Postman je čelní srážkou drtivého sabatovsko-zepelinovského riffování s úsečným Gloverovým projevem. Rock, poctivý a otesaný až na samotný prazáklad, ode mě dostává palec hore! Pak na nás pánové vypálí divotvorný experiment WTFF s kytarovými synťáky a děsivou rytmikou. Čelní srážka LC a takového Franka Zappy, to tedy zcela určitě... This Little Pig ovšem začíná stejně šíleně srážkou kytary a Wimbishova hřmění na čtyřech drátech, pak se rozjede rychlopalný kanón jako totálně odbržděný desetitunový náklaďák a nikdo nemá šanci to zastavit. Buď uhnete, nebo skončíte dva metry pod zemí. Zase tam cítím otisk páně Pattonova souboru. Uff. Hemp je zvukomalebnou atmosférickou miniaturou s vloženým hlasovým samplem, pětiminutovka Wall uzavírá normální verzi alba. Totálně destrukční vstup Wimbishe, pak ale krásně vymyšlená pozitivně laděná melodie s rockovou mašinérií na pozadí. Gloverovy vokály jsou uklidňující, až velebné, v kontrastu s valící se rockovou lavinou se samply, efekty a drtícími basovými údery. Bonusovka obsahuje ještě vyklidněnou, až šedesátkově zasněnou T.V. News a živou verzi velebného soul-funkového hitu Love Rears Its Ugly Head. Pestrost, bohatost a nadšení až do závěru.

Skutečně nesmírně zajímavý stylový konglomerát, někdo by možná řekl slepenec nebo mišmaš. Nekoukají napravo a nalevo a sahají po stylech a z každého si podle mě berou to nejkvalitnější, cítím tu i dobový otisk alternativního rocku (Faith No More). Není to nějaká moje srdeční záležitost, ale kvalitu a hudební mistrovství tomu upřít nemůžu...
reagovat

horyna @ 30.12.2016 13:32:30
Jedničku znám dobře, dvojku jsem slyšel jen z rychlíku a tolik mě nesebrala, ale možná je dobrá stejně. Každopádně díky za připomenutí opomíjené a invenčně výborné kapely, která by si zasloužila daleko většího uznání.

Martin H @ 30.12.2016 19:24:45
Zdravím EasyRockera.Od Living Colour znám velmi dobře prvotinu Vivid, potė jsem ještě slyšel album Caliedøscope, a to jenom proto, že penoz měl u nás v knihovně v době, kdy ta deska vyšla, poslechovku, na níž upozorňoval na comeback skupiny Living Colour. Tuhle desku neznám, ale asi nebude špatná. Dík za tip.

EasyRocker @ 30.12.2016 19:54:39
Dvojka je trochu jiná než debut, ale stále LC, určitě zkuste :-)

Epic 472856 2, 53:28
Black power Living Colour
Černoši a hard rock nebo metal, kdo to kdy slyšel? Už nejméně pět let ale nikoho nenapadne toto spojení zpochybňovat a většina bělošských metalových kapel má při poslechu nahrávek Living Colour nad čím přemýšlet než se dá do usilovného, patrně zbytečného cvičení. Hudba skupiny bývá označována jako funk metal, ale vzhledem k nepřebernému množství vlivů absorbovaných a přetavených kapelou, je tato nálepka málo výstižná. Bývalý baskytarista Muzz Skillings to kdysi vyjádřil: "Jsme rocková kapela, která má svůj pohled na vše." Což lze potvrdit u hudby i textů.
Ani potřetí nebudou příznivci inteligentního rocku ovlivněného kdečím, zejména však talentem členů skupiny, zklamáni. Autorsky se zapojil také nováček Doug Wimbish. Stain je dosud nejvíce kolektivní dílo. Reid, autor většiny materiálu na prvním i druhém albu, se podílí s jedinou výjimkou na všech skladbách, ale jen dvě složil a opatřil textem sám. Vlastními silami napsanou nejchytlavější věc na desce tu má bubeník Will Calhoun, pomalejší nádherné Nothingness. Nejspíš to bude příští singl (?). Když otevřete krvavě rudou krabičku a vložíte disk do přehrávače doslova se na vás vyvalí smršť úvodních nahrávek Go Away, Ignorance Is Bliss, první singl Leave It Alone a Bi. Vydechnout si není příležitost ani dál. Po celých téměř čtyřiapadesát minut (evropská verze má dvě skladby navíc) je co poslouchat. Calhounovy přesné, razantní a pestré bicí, Wimbishova hutná, mnohovrstevná baskytara, Gloverův hlas zvládající jakékoli tempo a zákruty hudby i textů. Přes technickou vyspělost kapely hraničící s dokonalostí je Reid také tentokrát se svými kytarami, a poprvé v tak velkém rozsahu i kytarovými syntezátory, pro nezaměnitelný zvuk Living Colour nepostradatelný. Jeho fantazie a šikovné prsty vytvářejí neuvěřitelné zvuky. Ať hraje sólo (zkuste třeba Leave It Alone, Never Satisfied, zejména však Mind Your Own Business) nebo doprovod. Zajímavé zvukové experimenty jsou v instrumentálce WTFF a ve "smyčcovém" Hemp. První bonus T.V. News navozuje "květinovou" atmosféru druhé poloviny 60. let. Nápodobou sitáru připomíná Harrisonovo Within You, Without You ze "Seržanta", zaujmou i Calhounovy bicí. Druhým přídavkem je živá verze jedné z nejlepších skladeb předchozího LP Time’s Up. Love Rears Its Ugly Head (Láska vystrčila svou ohavnou hlavu) zdařilý disk, obohacený opět množstvím konkrétních zvuků, uzavírá. Abyste postihli a vychutnali vše, musíte si pustit ještě několikrát.
**** Petr Nožička Moravský Jih 9/1993

reagovat