Reakce na recenzi:

Luboš - @ 29.07.2016

Kdyby za mnou přišel před pár lety syn, abych mu doporučil nějakou hard rockovou skupinu, tak bych mu doporučil Led Zeppelin, skupinu, která je pro mě symbolem tvrdého rocku se vším co k tomu patří „sex, drogy a rock and roll“. Kdyby za mnou přišel nyní tak bych mu doporučil Budgie. Od téhle velšské skupiny jsem měl před více jak čtyřiceti lety nahranou desku In For The Kill, která mě tehdy nezaujala, navíc mi vadil vokál Burke Shelleye. Navíc kamarád dostal po roce tehdy nové album Bandolier, a když jsem viděl obal s komiksovými postavami jezdců, tak jsem si jej ani nenahrál, nyní vidím i slyším, že to byla zásadní chyba. Budgie jsou pro mě nyní představiteli toho nejryzejšího a nejtvrdšího rocku, který na britských ostrovech vznikl na počátku sedmdesátych let. Kdybych se tehdy oprostil od předsudků a poslechl si i předchozí desky, tak by v mých očích tahle skupina možná přerostla i mé tehdejší rockové bohy.

Na téhle desce skupina představuje skupina svou verzi tvrdého rocku, jedná se o nekompromisní hudbu s výbornými instrumentálními výkony všech tří hráčů. Úvodní skladba Guts je extrémně tvrdá, fantastické bicí Ray Phillipse a ostrá kytara Tonyho Bourge, jsou hlavní deviza tohoto power tria. Zapomněl jsem na dunivou baskytaru Burke Shelleye a ten vokál mi nyní při poslechu ani nevadí. Velice pěkné je střídání tvrdých skladeb s akustickými skladbami, jako Everything In My Heart, nebo You And I, které jsou velmi krásné. Výborné skladby jsou například úvodní Guts, Rape Of The Locks, Homicidal Suicidal, nebo skladba s dlouhým názvem Nude Disintegrating Parachutist Woman. Již debutové album patří mezi nejtvrdší alba, která vznikla na počátku sedmdesátých let a tahle skupina se stala jedním z inspirátorů pozdější vlny heavy metalu v čele s Metallicou.

Pro mě je tahle deska jejich nejlepší album a proto mu dávám pět hvězdiček