Marcelus - @ 29.10.2012 | #

Obecně se dá říct, že k sólové tvorbě muzikanta, jenž se proslavil v nějaké fakt dobré kapele, přistupuji a priori s určitým despektem. Nejlepší invenční léta má totiž ten dotyčný už za sebou a jeho novinky jsou často jen jakýmsi derivátem starých pecek a přihříváním sólokariérní polívčičky. V tomto případě však moje skepse dostala pěknou nakládačku…

Už samotný nápad udělat desku s duem Robert Plant + Alison Krauss (uznávaná bluegrassová zpěvačko-houslistka) je sám o sobě zajímavý, výsledek myslím ale překvapil úplně všechny. Svědčí o tom množství cen včetně 5 grammy v těch nejprestižnějších kategoriích – album roku, nahrávka roku a skladba/píseň roku!

A jaké tohle album vlastně je? Označit ho (jako kolega Adam) slovem country je podle mě trochu zavádějící. To je jako říct o Gentle Giant, že je to jakási rocková kapela. Já sám bych tuhle desku charakterizoval jako contemplative country rock. Různou měrou se v jednotlivých skladbách střetává Plantův rockový přístup s countryovým Alison Krauss – to vše podbarveno bluegrassovou instrumentací (hodně je využíváno banjo či housle). Klasickou bluegrassovou skladbu tu ale najdeme vlastně jen jednu. A proč contemplative? Většina skladeb se nese v klidném až meditativním duchu, čemuž ještě přispívá bubeník, který často používá jen kopák (či co to je za buben). Až si říkám, že na něm snad musel mít fotku tchýně nebo co :o) Přesto to zní skvěle a je to jedna z věcí, která toto album vyjímá z davu jiných.

Objevil sem na něm něco nového, jistou osobitost, kterou ještě neznám. Je to zkrátka plně vybavené prezidentské apartmá v pětihvězdičkovém hotelu PLAntZA s A.ndělskou K.urtizánou uvnitř.

Matouš @ 31.10.2012 13:24:42 | #
miguel7:
Tak tys byl aspoň otevřeným posluchačem. Dokázal jsi neměřit Plantovu aktuální tvorbu prizmatem jeho minulé tvorby. A přesto tě tohle album nudí. Nerozumím tomu a upřímně rád bych si konečně poslechl nějaké zdůvodnění té nudy o které se tu pod tímhle albem stále mluví. No, myslím, že taky nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že nudné naprosto není. Jistě, tempo skladeb je spíš pomalejší a často se nemění. Někomu holt zkrátka nad knížkou vždycky začne padat hlava a je jedno jestli čte červenou knihovnu nebo Dostojevskýho...

Někdy si říkám, že jedna otázka je: Kdo co slyší, a druhá: Kdo co chce slyšet... No nic.

Ale jinak s tím náhledem na Planta celkem souhlasím.