horyna - @ 27.02.2020 | #

Velice přesně si pamatuji první poslech procolovského alba Grand Hotel. Čerstvě namlsán albovými přírůstky ze začátku kariéry tohoto souboru v čele s neochvějným rockovým pomníkem A Salty Dog, jsem zpočátku, řekněmě při první trojici písniček nevycházel z údivu. Tohle že jsou mí kreativní písničkáři Procol Harum? Kam se vytratila lehkost, nadhled, jiskra a zdravá upřímnost Trowerovi party? Postupně, zhruba od čtvrté skladby T. V. Ceasar už přistupuji na jejich (jinou) hru a druhá půle je už dokáže dokonale "očistit".

A důvody? Větší symbiózu symfonických prvků jsem očekával, ale ne v takové šíři. Orchestrální charakter a jemná pompézní dužina mě tenkrát pěkně vystrašili. Dnes jsem si na "tyhle P. H." už dávno zvyknul a poslouchám je stejně rád, jako jejich starší produkci. Zpětně jsem se dočetl, že tímto vývojem kapela reagovala na okolní trend kapel jako Pink Floyd, či The Who a snažila se svým novým, barvitějším a nástrojově bohatším pojetím okořenit další alba. Svůj podíl bude mít určitě i odchod dvorního guru a výrazné skladatelské persony, Robina Trowera.

Nakonec se vám celé album odkryje jako velice silné a v určitém směru i inovativní, alespoň na poměry Procol Harum. Úvodní stejnojmenná skladba čerpá z muzikálu, satiry, folkloru i klasiky. Charakteristický hluboký patos vně, přidávají táhlé smyčcové plochy a trochu Queen-ovské atmosféry. Jde o velice revoluční skok v tvorbě kapely. Do starší tváře Procol Harum pohlédneme při A Rum Tale a symfonické aranžmá převezme čtvrtá T. V. Ceasar. Progresivní pnutí cítím ze singlovky A Souvenir of London, která na ploše málo převyšující tři minuty naplno předvede kouzlo hudby této squadry. Následuje jedna lepší věc za druhou. Strhující Bringing Home The Bacon, až něžná For Liquorice John a především nenapodobitelná hymna Fires (Which Burnt Brightly) s ženským elementem Christianne Legrand. Tato skladba povyšuje celé album na stupně pro vítěze a právě ona bere ty nejcennější vavříny.

Šesté studiové album Grand Hotel je dalším výrazným mezníkem v tvorbě anglických Procol Harum a jen nás utvrzuje v tom, že nápadů a bravurních myšlenek měla kapela v sedmdesátých letech na rozdávání.

Otikk @ 27.02.2020 19:47:10 | #
Výborná recenze, Procol Harum je moje oblíbená skupina od prvního seznámení na Beat Clubu v 68.roce. První moje album
A Salty Dog. Momentálně všechna alba v prvním vydání, až po devítku. Tu větší symbiózu symfonických prvků je třeba vidět již přípravou předešlého alba In Concert with the Edmonton Symphony Orchestra v aranžích původních skladem pro spolupráci s orchestrem. To prý vedlo k odchodu Robina Trowera a hlavní slovo v aranžmá získal Gary Brooker .
Pokud si poslechnete toto album, zjistíte kde se vzala aranžmá skladeb na Grand Hotelu. Chtěl bych ještě upozornit na jeden titul, který tu není v diskografii a to The Long Goodbye: Symphonic Music of Procol Harum z roku 1985, záznam koncertu s London Symphony Orchestra, kde se opět skupina schází s původními členy R.T. a M.F. + hosté.