Danny - @ 27.12.2012 | #

Sting je zajímavý hudebník, dokáže svůj hudební intelekt rozpínat od jasných popových postupů až po fúze prosycené jazzem a improvizacemi. Do jeho hudebního jazyka se mu vejde vše, co k vytvoření nálady a atmosféry potřebuje, je v tom vlastně pořád ten jazzový přístup v rámci inteligentního popu. Proto Sting tak rád a často spolupracuje s jazzovými hudebníky a ti pak zvuk i celkové zpracování jeho alb výrazně ovlivňují a spoluvytvářejí. Nejvýraznějšími instrumentalisty jsou tu saxofonový kouzelník Branford Marsalis, bubeník Manu Katché a jazzový pianista Kenny Kirkland (jehož služby aktuálně využívala jazzová ikona Dizzy Gillespie). Talentovaný Kirkland zemřel v roce 1998 na infarkt, bylo mu 43 let. Na baskytaru nehraje Darryl Jones (jako na o dva roky starším debutu), ale sám Sting. V Hendrixově coveru "Little Wing" Stinga doprovází Gil Evans se svým orchestrem.

Album je pestré, střídají a míchají se rytmy, styly a různé hudební postupy. Kapela si hraje s barvou zvuku a také s různými dynamickými plochami. I v tižších pasažích jsme neustále atakováni harmonicko-rytmickými riffy, na mnoha místech se jazzuje, přesto nejde o samoúčelné exhibice, ale o drobnokresbu v rámci promyšlených celků. Najdeme tu repetitivní pasáže - třeba hned v úvodu alba se vstupní motiv "The Lazarus Heart" tvrdošíjně valí napříč skladbou, aby narážel na synkopovanou rytmiku i nepravidelnou melodickou linku. Podobné nápady prostupují celým albem, neposedné figury o sebe rafinovaně narážejí a vytvářejí nezvyklé hudební textury. V asi největším hitu alba, v písni "Englishman in New York" se krásným sólem blýskne Branford Marsalis; pod ním zní obligátní rytmický shuffle. "Little Wing" je zajímavá předělávka, Sting frázuje velmi uvolněně, melodii o něco více rozvinuje do odvozených harmonií a hraje si s ní, sólové party jsou rozsáhlejší než u originálu, střídají se tu skvělý Hiram Bullock se svou kytarou (i on už od roku 2008 není mezi námi) a opět Branford Marsalis. Nejprve oba improvizují, nakonec v mohutném finále hrají jednohlasně Hendrixův sólový motiv.

...Nothing Like the Sun je jedno z alb, které mě stále oslovuje a pořád se tak nějak bojím, abych si ho neoposlouchal (ale to je problém všech oblíbených alb).

Petr_70 @ 03.01.2013 07:56:50 | #
Nádherná deska, která mne provází od ranného mládí, ještě z dob, kdy mi podobná muzika moc neříkala.. Jak píše správně autor recenze, album po hudební stránce vyniká žanrovou pestrostí, každá skladba zaujme svou nápaditostí či originalitou aranžmá.

Abych byl upřímný je to jediné album Stinga, které se mi líbí od začátku až do konce. Na všech jeho ostatních deskách mne už zaujalo jen něco a někdy ani to ne...