Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 15.09.2009

Musím přiznat, že z Nothing Like The Sun jsem hodně zklamaný. Celé album mi připadá jako nějaká podivně namixovaná koláž reggae a jazzu, ze které mi kromě uřvaných trubek absolutně nic neutkvělo v paměti. Po několika prokousání se deskou mi sice začaly z téhle masy vystupovat jednotlivé kompozice, "Modrým želvám" bohužel nesahající ani po kotníky. Ale pěkně popořadě:

Album otevírá "typická stingovina" The Lazarus Heart - odlehčený rytmus, bohatost zvukových linek a nad tím vším zpěvákův typický vokál. Jen mi to celé přijde takové trochu "uťápnuté", jako by se celá doprovodná kapela bála hrát. Druhý song Be Still My Beating Heart už je lepší, plyne sice pomalu a zvolna, ale zaujal mě mnohem víc. To samé platí i o další skladbě, výborné melancholické Englishman In New York. Nastoleného směru pomalejších rytmických skladeb se Sting drží i dále, History Will Teach Us Nothing už ale ke konci nudí, stejně jako neúměrně natahovaná They Dance Alone. Následuje další balada Fragile, která se ale od zbytku písní na albu liší svým aranžmá - kdybych se s ní setkal už na The Dream Of Blue Turtles, ani bych nemrkl. Co pak ale opravdu nemusím, je We´ll Be Together - jednak mi do konceptu pomalého přemýšlivého alba vůbec nezapadá a jednak - Stinga mám rád jako Stinga a ne když se snaží znít alá Bob Marley. Hned vedle největšího úletu se nachází také nejsilnější skladba desky jménem Straight To My Heart - škoda že takhle suverénně nezní celá deska. O daších písních se už nemá cenu moc rozepisovat Příšerně nudné Rock Steady jsem přetrpěl jen s největšími obtížemi, ze Sister Moon docela okatě vykukuje Moon Over Bourbon Street a Little Wing - z Jimmyho majstrštyku cajdák...to fakt ne...

Co se ze začátku tváří jako album pro dlouhé temné zimní večery, ve kterých se dá donekonečna přemýšlet o smyslu života, vybarví se nakonec jako směs utahaných balad, reggae-balad a několika střípků kvalitní muziky. Ale možná jsem tohle album prostě jenom nepochopil...

**