Beriq - @ 19.12.2007 | #

POdle mne jedno z nejlepších alb které Oldfield natoči. V jeho kariéře je několik období- léta kdy dělal složitější kompozice většinou o dvou částech, potom období kdy se snažil posluchači přiblížit a skladby se zjednodušovaly ale stále ještě dominovaly různé nástroje před vokály.V druhé polovině znatelný příklon k popu a někdy bohužel až moc komerčnímu a kýčovitému. No a devadesátá léta jsou obdobím experimentů a zkoušením nových stylů.
Právě Ommadawn je takovým vyvrcholením té první éry. Opět Part 1 a Part 2, opět spousta nástrojů a motivů, přitažlivý zvuk který si získá i nenáročnějšího posluchače, spousta vlivů (především africká etno hudba a irským folkem inspirované motivy).
Pro mnohé je Ommadawn dosti temné album, ale pro mě je to taková všehochuť- místy skutečně člověka zamrazí ale místy je mu spíš do tance viz ta část někde uprostřed první části s píšťalkou a kytarou.není tu prostě žádná část kdy by se člověk nudil a která by v něm nedokázala probudit nějakou náladu. Oldfieldovy kytary, africké bubny vedle panové flétny jeho bratra Terryho, dudy Paddy Moloneyho a nakonec i zpívaná vsuvka On Horseback která je docela hezkou tečkou za opravdu hezkým albem.
Spoustu podobných motivů použil Oldfield i o pár let pozděj v experimentu Amarok.

Ivan @ 20.04.2009 09:53:43 | #
S hodnocením v zásadě souhlasím! Jen mě mrzí, že všechny dostupné zdroje opomíjejí Mikovo 4-album Boxed, které obsahuje jeho první 3 desky ( Tubular Bells, Hergest Ridge a Ommadawn) a navíc album Collaborations. Pro sběratele a znalce Oldfieldovy hudby je Boxed nepostradatelné, protože v něm jsou použitá jiná aranžmá jednotlivých alb a tudíž je zajímavé je porovnávat s jejich originálními verzemi. A Collaborations je originální 4. část která se v jiné verzi (pokud vím) nevyskytuje!