Reakce na recenzi:

Beriq - @ 23.01.2008

Nejdelší album Mika Oldfielda- čarokrásné 4 party- ovšem místy trochu minimalistická nuda, opakující se motivy, courající se rozvleklá hudba- jako únorový den- někdy prázná, nikam nesměřující, blátivá, ale čímsi nadějná. Člověk čeká co příjde. A nepřichází nic- tak to vidím na několik pár poslechů. Ale ponoří-li se člověk do hudby více odmění se mu ohromnou dávkou klidu, pohody, vyrovnanosti. Nepůsobí rušivě- je to skutečně takový snový unik z reality.První tři party jsou si nečím podobné- když člověk přeskakuje ve skladbě třeba po minutách dopředu vždycky jako by se stejně dokonale napojil. Ve čtvrté části je to už jinak- v úvodu sice hraje zvonkohra stále stejný motiv dokola ale člověk cítí že se něco děje- že skladba někam směřuje. Sem tam brečící kytara. Všechno nabírá na síle a hutnosti, sílí a graduje. Najednou pocit že je konec ale to přicházejí závěrečné 4 minuty- postavené jakoby mimo celé album...
Je to zvláštní album.