Iron Maiden - The Number of the Beast (1982)
Reakce na recenzi:

Mám tu čest být prvním, který napíše něco o "Ďáblovu číslu" od "Železné panny".
Začnu tím, že pochválím obal od Dereka Riggse. Je to legendární záležitost, jako ovšem spousta následujících, ale i předchozích Ironovských obalů.
Všeobecně se tvrdí, že jde o nejlepší album IM. Trošku bych o tom polemizoval. Vyskytují se tu na Ironovská měřítka 80. let poněkud průměrné skladby:
"Invaders", "Gangland" a "Total Eclipse".
Zbytek už jsou ovšem geniální songy, které se staly pevnou součástí koncertních vystoupení. Jádro celé desky tvoří:
heavy balada "Children...",
metalová megaklasika "The Number...",
melodická hitovka "Run To The Hills"
a skvělá závěrečná pecka "Hallowed...", kterou mám snad nejradši z celého playlistu Iron Maiden.
Když jsem si tuhle desku (přesněji řečeno kazetu) kdysi kupoval, měl jsem jen 2 alba Ironů (jedničku a Somewhere in Time). Musím říci, že jsem byl po několika prvních posleších docela rozpačitý. Čekal jsem víc "kudrlinek", změn rytmů a dlouhých kompozicí (Byl jsem namlsaný "Phantomem", "Alexanderem", "Transylvánií"...). Ovšem přímočarost, syrovost a autentičnost to nakonec celkem vynahradily.
Rok 1982 byl, pokud se heavy-desek týče, dost bohatý. Judas Priest vydali Screaming For Vengeance, se skvělými věcmi přišli i Mercyful Fate, Saxon a Manowar. Sabbathi už se drželi jen zuby nehty a pomalu je nahrazovali tehdy rodící se blackmetalisté (Venom)... Dost keců. Deska roku podle mě patří Iron Maiden.
Mirek Kostlivý @ 21.03.2008 15:08:07 | #
Tak ta "melodická hitovka" Run To The Hills způsobila, že jsem Iron Maiden v 80. letech opovržlivě odzíval.
Kdybych dělal topten jejich nejslabších skladeb, tahle odrhovačka by stála na čelném místě tabulky. Naštěstí se jejich tvorba stále zlepšovala tak, že jejich poslední desky pokládám za hudební skvosty hard rocku. Jinak jsem si nakonec na "stará kolena" pořídil všechny jejich desky, a ty případné rádiové hitovky mohu díky CD vymoženostem vynechávat ...