Cossack - @ 04.07.2013 | #

Když jsem se rozhodl sesmolit recenzi na album mých oblíbenců Iron Maiden, přemýšlel jsem, které vybrat. Měl jsem celkem jasno v tom, že půjde o některé ze skvělých 80. let, a určitě s Brucem za mikrofonem…
Nakonec jsem nezvolil „milník moderního heavy metalu” The Number Of The Beast či jeho výborného následovníka Piece Of Mind, ani další zásadní počin Powerslave, jímž kapela upevnila svou pozici „metalových vůdců”, nebo vynikající a tematické album Seventh Son Of A Seventh Son, ale mnohými (neprávem) kritizovanou šestou studiovou nahrávku Somewhere In Time.

Ačkoliv již na předešlém majstrštychu Powerslave byl patrný posun k propracovanějším a složitějším kompozicím, převyšujícím běžnou tří- až pětiminutovou délku (ano, skupina k nim tíhla od prvopočátku, ale zdokonalení zde bylo markantní), na Somewhere In Time byl učiněn další výrazný krok vpřed.
Přestože jsem po prvním poslechu měl pocit, že leckteré pasáže a motivy už znám z předešlých nahrávek, další poslechy odhalovaly nové věci, jaké se na žádném předchůdci nenacházely.
Po instrumentální stránce byli muzikanti zase mnohem lepší, dlouhé turné World Slavery Tour tomu jistě pomohlo; zejména Harrisova baskytara byla opět nepřeslechnutelná a dokonce dominantnější než dřív.
Nenásilné začlenění kláves do aranžmá písní bylo určitě správným krokem a obohatilo celkový zvuk alba.

Od úvodní Caught Somewhere In Time, přes hitovou Wasted Years anebo Stranger In A Strange Land, po závěrečnou „poučnou” Alexander The Great, perla za perlou…
Pokud bych byl nucen vybrat nejslabší skladbu této silné kolekce, volba by padla na čtvrtou píseň Heaven Can Wait, která by klidně snesla zkrácení o nějakou minutku či dvě (pak by ale byla stejně vynikající jako zbytek). Nutno ovšem poznamenat, že zmíněná skladba má jeden z nejlepších textů (ne-li úplně nejlepší) celé nahrávky.
Á propos, texty… Jako již tradičně, žádné stupidní bezduchosti, takže kdo jim rozumí (a pochopitelně je i vnímá), je zas o důležitý vjem obohacen.

Jeden z nejzásadnějších titulů v bohaté diskografii „Železné panny”.

Cossack @ 04.07.2013 21:54:33 | #
Souznění názorů mě pochopitelně těší, chlapi… Díky.

Tohle album bylo přece jen víc odlišné od svých předchůdců, než ta předešlá, což na jedné straně zajistilo pozornost ze strany těch, kteří dřív o IRON MAIDEN zájem nejevili, na straně druhé taky odmítání a kritiku od dosavadních fanoušků; naštěstí ne od všech… :-)
Ta „progresivnost” u MAIDENů vždycky byla, faktem je, že na "Somewhere…" je nejvýraznější (jak podotkl Alienshore).
K Mayakově zmínce bych ještě doplnil Harrisovu oblibu tvorby JETHRO TULL a podotkl, že nejen Harris měl spoustu zajímavých oblíbenců a vzorů (UFO, David Bowie, Alice Cooper), což se určitě více či méně do muziky „Železných” muselo promítnout…
Zdeňku, že se Ti IRONi dřív nelíbili a teď ano, je určitě skvělé (horší by to bylo naopak). Já na nich „vyrůstal”, pokud jde o obaly, pro mě nemají chybu – mám totiž komiksy rád (a tato obliba mě neopustila dodnes; mimochodem, to se Ti asi nelíbí ani obal "Too Old To Rock’N’Roll: Too Young To Die!" od JETHRO TULL – to je doslova komiks se vším všudy a parádní!).
Jo a "Alexandr The Great" je skvělá, nikoli však titulní skladba; asi jsi chtěl napsat závěrečná… ;-)

Ještě jednou díky!