Iron Maiden - Somewhere in Time (1986)

07.11.2017 john l | #

Že může být také heavy metal progresivním žánrem nás od poloviny osmdesátých let přesvědčují Iron Maiden. Už jejich čtvrtá deska Piece of Mind nese spoustu novátorských a pro okleštěný metal netypických prvků. Je to až nahrávka z šestaosmdesátého která se stává neskutečnou lahůdkou pro progem kované solidňáky. Právě od ní se někteří z právověrní maiden odvracejí s nepochopením. Misky vah se však kloní ke kvalitě a obrovské melodičnosti, která je vyvážena hlubokou zásobárnou nápadů.

Ty nejlepší skladby jako již tradičně dodal Adrian Smith, ale ani Harrisovi Caught Somewhere In Time, The Loneliness Of The Long Distance Runner a Alexander The Great nezůstávají pozadu. Jedinou slabinou je spurtující Heaven Can Wait, která nemá čím překvapit. Podle slov autorů na desce nenajdeme klasické klávesy, jen kytarové syntezátory. Což jsou ke kytaře napojené mašinky suplující typický zvuk kláves. Právě tyto vymoženosti mají výrazný podíl na výsledném zvuku. Na tom, jak dokonale a svěže se nahrávka předvádí.

Space obal, space zvuk, space atmosféra to jsou Iron Maiden a jejich majstrštyk Somewhere in Time. A když si pustím třetí Sea Of Madness hned po nějaké desce z jejich začátků, nemůžu uvěřit kam až tahle kapela dorostla.
reagovat

steve @ 07.11.2017 11:00:04
Staří mejdni jsou o ničem. Dianno zpívat neumí(to mě nikdo nevymluví) a punkovej nádech prvních desek, no fuj. Stejně nepovedená je z těch novějších Dance of Death. Ani Number mě nebere. Její popularitě dodnes nerozumím, ale aspoň se to dá poslouchat. Powerslave to je teprve monstrum, ta pravá deska velikosti maiden.

EasyRocker @ 07.11.2017 11:28:40
Steve provedl jistě zajímavou osobní sondu do alb IM, škoda, že jsme se nic nedoslechli o Somewhere in Time... :)

steve @ 07.11.2017 12:02:49
easyrocker-SiT řadím k těm lepším, dokonce nejlepším albům mejdn. Jak už napsal john, základem alba jsou bublající syntezátory kytar a zase jednou skvělý Dickinson. Jde na míle poznat že v kapele panovala skvělá nálada, která se odrazila do zajímavých skladeb.

EasyRocker @ 07.11.2017 12:11:59
Steve: OK, super zpráva pro taky milovníka té desky :-)

steve @ 07.11.2017 12:22:00
jsi mi dal brouka do hlavy, přemýšlím kterou desku IM posadit na piedestal jejich tvorby. Asi by zvítězila některá z trojice 84,86,88. To co předvádí dnes jim konkurovat nemůže.

Petr_70 @ 07.11.2017 12:36:17
steve:
Naprostý souhlas. Nejsem fanda téhle skupiny a metalu vůbec, ale tyhle 3 alba, z dob mého dospívání, stojí za to.
Dost pochybuji, že se v jejich diskografii najde nějaká lepší, ale velkou roli hraje samozřejmě osobní náhled a vkus.
Příznivci metalu jistě prominou.. :))

john l @ 07.11.2017 13:40:09
Když už mi v recenzi vynášíte soudy o nejlepším albu Iron Maiden, nemůžu se nepřidat. První kvalitní deska je určitě Piece of Mind.
Jak jsem už podotknul, progresivní náhled do té doby heavy metalové kapely je tady zcela zřejmý.
S Powerslave se kapela dosadila na metalový, nebo rockový(to je jedno)trůn a další desky jí umožnili oslovit mnohem širší posluchačskou základnu.

V devadesátých letech kouzlo postupně vyprchávalo, až odešlo úplně. Brave New World je sice vrátilo do hry, ale pro mě je to poloviční deska s těžce se mátořícími irony a ani následující Dance toho moc zachránit nedokázala. Takový malý železný průser.

VaclavV @ 07.11.2017 14:40:47
"První kvalitní deska je určitě Piece of Mind." Dobrý citát :-) The Number Of The Beast je zkrátka jen nekvalitní rokec druhé cenové... A debut se skvosty jako Remmember Tommorow, Strange World či Phantom Of The Opera nejspíš stejně tak :-)

john l @ 07.11.2017 14:51:42
Maiden kráčeli desku od desky mamutímy kroky vpřed. Z dnešního pohledu jsou jejich začátky až triviální a punkový závan jim na zajímavosti nepřidává. Opačný názor ti neberu, pro mě jsou písničky z jejich začátků jen nudnými odrhovačkami.

Voytus @ 07.11.2017 15:27:36
Pro mě je teda debut jedno z jejich nejlepších alb. Dobrá, možná na dalších deskách předvádějí vyzrálejší kousky, ale zároveň stráví strašnýho času neustálým omíláním postupu Emi-D-C s nějakými obměnami. Prakticky na každém albu najdu nějakou nezáživnou skladbu. Ale po albech jako je Piece of Mind, Powerslave, Somewhere in Time a Seventh Son of a Seventh Son čas od času sáhnu, ty mají své kvality. Number jako celek možná nepatří k nejsilnějším titulům, na druhou stranu Hallowed be thy name je jedna z jejich nejlepších skladeb (i přes ono Emi-D-C :-)). Z Brave New World jsem byl hrozně nadšenej, když vyšlo, ale časem se řada songů ukázala jako poměrně zdlouhavá. I na dalších albech se sem tam něco najde, ale bohužel se odehrávají v až příliš ohraných a často slyšených postupech. Tipuji ale, že to je přesně to, co od nich jejich skalní fanoušci chtějí, takže je to asi v pořádku.

northman @ 07.11.2017 15:33:04
Voytus: nazval jsi to dokonale. Iron Maiden nepatří k mým srdcovkám, ale když už něco, tak není nad debutové album, taková syrovost se jim už nikdy nepodařila. Nemám rád Dickensonův zpěv.

oř @ 08.11.2017 06:35:29
Syrovost s odrbanou skladatelskou košilí místo pozlaceného šatu Somewhere? Ne, děkuji.

Voytus @ 08.11.2017 08:15:07
Northman: V dokonalém nazývání si poslední dobou vysloveně libuji :-)

Čistě technicky vzato překonává Dickinson Di'Anna na všech frontách - samozřejmě osobní preference je úplně jiná věc. Když jsem byl před lety na Edenu v rámci turné Somewhere Back in time, tak jsem jen valil voči, co zvládne naběhat a zároveň bez problémů zazpívat - k tomu ještě fakt, že se jednalo o jeden z posledních koncertů toho turné.

(skvělej playlist, mimochodem. "Nejnovější" song byl Fear of the Dark, kterej jsem teda, vzhledem k jeho neuvěřitelné ohranosti musel spíše přetrpět - každá skupina má v repertoáru "tu" jednu věc, kterou znaj úplně všichni, i ti, kteří jinak o skupině ani neslyšeli. Rozumíš "Mám rád Mejdny, Fear of the dark je fakt hustej song" :-D)

Chápu, že na stránkách s progresivní hudbou je syrovost moc nenosí, já ji ovšem mám hudbě také rád (ještě, aby ne, když se občas zanořím do prastarého blues, hraném "negry z plantáže, co si ani neumí naladit kytaru" :-D).

Mě zase dokáže v metalu otrávit, když se všechno zaplácne klávesama, v tomhle to naštěstí dokázali IM udržet na uzdě (ok, jde o kytarové synťáky, nicméně netřeba mě tu chytat za slovíčka, jde mi o rádoby smyčcové zvuky, které dokázaly napáchat v tvrdé hudbě hrozné věci, viz. všechny ty symfonické metaly (a opravdu myslím všechny, nenuťte mi Nightwish a podobný, pro mě je to pop s rádoby tvrdýma názvukama.

PaloM @ 08.11.2017 08:50:48
Možno preto, že som metal začal počúvať až v 90.rokoch, páči sa mi takmer celá diskografia Iron Maiden a mám ich v zbierke CD. Prvé dva albumy sú pre mňa výborný dobíjač energie.

EasyRocker @ 08.11.2017 09:03:12
Debut jsem snad nikdy neslyšel celý, jen jednotlivé kusy. Ale Killers mám už hodně rád.

02.06.2015 EasyRocker | #

Tvorbu Iron Maiden jsem sledoval hodně intenzívně tak před 10-15 lety, kdy jsem některé z jejich alb sjížděl snad denně. I když už teď jejich alba zdaleka tolik intenzívně nesleduji, stále se k nim rád vracím. Pokud bych měl vybrat album, které je v jejich tvorbě mimořádné, bude to právě tahle ve své době pro moderní syntezátorový zvuk pranýřovaná deska...

Mohutný klávesový úvod Caught Somewhere in Time, pak už nás strhnou odpíchnuté kytarové riffy, ponořené v tom lehkém umělém oparu syntezátorů, který prostě buď sedl, anebo právě naopak. Mě to ale nijak nepřekáželo a naopak, neúnavný, smrtelně nakažlivý rytmus, nezastavující se před ničím, mě vždycky strhne hned na počátku. Harrisova basa tu vyplouvá klasickým způsobem, všechno vytváří pověstné technicky zalamované mezihry a precizně vystavěná sóla mají sólu tornáda, nemluvě o nakažlivém refrénu. Wasted Years je dodnes koncertní klasikou, dramaticky stupňovaný úvod a pak notoricky známé dostihy odsekávaných riffů a několikrát vystupňovaný refrén, kde Dickinson napíná hlas k prasknutí a pod ním dotváří rytmus basa. Střídání napjatých meziher a pak vypuštění vší energie v refrénech, sólo v závěru patří k nejlepším od IM vůbec. Sea of Madness je riffově natlakovanou skladbou, kde se na vás šestistrunné vrstvy doslova valí... ten refrén je až vražedně nakažlivý, stejně jako jeho nenucený přechod až do hardrockové melodické atmosférické pasáže... Heaven Can Wait - ačkoli jde o hit, pro mě je to paradoxně asi nejslabší skladba, ale je to asi i díky té zdrcující konkurenci. Technicky a strukturou vše v pořádku, problémem je tady refrén, který je na mě trochu úmorně opakovaný a s tím související délka skladby. Ale proboha - žádný průměr nebo dokonce průšvih, a navíc se mnou určitě mnoho lidí nebude souhlasit... Zato ale The Loneliness of the Long Distance Runner, u toho prostě vždycky jen sedím a zírám s otevřenými ústy, protože stavba a melodické linky tohoto skvostu pocházejí snad z nějaké alchymistické dílny. Nádherná úvodní melodie, postupně se zapojující kytarové vozby, pak start skutečně v duchu osamělého běžce, to je maidenovská klasika, dalo by se říci - zrychlení a intenzívní melodie Ale to, co přijde v čase 2:25, to prostě posouvá na vyšší level - bicí promění rytmus a melodii do nádherně nostalgicky znějící skladby, kterou dovádí do konce suverénní Dickinson a posléze i ostře vypálené kytarové sólo. Skvost !! Následující Stranger in a Strange Land je pro mnoho lidí (i z osobní zkušeností se známými) nejslabší skladbou na albu, no já to mám skoro opačně - spolu s předchozím klenotem je tohle úplná špička. Ta gradace a dynamika je prostě nezaměnitelná, i když riffy mají místy až hardrockovou podobu, Dickinsonův spíše deklamovaný než řvaný hlas mi tady sedl dokonale, stejně jako zjevně neagresívní, spíše atmosférické a monumentální vyznění. Jen v refrénu si Bruce popustí uzdu... Deja Vu - no, velmi příjemné deja-vu! Spěšný maidenovský melodický motiv je krásně vystavěn a důkladně propojen se zpěvem, kapela jen tak sype jednu skvělou melodii za druhou a celá věc má parádní napětí a dravý spád, nezastavuje se pádí až k závěru... Má-li deska monumentální vyznění, pak o závěrečné suitě, věnované Alexandru Velikému, to platí dvojnásobně, IM ale tyhle záležitosti zkrátka umí už od Hallowed be thy Name... Do dávného Orientu nás uvádějící akustické tóny už vzbuzují bohaté fantazie, pak přijde nosný melodický motiv kytar a kláves a postupná gradace až do notoricky známého refrénu, kde se Bruce pohybuje v nejvyšších polohách se vší elegancí. Harrisova krásná basová mezihra v polovině, od které se pak dramaticky posouvá nálada k strašidelně-monumentální mezihře, nemá chybu a skvěle udržuje pozornost, orientálně vystavěná sóla už také vstoupila do kánonu. Klasická dramatická, dějová záležitost, patřící někam na filmové plátno spíše, než na pásy. Závěr mistrovský, a tedy hodný tohoto alba!


Strhující melodická jízda, plná koncentrované energie a strojově dokonalých hráčských výkonů. Moderní vyznění nemůže v mých uších ty tuny nápadů nijak pohřbít. Album má zvláštní až soundtrackovou atmosféru a úžasnou dějovost a nenudím se tady ani vteřinu. A když se nad tím člověk zamyslí, někde po Number of the Beast už byli IM metal jen zčásti, integrovali do toho spoustu dalších ingrediencí. Někde mi to sedělo méně, tady je to ale koktejl dokonalý...
reagovat

martin69 @ 02.06.2015 07:18:23
Dobré čtení o výborném albu. Dík!

Petr_70 @ 02.06.2015 13:08:23
Tuhle partu jsme kdysi v časech mládí a dospívání poslouchali, stejně jako jinou metalovou klasiku osmdesátých let. Dnes s odstupem času mi přijde jejich hudba k uzoufání nudná a jednotvárná, s vyjímkou alba "Powerslave", které mám jako jediné stále docela rád... :)

Nicméně... tohle album vůbec neznám, a podle této zajímavé recenze mi připadne, že bude možná znít jinak, než ty ostatní. Zkusím sehnat a poslechnout... :)

Zdravím

EasyRocker @ 02.06.2015 15:09:10
Petr: díky:) určitě doporučuju... je to taková progresívní tvář IM :-)

b.wolf @ 03.06.2015 09:56:07
Ironi jsou skutečná klasika NWOBHM a to už od debutu. Když si vzpomenu, jak jsem u kámoše, který jediný měl vlastnoručně sestavenou aparaturu z dodnes skvělých komponentů litovelských, běhá mně mráz všude, nejenom po zádech :) Skvělý (a nedoceněný) Paul Di'Anno, dnes bohužel již nežijící drummer Clive Burr a hlavně (!!!) ta basa-to bylo něco neskutečného. Postupně jsme sháněli (a samozřejmě zkopčili) další jízdy, hlavně The number a vůbec nejlepší fošnu Powerslave-zvláště poslední, téměř 14ti minutový opus Rime of the ancient mariner, zkrátka paráda, kterou často vytahuju z boxu. V závěru '80 však IM vsadili na tehdy módní synťáky a od té doby (vyjma Fear of the dark a po návratu B. Dickinsona Brave new world) jsem je vypustil. Hrůzy s B. Bayleym jsem slyšel jednou a dost, Somewhere... a Seventh son mě celkem zklamaly a No prayer... kromě neskutečného "zavíráku" Mother Russia je slabota.

Martin H @ 03.06.2015 11:10:12
Pěkná recenze. Také mám tohle album rád.
Dík za připomenutí.

Jardo @ 10.06.2015 14:31:50
Jediný album od "mejdnov", z ktorého som nadšený. Bežec, Deja-vu, titulná a hlavne Alexander to sú fakt skvosty plné skvelých melódií.

04.07.2013 Cossack | #

Když jsem se rozhodl sesmolit recenzi na album mých oblíbenců Iron Maiden, přemýšlel jsem, které vybrat. Měl jsem celkem jasno v tom, že půjde o některé ze skvělých 80. let, a určitě s Brucem za mikrofonem…
Nakonec jsem nezvolil „milník moderního heavy metalu” The Number Of The Beast či jeho výborného následovníka Piece Of Mind, ani další zásadní počin Powerslave, jímž kapela upevnila svou pozici „metalových vůdců”, nebo vynikající a tematické album Seventh Son Of A Seventh Son, ale mnohými (neprávem) kritizovanou šestou studiovou nahrávku Somewhere In Time.

Ačkoliv již na předešlém majstrštychu Powerslave byl patrný posun k propracovanějším a složitějším kompozicím, převyšujícím běžnou tří- až pětiminutovou délku (ano, skupina k nim tíhla od prvopočátku, ale zdokonalení zde bylo markantní), na Somewhere In Time byl učiněn další výrazný krok vpřed.
Přestože jsem po prvním poslechu měl pocit, že leckteré pasáže a motivy už znám z předešlých nahrávek, další poslechy odhalovaly nové věci, jaké se na žádném předchůdci nenacházely.
Po instrumentální stránce byli muzikanti zase mnohem lepší, dlouhé turné World Slavery Tour tomu jistě pomohlo; zejména Harrisova baskytara byla opět nepřeslechnutelná a dokonce dominantnější než dřív.
Nenásilné začlenění kláves do aranžmá písní bylo určitě správným krokem a obohatilo celkový zvuk alba.

Od úvodní Caught Somewhere In Time, přes hitovou Wasted Years anebo Stranger In A Strange Land, po závěrečnou „poučnou” Alexander The Great, perla za perlou…
Pokud bych byl nucen vybrat nejslabší skladbu této silné kolekce, volba by padla na čtvrtou píseň Heaven Can Wait, která by klidně snesla zkrácení o nějakou minutku či dvě (pak by ale byla stejně vynikající jako zbytek). Nutno ovšem poznamenat, že zmíněná skladba má jeden z nejlepších textů (ne-li úplně nejlepší) celé nahrávky.
Á propos, texty… Jako již tradičně, žádné stupidní bezduchosti, takže kdo jim rozumí (a pochopitelně je i vnímá), je zas o důležitý vjem obohacen.

Jeden z nejzásadnějších titulů v bohaté diskografii „Železné panny”.

reagovat

alienshore @ 04.07.2013 20:28:09
pre mňa jeden z najlepších albumov Iron Maiden a mám ho ako jediný na originály od nich, Somewhere In Time je odlišný od ich ostatnej tvorby a to mi veľmi imponuje .... celý rad skvelých skladieb s progresívnym dozvukom, Cossack to napísal jednoducho výborne :-)

zdenek2512 @ 04.07.2013 20:36:52
Ahoj Romane, jestli Te tak muzu oslovovat, Iron Maiden jsem v dobe NWOBHM moc neposlouchal, vadily mi komiksove obaly atd. K tomu abych si je poslechl trochu vice me privedl kamarad, ktery mi nahral 7th Son Of A .... album se mi libilo, ale porad to nebylo ono. Pujcil jsem si od kamarada Tveho veku vsechny alba na kazetach co mel. O tehle desce rikal, ze je profesorska, ze tady IM ukazuji jak se ma hrat HM. V soucasne dobe mam prvnich 7 alb na original CD a v pripade tehle desky musim s Tebou i s nim jenom souhlasit. Skvele dilo , titulni skladba Alexander The Great parada. Jeden z HM evergreenu.

Mayak @ 04.07.2013 20:38:15
...najobľúbenejšou kapelou všetkých čias je pre bossa IM, Steve Harrisa ...gabrielovský Genesis a on túžil hrať v mladosti hudbu, ako oni a byť kultom, ako oni ... dopadlo to, ako to dopadlo a ambícia, robiť v metale veci náročnejším spôsobom je odozva na jeho obľubu predsa len náročnejšej muziky. Všetka česť jeho ( a ich, teda IM) snahe skúsiť aj niečo sofistikovanejšie ...

Cossack @ 04.07.2013 21:54:33
Souznění názorů mě pochopitelně těší, chlapi… Díky.

Tohle album bylo přece jen víc odlišné od svých předchůdců, než ta předešlá, což na jedné straně zajistilo pozornost ze strany těch, kteří dřív o IRON MAIDEN zájem nejevili, na straně druhé taky odmítání a kritiku od dosavadních fanoušků; naštěstí ne od všech… :-)
Ta „progresivnost” u MAIDENů vždycky byla, faktem je, že na "Somewhere…" je nejvýraznější (jak podotkl Alienshore).
K Mayakově zmínce bych ještě doplnil Harrisovu oblibu tvorby JETHRO TULL a podotkl, že nejen Harris měl spoustu zajímavých oblíbenců a vzorů (UFO, David Bowie, Alice Cooper), což se určitě více či méně do muziky „Železných” muselo promítnout…
Zdeňku, že se Ti IRONi dřív nelíbili a teď ano, je určitě skvělé (horší by to bylo naopak). Já na nich „vyrůstal”, pokud jde o obaly, pro mě nemají chybu – mám totiž komiksy rád (a tato obliba mě neopustila dodnes; mimochodem, to se Ti asi nelíbí ani obal "Too Old To Rock’N’Roll: Too Young To Die!" od JETHRO TULL – to je doslova komiks se vším všudy a parádní!).
Jo a "Alexandr The Great" je skvělá, nikoli však titulní skladba; asi jsi chtěl napsat závěrečná… ;-)

Ještě jednou díky!

zdenek2512 @ 05.07.2013 02:05:03
Ja tam spise zapomnel napsat carku " titulni skladba, Alexander The Great" . Co se tyka komiksu tak spise ten typ, ale uz jsem si za ty roky na Eddieho zvykl :-). Jak jsemnapsal tech prvnich sedm patri do me sbirky ty novjejsi jsem krom No Prayer.... neslysel.

Jardo @ 05.07.2013 07:21:33
Cossack: veľmi si ma potešil, že si zrecenzoval práve tento album. S recenziou sa stotožňujem. Je to môj prvý album od "mejdnov", ktorý som počul a podľa mňa ich najlepší. Považujem ho za najlepší z celej "novej vlny" alebo heavy metalu. Prepracované melódie a fantastický vokál hovoria jasnou rečou. A ešte k tým vzorom kapely. Okrem spomínaných Genesis a Jethro Tull (Harris sa vychvaľoval ako bol so svojím synom na ich koncerte a bol to pre nich mimoriadny zážitok), je to samozrejme Deep Purple (Dickinsom po vypočutí Child in time ostal ako obarený a "vedel", akým smerom sa chce uberať) a tiež tu cítiť vplyv Thin Lizzy, spomínaných UFO, Led Zeppelin, Who, Uriah Heep, Queen... Výnimočný album! Ešte k tým textom: Cossack má pravdu, že ich texty nie sú nejaké nezmyselné bláboly. Mnoho ich textov sú ovplyvnených literárnymi dielami a stoja za povšimnutie alebo sú to myšlienky na zamyslenie. Toť vsjo!

Cossack @ 05.07.2013 09:16:29
Jsem rád, Jardo, že Tě má chvála na „Somewhere In Time” potěšila, a taky že se Ti tohle album líbí.
Pokud jde o ty vzory – máš pravdu, na Deep Purple by se zapomenout nemělo, stejně tak by bylo správné jmenovat Black Sabbath a jistě i mnoho dalších.
Harrisova (a nejen jeho) záliba ve filmech je taky známá, takže tituly filmů (či jejich literárních předloh) se převelice často objevují v názvech skladeb.
Zdeňku, ta chybějící čárka mě pak taky napadla… (Ale jen taková drobnost – na téhle nahrávce vlastně žádná „titulní” skladby není, pokud budeme přesní; je mi však jasné, že máš na mysli úvodní, tedy „skoro titulní” skvělou pecku.) ;-)
Za sebe bych Ti doporučil poslechnout si i další alba, věřím, že nejednomu bys přišel na chuť… Určitě stojí za pozornost Fear Of The Dark (1992), Dickinsonův comeback Brave New World (2000) a rovněž dost „progresivní” A Matter Of Life And Death (2006). Ty „osmdesátky” sice netrumfnou (takový moment překvapení už se u nich neobjeví), ale mají též co nabídnout; často by jim neuškodilo zkrácení hrací doby. (Vynechal bych obě alba s Blazem /1995 a 1998/, ty já nerad.)

zdenek2512 @ 05.07.2013 09:24:19
Ahoj Romane, ono je tam k tomu Somewhere in Time ještě jedno slovo takže OK :-). Fear Of The Dark skladbu znám z radia Beat a ta je opravdu skvělá. On mi kámoš některý nový desky donesl v mp3, ale neměl jsem čas si to poslechnout. :-)

Borek @ 05.07.2013 13:31:14
Album ani ostatní tvorbu Iron Maiden neznám, v textu k nedávno skončené výstavě pražského PopMusea "Tvrdá hudba v těžké době aneb československý hard rock a heavy metal v časech totality" mě ale zaujala poznámka k těm múzám, potažmo hard/metalovým vztahům:
"... Označení „heavy metal“ navíc dost těžce nesli zavedení hardrockoví velikáni. Publicista Steven Rosen v knize Black Sabbath poznamenává o konkurenčních Led Zeppelin: „Média neustále definovala Page a spol. jako ´heavy metal´. Zkuste tento termín před Jimmym použít při popisu jeho hudby a budete mít štěstí, jestli vás jenom promění v žábu.“ Page přesto doporučoval médiím a rádiím třeba takové AC/DC. Zato párplovský kytarista Ritchie Blackmore AC/DC nenáviděl a prohlásil o nich, že jsou „novou spodinou rocku“. Na což se mu dostalo z jejich strany lakonické odpovědi, že „je sráč“.
„Iroňácký“ Bruce Dickinson „párply“ miloval, ovšem Steve Harris, basák Iron Maiden, o tvorbě kapel Deep Purple a Led Zeppelin tvrdil, že jejich produkce mají „hodnotu kuchyňského dřezu“. Též zpěvák Deep Purple Ian Gillan oba styly dělil a o britské vlně metalu prohlásil: „Jestliže u nás byla tvrdost prostředkem, u těchto kapel je cílem. To je základní rozdíl mezi hard rockem sedmdesátých a heavy metalem osmdesátých let“."

zdroj: >> odkaz

Cossack @ 05.07.2013 14:39:21
Harris, měl rád Genesis (jak zmínil Mayak) a Jethro Tull (jak jsem psal já); uznával i UFO. O Deep Purple nebyla v souvislosti s ním řeč, ačkoliv to z toho textu nemuselo být úplně jasné.
Jinak, zajímavé čtení, budu si to muset prostudovat důkladněji (díky za odkaz). Jen by mě zajímalo, jak moc/málo věrohodné ty informace jsou…

Cossack @ 05.07.2013 17:19:02
P. S.
Tak jsem článek přelouskal a vzhledem k některým faktografickým chybám jej beru s určitou rezervou…
Jisté pasáže se mi ale zamlouvaly (tak jako tak).

dolycentrum @ 05.07.2013 17:56:05
...aj ked k tomuto odvetviu rocku mam pomerne dalej,predsa sa to nezaobislo bez stop v mojom archive.Toho casu pocitam 4 kusky CD.Mal som toho viac, vcetne recenzovaneho,ale aktivita mojej ex vzala za svoje a pocas mojej nepritomnosti nevysvetlitelne zapozicala udajne skvelemu kamaratovi...a ten sa mi odvdacil nenavratnostou.Pekna recenzia vie ale navnadit a tak si urcite najdem chut ''aspon'' na ten ostatok co patri v ich discografii k tomu TOP...vdaka

zdenek2512 @ 05.07.2013 18:19:45
dolycentrum nyni jsou na trhu picture disky(180 g) od Iron Maiden mam pocit ze do 7th Son.... po 549 Kc. :-).

martin69 @ 06.07.2013 05:27:17
Prima, velmi dobře napsané. Také ji stavím k nejzásadnějším albům Iron Maiden.

P.S. : Steve Harris, všude uvádí své vzory. Stačí si najít např.skladby které Maiden převzali a nahráli na B strany singlů.
>> odkaz

17.04.2011 moonySK | #

SOMEWHERE IN TIME.

Absolútna novinka na heavy-metalovej LP - synthenizátor. Hovorím si: What the fuck they did!
Chyba. ABSOLÚTNY OMYL.

Výborný album, ktorý mám v popredí v mojej zbierke pre neustále počúvanie prvých troch piesní. Úvodná Caught Somewhere in Time je excelentná vypalovačka, pre niektorých nudná a slabá, pre mňa jedna z najlepších vecí Maidenov, prirovnanie k Aces High, ihneď zaradiť na výber. Potom príde druhá, vôbec neohraná hitovka (na toto mali Maideni sakra šťastie) Wasted Years, ktorú taktiež milujem. Ďalšia pieseň, Sea of Madness, je strašne podcennovaná vec, pre mňa jedna z najlepších vecí na albume, totálny riff a skvelé bicie. Nasledujúcu vec, Heaven Can Wait, som si obľúbil až po zazretí koncertu Flight 666, kde ju páni skvele predviedli aj s domácimi futbalistami. Potom príde jedna (opakujem sa, ale musííím) neskutočná vec - The Loneliness of a Long Distance Runner, ktorú som si obľúbil už pri prvom vypočutí albumu. Neskutočné sólo!!! Ďalšie dve ja veľmi nemusím, pretože sú to pre mňa absolútne priemerné skladby pre taký typ skladateľov ako sú Smith, Harris a Murray, ale pre bežné vypočutie dobré. No a potom príde moja najobľúbenejšía vec z albumu, epický Alexander Velký. Čo dodať k tomuto excelentnému albumu, podcenovanému pre pridanie synthenizátorov (aneb už to není vono, nic jako ranin frí)?

OLD KING IS DEAD, LONG LIVE THE KING.

4,5
reagovat

Redrocker @ 17.04.2011 18:08:26
Jsem velký fanda IM, ale až dnes jsem zaregistroval, že na této LP se skladatelky nepodílel Bruce. Když už v této recenzi jsou zmiňovány bicí, musím za sebe zmínit bicí v Deja-Vu (neskutečný kopák).

Cossack @ 17.04.2011 21:25:39
Tahle fošna je celá excelentní...
Ale "Stranger In A Strange Land" a "Deja-Vu" nejsou žádný průměr, naopak u mě strčí do kapsy například takovou "Heaven Can Wait" (kde je sice nejsilnější text alba, ale to, jak jsem se nedávno dozvěděl, nehraje žádnou roli, což můžu vlastně potvrdit tím, že tuhle skladbu mám – ovšem hudebně – nejmíň rád na celé desce), dokonce, v případě první jmenované, i hitovou "Wasted Years", "Caught Somewhere In Times", "Sea Of Madness" a dokonce taky „velikána Sašu”, tedy "Alexander The Great"...
Musím ale zopakovat:
Tahle fošna je celá excelentní... :-)

@ 18.04.2011 01:20:18
Synthenizátor neznám. :-) Tzv. synťáky (synthesizer, česky syntezátor) nebyly v roce 1986 na heavy metalové desce žádná novinka. A určitě ne absolutní.

moonySK @ 18.04.2011 08:14:40
redrocker: Jéé áno, Nicko sa v nej "vyřádil".
Cossack: Pre mňa je Strange a Deja Vú priemer, ostatok excelentný.
Apache: Pravda chyba - opravte mi prosím admini - myslel som absolútna novinka na Iron Maiden LP (to keď prsty píšu prv než mozog rozmýšla :)

25.06.2010 Caine | #

Pro někoho jedno z nejoblíbenějších a nejlepších alb od Maidenů. Pro mě představuje první moment, kdy Maidenům začali rapidně docházet nápady a začali svá alba stavět na kvantech rychlých vypalovaček s nekonečně podobnými melodiemi a bez většího významu v jejich diskografii. Iron Maiden mám rád, stejně jako s některými jinými skupinami jsem to měl i s nimi tak, že jsem si během třech měsíců poslechl téměř všechno, co udělali. Usoudil jsem z toho pár závěrů: Za celkově dobré a některé i skvělé považuju jejich prvních pět desek. Od Somewhere in Time(což je šesté) už si už pouze vybírám písničky a to většinou maximálně tři z celého alba, ale většinou méně. Nemůžu si pomoct, ale je to prostě pro nedostatek nápadů a věčné opakování starých riffů a melodií.

Teď už ovšem k samotnému albu. I když ho v předcházejícím odstavci již slušně zkritizoval:-), ještě bych přidal jeden pocit, který z něj mám. Nudí mě. A to už úvodní Caught Somewhere In Time. Prvních 50 sekund vypadá slibně, ale následuje dalších šest a půl minuty, při kterých usínám a marně čekám na změnu. To samé se týká i dalších skladeb jako třeba Sea of Madness, Heaven Can Wait nebo Deja-vu. U The Loneliness Of The Long Distance Runner sice neusínám, ale stále se mi to zdá všechno tak nějak stejné a opravdu zato stojí jen ten začátek. Jako světlejší chvilka mezi tím návalem mi připadá trochu Alexander The Great, bohužel stejně to není nic moc.
Opravdu jedinou skladbou, kterou mám skutečně rád a mám ji za originální a kvalitní jsou Wasted Years. Asi to není překvapení, protože je to také to jediné, co Ironi na koncertech z tohoto alba hrajou a přesně tak to platí i mnoha jejich dalšími alby. Přesně to, o čem jsem mluvil předtím. Dalo by se možná hádat o albech Seventh Son... a No Prayer...(i když mě osobně už ani jedno moc nevytrhne).

Nevěřím, že mé hodnocení ovlivnily nově přidané syntezátory. Porovnávám to hlavně s tím, co přišlo před tím, protože podle toho se může vyvodit případný vývoj. Je to škoda. Na druhou stranu tím vůbec nechci Iron Maiden snižovat. Stále je to jediná metalová skupina, kterou pravidelněji poslouchám, a která mě opravdu oslovila.
reagovat

martin69 @ 25.06.2010 14:59:33
Po třech měsících poslechu usoudit co se mi líbí a co ne . Klobouk dolu . Že se ti deska nelíbí beru . Myslím že je trochu jiná než předchozí desky . Když nic jiného tak je určitě mnohem melodičtější než předchozí . Po 24 letech poslouchání ,ji mám rád a stavím ji hodně vysoko v discografii .

Caine @ 25.06.2010 15:13:05
Myslím tři měsíce, ale asi tak o tři čvrtě roku zpátky. A myslím tři měsíce intenzivního poslechu. Pak zájem trochu opadl začalo se to znovu mísit...

martin69 @ 25.06.2010 15:28:35
Caine : i tak si myslím že je to málo . Čas třeba tvůj názor změní . A když ne ,nevadí :-)

PaloM @ 25.06.2010 16:02:29
Martin, ja to tiež občas tak robím, že počúvam intenzívne celú diskografiu, aj viackrát a filtrujem, ktorý album chcem celý, z ktorého len na výberovku, čo kúpiť a čo len napáliť :-) Tri mesiace je dosť času, pri sústredenom posluchu. Samozrejme, je to individuálne.
Caine, síce som nikdy pri Irom Maidem nerozlišoval, či tam majú klávesy alebo nie, prvé dojmy u tohoto recenzovaného albumu som mal podobné: nuda a tiež len tá istá skladba sa mi páčila. Ako píše Martin, chcelo to čas. Je to predsa klasika v rámci diskografie a zlé časy boli ešte ďaleko (bez Dickinsona). Dal by som 3 hviezdy (lebo 3,5 sa nedá pridelit). Určito sa mi viac páčia No Prayer For The Dying a Fear Of The Dark, ktoré tiež nemávajú extra pozitívne recenzie.
Kapelu mám rád. Nástup NWOBHM som úspešne ignoroval, o to viac si metal vychutnávam na staré kolená.

Cossack @ 25.06.2010 16:08:24
Neznám moc lidí, kterým by se "Somewhere..." nelíbilo hodně anebo ještě víc... To samozřejmě neznamená nic zásadního, ani to, že by se někomu nemohlo toto album nelíbit zcela. Naprosto ale souhlasím s Martinem, že 3 měsíce poslouchání „téměř všeho” od Iron Maiden neposkytují dostatečnou možnost ani dobu, plně vstřebat a posoudit jejich jednotlivé počiny.
Když jsem si album v 86. pořídil a poprvé pustil, nemohl jsem se ubránit dojmu, že „už to tady bylo” na minulých deskách. Po dalších posleších jsem teprve začal postupně odkrývat věci, které mi předtím unikly a zjišťovat, o jak skvělé a hlavně jedinečné dílko se jedná (kdepak nějaké opakování věcí minulých)... Ještě nějaký čas se to s každým novým poslechem zlepšovalo, než se „stoupání” zastavilo v nedostupných (pro mnohé jiné interprety) výšinách, kde dlí dodnes. Pro mne jedna z nejzdařilejších studiových nahrávek Iron Maiden, a vlastně vůbec všech skupin.
Možná to Caine o něco později uslyšíš jinak, nebo ne, což je taky v pohodě...
Za mě jasných 5...

Redrocker @ 25.06.2010 20:18:18
Caine, pokud bych měl strávit zbytek života na pustém ostrově a mohl si vzít na ostrov 10 CD, bylo by mezi nimi i toto. Tvůj názor ti ale neberu, co člověk to názor.

Caine @ 26.06.2010 07:34:00
Nevím, podle mě je to dost času, aby se mi to pořádně rozleželo. Každopádně bych to zas tolik neřešil, protože to album se mi moc nelíbí ani po tom tři čvrtě roce, schválně jsem to před psaním této recenze zkusil ještě jednou a výsledek byl stejný. Takže za svým názorem si stojím. Jinak jsem myslím zapomněl zmínit Stranger in a Strange Land....asi druhá nejlepší po Wasted Years.
Nějaké Maideny bych si asi taky vzal na pustý ostrov, ale nejspíš by to byli Killers nebo Piece of Mind.

Caine @ 26.06.2010 07:40:35
Jo a mám tam hrubku, hnedka v druhé větě:-) Za tu se omlouvám

PaloM @ 26.06.2010 10:21:47
Ja by som si vzal na ostrov moju ženu, čo by som tam s Iron Maiden robil ?

Cossack @ 26.06.2010 10:55:29
PaloM: No já nevím, možná je Tvoje choť němá...? ;-)
Já radši poslouchám Maideny než „kecy staré”.
(Ale třeba máš spokojené manželství a pak je vše jasné; pro mě by byli lepší Ironi...) :-(

PaloM @ 26.06.2010 12:31:58
Cossack :-))

Redrocker @ 27.06.2010 07:01:19
Když opomenu kvalitu nahrávky, stojí za to vlastnit tuto nahrávku IM, a to na LP, obal je prostě úchvatný. Vždy mne bavilo studovat ty malé nápisy, postavičky atd. Bohužel CD toto kouzlo už mít nemůže.

Cossack @ 27.06.2010 07:31:52
Redrocker: S tím naprosto souhlasím... „Utajené” odkazy na předchozí desky a skladby z nich mě taky vždycky ohromně bavily (čas 23:58 na digitálních hodinách, Ancient Mariner Seafood Restaurant, Phantom Opera House, padající Ikarus, prostitutka Šarlota v okně, mozek v rukou Bruce)... Ale i legrácky typu Batman, nápis kefír v azbuce atd. :-)

07.02.2009 Krajánek | #

V poslední době moje nej (společně s X Factorem) od Maiden. Dokonalý otvírák, skvělé dlouhé kompozice (Alexander, Loneliness, Caught Somewhere...) i svižnější pecky (Wasted, Sea). Jedinou, pro mne zbytečnou skladbou, je čtverka. Nechápu, proč je na koncertech tak populární, kdežto úžasnou Loneliness snad naživo nehráli nikdy(troufám si říct že proto, aby mě naštvali). Ale na zbytku alba těžko hledat slabší momenty. Smith zde ze sebe vymáčkl to nejlepší (jen na DoD si nechal Paschendale:o), Harris, krom zmíněné nudné, ploché pseudorádiové hitovky Heaven Can Wait zdaleka nezůstal pozadu. Ke zpěvu není co dodat, lépe to skutečně asi nazpívat nešlo. Zvuk - no, dobový. Nejsem velký fanda syntezátorů, kytaru tu tak působí jaksi rozmazaně, zároveň ale jakoby futuristicky.
reagovat

Tanmut @ 03.06.2009 20:36:06
Pseudorádiová... To je taková - nezvyklé slovo.

29.03.2008 Mr.Black | #

První deska, kde Panna začala experimentovat se zvukem a používat syntezátory.

Druhá deska, kterou jsem od nich kdy slyšel.

Třetí nejlepší deska Iron Maiden. (1.Seventh Son... ´88, 2. Iron Maiden ´80)

Album se vyznačuje skvělým, na tu dobu mírně "futuristickým" zvukem. Stejně jako zvuk následující desky "Seventh Son...", je i tento naprosto ojedinělý, nezaměnitelný, charakteristický, jinými slovy, vynikající.

Desku zahajuje trošku atypická, ale výborná úvodní vypalovačka "Caught..."

Pak následuje dobou nasáklá pop-metal-hitovka "Wasted..." (není vůbec špatná).

Dvě vynikající skladby jsou "Heaven Can Wait" a "The Loneliness", které mě ještě nikdy neomrzely, mají sílu, výrazné melodie... a ten zpěv....

Další hitovkou byl "Stranger...", který mě osobně (až na rytmiku a kvalitní zvuk) nijak neoslovuje.

To však nemohu říci o závěrečném megaeposu "Alexander..." Jedná se o trademark Ironů, klasika. Dlouhostopá výpravná píseň, oslavující makedonského vojevůdce Sašu je podle mě nejlepší skladba celého alba. Naprosto miluju melodické sólo, které je natažené snad na 3 minuty... paráda. Dokonalá skladba pro rozvoj představivosti. Vedle "Phantoma", "Hallowed", "Rime" a ještě několika dalších patří "Alexander k tomu nejlepšímu v celém back-catalogu Železné Panny. A heavy metalu vůbec.

Tahle deska je dost zásadní záležitost, dávám jí 4 a půl, zaokrouhleno nahoru tedy *****
reagovat

boffors @ 26.02.2010 17:19:43
Když tato deska vyšla,tak mnoha fandům IM vadilo užití syntezátorů ale mě se tahle deska libila už tehdy,taky bych dal 4 a půl hvězdičky.