Cossack - @ 04.07.2013 | #

Když jsem se rozhodl sesmolit recenzi na album mých oblíbenců Iron Maiden, přemýšlel jsem, které vybrat. Měl jsem celkem jasno v tom, že půjde o některé ze skvělých 80. let, a určitě s Brucem za mikrofonem…
Nakonec jsem nezvolil „milník moderního heavy metalu” The Number Of The Beast či jeho výborného následovníka Piece Of Mind, ani další zásadní počin Powerslave, jímž kapela upevnila svou pozici „metalových vůdců”, nebo vynikající a tematické album Seventh Son Of A Seventh Son, ale mnohými (neprávem) kritizovanou šestou studiovou nahrávku Somewhere In Time.

Ačkoliv již na předešlém majstrštychu Powerslave byl patrný posun k propracovanějším a složitějším kompozicím, převyšujícím běžnou tří- až pětiminutovou délku (ano, skupina k nim tíhla od prvopočátku, ale zdokonalení zde bylo markantní), na Somewhere In Time byl učiněn další výrazný krok vpřed.
Přestože jsem po prvním poslechu měl pocit, že leckteré pasáže a motivy už znám z předešlých nahrávek, další poslechy odhalovaly nové věci, jaké se na žádném předchůdci nenacházely.
Po instrumentální stránce byli muzikanti zase mnohem lepší, dlouhé turné World Slavery Tour tomu jistě pomohlo; zejména Harrisova baskytara byla opět nepřeslechnutelná a dokonce dominantnější než dřív.
Nenásilné začlenění kláves do aranžmá písní bylo určitě správným krokem a obohatilo celkový zvuk alba.

Od úvodní Caught Somewhere In Time, přes hitovou Wasted Years anebo Stranger In A Strange Land, po závěrečnou „poučnou” Alexander The Great, perla za perlou…
Pokud bych byl nucen vybrat nejslabší skladbu této silné kolekce, volba by padla na čtvrtou píseň Heaven Can Wait, která by klidně snesla zkrácení o nějakou minutku či dvě (pak by ale byla stejně vynikající jako zbytek). Nutno ovšem poznamenat, že zmíněná skladba má jeden z nejlepších textů (ne-li úplně nejlepší) celé nahrávky.
Á propos, texty… Jako již tradičně, žádné stupidní bezduchosti, takže kdo jim rozumí (a pochopitelně je i vnímá), je zas o důležitý vjem obohacen.

Jeden z nejzásadnějších titulů v bohaté diskografii „Železné panny”.

Cossack @ 05.07.2013 09:16:29 | #
Jsem rád, Jardo, že Tě má chvála na „Somewhere In Time” potěšila, a taky že se Ti tohle album líbí.
Pokud jde o ty vzory – máš pravdu, na Deep Purple by se zapomenout nemělo, stejně tak by bylo správné jmenovat Black Sabbath a jistě i mnoho dalších.
Harrisova (a nejen jeho) záliba ve filmech je taky známá, takže tituly filmů (či jejich literárních předloh) se převelice často objevují v názvech skladeb.
Zdeňku, ta chybějící čárka mě pak taky napadla… (Ale jen taková drobnost – na téhle nahrávce vlastně žádná „titulní” skladby není, pokud budeme přesní; je mi však jasné, že máš na mysli úvodní, tedy „skoro titulní” skvělou pecku.) ;-)
Za sebe bych Ti doporučil poslechnout si i další alba, věřím, že nejednomu bys přišel na chuť… Určitě stojí za pozornost Fear Of The Dark (1992), Dickinsonův comeback Brave New World (2000) a rovněž dost „progresivní” A Matter Of Life And Death (2006). Ty „osmdesátky” sice netrumfnou (takový moment překvapení už se u nich neobjeví), ale mají též co nabídnout; často by jim neuškodilo zkrácení hrací doby. (Vynechal bych obě alba s Blazem /1995 a 1998/, ty já nerad.)