Reakce na recenzi:

Snake - @ 07.10.2017

CD Virgin - 7866172 /2000/

Tomuhle albu jsem se vyhejbal, jako čert kříži. Věděl jsem, že je zcela instrumentální a bez fenomenálního Francesca di Giacoma jsem si ho prostě nedovedl představit. Ani obal se mi nelíbil a tak jsem ho považoval za takovej výstřelek, bez kterého se v klidu obejdu. Ale byla to chyba...

Garofano rosso (Červený karafiát) je soundtrackem k filmu, natočeného podle stejnojmenného románu Elia Vittoriniho. Jeho příběh je zasazený do prostředí Sicílie v době nástupu fašismu a na pozadí politických událostí líčí první citová vzplanutí mladého studenta lycea, i touhy, iluze, nadšení a smutky tehdejší italské mládeže. Zní to hrozivě a film samotný u diváků neuspěl. Ale hudební stopu má vý - bor - nou. Stylově jsou to jasně identifikovatelní Banco Del Mutuo Soccorso, přesně zapadající do roku 1976. Nikdy bych tomu nevěřil, ale téhož roku vydané album Come in un'ultima cena se mu opravdu docela podobá. Obě desky charakterizuje najazzlá rytmika a poměrně střídmá, až subtilní hra klávesových nástrojů, rozkošatělá přesně cílenými sólovými vstupy kytary, trubky, nebo lesního rohu.

Pochopitelně, je to hudba k filmu a tak není divu, že se tady hlavní motiv - i některá další témata - pořád objevují a vrací. Byť v různých obměnách. Nejsilnější dojmy ve mě zanechaly titulní Garofano rosso, uvolněná Esterno notte a sugestivní 10 Giugno 1924. Svou atmosférou mi tahle nervní a velmi působivá skladba připoměla mistry horor rocku Goblin a to je co říct. Za vrchol alba pak považuji nejdelší, takřka osm minut dlouhou Suggestioni di un ritorno in campagna. To jsou ryzí Banco a jediné, co této skladbě schází je Francescův zpěv...

Film je na ytb, ale ve velmi špatné kvalitě a tak jsem u něj dlouho nevydržel. Nicméně, hned úvodní sekvence obsahuje slide show zažloutlých fotografií skupinek mladých mužů ve fašistických uniformách a spolu s hudbou výše uvedené 10 Giugno 1924 je to velmi působivé. Už jenom kvůli hudební složce bych to chtěl někdy vidět celé.

Reedice od Virgin je laciná, ale taky pěkně odbytá. "Booklet" tvoří lístek papíru ve formátu 120 x 120 mm, s reprodukcí obalu vpředu a sestavou kapely vzadu. To mohli dát rovnou do pošetky a ušetřil bych hromadu místa. Zvuk je naštěstí výbornej a tak neremcám - zrovna od B.M.S mám takhle provedených vydání celou řadu.

Dávám (slabší) čtyřku a přidávám výzvu : fanoušek Banco del Mutuo Soccorso by se s tímhle albem neměl minout. Byla by to škoda.