Reakce na recenzi:

Voytus - @ 12.04.2009

"I don't have a drinking problem, 'cept when I can't get a drink"

Komornější album, menší sestava, občas smyčce, ale především Tom a jeho zpověď. Poetika jako od Bukowskiho, navíc poměrně pesimistická a cynická, než na předchozích deskách, čím dál víc témat odkazující na Waitsův tehdejší životní styl - bydlení v nejhorších motelech, několikadenní tahy a narůstající alkoholismus. K úvodní srdceryvné, smyčci podpořené Tom Traubert's Blues Waits suše dodává, že je o jednom tahu na australském turné. Víceméně "...o zvracení v zahraničí." Druhá píseň, kde je Waits doprovázen jen swingující basou a bicími, Step right up, je vyvolávání prodavače, lákajícího potencionálního kupce na věc, která umí všechno na světě, včetně toho, že vás zbaví dluhů, přestane kouřit, poseká trávník a vyzvedne děcka za školy - a to jen za polovinu původní ceny.
Třetí píseň, Jitterbug boy, doprovází jen Waits na piano, následující I wish I was in New Orleans podpoří smyčce, parádní záležitost.
Vrcholem desky je pak The piano has been drinking. Malá ukázka: " To piáno pilo, a moje kravata je ospalá, kapela odjela zpátky do New Yorku, juke-box je na útěku, koberec potřebuje ostříhat, reflektor vypadá jak útěk z vězení, protože telefonu došly cigára a balkón se teprve staví, a to piano tady pilo...já ne." A podobně to pokračuje. Na promo vystoupení ve Fernwood tonight sehraje Waits další ze svých pověstných mystifikací. Nejprve je uveden jako velká hvězda, které se cestou ve městě porouchalo auto a tak jej rovnou nechali vystoupit i v místním televizním programu. Pak zahraje ukázku z této písně, připotácí se k oběma uvaděčům, při dotazu, zda nechce něco k pití, vytáhne z náprsní kapsy od saka poloprázdnou láhev bourbonu a nakonec si od jednoho z uvaděčů půjčí dvacet dolarů, že mu je vrátí, až tudy zase někdy pojede.
Invitation to the blues má opravdu výstižný název, V Pasties and g-string je jen scat-zpěv a bicí, také parádní kousek. A pak Bad liver and broken heart, která by mohla být druhou částí Jitterbug boye. "Nemám problém s pitím, to jen, když nemám co pít".
V The one that got away poprvé za celou desku zazní saxofon, titulní Small change je jen další chant, tentokrát jen se saxofonem. Závěr desky obstará Can't wait to get off work, pojednávající o tom, jak se Tom nemůže dočkat, až vypadne z práce a potká se se svou holkou na Montgomery avenue, jenže ta práce nikdy nekončí, a pořád mu někdo říká "Tome udělej tohle...udělej tamto...tohle nedělej...".
Další skvělá deska, navíc Tomovi můžete věřit každé slovo, všechno tohle zažil a na všech místech, o kterých zpívá, nacházel inspiraci.