Reakce na recenzi:

horyna - @ 27.01.2018

Od kapely Nektar mne dříve než představená hudba upoutala zajímavá abstraktní malba použita na obalu jejich druhého alba A Tab in the Ocean. Tímto, pro mě přitažlivým coverem se rázem otevřela cesta také k muzice a nahrávka se vyjímala za pár dnů doma ve skříni.

Nektarovský rozmanitý rockový koktejl říznutý nemalou dávkou psychedelie se poslouchá velmi dobře. Kdo má rád hudbu ve stylu starších Pink Floyd, toho nemůžou Nektar zklamat. Tohle album bývá označováno za jejich nejlepší a už od úvodního šumu moře kterým začíná šestnáct minut dlouhá titulní suita, jsme bytelně vtáhnuti do prazvláštní psychedelické krajiny. Kapela obměňuje různé vizuální obrazce za pomocí vesmírného zvuku kláves, akustických vazeb i zajímavě zkresleného zpěvu. Mění se rytmus i nástrojové podklady, ale šmrnc a naléhavý patos neustupuje.
Kapela používá širokou paletu odstínů s dojemnou lehkostí a prokládá ji křehkými až éterickými pasážemi.
Deska nepostrádá solidní melancholickou stopu, její otěže svírá onen scifi tvor zobrazený v zelinkavém organickém rouše na přebalu desky, který do hudby Nektar vnáší další prvek tajemna a mysticismu.


Litovat můžete jen tehdy, pokud vlastníte výlisek z roku 1987 společnosti Bellaphon, který musel být na cd přenesen snad přímo z řádně poškrábané klasické desky. Neustálé rušivé praskání lze eliminovat pouze uzavřenými sluchátky s hutnější výslednou reprodukcí.
Já měl však to štěstí, že mi kolega Petr poskytl cennou radu a druhý pokus z remasterem alba z roku 2004, který mě prostřednictvím Discogs poslal nějaký nadšenec z Portugalska, už šlape o poznání lépe. Dokonce dynamicky místy odlišný přibalený americký mix z roku 76 je ještě dokonalejší a čistší.