Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 19.05.2011

Little Feat považuji za velmi zajímavou hudební společnost, vynikajících hudebníků, kteří dokázali spojit svoje kumštýřství s obchodní stránkou věci a v USA prodávat velké náklady jejich alb, při zachování úrovně bez nějakých markantnějších uměleckých úpadků do obyčejné komerce, které bylo a je za oceánem víc než dost...
Vznikli v Los Angeles r. 1969 a chvíli trvalo, než se jejich hudba prosadila napříč Spojenými státy americkými. Pak ovšem vstoupili na hudební Olymp a dlouho tam také zůstali. Stylově proplouvají mezi blues, country, rock-a-billy, tzv. Memphiským soulem, ale i funkem. Ani oni se nevyhnuli personálním otřesům, ale ty vážněji nepoznamenávaly jejich produkci. Jejich šesté album Time Loves A Hero jsem objevil až počátekm osmdesátých let a zaujala mě jeho atmosféra a muzikantské uchopení a dodnes se k němu rád vracím...

HI ROLLER - úvodní skladba se nese ve funkovém duchu. Propojují se zde mrštné tóny přiostřené elektrické kytary, pečlivě seřízené rytmiky (baskytara a bicí nástroje šlapou ve velkém stylu) a už do hry vstupují i hammondky a břeskná dechová sekce. Zpěvákův hlasový vklad má velmi dobrý základ a výtečně frázuje... velmi dobrý úvod!

TIME LOVES A HERO - pilotní skladba alba zklidní. Cítím tady soul, který se prolíná se zpívanými sbory. Výborné rytmické akcenty a zemité percussion se prolínají v krásné shodě. Jemné kouzlení kytary Lowella Georgeho a Hawardovy bicí jsou velmi kreativní a uzavírají nádherný kruh se sbory a bzučení synthesizeru z pozadí. Příjemná, neagresivní a přesto velmi rytmizovaná záležitost....

ROCKET IN MY POCKET - přesná rytmika je poznávacím znakem alba. Důsledná, technicky přehledná, nikterak komplikovaná, ale přesto sofistikovaně vyprecizovaná. Klávesy a kytary dokreslují téma do dobře zaranžovaného tématu. Bill Payne dostává příležitost sólem na synthesizer, který prokresluje atmosféru ve stylu funky. Všechn o je propracované do detailu a vzájemně sevřené do kompaktního tvaru.

DAY AT THE DOG RACES - psí závody - to je americká zábava, která se promítá do další skladby. Slyšíme elektronicky preparovanou španělskou melodii ve stylu flamenco. Tepající rytmika, doprovázející perlení elektrického piana a kytary vnáší do skladby funkové rytmy, ale zároveň elektronická clona zde dělá napětí (trochu mi to náladotvorně připomene fusion music kapelu Weather Report, kteří ovšem jedou v úplně jiném vlaku). Lowell George zde servíruje mírně upozadněné, ale skvělé vystavěné sólo a je vzápětí střídán Payneovým klávesami a Claytonovými percussion. Velmi sugestivně působí i Payneova hra na klavír, technicky i výrazově jedinečná. Instrumentální, velmi dobře pojednaná záležitost. Velmi silný počin na albu!

OLD FOLKS BOOGIE - elektrické piano a clavinet preparují výtečně pojednané boogie a opět jsoou zde vedle zpěváka nádherně pojednány sborové hlasy. Umírněná, ale důrazná rytmika tvoří základ skladby, a opět zde osobitým způsobem vstupuje do hry Payne klavírními motivy a George kytarovým sólem

RED STREAMLINER - údernější rockové téma ovšem prokládá funková rytmika, za doprovudu výtečně zaranžovaných hlasů. Je to v podstatě písnička, ale vkusně prokompovaná bez nějakých složitých harmonií.
Rytmizované proměny a prokreslování klávesami přináší do skladby svěží vítr a proměnlivost.

NEW DELHI FREIGHT TRAIN - sborové hlasy se prolínají s klávesami a ve zpěvu cítím názvuky country (ale ne toho nashvillského typu). Spíš toho volného kreativního, který se protne s rockem s nátěrem blues. Little Feat dokáží vložit do jejich hudby neuvěřitelný smysl pro dovytváření fantazie, zaujmout, aniž by k tomu potřebovali nějakou decibelovou smršť...

KEEPIN´ UP WITH THE JONESES - dechové sekce dlouhými tóny nastíní jazz (mezi nimi se objevují jména ze slavných Tower Of Power nebo Steely Dan). Ti dodávají skladbě tu správnou transfúzi vedle úsporně důrazné rytmiky a z pozadí vyčnívajících smyčců. Payne na klavír a George svými kytarovými ornamenty dovádějí skladbu ke konci...

MISSIN´ YOU - příjemná skladba hraná na akustickou kytaru se stylovými dvojhlasy. Je to svým pojetím nesentimentální country a působí v závěru alba jako třešinka na dvoupatrovém dortu plném laskomin. Příjemný pocit zůstává i dlouho potom z jakési bezprostřednosti a samozřejmosti a nedbalé elegance, které vystupují z celého alba.

Album je opravdu kořeněno mnoha styly (asi nemá cenu je všechny jmenovat) citlivý posluchač je tam rozpozná sám.
Little Feat u nás moc známí nebyli - v době když toto album vyšlo se svět potýkal s diskotékovou produkcí, v Británii nažhavoval kytary punk a naši posluchači se mohli dozvědět o Little Feat jenom z měsíčníku Melodie. Jejich hudba u nás známá nebyla. Je dobré si ji ale připomenout a trochu v ní zabrouzdat...
Dávám čtyři hvězdy (nad pátou jsem dlouho váhal...)