Reakce na recenzi:

Beriq - @ 04.08.2008

Kdybych tohle album neznal a někdo mi ho pustil tak bych ho asi zařadil někde do první poloviny 70. let vedle folk rockové Jethro Tull nebo silné symfo-progrockové skupiny. Vlivů a podobností se zde dá nalézt hodně. Ale kdo by věřil že je to album z roku 2007 od docela neznámé skupiny kolem multiinstrumentalisty a zpěváka Phideaux Xaviera. Zadumané, poklidné instrumentální plochy často jen s klavírem ala Yann Tiersen a spoustou smyčců, hornů a trumpet střídají rozjuchané části kde se ke zpěvu některého ze zpěváků přidává i jemný hlásek Molly Ruttan (nezní to vůbec zle), flétna nebo tleskot (Candybrain), aby vzápětí tento až éterický klid a splynutí s přírodou zboural útok kláves a elektrické kytary.

Nevím jestli by mě tato kombinace navnadila, kdybych o ní jen četl. Další skupina vyžívající se v přemíře smyčců (kolik takových pokusů už bylo...), folkové naturálnosti a vracení se k středověkým motivům jako třeba Blackmore's Night a množstvým roztahaných tupých a téměř minimalistických ploch. Tak to tady ovšem neplatí- jasně- někde by chtělo zkrátit, ořezat, přitvrdit a trochu vygradovat ale jako celek to všechno působí harmonicky a na rok stvoření téměř jako zjevení. Nechybí tu ona zmiňovaná zadumanost, melancholie, napětí ale ani ta pohoda a odpoutání se od všeho přízemního.

Prostě můžu jen doporučit.Rozhodně je to véééééélmi podařené album (na progarchives.com nejlepší album roku 2007), myslím že spousta lidí si v něm něco najde. Kdyby vzniklo v oněch zlatých letech, patrně by zapadlo-nevím. Ale v součastnosti alespoň podle mě vyčnívá a je krásnou ukázkou toho že progrock is not death.

17.7.2008 cdklub.net