Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 28.09.2013

Vždy jsem považoval sestavu MK 2 za vrcholnou a koncert Made In Japan za její nepřekonatelné dítě. Naopak krátkou éru Tommyho Bolina a album Come Taste the Band jsem bral jako slušné, poslouchatelné, ne však zásadní. Do té doby, než jsem měl možnost slyšet tento fantastický záznam, který říká: "Deep Purple MK 4 není o nic slabší, méně energická nebo autorsky méně plodná sestava než ty předchozí, klasické, s Blackmoorem." Možná to zní kacířsky, ale tady mi velký mág Ritchie vůbec nechybí.
Zajímavé je, že pouze zde (znalci mne případně opraví)zazní naživo skladby z alba Come Taste the Band, a tyto, pro mne doposud většinou sice solidní, ale nikoliv klíčové písničky, jsou povýšeny na díla, srovnatelná s nejlepšími párplovskými opusy.
Klasika BURN, SMOKE ON THE WATER nebo HIGHWAY STAR jsou odehrány s takovou porcí energie, která mne ve srovnání činí živák Made in Japan skoro učesaně akademickým. Bolinova kytara snad není ornamentálně virtuózní a bleskurychlá jako Ritchieho, ale rachotí, buší, kvílí, nehledí na tón sem či tam, jede spontánně, divoce, živelně a svobodně. Nesnaží se svému předchůdci konkurovat ani jej kopčit, a to je dobře, protože takto je úžasná a strhující. Vražedný riff v Gettin´ Tighter se stává rázem vrtulí, vynášející sedmnáctiminutovou verzi do hvězdných výšin. Nenudí ani vteřinku, Tommy hraje jak o život, o žádné kytarové onanii nemůže být ani řeči.
Při vší úctě k pánům Paicemu, Lordovi a Coverdalovi, myslím že hvězdami tohoto živáku jsou Bolin a Hughes. Basák zpívá neskutečně, jeho sólová numera jako už zmíněná Gettin´Tighter nebo This Time Around mu dají prostor k úctyhodnému mocnému hyperrockovému ječení, srovnatelném směle s Gillanovým. Samozřejmě, duety s soulovějším Coverdalem jsou více než skvostné (Smoke on the Water, You keep on Moving, apod ..)
Škoda přeškoda, že tato sestava nepřežila do dalšího alba, i když, kdo ví? Obdivuhodným důkazem potence Mk 4 je fakt, že na rozdíl od mnoha jiných slavných kapel při tomto živáku posluchač nemusí vzdychat po "starých kládách", neboť ty "nové" jsou stejně vzrušující a dávají prostor k skvělým improvizacím. Není tolik alb, která by mne donutila pustit si je hned po prvním poslechu v tentýž den ještě několikrát za sebou! Pět hvězd - neváhám!