Reakce na recenzi:

Beriq - @ 06.08.2008

Ony asi tři šestky na červeném obalu moc důvěry nebudí. Taky tohle album v době svého vzniku bylo docela kontroverzní.Prý propagující drogy, démony... k tomu ještě zpěv-nezpěv Irene Papas ve skladbě Infinity, kde prostě vzdychá jako při souloži, mrčí, raduje se...
Každopádně je to dílko velice zvláštní, emotivní a zajímavé. Někdo by řekl pořádná zhulenina. Takové to album, které by se mělo zakázat před řízením automobilu, výkonem činnosti vyžadující plné soustředění a především před spánkem. Hrozí totiž docela zvláštní stavy. Ne že by to bylo jen hodina a půl nějakých hudebních experimentů a pazvuků. Naopak! Všechno dává smysl. Mnohé ze skladeb jsou až popově chytlavé, rytmické, temperamentní a veselé. Ale potom jsou ty i momenty, kdy prostě nějaký bezejmený dav něco sborově skanduje, kdy je slyšet jen řinčení, cinkání a očekávání něčeho neblahého. Působí to na mě jako nějaké zaklínání.
Třeba takový Babylon si dokážu živě představit i hranou v rádiu. První disk je vůbec běžnému posluchači víc přístupný. Na druhém už je víc jazzových improvizací, táhlých ploch, které se vynořují a zase jakoby nic strácejí.
Znám plno dobrých alb, ale jen málo takových šíleností barevných. Dokáže mě to zaujmout a věřím, že nejenom mě. Možná škoda, že Vangelis se místo sólové dráhy nerozhodl hrát s Yes (i když Rick Wakeman...no, bylo by to zajímavé).Bohužel těžko six six six sehnat. Já si pomohl na rapidshare...proč ne