Aphrodite's Child - 666 (1972)

Deska, ke které jsem se dlouhou dobu nemohl odhodlat. Vangelise mám celkem rád, ale tady není ani příliš slyšet, nebýt několika typických zvuků, spíše je jen pevnou součástí celé skupiny. Styl se pohybuje od typického art-rocku až po podivnou avantgardní hrůzu složenou jen ze vzdychání. Druhý disk dvojalba je stravitelnější a obsahuje naprostou pecku - téměř dvacetiminutový opus All Seats Were Occupied. Tahle parta stvořila v prosluněném Řecku kus hudby, který se směle vyrovná tomu nejlepšímu od Floydů nebo Yes. Uvidíme, jak na tom budou další desky.
reagovat

PaloM @ 06.04.2010 09:28:26
..."kus hudby, který se směle vyrovná tomu nejlepšímu od Floydů nebo Yes." Možno pre teba, inak nie.

Filozof @ 07.04.2010 07:40:34
PaloM
Já bych to také řadil jinam. Kdysi (1991) jsem prodal starý zesilovač za 870,- Kč proto, abych měl 870,- Kč právě na tento dvojdisk. Když to mezitím v Mnichově vyprodali, málem jsem to obrečel.
Poslouchám to už skoro 15 let, ale nikdy jsem se moc nevposlouchal. Na skvělá alba Demise Roussose to pro mne nemá. Divný experiment, plný Vangelisových úletů - Demis tam jen zpívá. S jeho nádhernou řecko-orientální tvorbou to nemá nic společného. Experiment "zappovského typu" - provokativní, ale k běžnému poslechu to moc není.
Osobně považuji Floydy za o kus lepší muziku a Yes za horší.

PaloM @ 07.04.2010 07:53:06
Filozof: opäť sa úplne zhodneme. S tým rozdielom, že mňa to nestálo ani korunu, počul som to prvý raz minulý rok stiahnuté z internetu. Peniaze som dal napr. za podstatnú časť diskografií Pink Floyd a Yes. Tri LP Demisa Roussosa som mal ako študent na gympli na kotúčáku a koncom minulého roka sa mi podarilo z webu zohnať tie CD v lossless. S manželkou ho radi počúvame - pop pesničky.
K tejto a podobným kapelám - netreba hneď všetko, čo je skrížené s etno či premiešané s pazvukmi považovať za avantgardu :-)

Ony asi tři šestky na červeném obalu moc důvěry nebudí. Taky tohle album v době svého vzniku bylo docela kontroverzní.Prý propagující drogy, démony... k tomu ještě zpěv-nezpěv Irene Papas ve skladbě Infinity, kde prostě vzdychá jako při souloži, mrčí, raduje se...
Každopádně je to dílko velice zvláštní, emotivní a zajímavé. Někdo by řekl pořádná zhulenina. Takové to album, které by se mělo zakázat před řízením automobilu, výkonem činnosti vyžadující plné soustředění a především před spánkem. Hrozí totiž docela zvláštní stavy. Ne že by to bylo jen hodina a půl nějakých hudebních experimentů a pazvuků. Naopak! Všechno dává smysl. Mnohé ze skladeb jsou až popově chytlavé, rytmické, temperamentní a veselé. Ale potom jsou ty i momenty, kdy prostě nějaký bezejmený dav něco sborově skanduje, kdy je slyšet jen řinčení, cinkání a očekávání něčeho neblahého. Působí to na mě jako nějaké zaklínání.
Třeba takový Babylon si dokážu živě představit i hranou v rádiu. První disk je vůbec běžnému posluchači víc přístupný. Na druhém už je víc jazzových improvizací, táhlých ploch, které se vynořují a zase jakoby nic strácejí.
Znám plno dobrých alb, ale jen málo takových šíleností barevných. Dokáže mě to zaujmout a věřím, že nejenom mě. Možná škoda, že Vangelis se místo sólové dráhy nerozhodl hrát s Yes (i když Rick Wakeman...no, bylo by to zajímavé).Bohužel těžko six six six sehnat. Já si pomohl na rapidshare...proč ne


reagovat

Graaaf @ 28.11.2008 10:42:46
Je to monumentální. Dlouho jsem se domníval, že to dávno zapadlo v zapomnění a ani jsem CeDeso nesháněl a rovnou si to přetáhnul z vinylů (poslouchám to nejraději v autě, když jedu nějakou delší trasu, pak si to můžu v klidu vchutnat od začátku až do konce...). Myslím, že poprvé to na CD vyšlo v Japonsku a pak i jinde.