Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 01.08.2012

Bratislavskou kapelu Prúdy jsem objevil koncem šedesátých let ve Slovenské hitparádě, kde kralovali s údajně jedinou coververzí, kterou kdy vyrobili s písní Massachussetts od Bee Gees. V té době jsem se učil hrát na kytaru a zakládali jsme školní bigbítovou kapelu a tahle skladba nás tehdy velmi inspirovala. Jejich další nahrávka jsem neznal, stejně tak jako jejich první album – dnes legendární Zvoňte zvonky.
Pavol Hammel byl pro mě vždycky taková zvláštní persona. Poněkud plachý intelektuál softrockového ražení, ze které jsem trochu cítil Donovana, Dylana a Beatles. Na rozdíl od Ursinyho skladatele byl Hammel komerčnější a jeho hudba přijatelnější pro širší masy, ale pořád to byl pro mě bigbít z Bratislavy, který spojoval melodické písničky s místy tvrdšími rockovými aspekty. Významnou okolností bylo, že zde působil bývalý člen Soulmen – baskytarista Fedor Frešo (v dané době v republice asi nejtechničtější hráč v republice) a konzervatorista Marián Varga, který byl výrazným instrumentálním vkladem pro Prúdy.
Album Zvoňte zvonky bylo pochváleno publicistou Jiřím Černým a Prúdy po svém vystoupení v pražské Lucerně získali pověst kvalitní slovenské kapely, pojednané jiným způsobem než populární Olympic, Flamengo, Rebels nebo George And Beatovens. Písničky z něho jsem znal jednotlivě, ale album jsem v době jejího vzniku nevlastnil. Z nějakého důvodu nebylo vydání reedováno a tak následně jsem vnímal spíš řadu singlů, než tenhle albový počin. Protože soukromě mapuji dějiny česko-moravsko-slovenské bigbítové scény, neodolal jsem a album si už v digitální verzi po mnoha letech pořídil…..

ZVONKY ZVOŇTE – klavírní nástup s rozezpívanými elektrickými kytarami., doprovázený důraznými basy a přesnou rytmikou bicích nástrojů. A už je tu frontman Pavol Hammel a sborové zpěvy kapely a odvíjí se první výrazná melodická písnička. Napsal ji Varga a dal ji důraznou melodickou linku s bohatými harmoniemi vokálů, i kytarového podnesu Petera Sallera. Dobře jsou natočeny bicí s použitím tympánů a skvělě je ošetřená i dynamika nahrávky. Velmi dobrý úvodní vstup!

PŘED VÝKLADOM S HRAČKAMI – Frešo vymyslel nosný výrazný basový riff, který skladbu provází jako důležitý rytmický aspekt celou skladbu. Mallý na bicí to provází řadou drobných breaků s aplikací percussion. Tihle dva jsou spolu sehraní ještě z doby Soulmen a proto jim to spolu dobře ladí. Vokální linka je přehledná ve stylu šedesátých let kde se promítají vlivy Beach Boys, ale i britských kapel Mersey soundu. Akustická kytara je ve hře ve zvláštních poměrech vůči rytmice a dotváří atmosféru. Důrazná mezihra kde vedle dominující baskytary slyšíme varhany a sborové andělské hlasy. Zvláštní a přesto zapamatovatelná píseň.

BALADA O SMUTNOM JÁNOVI – Varga si přesedne k renesančnímu cembalu a kytarové ozdoby se propojují s cinkající tamburínou a šlapavými basy s další poměrně silnou melodickou záležitost, do které vstupují i flétny a hoboje s klouzavými kytarovými doplňky. Balada byla údajně cenzurou šikanována a později snad i zakázána hrát, protože v ní soudruzi hledali přímé či nepřímé spojení na studenta Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil jako protest pro okupaci Československa… možná i proto nebylo album reedováno a mělo zůstat jako trezorová záležitost (?!)

JESENNÉ LITÁNIE – úderné melodické akordové nástupy akustické kytary a posléze se před námi odvíjí další dobře vypilovaná melodie s citlivým aranžmá, kde se nic nepřebíjí a kdy se instrumentace, třebaže velmi pečlivě zahraná stává součástí, nikoliv dominantním základem téhle krásné lyrické písně, ovlivněné britským bigbítem první poloviny šedesátých let. Varga zde ovšem nenápadně vkládá svoje osobité vstupy improvizátora, aby dodal do tématu nějakou neobvyklost, třeba disonantní akordické vstupy, které „narušují“ přehlednou melodickou linku. Osobitý přístup…

STRAŠIDLO – odbíjení kostelního zvonu je předobrazem další skladby rockového ražení. Jedná se v podstatě bigbítový valčík, který je dobře kamuflovaný výraznými basy a akcentovanými bicími nástupy a kytarista Saller sem vloží rozostřené kytarové sólo s kvílivým backgroundem. Píseň je jakousi osobitou hříčkou soifthorroru, ale mě spíše zaujal Saller, který proto důrazným klavírním akordům krátce zakvílí zdivočelou elektrickou kytarou….

KEĎ ODCHÁDZA KAPELA – swingující rytmus posouvá melodickou píseň Prúdu do kavárenského šramlu s působností klavírního tématu a trumpet. Jsme v nějaké prvorepublikové kavárně, kam mě trochu vedle trumpety nezapadá Frešoival basová mandolína, která sem vnese téměř undergroundovou atmosféru, ale jinak se celá koncepce písně obrací k tematicky těžko zařaditelnému modelu a tak si říkám, že ta basová mandolína a bzučící kytarový booster najednou naruší koncepci společně s varhaním temátem a s kytarovým kvílením jsem do závěru vloží názvuk rhythm and blues.

POJĎ SO MNOU – důrazný baskytarový riff s vypilovaným zvukem a se syrovým dozvukem elektrické kytary. Píseň vypadá jako rozpočitadlo na dětské pískoviště, ale čekají nás další překvapení. Kdy pojednou do hry vstoupí smyčcový orchestr a lehká velmi subtilní pasáž – možná zde jako motiv přišel inspirační zdroj od Rolling Stones (AS Tears Go By), ale i od Beatles (Yesterday nebo Eleanor Rigby). Nebyl byl to Varga, kdyby sem nevložil klasicizující klavírní motiv a nenápadné articifiální napětí. Zvláštní skladba na poměry Prúdů bychom mohli možná hovořit o experimentu….

MOŽNO, ŽE MA RÁDA MÁŠ – krásná milostná balada s klavírním úvodem a Hammelovým něžným projevem je střídaná s hutným rockovým nástupem celé kapely s údernými basy a bicími a sborovými zpěvy. Percussion, tubular bells, klarinety a hoboje dotváří téma v pianissimu s klavírním perlením s použitím kánonu ve vokální stavbě….

MOŽNO – renesanční cembalo přináší zámeckou atmosféru noblesní krásy a hammelovský model osobitého vidění sofbeatového pojetí. Hammel není žádný velký zpěvák, ale dokáže pracovat se svými výrazovými prostředky natolik, že zní zejména v baladických skladbách velmi přesvědčivě. Varga zde instrumentální společně s Frešem výrazně vystupují do popředí, dodávají prosté písničce intelektuální hudební základ a tím tuhle píseň proměňují ve skladbu se zajímavými rytmickými a melodickými proměnami…

S RUKAMI VO VRECKÁCH – úvod zní jako niemenovské téma, které se protkalo s nějakým duchovním motivem. Mallého bicí jsou ve skladbě možná příliš důrazné svými breaky a činelovými a přechodovými attacky. Varga sem vnáší jakýsi předobraz příštích témat skupiny Collegium Musicum. Peter Saller sem vstoupí s kratším kvílivým kytarovým sólem, ale jinak jsme pořád na melancholické notě Hammelovy interpretace. Kostelní varhany s mohutným údery rytmiky skladbu uzavírají….

DÁM TI LAMPU – cembalo je na albu častým instrumentálním aspektem. Jakoby se sem najednou podařilo vložit částečně slovenský folklor doplňovaný tématem klasické hudby. Po instrumentální stránce výtečný příspěvek. Dokázal bych si skladbu představit i jako instrumentální podíl čemž svědčí i nástrojové koloratury z barokní hudby.

ČIERNÁ RUŽA – album končí silnou melodickou záležitosti trochu ve stylu úvodní skladby. Je zde hodně zajímavých aranžérských postupů a kloubení pulsující rytmiky s klavírními postupy a vokálním zastoupením přináší beatlesovské sbory a harmonické zvraty v aranžmá. Violoncella v backgroundu se za asistence bicích a důrazných basů propojí do rockového modelu skladby, kde se Prúdy projevují jako zdatná instrumentální jednotka a dlouhý fade-out nám po sobě zanechává příznivý dojem z celého alba…

Neznal jsem podmínky, jaké panovaly na Slovensku v době, kdy album vznikalo a kolik dalo (anebo nedalo) práce prosadit, aby vyšlo. Zkostnatělí úředníci seděli všude, ale Hammel svou pozdější účastí na Bratislavských lyrách se stal oficiálním představitelem slovenské písně a tak byly jeho možnosti prosazovat se bez větších překážek reálnější… Album samozřejmě vydal Supraphon, protože Opus v té době ještě neexistoval. Pavol Hammel byl pro mě zajímavým a často osobitým originálem, který si přes řadu všelijakých proměn v sestavách Prúdů udržel určitou úroveň, kterou pro mě ztratil zcela nepochopitelně přiblblou hitovou věcí Učitelka tanca. Možná jsem mu ukřivdil, ale dále jsem jeho tvorbu už nesledoval. Občas ke mně ale dolehly jeho písně a bylo mu možno závidět jeho talent pro psaní přehledných písniček i dva kvalitní textaře Borise Filana a Kamila Peteraje.
Čtyři hvězdičky jsou zcela legitimní.