Prúdy - Zvoňte, zvonky (1969)

Další slovenský hudební poklad, který jsem objevil ještě dříve než jedinečné Konvergencie. Toto album se stalo mým obrovským letním hitem a od té doby snad neexistuje den, kdy bych si z něho nepustil aspoň tři písně.

Na desce je každá skladba jedinečná, ale přece bych některé vyzdvihl ještě výš. Třeba hned titulní skladbu Zvonky, Zvoňte. Tu jsem si hned zamiloval a skoro každou chvíli mi zní v hlavě. Balada O Smutnom Jánovi je neuvěřitelně silná věc. Běhá mi mráz po zádech v části "smiech je praskot suchých konárov, to vie i Ján" Chudák se nejspíš oběsil. Poď So Mnou má zase skvělé protijízdy. Chvílemi je skoro hard rocková, chvílemi zase něžná. Možno je zase taková optimistická lidovka. S Rukami Vo Vreckách je další silná skladba.

Pokud by jste se mě zeptali, které slovenské album je nejlepší, jedná-li se o Zvoňte, Zvonky nebo Konvergencie, tak vám odpovím jednoduše. Já fakt nevím.
reagovat

Mohyla @ 28.09.2016 12:22:51
V booklete CD (edícia OPUS - Sto základných albumov a interpretov), na ktoré teraz pozerám píšu:" Neublížilo mu ani, že po vypredaní prvého, neveľkého nákladu, sa dvadsať rokov nedočkal reedície, pretože doboví cenzori mali hrôzu z pesničky Balada o smutnom Jánovi, ktorej text napísal Boris Filan dávno pred mučeníckou smrťou Jana Palacha."

Snake @ 29.09.2016 06:57:22
"Konvergencie" a "Zvoňte zvonky" jsou výborná alba, ovšem neméně dobré pověsti těší se i "Zelená pošta". Znáš ?

lover-of-music @ 29.09.2016 07:33:13
Zelenou Poštu samozřejmě znám. Možná někteří se mnou nebudete souhlasit, ale už mi nepříjde tak výrazná. O něco radši mám Na II. Programe sna. Ľalia poľná je něco nádherného.
Zelená pošta svým způsobem není špatné album, ale podle mého názoru, na Konvergencie a Zvoňte, Zvonky v žádném případě nemá.

Snake @ 29.09.2016 07:41:21
To je věc názoru, třeba já si "Zelené pošty" neobyčejně cením. Ale jsem rád, že tu naši historii tak podrobně mapuješ. Na nějakej ten hodně hluboko zakopanej poklad možná ještě narazíš...

bullb @ 29.09.2016 07:54:18
Teším sa, že lover-of-music sa dostal na ostrov pokladov. Verím spolu s tu diskutujúcimi, že pre seba objaví nám už dlhšie známe poklady. Ale o tom to je. Mohol by som vypisovať litánie, aká je to VÝBORNÁ hudba, keby na to neprišiel sám.
K Zelenej pošte. Zásadný rozdiel je, že pošta je viac-menej koncepčná. Ja som jej prišiel na chuť snáď až po desiatich rokoch od vydania. Odrádzal ma Hammel. On je tam len do počtu. Hlavný je Varga. A nesmieme zabúdať na Freša. Aj teraz sa usmievam, ako na koncerte s basgitarou na brušku sa kýve pred sólujúcim Vargom: "končíš sólo-ide refrén" ...

adam @ 29.09.2016 10:55:42
s hudbou to je jak s jebackou. moze ti ktokolvek hovorit ake je super fajne si zakefovat, pokial sam neskusis, nevies....

V roce 1969 tímto albem československá rocková scéna udělala mocný krok směrem k západním vzorům (nemyslím tím kopírování jich, ale kvalitu hudby). Když člověk porovnává Želvu a Zvonky zvoňte nemůže se ubránit pocitu, že Olympic zde byl o třídu překonán. A jak už tomu v hudbě bývalo a být by mělo i nadále, i toto album bylo překonáno. A tak to u nás šlo až do...no, prostě ještě asi tři roky.
Na druhou stranu si zase uvědomme, že téhož roku ve světě vycházely skvosty jako Valentyne Suite, In The Court of The Crimson King nebo Trout Mask Replica. Zatímco Zappa s Frippem vydávají první desky řekněme toho klasického progressive rocku, nejprůkopničtějším výtvorem našich předních hudebníků je písničkové deska - no ale zase jaká, že?
Než jsem dopsal první dva odstavce, už jsem desku musel otáčet, takže vyberu jen několik kousků, co k mému srdci přirostly nejvíce. Dvě nejlepší skladby alba jsou pro mě beze sporu Jesenné litanie a Čierna ruža. Obě lze označit za jednoduché melodické písničky, to ano, ale prostě disponují takovým nějakým vnitřním kouzlem, jemuž nelze odolat. Nádherná je i jemňoulinká skladbička Možno, že ma rada máš. Zcela specifický a svým způsobem i nejprůkopničtější kus je pak Keď odchádza kapela. Kdyby mi ho někdo popisoval, byl bych si jistý, že se mi vůbec nebude líbit. Míchat nějakou dechovku s rockem...proč? Správná otázka by však měla znít: Proč ne? Z nějakého důvodu mě podobné skladby zpravidla na albech zaujmou.
S výjimkou předposlední Dám ti lampu se mi moc líbí všechny písničky. Jsme moc rád že něco takového vzniklo. Z desky dýchá život, mládí a optimismus. Tři a půl hvězdičky.
reagovat

bullb @ 27.05.2016 06:29:42
Tu by som chcel poznamenať, že LP sú len zozbierané skladby (ak sa nemýlim) predchádzajúcich troch rokov. Nebol žiaden zámer robiť tzv. programové LP, ako to bolo u spomínaných zahraničných skupín. Okrem toho, čo si budeme navrávať, vo vtedajšom režime a vtedajších časoch sa len ťažko dali počúvať tieto skupiny (Zappa, King Crimson). Takže, nič v zlom voči Olympic, Zvonky zvoňte aj napriek týmto skutočnostiam hodnotím ako hudobný skvost. Dokonca vlastním originál :-).

Moje hodnotenie tejto dosky je úplne jednoznačné a bez najmenšieho zaváhania dávam plný počet.Myslím si,že v celej histórii slovenskej /a možno aj v československej/beatovej hudby neexistuje zásadnejší album než tento. Ak by som použil celosvetové merítko,trúfam si povedať,že tento prelomový album je akýsi slovenský ''Sgt.Pepper's''. Do tej doby nikto nič podobné na Slovensku nenahral. Platňa má všetko to,čo má dobrý beat mať. Treba to len brať z pohľadu danej doby a neporovnávať technicé možnosti s dneškom,kedy sú tieto úplne niekde inde.Ak opomenieme práve technickú stránku, aj dnes z tohto albumu ostáva čosi,čo doteraz nik neprekonal-invenčná kompozícia,progresívne hudobné nápady, aranžmá,bravúrne zvládnuté nástroje,nádherné texty koreśpondujúce s hudbou a s vokálnym prejavom Paľa. Podľa mňa-hudobný skvost a poklad slovenskej hudby.
reagovat

Filozof @ 10.07.2014 20:31:44
Milé album. Příjemné písničky - až na J8na snad až moc nevzrušivé. V Čechách pokud vím nic podobného nebylo. Ale že by to byl nějaký zlom či zásadní posun? Pokud toto má být pro někoho "slovenský Sgt. Pepper", pak co je pro něj třeba Ursíny?

adam @ 11.07.2014 06:43:48
filozof: nefilozofuj tolko. Proste to bol zlom a hotovo. Hlavne po textovej stranke a tiez v uchopeni Slovenciny ako jazyka pre popularnu piesen. Na rozdiel od Cestiny je Slovencina menej spevava.

Filozof @ 11.07.2014 20:17:35
adam
"...Na rozdiel od Cestiny je Slovencina menej spevava..."
? To myslíš vážně? Je to přesně naopak.

adam @ 12.07.2014 10:05:42
Ano, myslim.

Albem Zvoňte, zvonky to bratislavské Prúdy svý českým konkurentům docela natřeli. Takhle dotaženou a hlavně invenčně soběstačnou studiovou vizitku zatím nikdo z nich na kontě neměl. Zároveň to byl jeden z mála momentů, kdy se některý z československých interpretů zhoupnul na celosvětově aktuální vlně bez zpoždění a bez opisování. Doba pučících artrockových výbojů zastihla Prúdy připravené především díky klávesistovi Mariánu Vargovi a jeho klasickým vzděláním zušlechtěnému hudebnímu myšlení. Zatímco Pavol Hammel představuje tu písničkářsky přímočařejší, lyricky křehkou tvář souboru, Varga do průzračných melodií co chvíli podstrkuje rafinované aranžérské ornamenty inspirující se v širokém hudebním řečišti od baroka po avantgardu. Někdy jde jen o drobná překvapivá intermezza, jindy se do kompozic Vargovy vážnohudební libůstky otisknou hlouběji (Poď so mnou, S rukami vo vreckách).

Výsledkem ale není nabubřelé estétství, ale naopak nespoutaná tvůrčí zvídavost a hravost. Tou hlavní předností oproti dosavadním českým pokusům je právě přítomnost vlastní, neodvozené vize, s níž kapela promyšleně pracuje a přitom zůstává spontánní. Další věcí, o kterou se může směle opřít, jsou texty (mimo jiné začínající Boris Filan a Kamil Peteraj), které jsou navzdory občasné naivní kostrbatosti rovněž o dost napřed před českou tvorbou. Všudypřítomná melancholie "študentských básnikov" má své hlubší (Balada o smutnom Jánovi, Jesenné litánie) i rozpustilejší (ironický dixík Keď odchádza kapela) body, album si ale díky Hammelovu pěveckému výrazu udržuje jednotnou poetickou tvář.

Zvukově není nahrávka právě oslňující. Zvláště v těch bigbítovějších místech je dost nevyvážená a aspoň v tomto ohledu si izolovanost muzikantů (a zvukových mistrů) ve východním bloku vybírá svou daň. Zamrzí to třeba v případě jedné z nejlepších skladeb Poď so mnou, kde se nápaditě střetává hardrockový riff s Vargovými klasicizujícími vstupy a hipíckým optimismem v textu s půvabným rozpočítáváním osobních zájmen, ale i v další úspěšné hitovce Čierna ruža. Komornější kousky jako Balada o smutnom Jánovi z toho vycházejí o dost lépe. Přes své dobové nedostatky je ale album Zvoňte, zvonky dílem skladatelsky, aranžérsky i textařsky vyzrálým a stalo se v následujících dvou dekádách základním kamenem toho, co můžeme nazvat "slovenským popovým zázrakem".


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Mohyla @ 09.07.2014 06:27:06
Pekne napísané, rád som si prečítal!

Snake @ 09.07.2014 08:16:58
Aj ja. Akana, napsal jsi to pěkně, výstižně a naprosto profesionálně. Text by klidně mohl být otištěn v příloze samotného cd.

Akana @ 09.07.2014 09:31:07
Uf, díky vám oběma. Ale do přílohy CD - to asi ne. Zrovna teď jsem v novém Rck&Popu četl Vlčkův článek o Prúdech a to je samozřejmě mnohem fundovanější. Ale díky, potěšilo.

tykeww @ 12.07.2014 19:55:32
Akano, díky ti za recenzi, Zvonky patří k mým nejoblíbenějším albům vůbec. Ohledně toho článku, nepochopím, jak mohl Vlček dopustit tu velkou fotografii v záhlaví. Vždyť je to přece Collegium Musicum...

Odmalička som bol konfrontovaný so zástupom oslavných ód na album Zvoňte zvonky, titulnú skladbu som napokon niekedy po revolúcii aj počul a páčila sa mi. Odrádzalo ma meno Hammel, ktorý mi ako spevák nesedel a nesedí. Napokon som si ho kúpil za babku v edícii novín Sme. Po Deep Purple, Cream alebo hoci Emerson, Lake & Palmer prejsť na takýto pesničkový poprock nebolo ľahké, ale snažil som sa.

Titulná skladba je krásna. Snúbi akúsi pastiersku hôľnu náladu s príjemne vyšívajúcou gitarou, je to niečo ako výstup z krosien, pričom táto zručnosť sa dnes už nevyskytuje. Pred výkladom s hračkami má zaujímavo nasekanú rytmiku, ale je cítiť, že album sa dosť sústredí na melodiku a pesničkárstvo v dobrom slova zmysle. To dokazujú ľahko plynúce kúsky typu Balada o smutnom Jánovi, Jesenné litánie alebo vydarený kvílivo gitarový song Strašidlo. Aby to nevyzeralo, že celý album možno chváliť, prichádza Keď odchádza kapela. Nuž, estráda má isto veľa obľúbencov, ale ja sa bez nej zaobídem. Avšak! Záverečná rocková smršť nemá chybu, škoda, že je rýchlo "zfadeoutovaná". A tvrdo sa začne aj Poď so mnou, toto je konečne poriadny rock, aj s tými hurá-hej vokálmi. Zlovestná úsečná medzihra nemá chybu. Možno, že ma rada máš vydarene kombinuje pokoj a prýštenie mohutných prívalových vĺn, Možno je zasa taká hitovečka, niekto nachádza určitý klasicistický podtón, ja by som to prirovnal (náladou) k Óde na radosť od viete koho. Podmanivé klávesy zvučne dopĺňajú bubenícke tiky a Hammel sa prekonáva, tak vnímam S rukami vo vreckách. Spevná veselka Dám ti lampu neurazí, ale keby ste chceli vedieť, ktorá skladba je na albume najlepšia, tak je to záverečná srdcervúca rocková balada Čierna ruža. Ďakujem gitaristovi za to, čo do nej priniesol.

Aká to musela byť hrozná doba, keď sa tento album dostal na vrchol slovenského "rocku". Dielo sa mi páči, takáto pohodová muzika by výrazne pozdvihla rádiovú produkciu nielen súčasných frekvencií, ale vývoj sa týmto smerom neuberal. Žiaľ.
reagovat

Kristýna @ 09.02.2014 11:33:23
Hejkale, tvůj přístup je mi velmi sympatický. Pod návalem obvyklých nekritických recenzí je toto opravdu svěží změna... Tři hvězdy se mi zdají přiměřené.

hejkal @ 09.02.2014 11:37:50
Ďakujem. Nie je to však prvoplánový prístup, že hor sa proti prúdu. Hodnotím to, ako vnímam prezentovanú hudbu, nech si o nej kritika, verejnosť, autori myslia, čo len chcú.

Cossack @ 09.02.2014 12:29:05
Hammel mi nikdy nebyl sympatický a nezměnilo se to ani po vyposlechnutí tohoto (většinou tolik) glorifikovaného alba. Naopak, jen jsem se utvrdil v tom, že moje (až iracionální) averze je neměnná (pravděpodobně vrozená).
Těch světlých okamžiků je pro mě na desce tak málo, že bych měl asi problém i s udělením 2 hvězd… Varga, nevarga.
(Žádný strach, nechystám se na recenzi této nahrávky, ani ji nehodlám hvězdičkovat „jen tak”.)

Jarda P @ 09.02.2014 12:33:12
Mi Hammel nevadí, nejvíc se mi od něj líbí Šlehačková princezna, což je vynikající deska. Nikdy jsem však nepochopil velebení Zvoňte zvonky. Mám ji sice v MP3, ale na CD bych si to nepořídil.

Jardo @ 26.05.2016 20:23:30
Posledné dve vety sú napísané trefne.

pito63 @ 09.02.2014 15:15:19
Hammel mi nevadí, dokonca som zakúpil jednu výberovku, hlavne kvôli skladbe "S holubom na hlave". Titul mám doma už dávno. To je všetko, čo mi od Hammela a Vargu stačí k hudobnému uspokojeniu.
hejkal, vďaka za recenziu!

Mirek Kostlivý @ 09.02.2014 15:48:09
Hejkale, díky za recenzi! Je k tomuto albu smířlivější než počet přidělených hvězdiček, ale to mi opravdu nevadí. A proč tam dali tu estrádu, to fakt nevím. Jako dítě školou povinné jsem při jejím poslechu opravdu trpěl.

PaloM @ 09.02.2014 16:53:52
"Aká to musela byť hrozná doba, keď sa tento album dostal na vrchol slovenského "rocku"."

Môj názor: aká je toto hrozná doba, keď jeden citlivý hudobník dospeje do štádia, že krágľuje a degraduje skvosty československého rocku.
Je z toho veľmi smutno, ale som triezvy. Je to presne v duchu tejto arogantnej, chladnej a bezcitnej doby!

Oprav si aspoň preklep (neviem, že zámerný) - Pavol je "Hammel".

Hammel je kontroverzná osoba, lebo sa angažoval za bývalého režimu, treba to ale oddeľovať. Je to špičkový umelec, tak ako bol Niemen, s ktorým sa Varga odmietol stretnúť, tiež pre jeho angažovanosť za komoušov. Pochybuje niekto o umeleckých kvalitách Niemena?

Zvoňte zvonky je národný klenot a vždy bol právom vysoko cenený. Ak tomu nerozumiem prečo, napíšem, že tomu nerozumiem a nemachrujem rádoby recenziami.

Snake @ 09.02.2014 17:01:34
..ale Palo,vždyť hejkal tu desku víceméně pochválil !

PaloM @ 09.02.2014 17:09:53
Snake, tá záverečná veta, ktorú som citoval, je podľa teba chvála? Podľa mňa je to pľuvanec do ksichtu tvorcov albumu.

hejkal @ 09.02.2014 17:18:52
PaloM - ďakujem za preklep, opravím. K ostatnému iba toľko, že rozumieť svojim citom "rozumiem" asi najviac, aj keď je tu na to evidentne psychológov habadej. A práveže som album pochválil, akurát mám, presne v duchu tejto necitlivej doby, pocit, že sa po a - nesmie vyjadriť nič kritické, po b - málo velebenia je rovnako neprípustné, po c - azda sa nedožijeme posielania do plynu za názor odlišujúci sa od nadiktovaného výsledku. Nechcem sa ťa dotknúť, ale vážne ťa pohoršuje to, že vyjadrím, čo cítim? To ma mrzí.

Snake @ 09.02.2014 17:19:18
No ano,ale pokračuje větou,že se mu deska líbí.A že jí nedal pět hvězd?Mě se zdá,že tři jsou tady brány pomalu jako odpad.Pro mě to ale znamená pořád ještě velmi dobré album..

PaloM @ 09.02.2014 17:29:24
Na Progboarde ma nič nepohoršuje, len využívam slobodu slova rovnako, ako aj ostatní.
Za posledné týždne sa stalo módou verbálne, všeobecne obhajovať právo na svoj názor. A kto tu to právo komu berie, či posiela do plynu??
OK, je sloboda slova. Nechcel som sa ozývať, no nedalo sa nereagovať. Doteraz som nenašiel logiku v poslednom odstavci recenzie. Ak je niečo tak mizerné (vyplýva z kontextu vety), ako sa mi to môže páčiť?

hejkal @ 09.02.2014 17:31:40
Pľuvanec to nie je a je mi ľúto, že si to tak vysvetľuješ. Je to dobrý album z doby, kedy sme tu nič iné nemali a nemali sme to preto, lebo vtedajší režim ničil všetko prozápadné. A to je to, o čom píšem. Keby sme boli pred oponou, tak by sa tu možno rozvinula onakvejšia scéna. Potenciál na to bol.

PaloM @ 09.02.2014 18:24:11
Ospravedlňujem sa, prehnal som to s výrazmi. Tento album vyjadruje kus môjho života, pre mňa má nepísanú nadhodnotu.

hejkal @ 09.02.2014 19:04:22
PaloM - nelám si s tým hlavu, nič sa nestalo. Ja to beriem, chápem, že to vnímaš inak. Ako niekto, kto s tým vyrástol a prípadne to ešte aj miluje. Pekný večer prajem.

Snad není potřeba opakovat otřepané fakty o skupině Prúdy, jako že vznikla již v roce 1963 a jmenovala se Jets. Podstatné je, že se onoho pro hudbu osudového roku 1967 ke skupině přidal jistý Marián Varga, toho času vyhozený konzervatorista a člověk, co o něčem, jako je bigbít, slyšel leda z rychlíku (kterých v jeho rodné Skalici zrovna mnoho neprojelo). Prúdy s ním získaly protipól písničkáře a frontmana Pavola Hammela - tedy klavírního takřka virtuóze, který nebyl vázán žádnými pravidly danými v rockové/popové hudbě. Skupina slavila veliký úspěch na Prvním československém beat-festivalu, podobně jako rozdílně založení Soulmen. Získala zvláštní cenu za nejlepší text - a sice za Baladu o smutnom Jánovi, které (přestože vznikla již v roce 1967) byla později nespravedlivě přimknuta spojitost s Janem Palachem.

První album Pavola Hammela a zároveň mezník slovenské hudby - Zvoňte, zvonky - bylo v podstatě kolekcí písniček nahraných v rádiu. Obsahovalo ty největší hity jako Pred výkladom s hračkami, Jesenné Litánie (ke které jako vůbec první napsal text Karel Peteraj), Čierna ruža či Možno, že ma ráda máš. Všechno to jsou inteligentní písničky s duší. Sem tam je cítit, že Varga, ona záhada středoevropské hudby, už tehdy tak trochu tušil, jakým směrem by se chtěl v budoucnu ubírat, i když debut Collegia Musica vypadal za rok již samozřejmě úplně jinak. Krátce po vydání Zvonků vznikly dvě další slavné písně - Z ďatelín a Smutná ranná električka - které se ale na černé opusácké drážky dostaly až v roce 1972 na Zelenou poštu.

Zvonky Zvoňte je mezník. Těžko říci, jestli popu či rocku, Pavol Hammel se v letech následujících věnoval hůře nebo lépe obému. Najdete tu skvělé „šedesátkové“ písničky, ale i na svou dobu opravdu progresivní nápady aranžérského typu (části „melodické riffovky“ Poď so mnou nebo Keď odcháza kapela). Hammelova/Vargova hudba je hodně individuální v tom smyslu, že se může i nemusí líbit vyznavači Gattche či Fermáty, a stejně tak mu na chuť přijít může, nebo taky nemusí vyznavač československého bigbítu šedesátých let. Já jakožto milovník všeho, na co Marián Varga jen sáhl, album zbožňuji a proto mu dávám plné hodnocení. Myslím ale, že by si ho zasloužilo i objektivně jako ukázka toho nejlepšího, co mohlo za daných podmínek vzniknout (podobně jako zcela odlišná alba Matadors, Meditace nebo Blues in Soul).

reagovat

Progjar @ 30.09.2013 09:28:05
Ďakujem za peknú recenziu. Hammel a VArga sú moji obľúbenci mám od nich takmer všetko. Len maličká oprava, jeden z najlepších slovenských textárov je Kamil Peteraj, nie Karel. Páči sa mi označenie Vargu ako záhady stredoeurópskej hudby, ten človek sa narodil na nesprávnom mieste.

pito63 @ 30.09.2013 10:20:39
Mohyla, ešte jeden detail - album sa volá "Zvoňte zvonky".

hejkal @ 30.09.2013 10:29:42
Frešo vo svojej autobiografii poctivo vysvetľuje, že nikto netuší, ako sa vlastne tento album volá. :)

Mohyla @ 30.09.2013 10:37:36
Tak na obale je jasne Zvoňte, zvonky! Ale na oficiálnej stránke je názov prvej skladby Zvonky, zvoňte! >> odkaz

Snake @ 01.10.2013 09:47:09
Pěkná recka Michale.Vyprofiloval jsi se tady jako velký fanda tuzemského bigbeatu,tak snad ti nebude paluba progboardu brzy příliš těsná :)Já mám tuhle desku taky rád.Je kouzelně melodická,nazpívaná měkkou slovenštinou,možná trochu naivní a osobně ji považuji za takovou studnici poznání.Tak takhle se u nás hrál beat pár let před tím,než jsem přišel na svět.Nejraději mám písničky s těmi Vargovými klasicizujícími motivy - Dám ti lampu,Pojď so mnou,nebo Možno.Za velmi povedené ale považuji i humornými texty opatřené skladby Strašidlo a Keď odchádza kapela.
Prostě výborná deska,dávám čtyři.Jen mě mrzí,že nevlastním tu jubilejní edici...

tykeww @ 01.10.2013 11:45:27
Děkuji za reakce a za pochvaly, omluvám se za Peteraje, byla to nepozornost. Pak se dá ještě splést s Peterajem, co hrál v Progres 2 :) Ohledně názvu - mě to hodně mátlo, protože většina lidí říkává "Zvonky, zvoňte", ale na obalu je to opačně...
Ohledně Progboardu a českého bigbítu, samozřejmě bych tu rád viděl i Rogers Band, Yearning Lorry, Perpetuum Mobile nebo Colour Images, ale samozřejmě ne všichni se tu hodí a navíc by se některé diskografie tvořily jen ze singlů a oodobně, inu nahrát LP nebyla žádná sranda.

A ještě bych chtěl upozornit na jednu nepřesnost, které jsem se dopustil: Soulmen zabodovali na 1. čs. Beatfestivalu, kdežto Prúdy (pokud vím) na druhém. Fedor Frešo a Vlado Mallý by se přeci nepřetrhli :)

Bratislavskou kapelu Prúdy jsem objevil koncem šedesátých let ve Slovenské hitparádě, kde kralovali s údajně jedinou coververzí, kterou kdy vyrobili s písní Massachussetts od Bee Gees. V té době jsem se učil hrát na kytaru a zakládali jsme školní bigbítovou kapelu a tahle skladba nás tehdy velmi inspirovala. Jejich další nahrávka jsem neznal, stejně tak jako jejich první album – dnes legendární Zvoňte zvonky.
Pavol Hammel byl pro mě vždycky taková zvláštní persona. Poněkud plachý intelektuál softrockového ražení, ze které jsem trochu cítil Donovana, Dylana a Beatles. Na rozdíl od Ursinyho skladatele byl Hammel komerčnější a jeho hudba přijatelnější pro širší masy, ale pořád to byl pro mě bigbít z Bratislavy, který spojoval melodické písničky s místy tvrdšími rockovými aspekty. Významnou okolností bylo, že zde působil bývalý člen Soulmen – baskytarista Fedor Frešo (v dané době v republice asi nejtechničtější hráč v republice) a konzervatorista Marián Varga, který byl výrazným instrumentálním vkladem pro Prúdy.
Album Zvoňte zvonky bylo pochváleno publicistou Jiřím Černým a Prúdy po svém vystoupení v pražské Lucerně získali pověst kvalitní slovenské kapely, pojednané jiným způsobem než populární Olympic, Flamengo, Rebels nebo George And Beatovens. Písničky z něho jsem znal jednotlivě, ale album jsem v době jejího vzniku nevlastnil. Z nějakého důvodu nebylo vydání reedováno a tak následně jsem vnímal spíš řadu singlů, než tenhle albový počin. Protože soukromě mapuji dějiny česko-moravsko-slovenské bigbítové scény, neodolal jsem a album si už v digitální verzi po mnoha letech pořídil…..

ZVONKY ZVOŇTE – klavírní nástup s rozezpívanými elektrickými kytarami., doprovázený důraznými basy a přesnou rytmikou bicích nástrojů. A už je tu frontman Pavol Hammel a sborové zpěvy kapely a odvíjí se první výrazná melodická písnička. Napsal ji Varga a dal ji důraznou melodickou linku s bohatými harmoniemi vokálů, i kytarového podnesu Petera Sallera. Dobře jsou natočeny bicí s použitím tympánů a skvělě je ošetřená i dynamika nahrávky. Velmi dobrý úvodní vstup!

PŘED VÝKLADOM S HRAČKAMI – Frešo vymyslel nosný výrazný basový riff, který skladbu provází jako důležitý rytmický aspekt celou skladbu. Mallý na bicí to provází řadou drobných breaků s aplikací percussion. Tihle dva jsou spolu sehraní ještě z doby Soulmen a proto jim to spolu dobře ladí. Vokální linka je přehledná ve stylu šedesátých let kde se promítají vlivy Beach Boys, ale i britských kapel Mersey soundu. Akustická kytara je ve hře ve zvláštních poměrech vůči rytmice a dotváří atmosféru. Důrazná mezihra kde vedle dominující baskytary slyšíme varhany a sborové andělské hlasy. Zvláštní a přesto zapamatovatelná píseň.

BALADA O SMUTNOM JÁNOVI – Varga si přesedne k renesančnímu cembalu a kytarové ozdoby se propojují s cinkající tamburínou a šlapavými basy s další poměrně silnou melodickou záležitost, do které vstupují i flétny a hoboje s klouzavými kytarovými doplňky. Balada byla údajně cenzurou šikanována a později snad i zakázána hrát, protože v ní soudruzi hledali přímé či nepřímé spojení na studenta Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil jako protest pro okupaci Československa… možná i proto nebylo album reedováno a mělo zůstat jako trezorová záležitost (?!)

JESENNÉ LITÁNIE – úderné melodické akordové nástupy akustické kytary a posléze se před námi odvíjí další dobře vypilovaná melodie s citlivým aranžmá, kde se nic nepřebíjí a kdy se instrumentace, třebaže velmi pečlivě zahraná stává součástí, nikoliv dominantním základem téhle krásné lyrické písně, ovlivněné britským bigbítem první poloviny šedesátých let. Varga zde ovšem nenápadně vkládá svoje osobité vstupy improvizátora, aby dodal do tématu nějakou neobvyklost, třeba disonantní akordické vstupy, které „narušují“ přehlednou melodickou linku. Osobitý přístup…

STRAŠIDLO – odbíjení kostelního zvonu je předobrazem další skladby rockového ražení. Jedná se v podstatě bigbítový valčík, který je dobře kamuflovaný výraznými basy a akcentovanými bicími nástupy a kytarista Saller sem vloží rozostřené kytarové sólo s kvílivým backgroundem. Píseň je jakousi osobitou hříčkou soifthorroru, ale mě spíše zaujal Saller, který proto důrazným klavírním akordům krátce zakvílí zdivočelou elektrickou kytarou….

KEĎ ODCHÁDZA KAPELA – swingující rytmus posouvá melodickou píseň Prúdu do kavárenského šramlu s působností klavírního tématu a trumpet. Jsme v nějaké prvorepublikové kavárně, kam mě trochu vedle trumpety nezapadá Frešoival basová mandolína, která sem vnese téměř undergroundovou atmosféru, ale jinak se celá koncepce písně obrací k tematicky těžko zařaditelnému modelu a tak si říkám, že ta basová mandolína a bzučící kytarový booster najednou naruší koncepci společně s varhaním temátem a s kytarovým kvílením jsem do závěru vloží názvuk rhythm and blues.

POJĎ SO MNOU – důrazný baskytarový riff s vypilovaným zvukem a se syrovým dozvukem elektrické kytary. Píseň vypadá jako rozpočitadlo na dětské pískoviště, ale čekají nás další překvapení. Kdy pojednou do hry vstoupí smyčcový orchestr a lehká velmi subtilní pasáž – možná zde jako motiv přišel inspirační zdroj od Rolling Stones (AS Tears Go By), ale i od Beatles (Yesterday nebo Eleanor Rigby). Nebyl byl to Varga, kdyby sem nevložil klasicizující klavírní motiv a nenápadné articifiální napětí. Zvláštní skladba na poměry Prúdů bychom mohli možná hovořit o experimentu….

MOŽNO, ŽE MA RÁDA MÁŠ – krásná milostná balada s klavírním úvodem a Hammelovým něžným projevem je střídaná s hutným rockovým nástupem celé kapely s údernými basy a bicími a sborovými zpěvy. Percussion, tubular bells, klarinety a hoboje dotváří téma v pianissimu s klavírním perlením s použitím kánonu ve vokální stavbě….

MOŽNO – renesanční cembalo přináší zámeckou atmosféru noblesní krásy a hammelovský model osobitého vidění sofbeatového pojetí. Hammel není žádný velký zpěvák, ale dokáže pracovat se svými výrazovými prostředky natolik, že zní zejména v baladických skladbách velmi přesvědčivě. Varga zde instrumentální společně s Frešem výrazně vystupují do popředí, dodávají prosté písničce intelektuální hudební základ a tím tuhle píseň proměňují ve skladbu se zajímavými rytmickými a melodickými proměnami…

S RUKAMI VO VRECKÁCH – úvod zní jako niemenovské téma, které se protkalo s nějakým duchovním motivem. Mallého bicí jsou ve skladbě možná příliš důrazné svými breaky a činelovými a přechodovými attacky. Varga sem vnáší jakýsi předobraz příštích témat skupiny Collegium Musicum. Peter Saller sem vstoupí s kratším kvílivým kytarovým sólem, ale jinak jsme pořád na melancholické notě Hammelovy interpretace. Kostelní varhany s mohutným údery rytmiky skladbu uzavírají….

DÁM TI LAMPU – cembalo je na albu častým instrumentálním aspektem. Jakoby se sem najednou podařilo vložit částečně slovenský folklor doplňovaný tématem klasické hudby. Po instrumentální stránce výtečný příspěvek. Dokázal bych si skladbu představit i jako instrumentální podíl čemž svědčí i nástrojové koloratury z barokní hudby.

ČIERNÁ RUŽA – album končí silnou melodickou záležitosti trochu ve stylu úvodní skladby. Je zde hodně zajímavých aranžérských postupů a kloubení pulsující rytmiky s klavírními postupy a vokálním zastoupením přináší beatlesovské sbory a harmonické zvraty v aranžmá. Violoncella v backgroundu se za asistence bicích a důrazných basů propojí do rockového modelu skladby, kde se Prúdy projevují jako zdatná instrumentální jednotka a dlouhý fade-out nám po sobě zanechává příznivý dojem z celého alba…

Neznal jsem podmínky, jaké panovaly na Slovensku v době, kdy album vznikalo a kolik dalo (anebo nedalo) práce prosadit, aby vyšlo. Zkostnatělí úředníci seděli všude, ale Hammel svou pozdější účastí na Bratislavských lyrách se stal oficiálním představitelem slovenské písně a tak byly jeho možnosti prosazovat se bez větších překážek reálnější… Album samozřejmě vydal Supraphon, protože Opus v té době ještě neexistoval. Pavol Hammel byl pro mě zajímavým a často osobitým originálem, který si přes řadu všelijakých proměn v sestavách Prúdů udržel určitou úroveň, kterou pro mě ztratil zcela nepochopitelně přiblblou hitovou věcí Učitelka tanca. Možná jsem mu ukřivdil, ale dále jsem jeho tvorbu už nesledoval. Občas ke mně ale dolehly jeho písně a bylo mu možno závidět jeho talent pro psaní přehledných písniček i dva kvalitní textaře Borise Filana a Kamila Peteraje.
Čtyři hvězdičky jsou zcela legitimní.








reagovat

miguel12 @ 01.08.2012 16:02:53
veľmi dobrá recenzia, tento album mám rád, rovnako ako ďalšie spolupráce Hammela a Vargu, osobne by som dal aj 5 hviezd :)

a album nebol reedovaný preto, že jeden text napísal Ján Masaryk, ktorý tesne po vydaní platne emigroval, píše sa to v knihe Collegium Musicum ;)

PaloM @ 01.08.2012 16:08:42
Vďaka za recenziu, je to fajn pripomienka zašlej slávy. Odporúčam ti kúpiť si aj jubilejné vydanie s množstvom bonusov, ak je ešte v predaji.

Trochu mám pocit, že si Hammela idealizuješ. Ak si ešte nečítal, odporúčam ti knihy Marián Jaslovský - Collegium Musicum a Fedor Frešo - Sideman. Stále sú v predaji a tá prvá o štvrtinu lacnejšia ako keď bola novinka. Hammel je muž dvoch tvárí (prinajmenšom), nechce sa mi to tu rozoberať. Súdruh Hammel, námestník Slovkoncertu, Varga vie, prečo ho nemal nikdy rád. Hammel - účasť na súťažiach politických piesní. Našťastie tie kraviny sa nedostávali na jeho LP platne. Na druhej strane, Učiteľka tanca je perfektná pesnička, na gympli sme sa výborne zabávali na videoklipe. A má podobnú funkciu na LP Hráč ako When I'm sixty-four na Seržantovi Pepperovi.
Tak či tak, veľká časť tvorby Hammela obstojí, no treba dodať, že piesne skladali aj jeho spoluhráči.

PaloM @ 01.08.2012 16:11:57
Pripomienka je samozrejme určená P.Gratiasovi. Teraz až vidím, že tie bonusy sú tu pripísané. Ovšem, vyšli dve rôzne CD: s obalom uvedeným vyššie s pôvodným počtom 12 piesní a jubilejné vydanie aj s tými bonusmi - malo iný obal.

Mohyla @ 01.08.2012 19:07:21
Petr Gratias,
tento album pokladám za míľnik v tvorbe čs bigbítu a tým pádom je u mňa za 5 hviezd. Ináč popísaný je pekne,
Faktická poznámka, okrem Massachussetts od Bee Gees poznám od Hammela ešte cover San Francisco od Scotta McKenzieho. >> odkaz

Aj keď tango Učiteľka tanca nie je nič svetoborné, hodnoteniam typu priblblé by som sa vyhýbal. Potom by sme v rámci korektnosti museli povedať, že priblblé je napríklad Honey Pay od Beatles? Alebo u jedného je to odľahčenie a a u druhého priblblosť?
Zdraví Ťa Igor/Mohyla/.

Petr Gratias @ 01.08.2012 20:17:01
Zdravím, Mohylo,
díky za reakci.
San Francisco od Scotta Mackenzieho v podání Palo Hammela? To je pro mě velké překvapení... Hammel se dal slyšet, že jedině ti Bee Gees byla coveverze, co Prúdy dělaly... ale když se nad tím tak zamyslím, ano, dokážu si to představit, jak to Hammel zpívá odpovídá to jeho generaci.
Dokázal bychsi to představit ale i v podání Mekyho Žbirky (Ostatně ten udělal velice kvalitní coververzi původní skladby Beatmen - Let´s Make A Summer, kterou považuji jak v originále tak v coveru za velmi zdařilé ve stylu bigbítu první poloviny šedesátých let).
Hammelova Učitelka tanca byl ale pro mě (a zdaleka ne jenom pro mě) šok! Po rannej elektríčke, Medulience, Preto si pieseň spievam, Zaklínač hadov, Abradakadabraka.....byla tohle ledová sprcha.
Hammel má v sobě určitý rozpor, na jedné straně se k téhle skladbě moc nehlásí, ale na druhé straně to neváhá v klubech přidat jako bonus...
Tak sorry, možná jsem nepoužil ten správný termín, ale termín SLABODUCHÁ už by tohle tango udrželo.

Zdravím ještě PalaM.... ano, mám tu remasterovanou verzi s řadou bonusů. Jsou tam skvělé skladby, ale záměrně jsem je minul, abych svou recenzi ještě navíc více "nezplnotučňoval".....

Zdravím, pánové!

dolycentrum @ 01.08.2012 20:25:45
>> odkaz

Mirek Kostlivý @ 03.08.2012 14:31:07
Reedice LP vyšla těsně po listopadu 1989 u vydavatelství Opus (Mono 9013 2237). Aspoň tak odhaduji podle ceny (50,- Kčs) a sleevnote Vladimíra Godára. Ačkoliv se mi v roce 1969 deska moc nelíbila, dodnes ji pokládám za nejlepší slovenskou desku všech dob. Taky se domnívám, že deska nemohla vyjít spíše vzhledem k emigraci některých členů kapely (mám dojem, že odešel i textař Rudolf Skukálek). Ten "Smutný Ján" asi tolik nevadil, když podle údaje na LP "Nahraté v štúdiu Čsl. rozhlasu v Bratislave, december 1968" byl Palach ještě naživu (dneska víme, že většina skladeb byla nahraná dávno před tím).
Jinak zdravím Petra! A snad poprvé se s ním u hvězdiček neshodnu, já bych jich dal klidně i šest :-).

Už to bude 40 let, co byla nahraná 1. slovenská bigbeatová deska. Přiznám se, že když jsem jí v roce 1969 poprvé slyšel, nijak zvlášť mě nezaujala. Už jsem měl doma singl "Čierna ruža / Zaklínač hadov", věděl jsem o ocenění 1. písně (za text?) na 2. beatovém festivalu v Praze (prosinec 1968), dokonce i v televizi byla slyšet (a Pavol i vidět!) převzatá skladba "Tam v Massachusetts", ale tohle bylo úplněně něco jiného. Písně se mi zdály nesourodé, skladbu "Keď odcháza kapel" jsem jako 14-letý už vůbec nepochopil: co tam vlasně dělá ta dechovka?
Ale čím jsem tu desku stále dokola poslouchal, stával se zázrak. Ta deska zrála jako nejlepší víno, čím více jsem jí poslouchal, tím více se mi líbila!
Těžko vyzvedávat jednotlivé skladby, navazují na sebe jedna na druhou, jako kdyby byly nahrávány na jeden zátah. Dneska díky poznámkám Fedora Freša víme, v jaké dusné mezilidské atmosféře se jednotlivé skladby nahrávaly, ale na výsledku se to vůbec neprojevilo! Tím více vyniká mistrovství jednotlivých hudebníků, Vargou s Hammelem počínaje a Frešem, Sallerem, Mallým a dalšími konče. Ještě po 40 letech mi při skladbě "S rukami vo vreckách" běhá mráz po zádech, úvodní "Zvonky zvoňte" nebo závěrečná "Čierna ruža" se mi neoposlouchají, i kdyby je všechna naše rádia u nás hrála každý den (což bohužel nehrozí).
Bonusové nahrávky nehodnotím, vznikaly v jiné době a s jinými lidmi. Ale jsem rád, že jediná převzatá skladba patří mezi ty slabší kusy, vždyť taková skladatelská esa jako Varga s Hammelem žádné covery přebírat nemuseli.
O této desce kdysi publicista Jiří Černý prohlásil, že jí pokládá za to nejlepší, co v československé pop music kdy vzniklo. Když ještě vzpomenu na "Kuře v hodinkách", tak mu musím dát za pravdu: Je to vynikající nadčasová deska, jejíž kvalitu prověřil čas, a těžko kdy bude překonána. Možná za dalších 40 let. Ale to už já tady nebudu.
reagovat

nowhere_man @ 17.08.2008 14:11:18
Len malá pznámka: Album Zvonky zvoňte sa nenahrával ako klasický album. Ide o výber nahrávok rozhlasových a singlových z rokov 1968-1969. Vybrali ich na album 12. Zvyšné, ktoré nevybrali, sú práve ako bonusy, takže de facto sa tu nachádza kompletné nahrávky z obdobia "vargovských" Prúdov (skladba Po písmenku opäť na báseň Miroslava Válka). Treba spomenúť ešte aj to, že skladby Z dateľín a Smutná ranná električka boli zložené už vtedy, no nahrlai ich Varga s Hammelom až na album Zelená pošta. No a bonusy na albume Prúdov Pokoj vám sú tiež z obdobia "vargovských" Prúdov, tentoraz z televízneho archívu. Len pre skompletizovanie, Varga nahrával orgána aj do skladby Horiaci dom na albume Pokoj vám, čím sa s Prúdmi rozlúčil (potom hral ešte na albume Prúdy 1999).

PaloM @ 17.08.2008 17:22:47
Vďaka za peknú recenziu, či skôr vyznanie, presne odzrkadluje aj môj vzťah k Zvonkom. Aj za faktickú poznámku nowhere_mana (mladý umí!). V čase vydania som mal 12 rokov a poznal som len "Massachusetts" a "Tou cestou pôjdem", prebraté Silence is Golden od Tremeloes. LP som si mohol zakúpiť až v poslednom vydaní (koncom osemdesiatych?). Mám rovnako rád CD bez bonusov s pôvodným obalom v modrom, ako i jubilejné vydanie s bonusmi. Pána Černého si z publicistov najviac vážim (aj pre ľudské hodnoty), no dovolím si doplniť, že Zvonky boli možno prvá najlepšia platňa. Našťastie, vzniklo ich tu ešte veľa naj. Kuře je samozrejme ďalší klenot, ktorý sa mi nedá obohrať.

Mirek Kostlivý @ 17.08.2008 17:38:46
Koncem 60. let se tímto způsobem nahrávaly všechny čs. bigbeatové desky. Nejparadoxnější je asi 1. LP Olympicu "Želva", která vyšla koncem roku 1968. Jedinou skladbou složenou v roce 1967 "Jen Bůch ví" je z roku 1967, ostatní "staré" skladby byly natočeny v průběhu roku 1967 (některé vyšly i na singlech), kdy mnohé z nich pochází ještě z roku 1965 a 1966.

Mohyla @ 10.12.2010 18:02:17
Mirek: Výborná práca. Moje pocity pri počúvaní tejto platne sa zhodujú s Tvojimi. Veru pritrafia sa aj spomínané zimomriavky, a nie sú od zimy. Nádherná platňa! Kde už dať päťku, keď nie tu