Reakce na recenzi:

Le Fantak - @ 26.05.2016

V roce 1969 tímto albem československá rocková scéna udělala mocný krok směrem k západním vzorům (nemyslím tím kopírování jich, ale kvalitu hudby). Když člověk porovnává Želvu a Zvonky zvoňte nemůže se ubránit pocitu, že Olympic zde byl o třídu překonán. A jak už tomu v hudbě bývalo a být by mělo i nadále, i toto album bylo překonáno. A tak to u nás šlo až do...no, prostě ještě asi tři roky.
Na druhou stranu si zase uvědomme, že téhož roku ve světě vycházely skvosty jako Valentyne Suite, In The Court of The Crimson King nebo Trout Mask Replica. Zatímco Zappa s Frippem vydávají první desky řekněme toho klasického progressive rocku, nejprůkopničtějším výtvorem našich předních hudebníků je písničkové deska - no ale zase jaká, že?
Než jsem dopsal první dva odstavce, už jsem desku musel otáčet, takže vyberu jen několik kousků, co k mému srdci přirostly nejvíce. Dvě nejlepší skladby alba jsou pro mě beze sporu Jesenné litanie a Čierna ruža. Obě lze označit za jednoduché melodické písničky, to ano, ale prostě disponují takovým nějakým vnitřním kouzlem, jemuž nelze odolat. Nádherná je i jemňoulinká skladbička Možno, že ma rada máš. Zcela specifický a svým způsobem i nejprůkopničtější kus je pak Keď odchádza kapela. Kdyby mi ho někdo popisoval, byl bych si jistý, že se mi vůbec nebude líbit. Míchat nějakou dechovku s rockem...proč? Správná otázka by však měla znít: Proč ne? Z nějakého důvodu mě podobné skladby zpravidla na albech zaujmou.
S výjimkou předposlední Dám ti lampu se mi moc líbí všechny písničky. Jsme moc rád že něco takového vzniklo. Z desky dýchá život, mládí a optimismus. Tři a půl hvězdičky.