Reakce na recenzi:

Akana - @ 31.03.2014

Na albu A Hard Day's Night se Beatles poprvé při výběru repertoáru spolehli zcela na vlastní skladatelské zdroje a potvrdili tak už docela zřejmý fakt, že jsou nejschopnějšími hitmakery své doby a obrovská popularita, která je provází, je možná hystericky nadsazená, ale zasloužená. To, že si z ní sami dokážou elegantně utahovat, předvedli ostatně ve stejnojmenném filmu Richarda Lestera, který šel do kin skoro zároveň s vydáním desky. Její první stranu tvoří písně právě z něj a stejně jako v případě té druhé se jedná o jeden odzbrojující hit za druhým.

Ozvěny rhythm'n'blues už Beatles přenechávají jiným a jejich skladby jsou teď čirý, excelentní pop (dnes bychom řekli britpop). Díky tomu album možná není nic pro rebely, ale zato získává na konzistenci, kterou už netříští žádné covery. V autorském rukopisu Johna Lennona a Paula McCartneyho sice nedochází k takovému zásadnímu přelomu jako později v letech 1965-66, ale získané zkušenosti (při nevysychající melodické invenci) jsou přece jen znát. Vnitřnostem písní - harmonickým, dynamickým i kompozičním - věnují stále větší pozornost a vedle jasných, ofenzivních hitů (A Hard Day's Night, I Should Have Known Better, Can't Buy Me Love) jsou tu i méně nápadné ale propracovanější a trvanlivější kousky jako něžná And I Love Her (tak trochu McCartneyho generálka na Yesterday), Things We Said Today nebo You Can't Do That.

Album je skvěle vyrovnané, bez průměrných vycpávek. Kapela je dokonale sehraná i sezpívaná a může se pyšnit i na svou dobu novátorským zvukem, kterému dominuje Harrisonova dvanáctistrunná elektrika, nejnovější hit firmy Rickenbacker. Za mocnou inspiraci mu vděčila celá nastupující folkrocková vlna v čele s The Byrds i zelektrizovaným Bobem Dylanem. Dnes, kdy se většina písniček z Perného dne stala důvěrně známými evergreeny, to nemusí být tak patrné, ale už tehdy, před metamorfózou ze živé na čistě studiovou, experimentující kapelu, byli Beatles na čele vývoje.