Beatles, The - A Hard Day´s Night (1964)

06.04.2020 horyna | #

Víc jak třicet let po prvním soustavném poslechu klasických písní milovaných Beatles jsem se konečně rozhoupal k tomu, abych si dosestavil a ucelil jejich sbírku cd. Mluvím samozřejmě o prvním tralala období brouků, do kterého zahrnuji desky od Please Please me po Rubber Soul. Tudíž první šestici. Tu druhou šestku (jak je to pěkně pade na pade) mezi kterou žlutou ponorku rozhodně nepočítám, naopak Magical Mystery Tour zásadně ano vlastním, poslouchám a totálně zbožňuji už celé věky:-) Tam je názor a postoj zhola neměnný. Ale první (nekouřící) etapa mě krom osvědčených hitů nikdy až tolik nebrala a tudíž jsem necítil výraznou potřebu ostatní skladby/kompletní alba poslouchat. Názor jsem začal postupně měnit díky několika na sebe navazujícím faktorům. Prsty v tom měl jak znovu zhlédnutý dokument o kapele, tak nějaké to počteníčko i výrazný pokles cen jejich katalogu. Nechci se plést, ale snad pokaždé kdy jsem se tím směrem koukl, stáli jednotlivé kusy okolo hranice pěti stovek, což při dnešních cenách ostatních cd je celkem dost (jasně Beatles), ale to už nějakou dobu naštěstí neplatí.

Jako první úlovek jsem zvolil vůbec nevím proč (snad ze sympatií k příslušnému filmu) desku třetí A Hard Day's Night. Krom dobře známých a léty naposlouchaných hitovek z červeného 2cd výběru obsahující skladbu titulní, dále And I Love Her a Can't Buy Me Love jsem žádný wow efekt absolutně nečekal. Ovšem mega příjemné překvapení které se dostavilo hned při prvním poslechu cd se dá jen těžko popsat. Urodil se totální výbuch euforie a obrovského nadšení. Nebojím se říci, že snad všechny skladby z této desky jsem už kdysi dávno slyšel a po chvíli přemýšlení přišel i na to, kdy a jak to bylo. Okolo dvacítky jsem celkem dlouho randil s jednou holčinou, která doma měla zrovna žhavou novou broučí výběrovku Live at the BBC, kterou jsme v tom okolním málu jejich ostatních cd točili pořád dokola, snad ke všem možným i příjemným činnostem. A tak jsem zřejmě už tehdy do sebe vstřebal valnou část této desky, což se mi dnes náramně hodí. A tak k výše zmíněným velmi dobře známým hitům musím jako další naprosté pecky přidat i skladby I Should Have Known Better – klasickou to Beatles-árnu s foukačkou, velice emotivní, zastřenou If I Fell, strhující záležitost s dokonalými sbory Tell Me Why, důraznou Lennonovku Any Time At All, countrym říznutou dupárnu I'll Cry Instead, dále jeden z naprostých vrcholu této sbírky, oduševnělou a procítěnou pecku Things We Said Today, a z konce ještě milovanou překrásnou perlu I'll Be Back.

Jsem tuze zvědav na ostatní pětici desek, zdali i tam budu některé písně lehce identifikovat, nebo to bude honěná na slepou bábu. A Hard Days Night je pro mne momentálním vrcholem jejich prvního tvůrčího období, kterému veleli především Joh a Paul.


reagovat

Martin H @ 06.04.2020 08:13:47
Před dvěma dny jsem si znovu připomněl film Perný den. Pořád se na to dá dívat. No a dnes recenze na desku. A pak že život není jedna velká náhoda. Marku, dík, Beatles není nikdy dost.

Tomáš Rojt @ 06.04.2020 09:07:15
To snad není možné ! Zrovna včera večer jsem si říkal, že si musím dát do CD čenžru ( CD changer ) první 4 CD od Beatles - a to jsem dnes ráno také učinil. A co bylo tím impulsem ? Čtu a vřele mohu doporučit knihu "Paul du Noyer - Paul McCartney", která se však týká nejen Beatles , ale především jeho sólové tvorby. Mimochodem první čtyři LP vyšly v rozmezí let 1963 a 1964, tak mi zajímalo, jak se Beatles vyvíjeli , což se dá posoudit v okamžiku, kdy v relativně krátké době uslyšíte kompletní tvorbu v daném období. Stejnojmenný film jsem viděl kdysi v osmdesátých letech v letním kině jako student a přišlo mi to celé jako z jiného světa, úžasný zážitek ! Sám bych definoval první období Beatles jako období bezstarostnosti a rozpustilosti a končí pro mne následujícím albem " Beatles for Sale" . Ale chápu, každý to má jinak. Díky za připomenutí a fajn recenzi Marku.

gandalf @ 06.04.2020 10:10:24
Katalog Beatles je předražený co si pamatuju.

Danny @ 06.04.2020 11:22:07
Jen pro zajímavost: přestože John a Paul podepisovali podle úmluvy své písně společně, tak A Hard Day´s Night je bezmála Lennonovým autorským albem. McCartney sem přispěl jen třemi skladbami - And I Love Her; Can´t Buy Me Love a Things We Said Today. Zbytek je Lennon.

Souhlasím, že je to skvělé album z období, kde se Beatles v rámci kytarového zvuku zaměřovali na výrazné vícehlasé melodie a barevnou harmonizaci skladeb. Rubber Soul, kterým si tuto etapu jejich tvorby ohraničil, už je přece jen o dost jiná muzika a víc souvisí s albem Revolver než s tvorbou před. Ale to není podstatné. Až ti závidím, že tě objevování toho, co alba skrývají, teprve čeká.

northman @ 06.04.2020 14:32:20
horyno, skvělé, pěkná recenze na desku kapely, kterou bezmezně obdivuji, hlavně Johna Lennona. Tohle je jejich první čistě autorská deska. Na Please Please Me, With The Beatles, Beatles For Sale i Help vždy byla alespoň jedna převzatá skladba. Desky Beatles včetně těchto byly nejprogresivnější díla té doby. jejich písně mají dodnes zvláštní kouzlo, to se žádné kapele nepovedlo.

horyna @ 07.04.2020 05:20:03
Velké děkuji kolegům Martinovi, Tomášovi, Dannymu a northmanovi. Beatles Forever!

jiří schwarz @ 08.04.2020 23:01:41
Fajn, že pro sebe objevuješ kořeny. Trochu mě překvapilo, že člověk (přečet jsem si, ročník 1976) po tolika recenzích, které tu zplodil, si teprv rovná v hlavě Beatles. Což je, pto mě, jako seznamování se s abecedou. Já to nepíšu jako výčítku, či nějaké znevažování, jen mě to prostě nenapadlo, že by to tak mohlo pro někoho, kdo se zajímá o rock, být. Považoval jsem to za jakýsi bazál (má dcerka, nar. 1987, sjela mou sbírku CD, sama od sebe, zevrubně). Ale budu o tom dál přemejšlet, jak se ty kořeny mohou generačně lišit, a zároveň respektovat to jako dannost, že to tak je, a vlastně musí být.
A k meritu recenzovaného: já je miluju všechny.

20.03.2019 EasyRocker | #

Recenzi na tuhle věc jsem se rozhodl napsat v podstatě improvizovaně - po velmi dlouhé době mě dnes broučí desky budou provázet večerem. Je o mě široko daleko známo, že rozhodně nejsem skalním fanouškem, natož nekritickým konzumentem olbřímího kultu kolem jejich osob.

Jen máloco se trefuje do odéru půli šedesátek jako úvodní generační odpich. Musím říct - dlouho jsem to nesnášel úplně a zcela, ale teď vlastně musím přiznat klukům drive pomalu hardrockový. I Should Have Known Better už jsou pro mě problematičtí brouci - harmonika to ale zvedá a posunuje ke Stounům, mým stylovým hrdinům. Ospalá If i Fell mi moc neříkala nikdy. I´m Happy Just to Dance With You zdobí výjimečné dvojhlasy, na kolena mě ale taky neposílá, až mi kdesi daleko něco šeptá - odrhovačka. And I Love Her - ale jo, George tu krásně zařadil akustiku a dá se říct, že tahle balada mi celkem sedí. Tell Me Why - tisíciprocentní Brouci s patentním dvojhlasem, celkem sympatická zaostřená záležitost.

Notorická hitovka Can´t Buy Me Love je u mě takovou schizofrenií - někdy si s chutí dupám do rytmu, jindy si ťukám na čelo, zápal ale upřít nelze. Any Time At All bych označil opět klidně za odrhovačku, ale zachraňují ji vkusně vkomponované strunné ornamenty, George si tu vyhrál. I´ll Cry Instead - tady se hoši odpoutali trochu od mersey a servírují syrovější rockandrollové menu, což mi hned jinak šmakuje! Things We Said Today je opět plnotučnou beatlesovinou, má ale jakési tajemné, neurčité napětí, škoda, že stopáž nedovolila víc. Nu, to When I Get Home si mohli klidně odpustit - kabaret i šaráda i na šedesátkové poměry. You Can´t Do That - kruci, tady bych snad Brouky ani nepoznal - zvukově opět pomalu jako raní Kinks, Who nebo Stouni. A ty přechody, aplaus! A co mě tedy dostalo z druhé strany, je parádní finále I´ll Be Back nostalgickou a šamanskou atmosférou, parádní strunná práce se lehce dotýká folku. Za dobrý závěr, pánové, tleskám. Ale i tak jste mě zaujali mnohem více hlavně na Revolveru a Abbey Road. 3/5.

Dobová klasika, která se pochopitelně stala inspirací. Jen jsem na tom zkrátka podobně jako hejkal a další - mersey sound, ze kterého kluci vařili, mi zkrátka nepřirostl k srdci. Psychedelie, folk a blues (zejména zámořská scéna) volaly mnohem mocněji na mé srdeční chlopně, a proto mi více sedla některá pozdní alba, která jsou už od rané tvorby dosti daleko.
reagovat

lover-of-music @ 20.03.2019 19:56:05
I u mě je tohle album za 3 hvězdy. Ale zase silné hvězdy. Rok 1964 je ještě v muzice trošičku nevýrazný, ale hned v roce 1965 se objevují první famózní perly.

Z tohoto alba mám nejradši opět Paulovy věci. Nádhernou baladu And I Love Her, a parádní Things We Said Today. Pak je tu několik pěkných a pohodových skladeb, hlavně na první straně desky. Ale přiznávám, že titulní pecka se mi už trochu ohrála, a Can't Buy Me Love mi vždycky lezla na nervy.

merhaut @ 20.03.2019 23:59:21
1964 poněkud nevýrazný?

lover-of-music @ 21.03.2019 02:39:08
merhaut: Jmenujte jedno jediné album z roku 1964 (a dříve), které by mě posadilo na zadek. Myslím, že neexistuje. Až o rok později začali vznikat albové skvosty. Dokonce je to i v seriálu Sedm Epoch Rocku. Tam taky říkají, že ten pravý revolucionářský rok byl rok 1965. Dřív ani prd. Jenom několik povedených písniček, ale album, které by zaujalo jako vážný konceptuální projekt, to ne.

bullb @ 21.03.2019 07:09:00
Stará garda sa musí ozvať. Toto album u mňa bez debaty za plný počet. Zároveň zdôrazňujem, že dávno nie som bezhraničným obdivovateľom (kohokoľvek a čohokoľvek). Avšak nikomu neupieram právo na jeho názor.
Čas (ako som už tu viackrát zdôraznil) ukáže pravé hodnoty. Všetko ostatné sú prkotiny...
Howgh.

horyna @ 21.03.2019 07:27:46
Když brouky, tak od Revolver, ale stejně, ta začínající rocková doba je kouzelná. Dokumenty o vystoupení Beatles, ječící davy, nesmělé začátky v klubech... prostě to má něco do sebe.

Petr_70 @ 21.03.2019 07:39:38
Abych byl upřímný, tak já ty jejich "jééé-jéé" halekačky, v tuto dobu pro ně tolik typické, nemusím vůbec. Později už to bylo jiné, ale i tak... s Beatles to mám stejné jako s Queeny - nemám žádné jako celek oblíbené album, ale několik mimořádně zdařilých skladeb bych rozhodně našel.

merhaut @ 21.03.2019 08:27:36
Pro začátek doporučuji k přečtení Rock History 1964, Již úvodník Mirka Tůmy ledasco naznačí: >> odkaz

EasyRocker @ 21.03.2019 08:58:37
Čas samozřejmě žádné hodnoty neprověřuje. Hudba, jako jakékoli jiné UMĚNÍ (literatura, filmy, obrazy...) je jen o vkusu. Každý má jiný vkus. Někdo vdolky, jiný holky. Já mám koníčky hudbu a architekturu, ale u Mony Lisy už tváří v tvář nepoznám, jestli je to nej obraz všech dob, nebo mazanice.

Petr_70 @ 21.03.2019 12:04:06
EasyRocker:
Čas hodnoty prověřuje ve smyslu, zda upadne v zapomění či nikoli...
Jinak samozřejmě souhlasím.

Voytus @ 22.03.2019 09:09:49
Hudba do roku 1964 nevýrazná, pak teprve revoluce? Ale ale.... co třeba

Miles Davis - Kind of Blue,
John Coltrane - Giant Steps (!!!)
Dave Brubeck Quartet - Time Out (všechny 1959),

Charles Mingus - Pithecanthropus Erectus (již 1956!!!),

debut Boba Dylana (1962, nikdo, ale doopravdy nikdo do té nepropojil bělošský, resp. židovský folk a černošské blues, on navíc tak přirozeně, že to zpětně při poslechu vůbec nemusí posluchači dojít),

Eric Dolphy - Out to Lunch! (1964, fantastický abstraktní jazz, revoluční dodnes)

nahrávky Jimmyho Smithe, Thelonia Monka, Charlieho Parkera, Sun Ra, Raye Charlese, Jamese Browna, Modern Jazz Quartet, Jazz Messengers.... a takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, to je jen několik revolučních kousků, vypálených od boku.

A nepohybuji se jen v mantinelech líbí/nelíbí, ale jsou to zásadní desky pro další vývoj hudby. Takže jakýpak 1965 (byť je to jeden z mých hodně oblíbených roků, jak říkám, nejde jen o osobní vkus).

EasyRocker @ 22.03.2019 10:47:24
Tady šlo diskutérům spíš asi o bigbít, tam to bylo ještě v zárodku, tak samo jazz už bujel řadu let. Tohle už by pomalu bylo na vlastní vlákno v diskusi :-)

Voytus @ 22.03.2019 11:03:49
Easyrocker: Právě proto jsem nadhodil jiný žánr, mně šlo o to poněkud nešťastné loverovo tvrzení o nevýraznosti hudby před rokem 1965. Možná jsem se toho chytil úplně zbytečně, ale říct něco takového si holt vyžádalo tuto mou reakci. Jazzmana to z něj sice nejspíš neudělá (Mingus a Dolphy opravdu nejsou pro každého, uznávám), ale třeba někdy zkusí jiné vody.

Voytus @ 22.03.2019 11:12:42
Jo a taky něco k albu: Obdivuji schopnost Lennona/McCartneyho napsat a vyloženě sypat z rukávu takovou kopu výrazných melodií - bez ohledu na to, jak můžou nakonec z dnešního pohledu vyznít banálně. Ten talent mezi dalšími skupinami z té doby je nepřeslechnutelný. Ty songy v sobě dodnes mají něco svěžího, což se ne vždy u skupin z první poloviny 60. let slyší. Řada z nich vyznívá hrozně naivně a většinou se snaží svést na úspěchu Beatles. Napadá mě třeba ještě Ray Davies od Kings, jeho songy na mě působí hodně vyzrálým dojmem.

vmagistr @ 22.03.2019 11:16:56
No dobře, i kdybychom zůstali u toho "bigbítu" (já ten termín nemám moc rád, přijde mi hodně obecný), tak tu už od poloviny padesátých let máme Chucka Berryho, Little Richarda, Jerryho Lee Lewise, později potom Eddieho Cochrana Johnnyho Kidda & The Pirates, Dicka Dalea, Beach Boys, Shadows a další a další. Že jejich zásadní nahrávky nemají dnešní posluchači naservírované pěkně vedle sebe na dobových LP pravda může ledaskoho odradit...

verjan2 @ 26.03.2019 11:50:05
S velkým klidem na duši i srdci mohu jmenovat dvě nejlepší desky od Beatles: A Hard Days Night a Abbey Road.

16.06.2016 angus16 | #

The Beatles je snad jediná kapela, kterou jsem poznal díky rodičům. Ostatní muziku, kterou dnes poslouchám jsem objevil buď sám nebo díky kamarádům. Pamatuji si, že jsem nejdříve viděl film A Hard Days Night na ČT2 když mi bylo asi deset let a poté jsem slyšel samotné album, které jsem našel na vinylu vydané u Supraphonu. Nedávno jsem byl dokonce v kině když projekt 100 uvedl film znovu do kin. Právě dnes mě čeká koncert Paula McCartneyho v Praze a podle setlistu, který jsem projížděl by měli zaznít tři skladby z tohoto alba. A Hard Days Night, And I Love Her a Cant Buy Me Love.

Při poslechu na vás dýchá totální pohoda a pozitivní vibrace. Půlhodinka naprosto oddechové nenáročné muziky vás vtáhne a uteče jako nic. Na albu není slabého místa a osobně mám nejradši Titulní píseň A Hard Days Night, Cant Buy Me Love a Any Time At All. Po albu Help je právě toto moje druhé nejoblíbenější album od Beatles. Jak jsem se zde dočetl od Pana Gratiase, samotný film byl u nás uveden už v šedesátých letech. Musel to být tehdy velmi silný a neopakovatelný zážitek.

Jelikož jsem dá se říci s tímto albem vyrůstal a mám k němu velmi osobní vztah musím dát pět hvězd. Doufám že se dnes dočkám a Paul zahraje i nějakou tu skladbu z této desky.
You Know I work all day. To get you money to buy you thing....
reagovat

bullb @ 16.06.2016 13:39:36
Vidím v hodnoteniach "odvážlivcov", ktorí dali menej ako 5.
Teraz vážne: Je to skvost, kde Beatles naplno ukázali svoj potenciál. Aj vďaka George Martinovi. R.I.P.

horyna @ 16.06.2016 14:10:03
o co vše by jsme byli bez Beatles ochuzeni? Zřejmě skoro o všechno (o desítky hitů nevyjímaje), asi by se našel někdo jiný, kdo by podobně jako oni prošlapával cestičky rockové hudbě, ovšem jestli s podobnou invencí a šířkou záběru lze jen polemizovat, dle mého jen ztěží, protože oni byli pouze jedni a jedineční. A proto hluboká poklona ode mne celé jejich tvorbě!!!

Brano @ 16.06.2016 16:33:00
Beatles ide absolútne mimo mňa a to som sa snažil...Boh mi je svedkom.Som asi divný,ale na mňa nemá táto muzika žiadny účinok.Jediné čo som cítil je ľahostajnosť a nuda.Možno je to tým,že som tú dobu nezažil,neviem.A tiež mi tam chýba klávesák,také poriadne burácajúce hammondy,nech to má šťavu.A keď som sa ešte dozvedel,že Beatles zbožňuje moja svokra,tak sa mi zhnusili úplne.Keď v rádii hrajú Beatles,pred očami sa mi hneď zjaví svokra,tak rýchlo prelaďujem alebo vypínam aby ma neporazilo.
Najhoršie je to,keď idem autom a z rádia sa vyvalí Babyloooon,Help,alebo Hey Jude...tak to je na autohaváriu!

Za tento môj citový výlev sa fanúšikom The Beatles hlboko ospravedlňujem.

EasyRocker @ 16.06.2016 16:40:38
Brano: nejsi v tom sám. Resp. tvrzení, že celá tvorba Beatles jde mimo mě, je v mém případě silné, ale je pravda, že si z jejich tvorby vybírám, celá řada slavných a známých věcí a experimentů (hlavně ze Seržanta) mě ale taky neoslovuje. Přesto mají u mě dvě alba, kterým bych dal plný počet - Revolver a parádní Abbey Road. Poslechnu si i tuhle starou tvorbu, ale skousnu to jen s velkou dávkou sebezapření. Pro mě vždycky, všude a na celé čáře vítězili Rolling Stones, kteří jsou u mě prostě tak nějak synonymem toho bigbítového rebelantství. Hudba Brouků je při vší úctě k jejich melodiím na mě moc nekonfliktní a uhlazená, i když uznávám, že na posledních albech se výrazně posunuli do rockových teritorií.

horyna @ 16.06.2016 16:46:49
Brano, EasyRocker: měl jsem za to, že leda marťan z jiné planety může neobdivovat Beatles, tak zjevně jsem se mýlil :-) :-), nebo jste nebyli dospívajícími dětmi a nikdo z blízkých příbuzných vám je nepodsouval :-) :-) jinak to není možné

EasyRocker @ 16.06.2016 16:51:27
horyna: tak vzhledem k tomu, že mě jako první spláchly "Roots" Sepultury, neměla se ke mě podobná hudba dlouho jaksi jak dostat :-)

Brano @ 16.06.2016 16:53:34
horyna,človeče,je to nejaké divné so mnou v tomto smere.Asi mám nejaký blok,alebo si stojím na kábli :-).

Inak,aby som poopravil môj výrok,že celý Beatles ide mimo mňa...Páči sa mi táto skladba,spieva ju síce v úprave Joe Cocker-Don´t You Love Me Anymore >> odkaz

to je geniálna vec!V originále to so mnou nehlo,ale keď to zaspieval Cocker,tak som klesol do kolien.

horyna @ 16.06.2016 16:55:17
EasyRocker: chápu, vím že jsi psal že Brazílie byla v začátku, u mne teda také, ale ještě před tím brouci v rádiu a všude okolo

Snake @ 16.06.2016 16:57:29
Jako kluk jsem je měl rád, ale dneska už mě nechávají chladným. Žena brundibáry miluje, tak jsem jí koupil tzv. Red a Blue kompilace, ale pouští si je jen když nejsem doma :) Je fakt, že z té tvorby 1967 - 70 se něco vyzobat dá, třeba taková "Strawberry Fields Forever", ale to už je jiná písnička...

horyna @ 16.06.2016 16:57:54
Brano: blok, jasný broučkovský blok, to chce doktora z Liverpoulku :-) :-) kokříka teda ze zvědavosti zkusím

Semy @ 16.06.2016 17:38:56
Hudba Beatles přežije staletí, stejně jako tvorba Bacha, Mozarta, Beethovena. Nikoho nekopírovali, neměli koho, byli první a byli nej.Na drtivou většinu současné hudby se za pár let zapomene a ani pes po ní neštěkne, Beatles tu budou pořád.A já vždycky radši Johna a Paula než Micka a Keitha.

Petr_70 @ 16.06.2016 20:36:21
Přidám se na stranu Brana i EasyRockera... ani mne s vyjímkou několika (nutno ale říci skvělých) skladeb prostě neoslovili.
A to mám přitom obrovsky moc rád Zappu, Mayalla, Dylana, což jsou jejich vrstevníci, stejně jako např. vynikající debut Captaina Beefhearta nebo King Crimson...

Pro vysvětlení: toho Beefhearta zmiňuji proto, že vyšel tuším ve stejném roce jako zmíněný a mnohem slavnější Seržant... :)

angus16 @ 16.06.2016 23:30:58
Právě jsem se vrátil domů z koncertu Paula a musím říci že mě koncert naprosto uchvátil. Ukápla i slzička :) Když Paul zahrál píseň věnovanou Johnovi rozhostilo se v aréně hrobové ticho. Bylo to úžasné a Something od George byla taky skvěle podaná. zaznělo mnoho velkých hitů od Beatles včetně z tohoto alba. Pařilo se zpívalo se. Nejvíc nejlepší :))

EasyRocker @ 17.06.2016 04:41:27
No tak vidíte, tak málo nás zase není :-)

Ryback @ 21.06.2016 09:13:29
Petr_70:
Zdravím.
Tak on taky Zappa, Beefheart nebo King Crimson přece jen začali v druhé půli šedesátých let, když už byla hudba (a celej svět) trochu někde jinde než před takovými pěti lety. Beatles začali na začátku šedesátých, vlastně na konci padesátých let…

Takoví Pink Floyd taky zněli ještě v roce 1965 spíš jako kopie Stounů než budoucí slavná originální progrocková kapela…

Petr_70 @ 21.06.2016 09:57:39
Ryback:
Však jistě... já jsem ale ty jmenované taky nesrovnával s albem "Help", nýbrž z jejich pozdější tvorbou (od Revolver dále). To jen pro upřesnění... :)

EasyRocker @ 21.03.2019 13:01:05
Petr_70: taky souhlas. A u těch jmenovaných zaplať bůh za to, že jen tak zapomenuti nebudou :)

31.03.2014 Akana | #

Na albu A Hard Day's Night se Beatles poprvé při výběru repertoáru spolehli zcela na vlastní skladatelské zdroje a potvrdili tak už docela zřejmý fakt, že jsou nejschopnějšími hitmakery své doby a obrovská popularita, která je provází, je možná hystericky nadsazená, ale zasloužená. To, že si z ní sami dokážou elegantně utahovat, předvedli ostatně ve stejnojmenném filmu Richarda Lestera, který šel do kin skoro zároveň s vydáním desky. Její první stranu tvoří písně právě z něj a stejně jako v případě té druhé se jedná o jeden odzbrojující hit za druhým.

Ozvěny rhythm'n'blues už Beatles přenechávají jiným a jejich skladby jsou teď čirý, excelentní pop (dnes bychom řekli britpop). Díky tomu album možná není nic pro rebely, ale zato získává na konzistenci, kterou už netříští žádné covery. V autorském rukopisu Johna Lennona a Paula McCartneyho sice nedochází k takovému zásadnímu přelomu jako později v letech 1965-66, ale získané zkušenosti (při nevysychající melodické invenci) jsou přece jen znát. Vnitřnostem písní - harmonickým, dynamickým i kompozičním - věnují stále větší pozornost a vedle jasných, ofenzivních hitů (A Hard Day's Night, I Should Have Known Better, Can't Buy Me Love) jsou tu i méně nápadné ale propracovanější a trvanlivější kousky jako něžná And I Love Her (tak trochu McCartneyho generálka na Yesterday), Things We Said Today nebo You Can't Do That.

Album je skvěle vyrovnané, bez průměrných vycpávek. Kapela je dokonale sehraná i sezpívaná a může se pyšnit i na svou dobu novátorským zvukem, kterému dominuje Harrisonova dvanáctistrunná elektrika, nejnovější hit firmy Rickenbacker. Za mocnou inspiraci mu vděčila celá nastupující folkrocková vlna v čele s The Byrds i zelektrizovaným Bobem Dylanem. Dnes, kdy se většina písniček z Perného dne stala důvěrně známými evergreeny, to nemusí být tak patrné, ale už tehdy, před metamorfózou ze živé na čistě studiovou, experimentující kapelu, byli Beatles na čele vývoje.
reagovat

Hikoki777 @ 31.03.2014 16:22:01
Naprostý souhlas se vším.

29.10.2013 Walrusa | #

Vybalíte desku, dáte ji na gramofon a ponoříte se na půl hodinky do světa naprosté pohody, která je přerušena pouze otočením desky. Toto album je jedinečným skladatelským počinem a z každé skladby sálá nefalšovaná silná pozitivní energie. Nedočkáme se komplikovaných a vysoce složitých textů, ale zato dostaneme maximum spontánnosti, která nás doslova omráčí. A aby toho nebylo málo, tak je třeba ocenit, jak nádherně pasují skladby z A strany do filmu Perný den. Pokud mám označit skladbu mému srdci nejbližší, bude jí Can't buy me love, při které ve filmu hoši nezřízeně vyvádějí na louce.
Téhle nádherné klasice nelze dát nic jiného než pět hvězd ;)
reagovat

zdenek2512 @ 29.10.2013 20:06:48
Walrusa Beatles jsou u me mimo vsechny kategorie, sice nejradsi mam desky od Rubber Soul vyse, ale tahle deska co pisen to hit a nesmrtelny. Diky za recenzi a pripomenuti pro me nejlepsi kapely vsech dob. Can' t Buy Me Love to je jak blbnou na tom hristi, mne se hodne libi v Helpu jak John zpiva svoji lasku si strc za klobouk skvela scena je i s Ringem s fotakem u reky. Proste na Beatles ma malokdo.

Walrusa @ 29.10.2013 20:12:42
zdenek: Ano, moje řeč, nikdo na ně nemá. Nerada bych se pouštěla do polemiky o tom, která skupina je nejlepší, ale Beatles jsou bezpochyby NEJLEGENDÁRNĚJŠÍ. A já sama za sebe, z pozice teenagera mohu potvdit, že Beatles poslouchali naši rodiče, posloucháme je my (část mladé generace) a troufnu si říct, že je budou poslouchat i naše děti ;)

alienshore @ 29.10.2013 20:15:55
Walrusa, pomenovala si to jednoducho a výstižne, k tejto placke sa naozaj nehodia odborné výklady pretože je to tak brilantne jednoduchá hudba že slová na jej definovanie znejú skôr ako bezduchá filozofia, tento album poznám od svojho detstva takže mám k nemu určite veľmi kladný vzťah, vďaka :-)

Walrusa @ 29.10.2013 20:18:19
alienshore: Děkuji ;) Na odborné recenze nemám potřebné znalosti, proto mi nezbývá, než popisovat výhradně pocity :) Ale asi máte pravdu, tady asi odbornost nemá co pohledávat ;)

zdenek2512 @ 29.10.2013 20:30:00
Walrusa, mne bude za rok sedesat a Beatles to je moje detstvi mladi, podle nich jsem se oblekal, cesal. Akorat ty vlasy nam bolsevik zakazoval. John byl muj idol a zustava jim i kdyz ho ten pitomec zastrelil. Hodne se mi libi to, ze je ma rada i tvoje generace a tak to bude pokracovat.

Walrusa @ 29.10.2013 20:32:49
zdenek: Tak přesně tohle Vám, staré generaci, my mladí závidíme ;) Ani nevíte jak moc někteří z nás sní o tom, jak by vyrůstali v té době, kdy všechno mělo jakési kouzlo. Dnes je vše digitalizované, rychle dostupné, komerční, konzumní....

alienshore @ 29.10.2013 20:33:56
Walrusa, tie znalosti tu nie sú povinné, píš aj naďalej o hudbe ktorá ti pocitovo sedí :-), čo sa týka Beatles tak sa naozaj necítim na to aby som ich recenzoval, a je zaujímavý paradox že zbesilosti z oblasti progresívneho rocku mi nerobia problém pri opise, ale pri Beatles je zase ťažké opísať ich hudbu ktorá je nositeľom tak silných myšlienok a pocitov, je to zároveň aj dôkaz toho že melódia a nápad má najväčšiu váhu a niektoré kapely by si mali byť vedomé toho, že najväčší progres budú robiť vtedy ak budú tvoriť absolútne melódie :-) ...

Walrusa @ 29.10.2013 20:37:38
alienshore: Můj názor je asi takovýto: Píseň a její kompozice může být sebelepší, ale pokud jí kapela nevdechne duši, energii, upřímnost a silné emoce, tak se i ta "nejlepší" skladba stává pouhou troskou. Beatles asi nebyli typičtí hudební virtuózové, ale měli neskonalý talent vložit do písní ohromný kus sebe ;)

alienshore @ 29.10.2013 20:58:55
Walrusa, v podstate si to vystihla :-), ja ani veľmi nepreferujem hudbu ktorá nemá melodickú líniu ..., napriek tomu že Beatles neboli klasickí virtuózi tak boli niečo ako nukleárny vedci v oblasti normálnej pesničky, a aj to že boli osobnosti ich robilo výnimočnými, niečo také by som si prial aj teraz, aby hudbu robili tí čo na to majú, ako povedal jeden slovenský muzikant "ak chcete robiť hudbu, musíte byť najlepší", ... McCartney, Lennon, Harrison takí aj boli

Walrusa @ 29.10.2013 21:05:23
alienshore: Ano, s tím musím souhlasit, akorát bych je nepovažovala za vědce (pro mě jou vědci sice chytří, ale jinak jsou to suchaři :D), spíš jsou to jen čtyři obyčejní kluci, kteří byli neobyčejní tím, že svou obyčejnost dokázali přenést do skladeb neobyčejným způsobem ;) Tím je rozhodně nechci shazovat, jen chci zdůraznit, že si cením té jejich sponntánosti, která by možná byla narušena, kdyby disponovali hudebním vzděláním ;)

zdenek2512 @ 30.10.2013 04:15:33
Walrusa: zdravím, chápu ty pocity, protože to co Beatles nastartovali počátkem šedesátých let je neopakovatelné a i když pak něco podobného byl začátek grungeové vlny, ale to byl možná jen můj pocit. Já už jsem to tady psal pro mě byl jeden z největších zážitků shlédnutí filmu Help v roce 70 nebo 71. Byl jsem na intru a se spolubydlícími jsme šli do kina na Help, nejzaplivanější kino Mír Jihlava Bedřichov. V té době frčela jiná muzika Beatles už se rozešli, ale kino nacpané místními máničkami sedělo se i na schodech. Po poviném Týdeníku začal film, kněz Wang káže a chce obětovat dívku bohyni Kálí zjistí, že nemá obětní prsten a sestra oběti pustí skladbu Help, promítač nasadil volume doprava a nám všem až běhal mráz po zádech. Jelikož film dávali vícekrát tak jsme šli do kina ještě na další dvě představení. Každý den kino nabité k prasknutí, a myslím stejnými lidmi. Nikdy nezapomenu. Film Perný den jsem viděl až později, ale moje pocity z Beatles se nezměnily. :-)

alienshore: Slavo zdravím, ani nevíš jak mě těší tvůj vztah k Beatles, tady, kde někteří se netají nevolí vůči liverpoolské čtyřce. Dovedu si představit tvoje recenze na Abbey Road nebo Revolver, byly by skvělé. Zkus to a dopředu vím, že budeš mít čtenáře.

zdenek2512 @ 30.10.2013 06:28:36
Walrusa: jeste takovy dopnek, to jak pises, ze pisen by mela mit ducha tim jsi uhodila hrebik na hlavicku. To ze zpevak perfektne intonuje, muzikanti podavaji skvele instrumentalni vykony, ale vysledek je studeny jako psi cumak. Tak tohle nema smysl, stejne tak onanisticka sola, kdy se nekteri narcisove predvadeji. To je na delsi pokec :-)

PaloM @ 30.10.2013 06:49:13
A presne pre to, čo si o hudbe Beatles napísala, sú ako skupina výnimoční. V lete som si kúpil všetky ich albumy vo formáte CD digipakov a teším sa. Je to hudba, ktorá ma nikdy nenudila.
Vďaka za pripomienku.

Walrusa @ 30.10.2013 08:16:22
zdenek: Těhle krásných vzpomínek si moc važte ;) Protože já jsem Help i Perný den shléhla na obrazovce počítače, ale v kině by to byl jistě větší zážitek.
Beatles je potřeba neustále každý den šířit kolem sebe! Čím dál tím častěji se stává, že dítě či teenager nemá ani ponětí, kdo jsou to Beatles ;)
Buďte hrdý na to, že jste byl u toho!
S pozdravem Walrusa ;)

zdenek2512 @ 30.10.2013 08:59:17
Walrusa zdravím, ale rockeři si tykají můžeš mi klidně tykat i když mám dcery starší než ty. :-)

Walrusa @ 30.10.2013 09:04:57
zdenek: Dík (i když je to trochu zvláštní :D)

zdenek2512 @ 30.10.2013 10:08:52
To není zvláštní dědovi taky tykáš :-)

Walrusa @ 30.10.2013 10:12:22
zdenek: Děda je holt děda ;) Ale zbytku šedesátileté populace jsem zvyklá zásadně vykat ;)

Mohyla @ 30.10.2013 10:17:54
Walrusa, ale Zdeněk je ešte mladý chlap, 60 má až o rok! :-)

Walrusa @ 30.10.2013 10:19:03
Mohyla: Vždyť netvrdím, že je starý! :D To bych si nedovolila! Podle mě má každý tolik let, na kolik se cítí ;)

zdenek2512 @ 30.10.2013 10:20:12
mně ještě šedesát není, až za rok a dva měsíce. Na netu se to stejně nepozná :-). Tady s jedním členem, který chodí ještě do školy si taky tykám a nevidím v tom problém. Když máš zájem o Beatles mám naskenovanou přílohu supraphonskýho vydání Abbey Road jsou tam texty v angličtině a češtině a hezký sleevenote od Jiřího Černého. Kdybys to chtěla můžu ti to poslat, mám mail v profilu, stačí napsat a já ti to pošlu. :-)

zdenek2512 @ 30.10.2013 10:22:40
Mohyla: my jsme na tom stejně :-).

Walrusa @ 30.10.2013 10:26:21
zdenek: omlouvám se, vím, že jsem slepá, ale nemůžu tam ten mail najít. Jinak mám určitě zájem (můj mail: petkoni@seznam.cz). Předem děkuji ;) Dostanu se k tomu až odpoledne, páč teď pádím bruslit ;) Hezký den!

22.09.2013 vmagistr | #

Album A Hard Day's Night považuji za první skutečný majstrštyk v diskografii Beatles. Je to deska od začátku až do konce plná nadupané muziky. Skoro by se dalo říct, že zde funguje rovnítko co skladba, to hit, který je schopen obstát sám o sobě i po téměř padesáti letech od vydání. Jestliže o Led Zeppelin o pár let později zlí jazykové tvrdili, že výměnou za hudební úspěchy kapely upsali její členové duši ďáblu, co by asi ti stejní lidé prohlašovali o Broucích? Genialita, s jakou obzvláště Lennon a McCartney přicházeli s neotřelými harmonickými postupy, je i v dnešní době zarážející a zároveň inspirující.

Beatles dokázali do sevřených písničkových tvarů dostat spoustu energie a elánu. Vypalovačky jako A Hard Day's Night, Can't Buy My Love nebo Tell Me Why ukazují, že stylizace kapely (zvláště zpočátku jejich "velké" kariéry) do podoby "hodných hošíků" měla jisté trhliny. Na druhou stranu ale Beatles i v tak (na svou dobu) divokých skladbách dokázali plynule přecházet mezi ostřejšími a melancholičtějšími náladami - to myslím v tehdejším okruhu beatových kapel nebylo zas tak obvyklé. Nedílnou součást desky samozřejmě tvoří i vzdušné, zasněné kompozice, u kterých mohly tisíce a tisíce fanynek zavírat oči a snít o líbánkách se svými hudebními idoly. Takové If I Fell, And I Love Her nebo I'll Be Back fungují zatraceně dobře i dneska, protože ačkoli i aranže mívali Beatles dobře propracované, to hlavní - melodičnost a zapamatovatelnost - je u většiny jejich skladeb naprosto excelentní. Proto zní jejich písničky perfektně i na jednu kytaru někde u táboráku. Pak tu máme ještě pár kytarově odpíchnutějších věcí jako I Should Have Known Better, I'm Happy Just To Dance With You, Any Time At All nebo When I Get Home - to je takový beatlesácký standard, ke kterému ale určitě spousta kapel tehdejší doby vzhlížela jako k učebnicovému vzoru. Na závěr jsem si nechal tři písničky - Things We Said Today mě fascinuje totálně odlišně prokreslenými slokami a refrény. Každé jako by pocházelo z jiné písničky, ale spasované dohromady to kupodivu funguje. Na rok 1964 docela slušný progres, řekl bych. I'll Cry Instead a You Can't Do That mi naopak přijdou o malinko slabší než zbytek skladeb na desce - tady vnímám něco jako daň za první kompletně autorské album v broučí diskografii.

Rozhodování mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami je v tomto případě poměrně jednoduché a dvě méně oblíbené skladby, znamenající v tomto případě jen subjektivně vnímanou marginalitu, mé rozhodování příliš neovlivní. Čemu jinému bych už totiž měl dát plný počet, když ne A Hard Day's Night?
reagovat

PaloM @ 22.09.2013 11:06:10
Pekná recenzia, vmagistr - ďakujem.
A Hard Day's Night bol prvý a tuším zatiaľ jediný film Beatles, ktorý sa dal u nás kúpiť na DVD za slušnú cenu.

zdenek2512 @ 22.09.2013 11:20:17
PaloM: zdravim, ja mam jeste original Help!, ale bohuzel bez ceskych nebo slovenskych tutulku. Na prvni Help v kine nikdy nezapomenu sedelo se i na schodech , nejhorsi kino na okraji Jihlavy a promitac pomerne osolil zvuk, Ten zazitek je neopakovatelny. Perny den jsem videl pozdeji, podobne pocity. Zadna kapela na me jako Beatles nezapusobila :-)

vmagistr @ 22.09.2013 11:33:33
Přiznám se, že žádný z filmů s Beatles jsem zatím neviděl. Kdysi dávno jsem na České televizi sledoval nějaký film s Elvisem v hlavní roli a byl jsem opravdu silně zklamán. Od té doby mám vůči takovýmto snímkům averzi, kterou se mi ještě nepodařilo překonat.

zdenek2512 @ 22.09.2013 13:53:10
vmagistr: ono televize ani v 5.1 ten zazitek z kina nenahradi. Filmu z Bratles je pet A Hard Day' s Night, Help!, Magical Mystery Tour, Let It Be a kresleny Yellow Submarine. Je to skoda, ze uz to je z kin stazene.

30.06.2011 Petr Gratias | #

A Hard Day´s Night – třetí řadové studiové album nejslavnější bigbítové kapely na světě… V čem bylo jiné, než předešlá dvě alba? Především tím, že zde Beatles poprvé pokryli plochu vinylového formátu ryze vlastními skladbami, což na předešlých albech nebylo. Bylo to ale dáno také okolností, že v r. 1964 (v „roce Beatles“) byl do jin uveden černobílý celovečerní film režiséra Richarda Lestera – A Hard Day´s Night a zesílená pozornost na toto album byla dána paralelou se stejnojmenným názvem filmu i alba….
Vzpomínky, které se váží z mého pohledu na film jsou stále poměrně živé a jasné. Film měl u nás premiéru v r. 1965 a v tomhle roce jsem oslavil deset let života. Můj otec byl kulturně založený člověk (literatura, výstavy) a byl velkým fandou filmové kultury. Díky této okolnosti jsme chodili poměrně často do kina a na premiéry filmů. Pokud byly přístupné, tak jsem u toho nemohl chybět ani já. V r. 1965 jsem o Beatles věděl velice málo. Můj o deset let starší kamarád – mánička a student výtvarné školy Beatles podléhal a já už tehdy znal píseň Adresát neznámý (From Me To You) a kamarád mě poučil, že to není Gottova skladba, ale že to hrají „nějací“ Beatles a že je to hudební revoluce. Já jsem znal tehdy akorát tu Říjnovou revoluci, o které jsme se učili ve škole (která byla stejně v listopadu), ale vzrušovalo mě to…
Potom jednou v sobotu otec řekl, že v 15.30 v kině Mír dávají britskou hudební komedii a že máme lístky. Kino bylo asi dvacet minut cesty od nás. Když jsme přišli na ulici kde se kino nacházelo, najednou jsem pochopil, co je to revoluce v praxi. Celá ulice byla ucpána nekonečnými davy lidí, zejména mládeží a davy se hrnuly ke vchodu kina. Zastavilo to dopravu a museli přijet příslušníci SNB dělat pořádek. Srocování lidí nebylo za socialismu trpěno (maximálně na 1. máje – ale to bylo organizované srocování za břeskných tónu vojenské pochodové dechovky). Otec a já jsme měli štěstí díky těm lístkům a do kina jsme se dostali a obsadili místa. Já jsem zvědavě pokukoval po lidech a hledal kamarády a známé z ulice, ale otce znervózňovalo to hlučení v kině, které napomínaly biletářky a dokonce k nim mluvil nějaký hluboký hlas z reproduktoru, aby se všichni uklidnili, nebo že se nebude promítat. To vyvolalo velký povyk a hvízdání…. No nakonec se zhaslo a po týdeníku zpráv ze světa a předfilmu najednou zazněl hutný úder do elektrické kytary a už se rozběhl film. V kině nastal takový povyk, jako v zoologické zahradě. Snad jenom otec a já jsme byli v klidu, okolo nás zuřila bouře povykujících diváků, kteří mlátili do lavic pískali a ječeli jako pominutí – že se tomu říkalo beatlemánie, jsem se dozvěděl až později. Film měl titulky, takže hluk nepřerušoval mluvený záznam a já jsem tehdy vnímal hlavně hudbu. Měl jsem sice deset let a mými hrdiny byli Vinnetou a Old Shatterhand, ale Beatles jim zvolna šlapali na paty. Na ty vibrace jsem dodnes nezapomněl a jsem rád, že jsem u toho tehdy byl.
Film jsem viděl od té doby myslím padesátkrát, takže ho mám „přečteného“ docela dobře. Později jsem si začal zvolna pořizovat sbírku elpíček Beatles a tak jsem dosáhl i na kýžený vinyl. Je to velmi podařená deska po všech stránkách a nemá slabá místa. Vyzařuje z ní pozitivní energie, mladistvé rebelantství tehdejší mládeže vůči starším generacím, je na něm rockandrollová výbušnost, baladická melancholie, výtečné beatlesovské dvojhlasy a trojhlasy a ryze britské uchopení. Samozřejmě humor a nadsázka, milostné roztoužení a také potřeba pořídit si vlastní kytaru a zkusit, jak to ti kluci z Liverpoolu vlastně dělali, že jim to tak dobře ladilo, zvonilo, dunělo a šlapalo. Třetím řadovým albem A Hard Day´s Night Beatles dosáhli na první úroveň profilované kvality a dokázali přesvědčit, že nejsou ve vleku a pod vlivem amerických skupin, ale že dokáží vytvořit vlastní hudební názor, třebaže jen v krátkých refrénových písních bez nějakých rafinovaných harmonických postupů, ale v superpřirozených dimenzích kouzla nechtěného….. Mít něco přes dvacet a stát se generačními idoly a symboly své doby, to se do té doby nikomu v Evropě nepovedlo v takové míře. V Americe jenom Elvisovi Presleymu v oblasti populární hudby – mezi intelektuálně založenou mládeží zase Bobu Dylanovi.
Prostě subjektivně viděno a řečeno – album A Hard Day´s Night bylo z mnoha ohledů revolučním počinem – ovšem v jiných dimenzích než album Revolver, Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band a Abbey Road…

A HARD DAY´S NIGHT – rebelantský akord a už se odvíjí výtečná harmonie skvěle vystavěné skladby s valivým rytmem bicích nástrojů, prokreslovaných percussion a dunivé baskytary a nosový hlas Johna Lennona, který je v refrénu propojován s Paulem McCartneym. Uprostřed zahrají na dvanáctistrunnou kytaru výborné rychlé (ale krátké) sólo George Harrison a píseň se valí vpřed bez zastavení jako dravý proud…

I SHOULD HAVE KNOWN BETTER – foukací harmonika a rytmicky vyměňované akordy akustické kytary, jimž sekunduje elektrická kytara a šlapající bezproblémová rytmika bicích a baskytary. Lennon má opět pěvecké sólo, stejně jako uprostřed skladby zahraje sólo na elektrickou kytaru George, který akcentuje skladbu akordickými akcenty a výtečně vystavěná melodie, v níž Lennon používá vedle foukací harmoniky i svůj falzet je u konce….

IF I FELL – krásná balada. Opět Lennonův podmanivý hlas, jemuž s druhým pomáhá v refrénu Paul McCartney. Nádherně vystavěná melodie na základním harmonickém modelu, v němž se střídají mollové a durové akordy ve skvělých kombinacích. Milostná písnička tak typická pro všechny zamilované té doby, která zůstává stejně silná ve své výpovědi jako možná máloco jiného co v té době vznikalo. Nástroje tikají a nikdo nevyčnívá až do závěrečného epilogu kytarového finále George Harrisona.

I´M HAPPY JUST TO DANCE WITH YOU – ten se také v další skladbě dostává jako sólový zpěvák k mikrofonu a zazpívá si svým chlapecky měkkým a srozumitelně čitelným hlasem. Rychlou údernou píseň, kde jsou podmanivé akcenty kytarových akordů a vokální výpomoc Johna Lennona a Paula McCartneyho. Jak už napovídá samotný název, tanec je tady v prvním plánu a nikdo zde nepředstírá nějakou hlubokomyslnost a poslání. Přesto je píseň radostného pozitivismu, který z ní prýští…

AND I LOVE HER – přichází změna. Je to sice opět balada, ale je hraná na akustické kytary a její charakter není bigbítová struktura, ale baladické pojetí krásně vystavěné melodie, kterou výtečně prezentuje sólově zpívající Paul McCartney. Ringo Starr hraje na percussion a George Harrison vybrnkává působivý melodický mlýnek až k výtečně pojatému procítěnému sólu na akustickou kytaru, které spojuje harmonii. Opět (bohužel) krátce – to byla ale dobová zvyklost a nebylo možné hrát instrumentálně delší stopáž než by to píseň mohla unést…

TELL ME WHY – bigbítová údernost elektrických kytar a výtečně sezpívaných hjlasů vytvářejí bytelný základ pro další klasickou melodii, kterou Beatles vytvořili. Lennon má ve zpěvu prim. Z pozadí slyším doprovodný klavír George Martina. Také zde Beatles s úspěchem použili falzety a swingující Ringo Starr skladbu hrne vpřed svým klasickým způsobem přímočaře vedené, ale přesto ústrojné rytmiky.

CAN´T BUY ME LOVE – další úderná skladba. Zpívá ji Paul McCartney, který přesně frázuje a zpívá s velkým dynamickým tlakem a vkládá do zpěvu hodně energie, což také potvrzuje jeho ječení. Tím uvolní prostor pro kytarové sólo George Harrisona, který v něm naservíruje klouzavé tóny spojující se s celkovou úderností celé skladby, která se stávala velkým koncertním hitem jejich nekonečných koncertních turné po celém světě…

ANY TIME AT ALL – tato skladba je první, která nezazněla ve stejnojmenném filmu. Klasická údernost rytmiky a dusavý Ringův styl svírá tempo do závěru, včetně akcentovaných proměn. John Lennon zpívá s velkým nápřahem a tlačí na hlasivky. V mezihře se propojuje kytarové sólo George Harrisona s klavírním tématem, které nahrál do skladby opět producent George Martin.. Beatlesovský sound už si prostě ve skladbách tohoto typu nespletete s jinými kapely té doby, které navazovaly někde úspěšně, někdy méně úspěšně na jejich hudební styl…

I´LL CRY INSTEAD – kytarově pestrá skladba spojující akustické kytary s elektrickou. Vyskytly se i názory, že se zde Beatles pravděpodobně nevědomky dotkli country. Ponechám toto tvrzení bez komentáře a raději si povšimnu Lennonova hlasu, který perfektně frázuje a tlačí na pilu a také je třeba pochválit dunivou McCartneyho baskytaru, propojující se s bicími nástroji a s tamburínou. Klasická píseň, která je určena především k tanci a její rytmická složka to jasně potvrzuje…

THINGS WE SAID TODAY – výtečně vystavěná balada mccartneyovského typu. Také si ji sám zazpívá s jeho klasicky lyricky zasněným hlasem. Akustické kytary perfektně zvoní a elektrická kytara podmiňuje atmosféru, stejně jako upozadněný klavír. Velmi důležitý je kytarový akcent ve stylu flamenca, který má ve skladbu funkci jakéhosi riffu a zásadním způsobem ovlivňuje její stavbu, stejně jako dusavý rytmus, plynoucí jako zurčící vodní proud….

WHEN I GET HOME – úderná skladba prezentovaná Johnem Lennonem a ve dvojhlase s Paulem McCartneyem. Výtečné frázování a melodická linka. Emocionální výjezd směrem nahoru v melodii s klasickým beatlesovským výkřikem, vyvolávajícím stejně emocionální reakci u publika. Harmonická struktura vychází z rhythmandbluesového modelu, který je ovšem harmonicky přepracován, přesto vznikl zajímavý hudební útvar. Hlasy mají svou vyváženost a jsou jasným protipólem rytmickým proměnám uvnitř skladby.

YOU CAN´T DO THAT – výtečné kytarové intro a úderně dusající rytmika představuje další skladbu. Ta má ještě zřetelnější rhythmandbluesový základ, než předšlá skladba. Sólově zpívající Lennon se zde propojuje s McCartneyem a s Harrisonem. Ten také vystaví uprostřed skladby preparované kytarové téma. Má rockandrollvý základ, ale i přetransformované rhythmandbluesové postupy. Ringo Starr hraje na bicí nástroje v daném stylu, ale kromě toho připojil u percussion. Výrazně propracovaný snímek.

I´LL BE BACK – výtečný závěr. Má svoje hudební kořeny někde ve španělské hudbě. Cítíme to v harmoniích a v kytarových předivech, které se před námi odvíjejí v zajímavých strukturách, stejně jako podmanivé hlasy, kterým vévodí Lennonův a přesně se zapojuje do atmosféry skladby, opíraje se o textový obsah, ale především o sdělení. Klasické beatlesovské číslo s důrazem na akustický kytarový sound a přímo vedený vokál. Velmi důstojná tečka za celým albem!

Nebudu dlouho meditovat nad důvody, které mě přiměly k tomu, abych dal albu plný počet hvězdiček. Píše se rok 1964 a album se stává jakousi normou své doby.





reagovat

PaloM @ 30.06.2011 16:42:22
To je dnes už taká klasika ako Mozart.

gunslinger @ 30.06.2011 16:58:05
Its been a hard days night
And Ive been working like a dog!
je to klasika .

Mohyla @ 08.07.2012 07:56:53
Videť, že Peter má Beatles hlboko v srdci. A okrem toho o nich veľa vie. Pre mňa je album tiež ikonou a krásnou spomienkou, včetne filmu, na ktorý ma akosi prepašovali na amfiteáter, tiež 5 hviezd.

adam @ 08.07.2012 09:14:12
Lennonov naj počin. Okrem troch/štyroch piesní ho zložil a aj odspieval celý sám. Úplná klasika a uzavretie jednej etapy vo vývoji skupiny. Milujem ten album.

10.05.2011 Monthy | #

Nechci se nikoho dotknout, nechci snižovat kvality dvou předchozích alb Beatles, ale pravda je, že Hard Day's Night je první deskou kapely, kterou musíte brát vážně. Těžko uvěřit, že už je to skoro padesát let od vydání této desky, neboť hudební stránka věci nezestárla ani o minutu...
Fab Four jakoby udělovala lekci pop music. Vše začíná dnes již legendárním akordem a následuje přehršel hudebních nápadů, líbivých a zapamatovatelných melodií, které ovšem mají daleko k pouťovým odrhovačkám, to vše podtržené v rámci žánru vysoce kvalitními texty. Kapitolu samu pro sebe tvoří i povedené pěvecké výkony.
Co se týče jednotlivých písní, těžko bych zde hledá slabší kousek, snad s vyjímkou Cry Instead, která mě nesedí a je pro mě ukázkou hudební vaty, která se čas od času na raných albech Brouků objevuje. Na druhou stranu, písně jako nesmírně hitová Tell Me Why, procítěná If I Fell, energická a k tanci vybízející Can't Buy Me Love či ( alespoň dle mého názoru) nejrockovější věc alba Any Time at All patří k mým nejoblíbenějším písním vůbec.
Suma sumárum, vyrovnaný celek ( byť A strana je hitovější ), prodchnutý typickou dávkou Beatlsácké hravosti a pozitivní energie, který přinejmenším neurazí ( pro zajímavost, jedná se o jediné album Beatles, které snese i můj bratr, jinak vyznavač aktuálního popu ). Nebýt Abbey Road, jednalo se by se o album, které bych doporučil pro první seznámení se s touto hudební legendou...
reagovat

moonySK @ 10.05.2011 18:02:35
ABSOLÚTNE SÚHLASÍM!!! Pekne Monthy, pekne!

29.01.2011 springfame | #

Album A Hard Day´s Night lze označit za dokonalé od začátku až do konce. Natočit desku, která by od prvního akordu po poslední slyšitelnou notu neměla slabší místo, to se povede opravdu jen málokdy a málokomu. Je to vrchol prvního období Beatles. Jedná se také o první album, kde se skupina obešla bez převzatých věcí.
Jediná škoda je, že autorsky se nedostalo na Harrisona. Ten se mohl pěvecky projevit v pouhé jediné písni (Lennon pro něj napsal I´m Happy Just To Dance With You). Jeho hráčský podíl je však obrovský: celým albem se jako poznávací znamení táhne zvuk jeho elektrické dvanáctistrunky Rickenbacker 360/12 Deluxe.
Pokud booklet praví, že autorem všech písní je duo Lennon-McCartnery, věcně je to jistě správně. Nicméně informace takto suše podaná je poněkud zavádějící. Až na několik výjimek (And I Love Her, Can´t Buy Me Love a Things We Said Today) se ve skutečnosti jedná o převážně Lennonovo autorské album. Zároveň jím končí období, kdy oba partneři často skládali opravdu společně. Jejich další spolupráce se nadále omezila na občasnou výpomoc druhému nebo spojení dvou celků v jeden. Propříště se každý z nich definoval jako svébytná skladatelská osobnost, jejíž rukopis byl čitelný natolik, že se dá celkem dobře rozlišit, který z nich byl autorem té které písně. Jejich partnerství však zůstalo na papíře zachováno až do konce existence skupiny.
Ale zpět k albu. První strana je tvořena písněmi ze stejnojmenného filmu, černobílého pseudodokumentu o pracovním dni Beatles, a též jejich filmového debutu. Titulní píseň napsal Lennon na objednávku (poprvé v životě) přímo pro film. Úvodní akord, kterým začíná píseň i celé album, je naprosto unikátní a nezaměnitelný.
Album obsahuje harmonicky nejbarevnější písně, jaké skupina do té doby složila a nahrála. Tomu odpovídají i možnosti vícehlasů. V protikladu k tomuto tvrzení je fakt, že v Can´t Buy Me Love zpívá McCartney sám. To je ale pouze výjimka, která jen dokládá pestrost alba.
Trochu mě mrzí, že zrovna You Can´t Do That byla z filmu nakonec vystřižena. Pro scénu útěku se pak víc hodila Can´t Buy Me Love, a tak musela pryč i I´ll Cry Instead. Ta režiséra Lestera zřejmě odradila svým ne příliš optimistickým textem. Následně s ní hanebně naložil Capitol, který se nerozpakoval ji pro americkou verzi alba sestříhat do delší podoby.
Vyjmenovat všechny další chutě alba je v krátkosti skoro nemožné. Abych parafrázoval Zdeňka Svěráka, to se nedá jen tak vyprávět, to se musí slyšet. A tak jen naťuknu: lehce zamaskovaná tónina v I´m Happy Just To Dance With You, akustická křehkost And I Love Her, pohoda "karetní" I Should Have Known Better s krásně prostými kytarovými kily ve střední části, vícehlasy Tell Me Why, valivý rytmus Any Time At All, houpavá When I Get Home...
Pokud má album unikátní začátek, pak i jeho konec je stejně pozoruhodný. I´ll Be Back nejprve potírá všechny známé teorie o písňové struktuře. Zkuste schválně určit, která část je vlastně refrén. Formální originalitu doplňuje i hudební stránka. McCartney zpívá ve druhém hlase Pikardské tercie, čímž mate ucho posluchačovo, snažící se rozlišit durovou a mollovou tóninu. Album pak skončí fadeoutem, v němž se durový a mollový akord střídá. Čímž je efekt zmatení doveden k dokonalosti. A dokonalost si zaslouží plný počet hvězdiček. Je to sice "jen" písničkové album, též ale špičkové dílo svého žánru.
reagovat

02.04.2009 nowhere_man | #

Album A hard day´s night priniesol Beatles uznanie mnohých hudobných autorít. Veľkým prínosom albumu bolo to, že sa skladal výhradne zo skladieb dvojice Lennon/McCartney a niektoré z nich sú skvosty, ktoré žiaria dodnes (A hard day´s night, krásna balada And I love her či svižná Can´t buy my love).

Rovnomenný film slávil tiež úspechy, natočený bol za 6 týždňova a zarobil vtedy 24 000 000 libier. V nejakom filmovom periodiku pred pár rokmi bol zaradený medzi 50 najlepších filmov 20. storočia.

Album je omnoho lepší ako predchádzajúce, plný počet hviezd však šetrím pre tie najlepšie...
reagovat