Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 29.09.2013

Vydat čtyři studiová alba za méně než dva roky by asi pro jakoukoliv dnešní rockovou kapelu byl sebevražedný úkol. Napěchovat je navíc odshora dolů hity, které si ještě za padesát let budou prozpěvovat lidé na všech sedmi světadílech, to už chce něco víc než tvůrčí nadšení a dobrou pracovní morálku. To chce talent - a Beatles byli bezesporu jedna z kapel, u nichž múzy pracovaly na třísměnný provoz sedm dní v týdnu. Jistě, ani oni neměli ve všem stoprocentní úspěšnost, ale velká většina skladeb, na kterých kdy kapela zanechala svůj otisk, jako by se ve zlato proměnila. Člověk si jen klade otázku, jak by jednotlivá alba vypadala, kdyby nad jejich obsahem měli Beatles od začátku absolutní kontrolu a nemuseli se podřizovat diktátu trhu. Čtvrté LP Beatles For Sale na toto doplatilo velmi výrazně - nebýt některých nešťastně vybraných coverů, mohlo by se jednat o jednu z jejich nejlepších desek.

Ale pěkně popořádku. Silných skladeb, z jejichž atmosféry naskakuje husí kůže, tu totiž vidím víc než dost, takže budeme nejprve chválit. Tradici silných broučích otvíráků dodržuje srdcervoucí No Reply a jen o kousek dál se dočkáme zpěvného valčíku Baby's in Black. Další, pod kůži se vrývající melodie nabízí kapela i v Eight Days a Week či Every Little Thing. Z jemnějších kousků můžu více než doporučit krásnou I'll Follow the Sun (která má, coby jeden z raných kousků Karla Plíhala pod názvem Frýdek-Místek taky šmrnc) a o nic horší What You're Doing. No a že by zbývající autorské skladby I'm a Loser a I Don't Want to Spoil the Party byly nějak méněcenné? To tedy nejsou ani náhodou. První má lehounký nádech amerického country, zatímco druhá už je typická akustická lennonovka.

Průšvih opět přichází s některými covery. Dvojice skladeb Carla Perkinse Everybody's Trying to Be My Baby a Honey Don't mi v podání Beatles vůbec nesedí. Možná, kdyby si kapela originály více přetvořila k obrazu svému a pouze je nepřehrála, zamlouvaly by se mi víc - ale takto je to jenom řemeslná práce. Medley Kansas City/Hey-Hey-Hey-Hey! je pro mě taky spíše vatou, než plnohodnotným kouskem broučí úrovně. To Berryho Rock and Roll Music má alespoň pořádný rock'n'rollový švih (a nabízí se tu srovnání s Twist and Shout z první desky). Words of Love od Buddy Hollyho Beatles zmákli snad lépe než Holly sám a v Mr. Moonlight zase Lennon pojal svůj vokální part ve stylu Jamese Browna, což také nezní vůbec špatně.

V mé osobní beatlesácké hierarchii není toto album ani mezi nejlepšími, ani mezi nejhoršími, takže čtyři hvězdičky budou rozumným kompromisem. Povedeného je tu na ně víc než dost.