Reakce na recenzi:

Petr87 - @ 27.02.2014

Bylo nebylo...žil byl, za sedmero horami, sedmero řekami a desatero paneláky mladý muž jménem Petr, který měl nadevše rád svoji rodinu, přátele, ale také kvalitní hudbu, bez které by byl jeho život o hodně chudčí...a o něm bude tento krátký příběh.

Byl krásný, slunný letní den, na obloze ani mráčku, vál lehký, osvěžující větřík, který jemně čechral vlasy a sukně kolemjdoucích dívek, no radost pohledět...
Snad nikomu se nechtělo zůstávat doma, takže lidé brali útokem koupaliště, venkovní restaurace, nebo letní kina...zkrátka všude panovala dobrá nálada...ale opravdu všude..?
Byl tu přinejmenším jeden člověk, který by s vámi nesouhlasil...

Ano, ten člověk byl náš hrdina Petr, který šel zrovna k zubaři, neboť ráno při snídani zjistil, bohužel až při kousání, že někdo omylem zapekl do rohlíku hřebík velikosti většího pilníku na nehty, takže byl nucen ochudit svoje tělo nejen o snídani, ale i o čtyři zuby.

„Mudr. Marcel Amalgám...na dovolené,“ pravil velký list připevněný na dveřích od ordinace...
„Šakra, všdyt‘ takhle pšece nemůšu meši lidi...šo budu dělat?!“..prohodil Petr v zoufalém gestu a kopl do dveří...ovšem v tu chvíli zřejmě zapomněl na to, že má na nohou sandále, takže se obohatil ještě o pochroumaný palec...
“To šnad né do prd..( Následuje série velmi ošklivých nadávek, které odmítáme zveřejňovat )..“Niš, jdu domů, polibte mi šichni zádel..“ prohodil nakonec a odešel...

„Niš nešpraví člověku tak náladu, jako vydatná porce škvělé mušiky,“ řekl si jen tak pro sebe, když odemykal dveře od svého bytu a po „ošetření“ bolavého palce a huby půllitrem domácí 64% slivovice začal hledat ve své rozsáhlé hudební sbírce něco na zlepšení pochmurné nálady...
Sgt. Pepper‘s Lonely Hearts Club Band...“Jo, to je vono, to uš šem nešlišel ani nepamatuju..šup š tím do pšehrávače“..prohodil, vložil CD do přístroje, zmáčknul tlačítko play a udělal si pohodlí v křesle...

„To je šakra ale úžašná hudba...škvělé, škvělé,“ poznamenal a ještě více otočil volume doprava, když začaly znít první tóny neskutečně úžasné skladby Lucy In The Sky With Diamonds...
Ovšem v tu samou chvíli byl Petrův soustředěný poslech násilně přerušen něčím jiným, mnohem hlasitějším...a nebylo pochyb o tom, že je to od souseda...
“Áj láv jů bejbe tú mač...tuc, tuc, blem, blem...jú ár sou bjůtifl, máj lav...yeah, yeah, tuc, tuc...plís kom vit mí, ájl šou jů paradajs...jé, jé...máj lovli grl...tuc, tuc, tutuc...“

„Šo to do prd...je?“ prohodil naštvaně Petr a zmáčkl na přehrávači tlačítko pause...
“Jú ar máj evrifink end ajm sou lounly ven jour gon...blem, blem..“ ozývalo se dále od vedle...
“Tak to né chlapečku, to ši neměl, to tě pšíde draho..“

Normálně by takovou situaci Petr zvládl s přehledem a klidem a nasadil na hlavu sluchátka, ale to by nesměl v sobě mít půl litru ovoce prohnaného trubkama...a to byl problém...

První, co zkusil, byl zvonek...žádná odezva...zkusíme zat'ukat...opět žádná odezva...tak zkusíme zabouchat...zase nic...tak opět zaboucháme...pořád nic...tak zkusíme kop s rozběhem, hlavně bacha na palec...no vida, tohle zafungovalo..!

„Co je vole,“ zaznělo z úst toho pihovatého sousedovic e-mentála...“Šo by bylo, ty (velmi hrubé označení dámského přirození na čtyři)...šo to tam provádíš?“ pokračoval dále Petr...“No, pouštím si přece hudbu, vole,“ prohodil s opovržením ten hobit...“Jo, tak hudbu...hmm...mě to pšipadalo, jako bys tam špíš válcoval plech...víš co, dnes fakt nemám náladu na šertíky, takže tu „hudbu“ nastav na nižší hlasitost, nebo nejlépe vypni, to by bylo úplně nejlepší...naždar !..“

„Á, konešně klid, blahošlavený klid,“ řekl si Petr, když znovu sedal do křesla...“Tak a můšem pokračovat.“
Znovu zmáčkl play a zase se ponořil do tohohle úžasného díla...
Uběhl nějaký čas a když začala překrásná She's Leaving Home, tak se slovy „Tuhle škladbu miluju,“ opět otočil volume lehce doprava, zavřel oči a nechal se unášet tou krásou...když v tom...
“Ou grl áj gat a síkrit plejs tat vé ken gou...tuc, tuc... End aj vont jú tu nou tat áj stil láv jů...“
V tu chvíli se Petr začal zabývat myšlenkami na velmi brutální vraždu...
“Ne, ne, na to musím jinak,“ pomyslel si...
Chvíli přemýšlel a pak ho to trklo...
Přece v panelácích je na chodbách v každém poschodí taková kouzelná skříňka a tu když se vám podaří otevřít, tak na vás hned vykouknou tři, někdy i více čudlíků...a když se vám podaří zmáčknout ten správný, tak máte od hlučných sousedů, alespoň na chvíli pokoj...hodně záleží i na jejich IQ, než zjistí, kde je error...
“Áj rily dont slíp, áj vana tolk tu jú, ou jé“...CVAK!...
“A máš to, ty nedonošenej gobline,“ řekl si pro sebe Petr a zamnul spokojeně rukama...“Konečně si můžu v klidu a nerušeně doposlouchat tuhle neskutečně skvělou desku..."

A tak se i stalo...sice chvílemi byl Petrův poslech lehce narušován sousedovými hlasitými a velmi sprostými nadávkami, ale to už mu nijak moc nepřekáželo...
zkrátka nic, co by se nevyřešilo dalším otočením volume doprava...


Opět se jedná o vymyšlený příběh, tedy až na toho souseda..:)
Takového sousedáčka bych opravdu nikomu z Vás nepřál...tfuj, tfuj...

No nic, co ještě napsat k tomuto vynikajícímu albu..? Pro mne je celá tahle deska jeden velký a úžasný výlet do jiné dimenze...
Geniální dílo hodné opravdových mistrů...a to Beatles nepochybně byli...

Pět hvězd