Beatles, The - Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (1967)

27.11.2019 vmagistr | #

Rok 1967 pro mě v rockových měřítkách znamená opravdu hodně. Psychedelická exploze, elektrifikované blues v plné síle, do toho už nesmělé záblesky sbližování rocku s jazzem... pro fanouška populární hudby v té době určitě nebylo problémem ani tak najít muziku svého srdce, jako spíše se v té záplavě novot dočista neztratit. Kdo mohl a dovedl, byl originální, kdo ne, jako by neexistoval. Mezi tím vším bouřlivým vývojem, během něhož mohl snad každý ovlivnit každého, nikdo nechtěl zůstat pozadu - ani ti, kteří boom populární hudby svým nezaměnitelným způsobem o několik let dříve ohromně akcelerovali. Beatles dali rocku od roku 1963 hodně a hodně se od nich nadále očekávalo, když se v umělecké "přetahované" se "surfařem" Brianem Wilsonem chystali vynést trumfové eso jménem Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band.

Začínáme zostra titulní skladbou - průrazný kytarový zvuk, křičený zpěv a do toho najednou dechová mezihra. Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band je hit na první dobrou a rána přímo na solar všem, kdo by mysleli, že "brouci" už si svoje k rockovému rámusení jednou provždy řekli. Obligátní skladby, ve které dominantní duo Lennon/McCartney pustí za mikrofon "otloukánka" Ringa, se jmenovaný tentokrát zhostil With a Little Help from His Friends a zadařilo se. Laskavý podtón, jímž celá melodie proplouvá, mu uchoslyšně svědčil. Zatímco Alenka se plazí do hlubin králičí nory, její dvojče si to v jásavém refrénu psychedelična Lucy in the Sky with Diamonds namířilo (dost možná posilněné nějakými těmi halucinogeny) až do samotného nebe. A bude ještě lépe - beatlovská melodika se v Getting Better vytasila s pořádným kusem nápěvu, který z hlavy ještě hodně dlouho nedostanete. Hloubavá Fixing a Hole přibírá k psychedelii do party zvláštní pseudoklasicistní názvuky, to není úplně můj šálek čaje. To She's Leaving Home (inspirace Eleanor Rigby z předchozí desky Revolver se mi tu zdá více než zřejmá) ždímá ze všech těch smyčců a melodií pořádný emoční koktejl.

A je to tu zase - Broukům se zjevně vlna "good time music", která proběhla spojeným královstvím roku 1966, natolik zalíbila, že ji začali inkorporovat do svých skladeb v míře větší než malé. Being for the Benefit of Mr. Kite! má sice v sobě navíc jistý zajímavě temný podtón, i tak mi ale její aranže ani trošku nesvědčí. Indická momentka Within You Without You je pravým opakem Love You To z Revolveru - máme tu pět táhlých, únavných minut, během kterých postupně přejdeme z louže od okap. Ve When I'm Sixty-Four se totiž opět vrací "good time" aranže, tentokrát ještě vylepšená o nějaké ty hoboje. O co zajímavější je zde text s tématikou stárnutí, o to více mě irituje celá hudební složka. Lovely Rita zní o stupínek zajímavěji, to mísení vokálních linek v refrénu mi i docela lahodí. Ale pak jsou tu zase ty trúby jerišské v potřeštěnosti Good Morning Good Morning, nad kterou dokážu jenom kroutit hlavou. Krátký návrat úvodního motivu potěší, pasoval by mi ale spíše na úplný konec desky. Takto se závěru dočkáme s opusem A Day in the Life. Melodický motiv z první poloviny skladby má sílu jako hrom, škoda té hlukové koláže uprostřed a opětovného návratu "good time" motivů hned po ní.

První polovina desky se mi zdá výborná, těžko se mi ale hledá něco pozitivního na té druhé. Zdá se mi, že se Beatles až příliš zhlédli v kapelách typu New Vaudeville Band a poprvé ve své kariéře se sami na tom, co vymyslel někdo jiný, bez zásadnější přidané hodnoty pouze svezli. Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band tak ve svém osobním hodnocení musím zařadit mezi tu méně povedenou polovinu broučí produkce. Tři hvězdičky budou muset (hlavně kvůli druhé straně desky) tentokrát stačit.
reagovat

EasyRocker @ 27.11.2019 21:00:23
No paráda, konečně je tu někdo, kdo to má se Seržantem nejen stejně jako já, ale dokonce se shodneme i na hodnocení těch polovin - po Fixing a Hole mě to už prostě nudí, aranžérsky to přeplácali, a to co na Revolveru bylo perfektně vyvážené, je tady přehnaně vystaveno na odiv. Zachraňuje to až A Day in the Life, to je samo krása a dojemnost, inspirovaná symfoniemi.

luk63 @ 28.11.2019 07:44:12
...a stejně, jako je přečančaná hudba, tak je nechutně namachrovaný i obal alba...

PaloM @ 28.11.2019 12:57:33
Vynikajúci album, ktorý ani po 52 rokoch nič nestreatil na sviežosti. Mnohí prevzali koncepciu pestrosti, mnohí sa ho snažili napodobniť. Z môjho pohľadu tu niet čo vytknúť.

Hikoki777 @ 28.11.2019 18:07:40
To si ale opravdu děláte legraci. Řekl bych to i jadrněji. Ale snášet argumenty asi nemá smysl, kdo to necítí, ani v apatyce nekoupí. To bez urážky. Tahle deska je všeobecně přijímána jako Svatý Grál a ikdyž samozřejmě některé skladby nemusíme, osobně třeba nemusím často poslouchat She's leaving home,tak prostě zapada do celkové koncepce alba. Právě v té neskutečné různorodosti a absolutní nadcasovosti tkví genialita téhle desky. A A day in the life už je naprostý hudební orgasmus. 5 hvězdiček je na tenhle opus s prominutím málo. Dal bych 10.

Hikoki777 @ 28.11.2019 18:14:21
A ještě bych to formuloval takto. A můžete si o mě myslet co chcete. Jak byste recenze tě hodnotil například Mozartovu Malou Noční Hudbu anebo Čajkovského Koncert Bmoll? Pro mě je tento opus, myslím Sergeants Pepper Lonely Hearts Club Band ve stejném ranku.

vmagistr @ 28.11.2019 20:14:17
Hikoki777: Ať je deska všeobecně klidně přijímána jako jakýkoli grál - nemám s tím sebemenší problém a těm, kdo při jejím poslechu nabývají věčné mladosti, tu zkušenost ze srdce přeji. Že vnímám část desky jako slabou je pouze má subjektivní poslechová zkušenost; je v tom nějaký problém, že se liší od té "všeobecné"?

Vážnou hudbu poslouchám spíše okrajově. Počítám, že Vámi zmíněná díla považujete (a také počítám, že ve shodě se "všeobecným" názorem) za opus magnum jejich autorů. Jak bych je ohodnotil Vám říci bez odpovídající poslechové zkušenosti nemohu, nicméně už teď vím, že všeobecně zastávanému názoru na tato díla bych při vytváření své subjektivní poslechové zkušenosti přikládal pramalou pozornost. Možná bych dospěl ke stejnému názoru jako většina posluchačské obce, možná bych se názorově lišil.

EasyRocker @ 29.11.2019 06:12:44
A jéje. Zase tu někdo neskousne, že ten Svatý Grál holt pro mnoho lidí Svatým grálem není. Už milionkrát se v diskusích zaznělo a myslím že docela unisono, že holt někdo vdolky, jiný holky. Jestli to není spíš tím, že se Svatý Grál udělal ze samotné kapely. Musíte respektovat, že pro mnoho z nás, včetně mě, holt Beatles nejsou top 1, a nikdy nebudou. Třeba u mě budou vždycky na vrchu LedZep, The Who, Santana, Hendrix, Rolling Stones, Mayall nebo Colosseum.A to pozdní fázi Brouků akceptuju, Abbey Road miluju právě proto, že to nepřeplácali milionem zvuků a fíglů, ale složili hlavně krásné písně. Uměli to i bez příkras.

chimp.charlie @ 29.11.2019 06:42:36
Jéžiš to se tu zase rozvíjí diskuse... Kdy už konečně začneme akceptovat prostý fakt, že bez ohledu na to, kdo s čím přišel jako první, koho všeho ovlivnil, či jaký je jeho dějinný význam, náš osobní vztah k uměleckému dílu stejně končí (nebo spíš začíná) na ose líbí-nelíbí. A je fuk, jestli se budeme bavit o Beatles, Milesovi, Mozartovi, Rembrandtovi, Páralovi, Spielbergovi, či jakémkoli jiném umělci. Tak už to prostě s kumštem je. Tečka.

PaloM @ 29.11.2019 07:42:05
Za vyše desať rokov, čo čítam na Progboarde, sa kultúra komunikácie výrazne zvýšila. A som veľmi spokojný s reakciami pod touto recenziou.
Dal by som Seržantovi 10 hviezd, keby sa dalo. No dnes už v kľude akceptujem výhrady a formu podania výhrad v tejto recenzii a diskusii. Aj ja som sa to musel učiť :-)

Osobne ďakujem vmagistrovi, že tu stráži kultúru slova, aj keď občas by som malé výhrady mal. Ale je v tom takmer sám a robí to dobre.

EasyRocker @ 29.11.2019 07:58:26
Hlavně zmizeli ti trollové, kteří vyplivli třeba jen jeden jedovatý příspěvek a za chvíli zase pod jiným nickem, to nebylo hezké. Souhlasím, hodně se to tady vylepšilo.

jirka 7200 @ 29.11.2019 10:06:06
Mě nevadí jakákoliv kritika, která je vedená slušným způsobem. Měla by být rovněž podložená nějakou rozumnou argumentací.

Rovněž se neztotožňuji s zažitým vzorcem, který je tu občas někým aplikován : čím více je hudba melodičtější, tím je lepší. Čím jsou hudebníci technicky zdatnější, tím kvalitnější desky točí. Čím více kapela prodá desek, tím je lepší.

Brano @ 29.11.2019 11:17:14
Iba tri hviezdičky pre Beatles?Chlapi nebláznite!Moja svokra bitlsáčka by vás hnala válkom na cesto>> odkaz mojich mladých čias mali Beatles na Slovensku obrovskú popularitu.Väčšiu mal už len Karol Duchoň. :-)))

EasyRocker @ 29.11.2019 11:56:22
A Darinka Rolincová!

merhaut @ 01.12.2019 23:53:01
V tv seriálu Bigbít se v takových situacích zpravidla objevil střih na písničkáře Vladimíra Mertu, jak popotáhnul z fajfky a lakonicky utrousil "Říká kdo?" ...

vmagistr @ 02.12.2019 08:12:23
merhaut: Není mi jasné, zda jsi reagoval na mou recenzi nebo na některý z komentářů pod ní, ale pokud platí první možnost, odpověď Vladimíru Mertovi by zněla: "Říkám já."

Danny @ 04.04.2020 15:31:20
Já mám pro "Seržanta" slabost a vnímám ho jinak než vmagistr, to je ale moje mínění, na které mám právo. A musím zase přijmout právo na vlastní postoj k tomuto albu, který tu slušně a věcně autor prezentuje a z něj vycházející hodnocení. To se asi těžko změní tím, že se v nějakých encyklopediích zrovna jak na potvoru o tomto albu cosi píše, že má nějaký status, proč by ho to mělo zajímat, poslouchá ho sám za sebe! Stejně tak je mu asi jedno, že má tohle album pro spoustu lidí zvláštní význam, že s ním "vyrůstali", slyšeli ho tisíckrát, pouštěli si ho na mejdanech, milovali se u něj a já nevím, jak ještě k němu přirostli. Pro ně je to nedotknutelné dílo, ale to je jejich věc. Tahle generace, a týká se to i mě, zanedlouho zmizí a s ní i tahle emocionální vazba na některá alba. Vidím na současných mladých lidech, na svých žácích, kteří hudbu poslouchají a mají ji rádi, že podobné věci vůbec neřeší a hledají (bez ohledu na žánr, což mě neustále překvapuje) prostě to, co je osloví. A nějaké obecné mínění je jim úplně ukradené.

13.09.2018 viteslaf | #

Tak je to tady, pět hvězd to není, popravíte mě hned, časopise Rolling Stone?

Když mi bylo asi 16, projížděl jsem si nejlepší alba podle časopisu Rolling Stone. Na prvním místě jsem našel tohle album, trvalo však pár let, než jsem si ho poslechl. Lucy jsem už znal a měl jsem naposlouchané nějaké kompilace Beatles. Skladba se mi opravdu zalíbila, poslouchal jsem zrovna v té době Piper at the Gates of Dawn a tahle psychedelie "šedesátýhosedmýho" mě bavila svojí barevností - stejně jako zmíněná Lucy in the Sky with Diamonds. Při poslechu celého alba jsem byl však poněkud zklamaný - tohle že je nejlepší album všech dob? Hah, to snad ne!

Postupem času jsem si zamiloval Abbey Road a velmi oblíbil Rubber Soul a Revolver, Seržantovi jsem se ale dlouho vyhýbal. Po onom časovém úseku "dlouho" jsem se odhodlal - pustím si to znova. Výborně, co přijde? Nebudu tady popisovat každou skladbu, to ne, na to nemam. Prásknu jsem však svoje dojmy 2.0.

Album je dobré (dobré je za tři, ne?), opravdu povedené. Koncept obalu desky je originální, týká se navíc vnitřku alba, což se mnoha dalším kapelám nedaří (nebo to nechtějí). Pro mě jsou na desce tři vrcholy - tři skladby, které jsou opravdu skvělé:
1) Lucy in the Sky with Diamonds - jak jsem už zmínil, šedesátková psychedelie hudbou i textem.
2) Within you Without you - skladba, která vás zavede naprosto pryč. Sitáry bzučí a Harrison se jimi nechává unášet a unáší nás na svém hippie textu.
3) A Day in the Life - někde jsem četl, že je to snad nejlepší píseň všech dob - nesouhlasím. Píseň je skvělá, krásná melodie, klavír skladbu příjemně dobarvuje s orchestrem (asi je to orchestr). Je tu však jedno velké ALE. S touhle písní mám trochu problém, nemůžu se zbavit pocitu takové "umělé psychedelie". Samozřejmě, každá psychedelie je umělá, ale cítím z toho jakousi vyumělkovanost, pózu. Pokud porovnám celkovou psychedelii s Piperem od Pink Floyd, jsou Pink Floyd pro mě svou přirozenou psychedelií o stupeň (minimálně) výše.

Dále bych rád jmenoval písně, které mne zaujaly a jsou mé oblíbené: Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, Lovely Rita a Getting Better. Možná ještě Being For The Benefit Of Mr. Kite. Ostatní písně jsou pro mě beatlesovky vyplňující místo. Co mi však vadí je When I'm Sixty Four. Opravdu? Opravdu je napadlo dát tuhle "odrhovačku" za indickou hippie jízdu Within you without you? Pro mě je tohle opravdu jen zbytečná písnička kazící dojem skvělé skladby před ní.

Co bych řekl na konec? Seržant si u mě každopádně zvedl svou reputaci. Když pominu When I'm Sixty Four, působí na mě album celistvě, Sgt. a Sgt. Reprise fungují skvěle jako rámcové skladby a A Day in the Life je úctyhodné zakončení alba, které je pro některé albem alb, pro mě však JEN dobré album. Dobré je za čtyři.
reagovat

Progjar @ 14.09.2018 06:33:54
No ja to cítim rovnako. Osobne pre mňa je lepšie Dark Side of The Moon a hlavne Animals. Od Beatles mám radšej White Album a Abbey Road. Ale postavenie Seržanta nespochybňujem, v kontexte doby je to zaslúžené.

EasyRocker @ 14.09.2018 06:44:35
První čtyřka se mi líbí, ale ty experimenty ve druhé půli, tam se vždycky přistihnu, že mi polevuje koncentrace na poslech. Čtyřiašedesátku mám asi stejně "rád" jako Yellow Submarine, Lovely Rita mě taky moc neříká. Naštěstí je to dojemně krásný konec A Day in the Life.

northman @ 14.09.2018 07:01:59
Progjar: zdravím, to můžu napsat Dark Side Of The Moon se mi líbí, ale daleko radši mám We´Re Only In It For The Money od Mothers Of Invention a ještě radši Absolutely Free. Od Pink Floyd má radši The Piper At The Gates Of Dawn. Když srovnávat, tak s něčím v kotextu doby vzniku. Takhle srovnáváš jabka a hrušky.

Progjar @ 14.09.2018 07:09:00
Ja to ale nechcem porovnávať v kontexte doby ale v mojom pohľade človeka, ktorý tú dobu nezažil a len si tie albumy kúpil a počúva ich.

Voytus @ 14.09.2018 07:29:13
To se nás tu sešlo, to je fajn :-). Ani já totiž nejsem ze Seržanta kdovíjak odvařenej. A že jsem se snažil. Ono, když se totiž o něčem prohlásí, že je to takový a takový a navíc ještě úplně nejlepší, tak se tomu člověk pořád snaží přijít na kloub a říká si, jak to, že to neslyší. Co na té hudbě je takové? Chápu, ve své době přinesla mnoho novátorského co se týče studiové práce. Na druhou stranu, na tomto poli a v té době by se to dalo říct snad o každém albu (ať už Dylan, Beach Boys, prvotina Pink Floyd, The Doors - vážně, zrovna Doors znějí pořád jako by vyšli včera, snad nikdo z 60. let nezestárl tak málo, jako Doors). Ale i mě tu jisté písně až otravují. Za to Rubber Soul, Revolver a Abbey Road, to je úplně jiná káva. Zrovna na Rubber Soul jsem dnes dostal chuť, no, nenacházím žádný slabý moment.

northman @ 14.09.2018 07:41:11
Progjar: mně se taky od Beatles daleko více líbí desky, které jmenoval Voytus, Revolver považuji za jejich nejrevolučnější desku, ale nikdy je nebudu srovnávat s Pink Floyd. Pink Floyd neposlouchám, ale Beatles si občas pustím.

Petr_70 @ 14.09.2018 08:01:19
Voytus:
S tím co píšeš nelze než souhlasit.
Já se např. už roky marně snažím proniknout do (údajné) geniality Trout Mask Replica a přes veškeré úsilí se mi to nepodařilo... :)

Zdeněk @ 14.09.2018 09:16:14
ad Voytus/s těmi Doors máš velkou pravdu

Progjar @ 14.09.2018 09:32:00
Táto fošňa vyšla v roku 1967. Skôr by to určite nebolo možné, keby vyšla o rok, dva,tri či viac neskôr, bola by len jedna z mnohých. Stále vynikajúca, ale nie všeobjímajúca.
Aj umenie načasovania je umenie a to Beatles proste dokázali. Nehovorím, že vedome, proste to tak vyšlo. Aj v tom je čaro umenia či geniality.

Balů @ 14.09.2018 10:23:28
S Doors to mám také stejně. A také stále obdivuji album Hallelujah od Canned Heat.
Prostě u mne jdou Doors a C.Heat ruku v ruce.

Jarda P @ 14.09.2018 11:04:27
Když jsem ve svých 15 letech poprvé slyšel Seržanta, taky jsem byl trochu zklamán pod vlivem supraphonského výběru Oldies But Goldies. Jeho kvality jsem docenil až později, takže dnes pro mě všechna alba od Help nemají slabá místa. A When I´m 64 mám taky rád, ostatně za pár let si jaky budu zpívat :-)

bullb @ 17.09.2018 06:47:27
Balů: Len reagujem na Doors. Kedysi som ich žral. Keď som sa dostal k textom, nektoré sú pre mňa minimálne nevhodné. Obávam sa, že keby nebol Manzarek a spol (Krieger a Densmore), tak by skončili omnoho skôr. Veľa urobila tlač a televízia, aby sa stali "populárnymi".
Jarda P: Mám podobné pocity, až na hodnotenie, kde je Sežant za päť hviezd. Dôvod: výnimočnosť, dobrá hudba a nostalgia za mladosťou :-)

Balů @ 18.09.2018 11:54:50
to bullb, každý máme své nebe. Ale tvá reakce je velký protimluv. Vyplývá z ní, že
Morrison se rovná pojmu Doors. Nevím kdo to takto chápe, já ne.
Má reakce byla zacílená hlavně na Canned Heat.
Doplním, že Doors i Canned Heat mi dělají radost od roku 1971. A stále to platí.

02.10.2016 lover-of-music | #

Pro mě je to klasika všech klasik. Poslech toho alba je naprostou povinností všech milovníků kvalitní hudby, jako já. Je to zároveň také mé první album, které se mi zdálo jako jedinečné, špičkové a geniální. V té době jsem ještě toho tolik neznal. A pak už to šlo samo.
Sgt. Pepper je prostě základ, který je třeba mít.

Všechny písně na albu jsou skvělé, ale na onu nejvyšší špici bych jsem vyzdvihl třeba nádherný psychedelický sen v podobě Lucy In The Sky With Diamonds. Určitě první dvě, dále třeba famózní She's Leaving Home s nádhernou úvodní harfou. Zde hraje pouze orchestr. Indickou Within You Without You, Lovely Rita a závěrečný opus A Day In The Life u kterého vždycky tajím dech.

Já neznat Sgt. Peppera, tak se propadnu hanbou.
reagovat

horyna @ 02.10.2016 05:03:24
Totální kult a deska všech desek, nejvýznamější album historie.

Balů @ 02.10.2016 06:54:09
kult to jistě je, o tom žádná.

Osobně mám raději Revolver, White Album a Abbey Road.

kamila @ 02.10.2016 08:08:14
bez debat 10/5 mým miláčkům, i pro mě klasika nej...

Martin H @ 02.10.2016 09:14:06
Těžko hodnotit, která z desek Beatles od rolu 1966 je lepší. Každopádně rozhodnutí věnovat se pouze studiu a nejezdit turné se zpětně ukazuje jako správný krok, bez něhož by podobné skvosty možná nevznikly. A abych nezapomněl, preferuji Revolver a Abbey Road.

Balů @ 02.10.2016 10:50:43
Musím uznat, že Let It be ... naked se poslouchá také dobře.
Je to ale ta druhá strana mince.

EasyRocker @ 02.10.2016 14:00:44
S touhle deskou, hlavně s její experimentálnější druhou polovinou, jsem vždycky měl problém a vždycky už ho asi mít budu. Během Fixing a Hole mě vždycky polevuje po prvních čtyřech skvělých peckách soustředění, a to asi nebude náhoda. Nějaký beatlesolog nejsem, takže naštěstí nemusím řešit psychosociální aspekty tohoto díla. U mě ale rozhodně o třídu lepší Abbey Road i Revolver.

zdenek3 @ 05.10.2016 19:35:05
Beatles byli a jsou ti "první" slavní poprockoví bardi. Co naplat, z pohledu pozdějších desek jiných ,již zde zmíněných kapel, jsou to (beatlisti prominou) dětské písničky. Ale začali to a od toho se to dále odvíjelo a to nikdo nemůže zvrátit. I když by se dalo vyjmenovat x kapel, které byli v té době aktivní,ale holt neměli to štěstí být také na vrcholu.

Já si doma Beatles vůbec nepouštím, a ani je nevyhledávám. Ovšem jejich Abbey Road , ten fakt můžu. Líbila se mi i některá díla samotného J.Lennona. Něco málo od Ringa. Od George a Paula nemám a neposlouchám nic.
Vždy jsem tíhnul k těm jiným kapelám, nicméně jim jejich zásluhu na historickém zářezu nemohu a ani nechci upírat.
Hodnotit Sgt. nechci. Ale to neznamená, že jím opovrhuji. Prostě si ho doma nepustím.
Ale ohodnotit musím, neb mi to příspěvek nepustí.

Martin H @ 05.10.2016 20:23:46
Tak nějak nechápu, proč jsi sem tento příspěvek umístil. O albu ani slovo, pouze jsem se dozvěděl, že Beatles nemusíš a neposloucháš. Na základě čeho jsi tedy udělil ty tři hvězdy?

zdenek3 @ 05.10.2016 20:30:29
A co mám o tak profláklém albu psát?
Reagoval jsem spíš na ty odkazy, kde se někdo diví, že jiný dá tři *** za něco tak zásadního.
No a tak jsem je dal taky. Protože si je jistě zaslouží. To že je neposlouchám, tím jim přeci neupírám jejich kvalitu. A je to můj názor, tak bych prosil mi jej nechat.
Klidně si napiš svůj a popiš tam každý tón.

Martin H @ 05.10.2016 20:40:32
Tak jsi to mohl spíš nechat jako odkaz pod jinou recenzí na Seržanta, když je to tak profláklé album a nic už se o něm napsat nedá. To je zase můj názor.

EasyRocker @ 06.10.2016 04:58:39
Já nemohu, než se Zdeňkem souhlasit. Oni byli první, kteří to rozjeli a protože se stali nejen hudebním, ale i společenským fenoménem (vyhnaným ovšem z větší části médii a naivními teen-fanynkami), je jasné, že byli pro mnoho lidí u nás jasným symbolem rebelie. I oni si byli nepochybně vědomi toho, že je potřeba začít hrát trochu serióznější a vážnější formu rocku, proto ta pro mě určitě sympatická proměna na konci jejich kariéry, kde mám několik jejich alb, hlavně Abbey Road, mezi nejoblíbenějšími. Ale jinak nevím, jak mohou lidé a zaslepení příznivci nevnímat jasný, podle mě až o třídu čnící rozdíl mezi jejich prostou, nekonfliktní, byť geniálně melodicky vystavěnou hudbou, a výtvory, které byly vydány, no když už jsme zrovna u toho Seržanta - např. v tom roce 1967. A že toho bylo. No a když si vybavím, že tady vyšlo The Who Sell Out, debutové album JH Experience, pro mě zcela zásadní deska, debut Vanilla Fudge, vynikající deska od Mayalla, Disraeli Gears od Cream nebo třeba legendární debut Doors, na úvodní exploze se chystali LedZep a Jeff Beck, pak mi opravdu musí brouci odpustit, ale jejich opěvované album u mě nedosahuje ani na jednu z jmenovaných kapel, a to ani zdaleka. Také mám čím dál víc dojem, že vnímání Brouků je generační. Přečetl jsem si ale už o Beatles nějakou literaturu a čím dál větším symbolem rebelie pro mě vždycky byli a budou Rolling Stones (ty jsem shora ani nezmínil). Tolik můj názor. A nyní kamení sbírejte...

Mohyla @ 06.10.2016 05:18:39
Pred spustením ďalších reakcií! Požiadal som Pokiho, aby sa "recenzia" aj s diskusiou presunula pod reakcie!

Jarda P @ 06.10.2016 05:54:00
Zdenek3: proč hodnotíš něco, co si nepouštíš? Škoda tvé energie a našeho času při čtení.

Petr_70 @ 06.10.2016 07:09:23
Souhlasím se Zdenkem3 i EasyRockerem. Ani já jsem nikdy moc nepochopil tohle troufám si říci až nekritické nadhodnocení tohoto díla a v zásadě i celé tvorby B. byť neupírám jejich historický význam ve vztahu k soudobé populární hudbě.

Balů @ 06.10.2016 07:26:35
EasyRocker, souhlasím s tebou.
Já mám brouky rád, ale vždy když přijde na přetřes toto album tak se naježím nesouhlasem s nekritickou chválou.
Ve stejné době vznikala první LP Pink Floyd-Pištec... a to je tedy jiná hudební galaxie,
atd. atd. viz. předchozí reakce.

POsibr @ 06.10.2016 08:15:46
ale veď nikto autorovi jeho hodnotenie neberie, udeliť *** má plné právo, neviem na čom si tu ujíždíte. ide o to, že čapnúť tam hviezdičky ide aj bez nutnosti písať recenziu, príspevok od zdenek3 mohol byť kľudne reakciou na inú recenziu, pretože sám o sebe nenapĺňa minimálne požiadavky na tento útvar. rešpektujem autorov názor, aj jeho zdôvodnenie, ale nech je všetko na tom mieste, kde to má byť.

proste sa z tohto textu nedozviem o albume v podstate nič (a predstavte si, ja si rád prečítam každú novú recenziu, aj keď to je "profláklé album") iba o akejsi averzii autora k skupine.

plne súhlasím s Mohylom na presunutie pod reakcie.

EasyRocker @ 06.10.2016 08:17:27
Díky za reakce. Jsem skutečně rád, že se tu rozvinula věcná debata :-)

Petr_70 @ 06.10.2016 08:58:43
EasyRocker:
Jen pro doplnění... v tom tvém výčtu celkem postrádám legendární debut Beefhearta Safe as Milk o kterém se tuším v dobovém tisku psalo jako o "Americkém seržantovi" :). A celkem mi tam chybí i Absolutely Free, Mothers of Invention, ale to jen na okraj.

A ještě nesmělý dotaz: Tím Mayallem jsi myslel které album? V onom roce 1967 vydal totiž hned tři.

horyna @ 06.10.2016 09:02:37
Za sebe jen krátce: patřím k té druhé skupině- bezmezných broučích obdivovatelů, avšak nekriticky bych se v tomto případě úplně nechoval, kapele by se dalo vytknout vícero věcí, desku ale zbožňuji a u mne si stojí tak o tři stupínky víš než třeba pištec od P. F.- hold, co člověk to názor. Souhlas že s recky se o desce nedozvíme mnoho, jako reakce postačí.

EasyRocker @ 06.10.2016 09:43:36
Petr_70: díky za upřesnění, těch alb by se dalo uvést asi ještě hodně, ale kompletní výčet nebyl účelem, spíš jen tak pro ilustraci mých pocitů :-) Od Mayalla jsem tam právě úmyslně žádné neuváděl, ale můžeš si dosadit v podstatě jakékoli. A Hard Road mám hodně rád. Jsem si vědom ošemetnosti debaty, protože přeskakujeme mezi různými rockovými větvemi a styly :)

Poki @ 06.10.2016 10:09:08
Přesunul jsem Zdeňkovu recenzi jako reakci. Hodnocení alba zůstalo.

Jarda P @ 06.10.2016 10:49:27
Hlavně je tato debata zbytečná, protože každý má jiný vkus. Já mám třeba Pipera jen z úcty k mistrům, zatímco seržanta považuji za zásadní desku. Ale nesrovnávám co je lepší či horší, protože bych míchal jabka s hruškami.

Petr_70 @ 06.10.2016 11:03:29
EasyRocker:
Děkuji za odpověď.
Ano.., vím, že kompletní výčet nebyl účelem, ani jsem nechtěl aby to takto bylo chápáno... ;-)

bullb @ 06.10.2016 11:19:22
Kdesi som tu písal, že neexistuje objektivita pri hodnotení. Hovorí sa, že hodnoty preverí čas.
Preveril ?
K Seržantovi: v roku 1967 vyšlo viacero dobrých vecí, boli tu vymenované. Otázka: koľko ľudí (okrem fajnšmekrov) ich pozná ?
K Beatles: Ich jedinečnosť je v tom, že vedeli kedy prestať vystupovať koncertne, že každá platňa bola iná, nebáli sa ísť do experimentov. Nakoniec: vedeli spolupracovať s ľuďmi, ktorí ich tvorbu povýšili na umenie, konkrétne Sir George Martin. Bez neho by Seržant bol len experiment. V tom istom roku napríklad vyšlo od Beach Boys Pet Sounds. Kto túto platňu počul ?
Beatles a ich Seržant je v kontexte doby jedinečný.

Luboš @ 06.10.2016 11:39:23
JardaP: zdravím a souhlasím, nelze srovnávat nesrovnatelné.

bulb: zdravím, napsal jsi to dokonale. :-)

Jarda P @ 06.10.2016 13:06:12
bullb: to je přesně příklad nesmyslnosti srovnávání nesrovnatelného v kontextu osobních preferencí. Seržant i Pet Sounds byli v době vydání vysoce hodnocené desky. Zatímco seržanta vysoce uznávám, Pet Sounds jsem nikdy nevstřebal.

zdenek3 @ 06.10.2016 20:44:35
Omlouvám se, měla to být reakce na reakci uvedenou již dříve a chybně (aniž bych si toho nějak všiml)jsem to psal jako recenzi, což samo nebyla a nedošlo mi to ani po upozornění.
Takže tak.

Nicméně mám právo se zmínit o tom, co mi nejde pod fousy, stejně tak jako vychválit, co mi bere.
Dost mě štve, když si dovolí někdo napsat o (jakékoliv všeobecně uznávané) veličině nebo jejím výtvoru, že se mu nelíbí a je napaden tou uzávající stranou. Mám právo na to, aby se mi to nelíbilo a nebo jen tak to vzal na vědomí. Jak jsem psal,beatlesovská raná tvorba mi nic neříká a až teprve ta vyzrálá jo.
Ale uznávám jejich historický vklad a díky GM a asi i jinému štěstí to byli právě oni, kdo to prožili naplno.
Z druhé strany objektivně uznejme, že byly kapely, které byly minimálně stejně dobré, ale neměli holt štěstí, aby se prosadily světově.
Dnes je znají jen zasvěcení. Ale to je v umění všeobecně všude.
Herci,sochaři,malíři atd., někteří se dočkají za života,jiní po něm a někteří nikdy,ale jejich umění odbornou či jinou skupinou,ale malou a ne významnou, je oceňováno.

EasyRocker @ 07.10.2016 04:53:22
zdenek3: souhlas, hlavně se závěrem. Tam jsi naznačil, co si myslím už dlouho - že zatímco jiní byli za tu prvoplánovou jednoduchost a snahu oslovit masy odsuzováni a jsou v propadlišti dějin, tak Beatles nejen že se to odpouští, ale ještě si na tom vybudovali celý úspěch. Hlavně zásluhou nekritických obdivovatelů. Není to vždy spravedlivé, ale je to zkrátka hudba.

Jarda P @ 07.10.2016 05:45:46
Já poslouchám bigbít od kraje 70. let, ale jinou kapelu než Beatles, která by dokázala vydat tolik alb, na kterých téměř není slabší skladby, neznám. A to se nepovažuji za "nekritického obdivovatele", ale jen za obdivovatele, kterého Beatles přivedli k hudbě.

Luboš @ 07.10.2016 06:20:50
Souhlasím s JardouP a nejsem nekritický obdivovatel Beatles. Beatles od alba Rubber Soul přicházeli na každé desce s něčím novým a byli velkou inspirací Syda Barretta. Rolling Stones v počátcích hráli covery právě od Beatles a to co je na jejich deskách od Exile On Main Street, to je slovy Micka Jaggera it´s only rock´n´roll. Cream, Mayall ... jsou nejlepší interpreti bílého blues, Jimi Hendrixe udělal revoluci ve hře na kytaru, ale co se týká hudby, to je trochu jinde. Vanilla Fudge jsou skupinou, která vytvořila několik desek z coverů, mezi jiným právě od Beatles. To Mothers Of Invention, Captain Beefheart, Pink Floyd a Velvet Underground, to je skutečně revoluce v moderní populární hudbě.

hejkal @ 07.10.2016 06:25:02
Čo človek, to názor. :) A tak to má byť. Užite si to, kým sa dá, nie vždy môžete slobodne vyjadriť svoj pohľad na dejiny. Hoci aj muziky.

Petr_70 @ 07.10.2016 07:49:56
EasyRocker: myslim, že tvůj poslední příspěvek by se měl do kamene tesat!

kamila @ 07.10.2016 12:34:21
Nezlobte se, ale přijde mi tahle debata trochu naivní a hodně zbytečná, aneb, po sté a dokola o tom samém.
Z vašich pohledů vychází jasný rozřešení.
Ti co mají Beatles rádi, takové spory a debaty vůbec neřeší, jsou jim šumák a jsou si dobře vědomi velikosti kapely za to co za svou krátkou etapu dokázala.
Ti co je nemusí, těm zbyde neustálá kritika na rtech a možná i trochu závist, kam až se kapela s (naivníma) melodiema dostala.
Je to tak prostý: od samýho počátku hudební formy, už i velkým skladatelům klasické hudby šlo především o to, složit takou melodii/píseň, kterou by si lid zapamatoval, dokázal broukat a jejich žáci byli sto ji interpretovat. Přesně o to se snažili i Beatles a že se jim to podařilo mnohem dokonalej než ostatním, v největším možným měřítku, za to si svou slávu zaslouží. A nejen proto je obdivují a milují všechny věkové kategorie posluchačů. Kolik procent populace zná Captain Beefheart,nebo i Velvet Underground. Beatles byla ta pravá hudební revoluce a všichni pochybovači žít v té době, tak dnes mluví jináč.

Jarda P @ 07.10.2016 14:11:51
Kamila: Líp bych to nenapsal. Další slova jsou zbytečná.

zdenek3 @ 07.10.2016 14:42:33
Kamila.

Jasně, pořád dokola. Ale je to jen o názorech.
Mimochodem k tvé poslední větě ...všichni pochybovači žít v té době, tak dnes mluví jináč. ....já je zažíval, jsem už opravdu hodně starý. Ale nikde jsem nenapsal, že je neobdivuji nebo dokonce neuznávám. Jen prostě raději poslouchám jiné kapely. Ale když slyším někde jejich některé "vychytané" kousky, rád si je pobrukuji s nimi. To je vše, co bych k tomu napsal.
Je zbytečné dělat z názoru jednotlivce něco, co v něm naprosto nebylo napsáno.

Jenom ještě k tvému....

Je to tak prostý: od samýho počátku hudební formy, už i velkým skladatelům klasické hudby šlo především o to, složit takou melodii/píseň, kterou by si lid zapamatoval, dokázal broukat a jejich žáci byli sto ji interpretovat. Přesně o to se snažili i Beatles a že se jim to podařilo mnohem dokonalej než ostatním, v největším možným měřítku, za to si svou slávu zaslouží.....

kdybych byl opravdu nepřítelem,tak do toho tvého odstavce bych klidně mohl zařadit Zmožka, Evu a Vaška a nebo klidně i Discoteque king, Davida.

Takže nechme to být.

Uznávám historickou veličinu Beatles, jejich vklad hudební kultuře a lidstvu, nicméně si raději pustím méně profláklé věci.

Howgh

yngwie3 @ 07.10.2016 15:31:17
Takže na záver ...
to Luboš:

1/ Citujem, " To Mothers Of Invention, Captain Beefheart, Pink Floyd a Velvet Underground, to je skutečně revoluce v moderní populární hudbě. " koniec citátu ...

2/ Profil uživatele Luboš
Oblíbené skupiny:
Beatles ...
paradoxne ani jedna recenzia na "oblíbenou skupinu", zato pomer Zappa / Beefheart = 7/2 ... zvláštne ? pre mňa áno ...

3/ Odkiaľ ja len ten štýl písania poznám ... aha, už viem ...

4/ Btw ... už máš " nějaký SUV s automatem " ? napr. " Honda s devítistupňovou převodovkou " ? ...

28.06.2016 horyna | #

Největší album všech dob? Tady je to alespoň u mne jasné, první příčku by obsadilo tohle a Bílé dvojalbum nesmrtelných Beatles!!! Zní to sic komicky, určovat něco, co má být maximálně vyvýšeno nad ostatní, pro mne jsou ale Beatles absolutním a nedostižným kultem, jedinečnou kapelou, kterým ostatní prostě nemohou už nikdy konkurovat. Ona aura nesmrtelnosti, která nad nimi nejpozději s koncem jejich kariéry visí, má vsá opodstatnění, pro mne osobně, je to naprostá nadvláda originality a absolutní sladatelská svoboda, jež z jejich hudby vyvěrá. A kdyby se některá z ikon hudebního nebe měla jen přiblížit broukům na dostřel byly by to nejspíše (sice ne v osobním žebříčku) Queen, pro jejich nezměrnou šíři vyjadřovacích prostředků. Ale zpět do Liverpoolu. Každý má své aspekty, jimiž měří ty které hodnoty hudební produkce různých kapel, či údobí a dokonalost nalézá v jiných měřítkách hodnot a jelikož sám jsem v hodnocení první etapy kapely skromnější, o to více mne bere to druhá, drogová epizoda, před kterou se hluboce klaním a velebím ji na veškerý hudení Olymp. Vše začalo už albem předchozím Revolver a bylo dále rozvíjeno na ostatních fantastikých produktech. Miluji nedostižné hity alba Magical M.T., obrovskou variabilitu a stylovou šíři Bílé stejnojmené kolekce, i famózní svobodomyslné Abbey R. Ale ze seržanta cítím snad i něco navíc, je to jeho jedinečná nadčasovost a poslání, neuvěřitelná zvuková dokonalost a magie atmosféry ze skladeb se vynořující, tyto aspekty mne dokáží vždy nezkonale strhnout.

K čemu se rozepisovat o takovýchto skvostech, kde naprostá většina je nesmrtelná, pro někoho méně, pro jiného více, sice i zde najdu polohy které mi úplně nesedí, ale vždy je naprosto převálcují hudební myšlenky a nápady posazeny hned vedle.

A kdybych měl přesto jmenovat ty, které mne nejvíce uchvacují: Starova hlasová poloha probíjející se With A Little Help From My Friends, úchvatná magie prýštící z Lennnonovky Lucy In The Sky With Diamonds, rockující McCartey v Getting Better i jeho zcela atmosférická paráda Fixing A Hole. Skrytý diamant skladatelské dvojice She's Leaving Home, Lennonůvým naturel hyřící v Being For The Benefit Of Mr. Kite. Dixelandem nasáklá When I'm Sixty Four, osobitá Lovely Rita, či skladatelský everest A Day In The Life.

Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band- už navždy bude mému srdci nejbližší, jeho magie účinkuje téměř půlstoletí a věřím, že ještě hodnou dobu tomu tak bude!!!



reagovat

POsibr @ 28.06.2016 13:00:45
čo dodať, tento album je pre hudbu to, čo Gretzky pre ľadový hokej. určite sa nájdu ľudia, ktorí Beatles nemusia, prípadne uprednostňujú trebárs The Rolling Stones, veľkoleposť sa im však nedá uprieť.

a keď uvážime, že ešte dva roky dozadu z produkcie skupiny vyšli hitovky ako Michelle, In My Life či You Won't See Me, tak toto je značný koncepčný aj hudobný posun. určite jeden z najzásadnejších albumov vôbec, pre mňa bez debaty.

s recenziou sa dá len súhlasiť. človek až žasne, koľko hudobnej invencie a progresu sa dá vtesnať do zhruba 40-tich minút. horyna, vďaka za pripomenutie!

bullb @ 28.06.2016 13:16:14
Opäť musím zložiť poklonu horynovi. Veľká energia a chuť písať - asi má veľa voľného času :-)
Čítaním reakcií na jednotlivé recenzované diela sa aj niečo dozviem (s výnimkou osobných útokov). Tak len pridávam: K Beatles patrí aj piaty člen George Martin. Nepredpokladám, že by Seržant bez neho vznikol. Ešte osobne: Seržant bol kedysi dávno pre mňa ťažký oriešok, ale v súčasnosti ak si mám vybrať čo si vypočujem, tak toto je bez kompromisov jasná voľba.

EasyRocker @ 28.06.2016 15:42:34
Ano, nejsem příznivec téhle kapely, její neuvěřitelný kult a úspěch mi asi navždy zůstane utajen, i když jejich poslední alba cením převážně velmi vysoko, Revolver a Abbey Road dokonce za maximum, bylo vidět, že nechtěli skončit jako kapela, kolem které jen poletují na pódia ty proslulé kalhotky a byli si velmi dobře vědomi, že sami před sebou obstojí jedině tím, že změní poněkud styl. I ukončení živého hraní si myslím, že jim šlo k duhu. Co se ale Seržanta týká, to je u mě zkrátka problém. Mám desku doma, slyšel jsem ji opravdu mnohokrát, a mám tam stále stejné opakující se pocity, což značí, že to nebude náhoda - první čtyři skladby jsou parádní beatlesovky jak řemen, tam se bavím. Počínaje Fixing a Hole se ale prakticky ve stejném místě přistihnu, že moje koncentrace polevuje. Vím, že asi tak 496 věci tady bylo poprvé v hudebních dějinách, ale tohle plácání jednoho přes druhé si spíš právě myslím, zda tomu spíš neuškodilo, než nějak pomohlo. Revolver jsou krásné osekané melodické skladby, které mě oslovují tak, jak jsou. Tady je těch pazvuků, studiových kudrlinek, orchestrálních vstupů atakdále zkrátka na moje gusto zaprvé moc, zadruhé mě většina nijak neoslovuje, a je holt jedno, že to bylo poprvé v dějinách. Samozřejmě výjimečná je závěrečná A Day in the Life, která má ale vážný námět, takže jiné než takové vyznění mít nemůže. Ale druhá půle mi zkrátka ne a ne zadřít se pod kůži, tu a tam nějaký střípek, ale srovnám-li to s 67kovými nahrávkami Doors, The Who, Yardbirds, Rolling Stones, o Jimi Hendrix Experience, Cream nebo Bluesbreakers a za rok chystaných rachotech LedZep nebo Jeffa Becka ani nemluvě, zkrátka, Broučci se nechytají. Resumé: souhlas s letitou recenzí hejkala, vlastně bych ji mohl podepsat.

nowhere_man @ 29.06.2016 13:07:03
Odhliadnúc od toho, že Beatles prišli ako priekopníci s množstvom vecí, v prvom rade treba uznať, že ich skladby sú jednoducho užasne melodické, chytľavé... Skrátka Beatles podľa mňa dotiahli najďalej umenie zložiť jednoduchú a krásnu pesničku.

horyna @ 30.06.2016 12:54:03
BEATLES --FOREVER!!! věta: Skrátka Beatles podľa mňa dotiahli najďalej umenie zložiť jednoduchú a krásnu pesničku. --je všeobjímající :-)

05.05.2014 Akana | #

Chápu, že se to už občas může někomu zajídat. "Seržant" je album, objevující se pravidelně na nejvyšších příčkách všemožných přehledů a anket o nejlepší desku všech dob a prakticky cokoliv s ním spojené má punc legendy. To si přímo říká o skeptické poznámky o přeceňování a papouškování stokrát vyřčených superlativů. Jenže nemůžu si pomoct, ona je to opravdu fantastická deska bez slabého místa. Do té doby nikdo nevyužil možností studia takhle komplexním, promyšleným a zároveň hravým způsobem, a co víc: všechno to efektní kouzlení nezasypává samotné písničky, které jsou stejně geniální a ještě propracovanější než na předchozích albech. Fungují stejně dobře samostatně a ještě lépe jako pečlivě naaranžovaný celek. V několika případech prolínají jedna do druhé, oťukávají různé styly, každá oplývá odlišným nástrojovým vybavením a přece perfektně zapadají do neustále překvapujícího a inovativního představení připomínajícího pestrou féerii.

Titulní otvírák vracející se před koncem v o něco šlachovitější verzi je ve svém základu nakopnutá rock'n'rollová pecka, ale hýřivě překrytá důmyslnými hrátkami s možnostmi stereo kanálů, reálnými zvuky potlesku a dechovými fanfárami. Navazující With a Little Help from My Friends představuje asi nejhvězdnější pěveckou chvilku Ringo Starra v barvách The Beatles. Lucy in the Sky with Diamonds je dětskou imaginací (máme-li věřit Lennonovu výkladu) odstartovaný surreálný výlet za zrcadlo. Pouťová atmosféra v Being for the Benefit of Mr. Kite! se šikovně propojuje se zvukovými efekty vytvořenými použitím rozstříhaných pásků.

Svůj indický kontraband na desku opět propašoval George Harrison v podobě písně Within You Without You, v níž se sitár slévá s klouzajícími smyčci, tably a levitující melodií do zatím nejdotaženějšího tvaru na tomto poli. To už je skutečná world music. Těžko si k této skladbě představit větší kontrast než následující McCartneyho swingující popěvek When I'm Sixty-Four s klarinetovým triem. Vážněji laděné jsou dvě "kapesní symfonie" s klasicizujícími aranžemi: She's Leaving Home na pozadí smyčců a harfy vypráví příběh podobný tomu z Formanova Taking Off, grandiózní finále s dvojím vzedmutím zvukové stěny v závěru pak představuje A Day in the Life. A ani Getting Better, Fixing a Hole, můj osobní favorit Lovely Rita a Good Morning Good Morning s vyšťaveným kytarovým sólem a zvířecími hlasy nejsou žádnými vycpávkami.

Album, kterým se Beatles úspěšně pokusili trumfnout Beach Boys s jejich Pet Sounds, se stalo pojmem, který na celou popovou i rockovou tvorbu následujících let vrhá olbřími stín inspirací a vlivů. To není zase tak záviděníhodná pozice. Taková díla se skoro častěji citují než skutečně poslouchají a zarůstají tuhými šlahouny stereotypních poklon, dodatečných výkladů a uctivých dogmat. Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band si ale takovou mumifikaci nezaslouží. Zapomeňte na žebříčky a užijte si ho bez předsudků. Někdy dokonalost nudná nebývá.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Borek @ 05.05.2014 15:26:10
Takhle podáno to snad přiměje k poslechu i stiženého akarofobií.

zdenek2512 @ 05.05.2014 15:33:08
akrofobie je chorobny strach z vysek, co je akarofobie nevim. nevi to ani slovnik cizich slov. o jakou fobii se jedna. diky za odpived.

hejkal @ 05.05.2014 16:19:09
Stačí napísať do Google a aha: Chorobný strach z hmyzu, prípadne z roztočov.

tykeww @ 05.05.2014 16:31:21
Nebo Brouků :)

zdenek2512 @ 05.05.2014 16:51:26
jak jsem to psal na mobilu tak jsem místo b napsa f, ale stejně to ukazuje roztoče a to nejsou brouci, stejně jako beatle není brouk. zapomněl jsem, že hardrockeři nemají Beatles v oblibě, asi jsou málo progresivní.

hejkal @ 05.05.2014 17:09:22
Ukazuje to kadečo, hmyz je podstatný. Beatles nazývajú Chrobákmi kade-tade, myslím, že kvôli podobnej výslovnosti a účesom pripomínajúcim krovky, ak si dobre pamätám, ale môžem sa mýliť. Ozaj, ako sa povie strach z hard rocku po grécky?

hejkal @ 05.05.2014 17:28:38
Akana - veľmi sa mi táto recenzia páčila, nenadužíva výrazy ako - revolúcia, progresivita, niečo naviac a pod., ktoré pri tomto albume, ako si správne poznamenal, devalvovali až hrôza. Akokoľvek sú mi Beatles ľahostajní, tak takéto živé fandovské vyznanie je radosť čítať. Ďakujem.

Borek @ 05.05.2014 18:08:41
Akana: Ani mým cílem nebylo zaneřádit prostor pod Tvou recenzí, chtěl jsem jen vyjádřit uznání za bezva počtení.

Cossack @ 05.05.2014 18:34:13
Kdo chtěl, pochopil…
Uznání recenzentovi, byť trochu „zašifrované”, určitě nerozluštitelné nebylo. :-)
Je ovšem také pravda, že roztoči k hmyzu nepatří, jak správně poznamenal zdenek2512; lze se však setkat s výkladem slova akarofobie jakožto „chorobného strachu z roztočů a drobného hmyzu”, a tam už mnohé brouky řadit můžeme.
Krom toho, naprostá většina lidí zahrnuje pod pojem hmyz veškeré členovce a mnohdy i jiné bezobratlé, ačkoli s hmyzem mají často málo či pramálo společného (např. stonožky, pavouky, štíry, dokonce i korýše apod.), což ani v nejmenším neznamená, že je to v pořádku, ale už jsem si zvykl.

Cossack @ 05.05.2014 18:51:17
P. S.
Skupinu THE BEATLES nazývají Brouky i jejich nejoddanější příznivci, pokud vím.
Ta slovní hříčka, vzniklá spojením slov BEETLES – brouci a BEAT – hudební styl (který The Beatles hráli, alespoň na prvních pěti albech, spolu s rock and rollem) je myslím taky víc než zřejmá…

Akana @ 05.05.2014 19:58:06
Díky vám všem. Když se to někomu líbí, je to pro pisatele největší odměna.
Hejkal: Přesně. Vyhnout se zprofanovaným výrazů a především u těch nejklasičtějších alb, to dá někdy zabrat. Až se vrhnu na Bowieho, doufám, že ho nikdy nenazvu chameleonem.

Filozof @ 06.05.2014 14:01:08
Akana
Umíš vystihnout zajímavé věci:
"Taková díla se skoro častěji citují než skutečně poslouchají a zarůstají tuhými šlahouny stereotypních poklon, dodatečných výkladů a uctivých dogmat."
Myslím, že se dá dost souhlasit. Kdysi jsem s Lindaurem, Černým, Polívkou a dalšími zkoušel rozebrat, jak že je to s tou pořád omílanou koncepčností tohohle alba. Bylo to něco podobného.

Akana @ 06.05.2014 16:24:07
S tou koncepčností je často kříž. Mělo by se za koncepční považovat album se souvislou dějovou linkou v textech nebo s nějakým zastřešujícím tématem (tohle ani Seržant ani The Who Sell Out samozřejmě nesplňují), a nebo stačí nějaké formální pojítko (tam už by se The Who možná vešli)? Každý si tu hranici stejně stanoví sám.

27.02.2014 Petr87 | #

Bylo nebylo...žil byl, za sedmero horami, sedmero řekami a desatero paneláky mladý muž jménem Petr, který měl nadevše rád svoji rodinu, přátele, ale také kvalitní hudbu, bez které by byl jeho život o hodně chudčí...a o něm bude tento krátký příběh.

Byl krásný, slunný letní den, na obloze ani mráčku, vál lehký, osvěžující větřík, který jemně čechral vlasy a sukně kolemjdoucích dívek, no radost pohledět...
Snad nikomu se nechtělo zůstávat doma, takže lidé brali útokem koupaliště, venkovní restaurace, nebo letní kina...zkrátka všude panovala dobrá nálada...ale opravdu všude..?
Byl tu přinejmenším jeden člověk, který by s vámi nesouhlasil...

Ano, ten člověk byl náš hrdina Petr, který šel zrovna k zubaři, neboť ráno při snídani zjistil, bohužel až při kousání, že někdo omylem zapekl do rohlíku hřebík velikosti většího pilníku na nehty, takže byl nucen ochudit svoje tělo nejen o snídani, ale i o čtyři zuby.

„Mudr. Marcel Amalgám...na dovolené,“ pravil velký list připevněný na dveřích od ordinace...
„Šakra, všdyt‘ takhle pšece nemůšu meši lidi...šo budu dělat?!“..prohodil Petr v zoufalém gestu a kopl do dveří...ovšem v tu chvíli zřejmě zapomněl na to, že má na nohou sandále, takže se obohatil ještě o pochroumaný palec...
“To šnad né do prd..( Následuje série velmi ošklivých nadávek, které odmítáme zveřejňovat )..“Niš, jdu domů, polibte mi šichni zádel..“ prohodil nakonec a odešel...

„Niš nešpraví člověku tak náladu, jako vydatná porce škvělé mušiky,“ řekl si jen tak pro sebe, když odemykal dveře od svého bytu a po „ošetření“ bolavého palce a huby půllitrem domácí 64% slivovice začal hledat ve své rozsáhlé hudební sbírce něco na zlepšení pochmurné nálady...
Sgt. Pepper‘s Lonely Hearts Club Band...“Jo, to je vono, to uš šem nešlišel ani nepamatuju..šup š tím do pšehrávače“..prohodil, vložil CD do přístroje, zmáčknul tlačítko play a udělal si pohodlí v křesle...

„To je šakra ale úžašná hudba...škvělé, škvělé,“ poznamenal a ještě více otočil volume doprava, když začaly znít první tóny neskutečně úžasné skladby Lucy In The Sky With Diamonds...
Ovšem v tu samou chvíli byl Petrův soustředěný poslech násilně přerušen něčím jiným, mnohem hlasitějším...a nebylo pochyb o tom, že je to od souseda...
“Áj láv jů bejbe tú mač...tuc, tuc, blem, blem...jú ár sou bjůtifl, máj lav...yeah, yeah, tuc, tuc...plís kom vit mí, ájl šou jů paradajs...jé, jé...máj lovli grl...tuc, tuc, tutuc...“

„Šo to do prd...je?“ prohodil naštvaně Petr a zmáčkl na přehrávači tlačítko pause...
“Jú ar máj evrifink end ajm sou lounly ven jour gon...blem, blem..“ ozývalo se dále od vedle...
“Tak to né chlapečku, to ši neměl, to tě pšíde draho..“

Normálně by takovou situaci Petr zvládl s přehledem a klidem a nasadil na hlavu sluchátka, ale to by nesměl v sobě mít půl litru ovoce prohnaného trubkama...a to byl problém...

První, co zkusil, byl zvonek...žádná odezva...zkusíme zat'ukat...opět žádná odezva...tak zkusíme zabouchat...zase nic...tak opět zaboucháme...pořád nic...tak zkusíme kop s rozběhem, hlavně bacha na palec...no vida, tohle zafungovalo..!

„Co je vole,“ zaznělo z úst toho pihovatého sousedovic e-mentála...“Šo by bylo, ty (velmi hrubé označení dámského přirození na čtyři)...šo to tam provádíš?“ pokračoval dále Petr...“No, pouštím si přece hudbu, vole,“ prohodil s opovržením ten hobit...“Jo, tak hudbu...hmm...mě to pšipadalo, jako bys tam špíš válcoval plech...víš co, dnes fakt nemám náladu na šertíky, takže tu „hudbu“ nastav na nižší hlasitost, nebo nejlépe vypni, to by bylo úplně nejlepší...naždar !..“

„Á, konešně klid, blahošlavený klid,“ řekl si Petr, když znovu sedal do křesla...“Tak a můšem pokračovat.“
Znovu zmáčkl play a zase se ponořil do tohohle úžasného díla...
Uběhl nějaký čas a když začala překrásná She's Leaving Home, tak se slovy „Tuhle škladbu miluju,“ opět otočil volume lehce doprava, zavřel oči a nechal se unášet tou krásou...když v tom...
“Ou grl áj gat a síkrit plejs tat vé ken gou...tuc, tuc... End aj vont jú tu nou tat áj stil láv jů...“
V tu chvíli se Petr začal zabývat myšlenkami na velmi brutální vraždu...
“Ne, ne, na to musím jinak,“ pomyslel si...
Chvíli přemýšlel a pak ho to trklo...
Přece v panelácích je na chodbách v každém poschodí taková kouzelná skříňka a tu když se vám podaří otevřít, tak na vás hned vykouknou tři, někdy i více čudlíků...a když se vám podaří zmáčknout ten správný, tak máte od hlučných sousedů, alespoň na chvíli pokoj...hodně záleží i na jejich IQ, než zjistí, kde je error...
“Áj rily dont slíp, áj vana tolk tu jú, ou jé“...CVAK!...
“A máš to, ty nedonošenej gobline,“ řekl si pro sebe Petr a zamnul spokojeně rukama...“Konečně si můžu v klidu a nerušeně doposlouchat tuhle neskutečně skvělou desku..."

A tak se i stalo...sice chvílemi byl Petrův poslech lehce narušován sousedovými hlasitými a velmi sprostými nadávkami, ale to už mu nijak moc nepřekáželo...
zkrátka nic, co by se nevyřešilo dalším otočením volume doprava...


Opět se jedná o vymyšlený příběh, tedy až na toho souseda..:)
Takového sousedáčka bych opravdu nikomu z Vás nepřál...tfuj, tfuj...

No nic, co ještě napsat k tomuto vynikajícímu albu..? Pro mne je celá tahle deska jeden velký a úžasný výlet do jiné dimenze...
Geniální dílo hodné opravdových mistrů...a to Beatles nepochybně byli...

Pět hvězd

reagovat

Snake @ 27.02.2014 16:58:54
Víc než recenzi připomíná mi to povídku, ale jo, pobavil jsi mě :) Ovšem nevím, jak na to budou nahlížet ostatní, zejména moderátoři...

Petr87 @ 27.02.2014 17:31:52
Zdravím...No, původně jsem měl v plánu napsat čistokrevnou recenzi, jenže se to trošku zvrtlo..:)
Myslím si, že o tomhle albu bylo už napsáno snad vše, takže jsem nechtěl zkrátka nosit další dříví do lesa...ano, je to opravdu více povídka, než recenze, tak jen doufám, že to nebude někomu trnem v oku...

Progjar @ 27.02.2014 17:56:33
Som sa pobavil ako dlho nie. Petr87 opísal univerzálny zážitok, zažil som niečo podobné len hudobná kulisa u mňa boli iná, už si ale nepamätám aká. Ale to vypnutie poistiek, tak to si pamätám a bohužiaľ aj toho hudobného debila, ktorý ma k tomuto barbarskému činu prinútil použitím Tuc,Tuc "hudby". Petr87, dík.

PaloM @ 27.02.2014 18:23:41
Konečne na tomto zaspatom fóre, kde skapal pes, poriadna sranda. Nechápem, prečo by s týmto mali mať moderátori problém.
Ja môžem dosadiť názov albumu: Blue Effect či M Efekt či ako sa vtedy volali a album "33".
Mám suseda patológa, ktorý je šťastne rozvedený, býva o dve poschodia nižšie. Niekoľko rokov chodil na zárobky do Čiech a zhruba 3x do roka, keď sa vrátil, tak púšťal na plné gule LP platňu 33. Stále jednu a tú istú. Dodatočne som zistil podľa prestávky medzi skladbami, že ide o LP, keď otáčal platňu.
Poviete si, fasa hudba. To áno, aj pre mňa. Lenže nie cez dve podlažia a otvorené okná. Dosť dlho mi trvalo identifikovať ohnisko a zdroj. Tak som vyliezol na 7. poschodie a postupne zliezol na 3., kde bol zdroj odhalený. Tým som prezradil naše poschodie (len pre zdatných matematikov).
Zvonenie nepomohlo, decibely ma odrovnali.
Tak som došiel domov, nasadil som moje CD "33" do prehrávača a pustil zosilňovač na plné gule. A otvoril všetky okná, však bolo leto a treba vetrať.
Najviac ma prekvapilo, že nikto si nedošiel sťažovať.
Boj som vzdal, z obavy o moje uši.

hejkal @ 27.02.2014 18:30:46
Je to taký smiech cez slzy. Tuc tuc zážitok je vskutku rozšírený. Petr87, prečo nie, aj tak sa dá. :)

Petr87 @ 27.02.2014 18:43:38
Moc Vám všem děkuji za pozitivní reakce...
Takže myslím, že se nemusím obávat, že mi to někdo smázne, nebo mě nedejbože zaBANuje...chtěl jsem Vás jen pobavit a jak vidím, tak se mi to podařilo..:)
Ještě jednou moc děkuju..

PaloM @ 27.02.2014 19:16:51
Petr87: to myslíš vážne, že máš obavy, alebo si robíš prču?

Petr87 @ 27.02.2014 19:42:51
Zdravím Palo...No, abych byl upřímný, tak ze začátku jsem trochu obavy měl...přece jen se ta moje "recenze" trošku vychyluje z normálu...ale jak vidím, tak to zdejším uživatelům vůbec nevadí, ba naopak, takže jsem hrozně rád a moc mě to těší..:)

tykeww @ 27.02.2014 20:40:28
Prima příhoda, škoda že je smyšlená :) Ale jestliže takového souseda vskutku máš, zajímalo by mě, jestli je avizovaná sousedáčkova skladba skutečná, jak se jmenuje a od koho je? Moc rád bych ji slyšel.

Petr87 @ 27.02.2014 21:10:38
Zdravím tykeww...Ano, ta skladba je bohužel až neskutečně skutečná...Název ti neřeknu, ale jedno vím jistě, jedná se o nějaký "masterpiss" od Justina Biebra..
Jo, můj "milý" soused opravdu poslouchal Džastýna, toho idio-idola mnoha náctiletých pipek...nechci zde vést spory o jeho sexuální orientaci..ale jedno vím jistě..že boty si před ním na schodech už nikdy zavazovat nebudu..:)

tykeww @ 27.02.2014 21:30:05
Aha, to potom jo :) Jaké spory? Všichni víme, že má Justýna přítelkyni. Co je špatné na lesbické orientaci? ;)

Walrusa @ 01.03.2014 17:30:26
Naprosto fantastická recenze na moje nejoblíbenější album, pobavila jsem se dokonale :D

07.11.2013 Walrusa | #

Když jsem tuhle desku slyšela poprvé, tak mě doslova paralyzovala a nahrnula na mě tolik nových dojmů, že jsem je nebyla s to vstřebat ještě pár týdnů, do té doby jsem nic podobného neslyšela. Mě na tomhle albu fascinuje úplně všechno: počínaje nahraváním (atmosféra ve studiu byla příznivá jakési větší spolupráci mezi Brouky), samozřejmě nesmím opomenou báječné seržantovské uniformy a také perfektní, originální obal.
Pokud bychom porovnali tehdejší studio Abbey Road s tehdejšími studii v Americe, tak zjistíme, že Abbey road bylo oproti nim relativně primitivní. Nahrávání trvalo dýl, ale mělo to své výhody: otevíral se zde velký prostor vynalézavosti, tvořivosti a jakémusi vlastnímu soundu studia Abbey road.
Já Seržanta, jakožto své nejoblíbenější album, beru jako jednolité dílo a už opravdu nerada separuji písně na "lepší" a "horší". Pro mě jsou všechny dokonalé a součástí jednoho díla. Ale pokud bych musela něco vyzdvihnout tak to bude zcela jistě Lucy In The Sky With Diamonds a A Day In The Life.
Tímto albem stanuli Brouci na samotném hudebním vrcholu a vytvořili magické a nadčasové dílo. Ani se neopovážím toto albu s něčím porovnávat (To je jako kdybych chtěla porovnat Hugovy Bídníky a Máchův Máj :D). Ani se nebudu snažit pasovat toto album na nějaké nejlepší (už jen proto, že "nejlepší" je velice vágní výraz a to je ten důvod, proč ho nerada používám). Myslím, že tak hudba je natolik životaschopná a magická, že se na pomyslný vrchol pasuje sama, a že si sama sebevědomě dá 5 hvězd :D ;)
reagovat

zdenek2512 @ 07.11.2013 16:48:30
Walrusa: Ahoj. Ja si te predstavuju s jakou radosti to pises. Moc se mi to libi a mrzi me, ze ja bych to tak nenapsal. Diky za recenzi, ono jich na tohle album neni nikdy dost. Co skladba to legenda a na zaver pro me nejlepsi skladba vsech dob :-).

Walrusa @ 07.11.2013 16:58:11
zdenek: Ano, já sebou trhnu, už jenom při vyslovení slova seržant (třeba v dějepise). Doma mám tři seržantí trika a stále mi to není dost :) Tohle album asi zůstane mým nejoblíbenějším albem vůbec ;) A myslím si, žes to napsal ještě líp! (viz moc pěkná recence hned pod mou ;))

zdenek2512 @ 07.11.2013 17:22:14
Kdybys videla jak jsem se cervenal, kdyz jsem cetl tu tvoji chvalu. Moc dekuji. :-). Jak ti tam kamarad doporucoval to albu Love Forever Changes, jewtli to neznas tak to by se ti urcite libilo. Te desce se rika losangelesky serzant Pepper :-).

Walrusa @ 07.11.2013 17:37:26
zdenek: už jsem ji poslouchala, je moc pěkná ;)

PaloM @ 07.11.2013 17:42:37
Pekné vyznanie, triezvy a pritom nadšený pohľad. Blahoželám ti, píšeš pekne zo srdca.

Walrusa @ 07.11.2013 17:43:59
PaloM: Děkuju, to mě moc potěšilo ;)

alienshore @ 07.11.2013 18:17:58
Walrusa pekne si to napísala, ja mám k tomuto dielu trochu vlažnejší vzťah, sú tu skladby ktoré ma bavia ale aj tie čo menej ..., neviem celkom ako sa k seržantovi mám postaviť, uznávam samozrejme jeho význam a ani ako priemer by som to určite nehodnotil, len môj vrchol Beatles je asi najviac album Abbey Road, to je skutočne prevratná doska

Walrusa @ 07.11.2013 18:27:10
alienshore: Proti gustu žádný dišputát ;) Každý má své oblíbené album a je to tak dobře ;) Myslím, že Beatles jsou natolik rozmanití, že si v jejich tvorbě vybere TÉMĚŘ každý ;).

33Speedy @ 07.11.2013 20:20:16
Hezký čtení, zkusím tu desku sjet. Nevím proč, nemám Beatles moc rád... a to jak měli inspirovat celý 70. léta je podle mě trošku přetažený, byla spousta dalších skupin a hlavně bluesovejch/rockovejch muzikantů.. Prostě nemám rád, když se moje oblíbený skupiny typu Yes, Pink Floyd, Led Zeppelin atd. staví pod úroveň a do řady hezky za nějaký Brouky.. Takže odtud ta averze vůči nim, asi.

Walrusa @ 07.11.2013 20:24:01
33Speedy:Zdravím! Za to, že se najdou lidi, kteří je někdy až přehnaně přeceňují, ale brouci opravdu nemůžou ;) Zkus se jejich tvorbou hlouběji proposlouchat, třeba je někdy víc oceníš ;)

zdenek2512 @ 08.11.2013 08:04:10
33Speedy: zdravím. Ono by ses na to měl podívat vzhledem k časové posloupnosti. Třeba Led Zeppelin jsou v podstatě pokračování Yardbirds, vynikající skupina, která vznikla v roce 1964, a její první písničky byly hodně podobné tomu, co tehdy dělali Beatles. Postupně začali experimentovat s gregoriánským chorálem, blues a Page v roce 1968, když všichni zakládající členové odešli a on hledal spoluhráče tak chtěl nazvat svou kapelu New Yardbirds, ale nakonec pojmenoval tak jak ji pojmenoval. Já osobně mám Led Zeppelin hodně rád, možná až nekriticky, ale musím souhlasit s Jiřím Černým, který o nich napsal to, že jsou skvělá koncertní kapela, která nepřinesla nic nového pod sluncem. Pouze vynikající instrumentalisté.
Frank Zappa můj velký oblíbenec to už je jiná kapitola, na prvním albu se prezentuje na první desce písničkami beatlovského typu, ale druhá deska to už je experiment, kterým zahájil své hledačské období. Don Van Vliet další můj velký oblíbenec zakladatel moderního pojetí blues a podle mě jeden z novátorů, ale na Safe As Milk jsou zase některé písničky beatlovského střihu. Tak by se dalo jmenovat spoustu dalších. Beatles byli na počátku celé ery moderní populární hudbya uznávali je jako inspiraci všechny tebou jmenované kapely. Další kapely, které si já myslím, že byly důležité pro rozvoj moderní populární hudby, a byli inspirativní, jsou podle mě právě Frank Zappa, Captain Beefheart, Pink Floyd, Velvet Underground a Soft Machine. Všechno další už vychází z těchto souborů šedesátých let. Třeba Henry Cow vycházeli ze soundu Soft Machine do kterého zakomponovali moderní vážnou hudbu a jazz. Residents jsou kapela, kterou založili obdivovatelé Franka Zappy a Captain Beefhearta. Nechci vůbec snižovat význam tebou jmenovaných kapel, ale Beatles prostě byli na počátku všeho, co pak následovalo. Nicméně i já jsem posluchač a obdivovatel undergroundu a všech jeho odnoží, ale Beatles miluji a už to tak zůstane pro mě nadosmrti.

Voytus @ 08.11.2013 09:49:41
Přestože jsem beatlesáckým fandou už od dětství a mám rád především alba z let 1965 - 1970, tak zrovna Seržantovi a Bílému albu jsem až tolik nepropadl. Nevím, možná byla chyba i v tom, kolik materiálu jsem o obou deskách četl a co všechno o nich slyšel ještě předtím, než jsem se k nim dostal coby posluchač. Mezitím je v mých uších zřejmě zastínili psychedelici a la Cream, Jimi Hendrix a Pink Floyd (alba z roku 1967 si jistě dosadíte :-)). Nicméně trojice Abbey Road - Rubber Soul - Revolver je pro mě z diskografie brouků stále nepřekonatelná.

zdenek2512 @ 08.11.2013 10:12:07
Voytus: zdravím. Já mám od Beatles taky rád více ty desky od Rubber Soul výše. Rovněž na prvním místě je u mě Abbey Road a Revolver. Bílé album miluji pro jeho pestrost a Magical Mystery Tour se mi pro obsah líbí více než Sgt. Pepper...., přesto nemůžu téhle desce upřít tu nádhernou sevřenost a celistvost. Jak vše do sebe zapadá, je to nádherná deska obalem počínaje :-)

Voytus @ 08.11.2013 10:36:16
Zdeněk: Já to zřejmě nejsem schopen docenit. Ale nelámu si s tím hlavu, chápu, že si Beatles začali dělat, co se jim zlíbilo a tak trochu potřebovali vystoupit ze své škatulky. Možná jsem tehdy čekal album rockovějšího ražení - a ono se tak zezačátku opravdu tváří. Jenže pak je tam několik písní, při nichž má pozornost opadává a já netrpělivě vyhlížím Harrisonovu Within You Without You, která mě zezačátku také moc neoslovovala, protože jsem se nedokázal vyznat v té "divné" melodii. Jenže pozor! Právě Georgi se zde povedlo něco úplně nového, co na evropské hudební scéně nebylo moc ke slyšení - skladba vychází přímo z indické hudby (rytmus, postupy, melodie a samozřejmě nástrojovka), aby pak v refrénu přešla do harmonie, která je blízká evropskému cítění, ale stále zachovává ten indický nádech. Ne, že by sitár nepoužil už předtím, ale teprve tady plně využil poznatky ze hry na sitár, klobouk dolů! A pak to kolem mě zase tak proplouvá, až do Sgt. reprise a Day in the Life, která také patří k tomu nejlepšímu, co kdy napsali.
No a na Harrisonovu tvorbu jsem dost zatížen, takže i poměrně neobjektivní :-). Včera jsem do noci koukal na Living in the Material World od Scorseseho. A s hlavním protagonistou se v lecčems ztotožnil - hlavně to hledání rovnováhy mezi materiálním a duchovním světem. Asi bych si s Harrisonem měl dost co říct.

zdenek2512 @ 08.11.2013 11:01:48
Voytus: presne tak oni proste byli za vodou a nemuseli se starat o to kolik za danou desku vydelaji. Tak tvorili tak jak se jim to libilo a ne jak si zadal trh. :-)

Walrusa @ 08.11.2013 11:08:07
Voytus: Living in the material world je vynikající film, který jsem viděla už třikrát a stále mi má co říct. Díky němu jsem na George zíkala úplně jiný pohled ;) Doporučuju ho všem, kdo ho ještě neviděli.

Voytus @ 08.11.2013 11:16:40
Walrusa: Souhlasím, také jsem spoustu věcí nevěděl. Jo ale nejvíc mě dostalo, jak mu byl na přelomu 60./70. let podobný Eric Clapton, normálně jak dvojčata :-). A vůbec jsem nevěděl, že jej koncem 90. let málem zabil nějaký psychopat. Každopádně si tenhle film také rád zopakuji, jak už jsem psal výše, Harrison mi mluví z duše. Už začínám lépe rozumět svému vlastnímu zatížení na jeho skromnou tvorbu v rámci Beatles, je tam jakési duchovní zpříznění :-).

Walrusa @ 08.11.2013 11:24:58
Voytus: Já jsem tu jeho tvorbu dřív tak trochu nechápala, ale díky tomuhle filmu jsem jí přišla dost na chuť ;) George sice nesložil v Beatles tolik písní, ale když už něco složil, tak to stálo za to! ;)

Voytus @ 08.11.2013 11:32:23
Walrusa: Přesně! Navíc jsou ty jeho věci dost odlišné a rozmanité - už od dob Don't bother me tak nějak "závažnější", než rozjásané popěvky Lennona a McCartneyho, kteří byli samozřejmě skvělí autoři a sypali hity z rukávu, ale Harrisonova tvorba má v sobě takovou naléhavost, jaké oba málokdy dosáhli (zase mají ve svých písních něco jiného, ale George jakoby vždy zacílil na to správné místo) - ať už Taxman, I Me Mine nebo While My Guitar Gently Weeps a na druhé straně Something a Here Comes the Sun, nemluvě o sitáru, což jsem psal výše.

Walrusa @ 08.11.2013 11:34:51
Voytus: V jeho skladbách cítím jakousi větší hloubku, až zoufalost z toho, že byl možná poněkud utlačován a odsouván do pozadí párem Lennon/McCartney. Každopádně jeho počiny jsou velice silné! ;)

22.06.2013 Petr Gerneš | #

Při vší úctě k The Shadows, The Rolling Stones a The Who považuji The Beatles za největší rockovou kapelu vůbec. Tato skupina naprosto zásadním způsobem změnila tvář světové populární hudby, překonala tehdejší rock´n´rollová klišé a stala se nesmrtelnou legendou, i v současnosti uctívanou mnoha miliony posluchačů.
Jejich osmé album považuji za jeden z nejzásadnějších počinů moderní pop-music vůbec. Hudební materiál, na této desce obsažený, je naprosto odlišný ode všeho, co do té doby bylo slyšet. Lennon, McCartney, Harrison a Starr zde vytvářejí pomocí studiových experimentů absolutně neslýchané plochy plné prazvláštních barev a nálad, ovšem beze stopy jakéhokoliv trapného pozérství, které i po šestačtyřiceti letech od vzniku působí originálně a svěže.
Bez diskuzí pět bodů.
reagovat

zdenek2512 @ 22.06.2013 11:32:55
Zadny z Beatlu nebyl fenomenalni instrumentalista ani zpevak, ale dohromady vytvorili 14 alb, ktera se nikomu nepodarilo prekonat. Tahle deska je bez diskusi nejlepsi album vsech dob coz dokazuji kazdorocni vysledky anket hudebnich casopisu. Pro me jsou Beatles fenomen a kapela cislo jedna. Desky Revolver, Sergeant, White Album, Abbey Road a dalsi zni i po letech sveze. Tohle album si zasluhuje maximum.

nowhere_man @ 22.06.2013 11:47:11
Súhlasím, avšak myslím si, že Paul McCartney bol fenomenálny hráč na basovú gitaru. V Beatles i sólo. Vo svojom hudobnom štýle perfektný basák.

Petr Gerneš @ 22.06.2013 12:09:43
Podle mne byl McCartney ze všech nejvíce soustředěný právě na hudbu. Lennon byl spíše buřič a rebel, Harrison byl meditativní typ a Ringo zase spíš trochu jednodušší (neříkám, že špatný!).

PaloM @ 22.06.2013 15:47:28
No jasné, LSD robilo divy :-)
Čo nové sa dá napísať o tomto albume?
Nič - iba prejaviť nadšenie alebo odmietnutie.
Beatles je aj moja (plno)krvná skupina, Rolling Stones iba čiastočne, Who je o niečom inom a preto ich tu neporovnávam.

zdenek2512 @ 22.06.2013 16:11:46
Ahoj Palo myslíš Lucy In The Sky With Diamonds :-). Seržant je geniální dílo a Beatles něco znamenali pouze když byli spolu. Jak se rozpadli tak to nefungovalo. Pro mě Lennon na prvních čtyřech deskách ještě držel trend. Paul to je hitmaker a pro mě žádná jeho deska není evergreen jako třeba Johnův Plastic Ono Band. Harrison udělal jednu píseň a ještě s ní měl problémy kvůli autorským právům. Když se dal dohromady s Dylanem, Pettym a Orbisonem tak udělali dohromady skvělou záležitost Travellin Willbourys. Ringo ten radši odešel do světa filmu mimo jiné si zahrál Zappu ve 200 Motels.

Petr Gerneš @ 22.06.2013 16:35:47
Dobré vědět.

30.03.2012 Corsica | #

asi teď uslyším spousty nadávek na svou hlavu... ale ne, rozhodně to není nejlepší album všech dob ani milník západní civilizace. Poslouchal jsem ho mnohokrát z vinylu a nepřijde mi zas tak extra. Ano, možná je v něčem vyjímečné, ale ne tolik. Zbytečně přeceňovaná nahrávka.

Neříkám, že se mi nelíbí, ale mám averzi proti zbytečnému nadržování. Je to v diskografii Beatles průměrná deska,

ode mně 3,4 hvězdy
reagovat

Progjar @ 30.03.2012 10:29:45
Nie, nejdem ti nadavat. Hudba a jej hodnotenie je vysostne subjektivna zalezitost. Ani pre mna nie je toto album Beatles najvyssie, radsej mam Biely album a Abbey Road. Problem je v tom, ze ty vlastne v tej recenzii neuvadzas ziadne dovody. Aspon jeden dva.

Mohyla @ 30.03.2012 10:31:47
corsica. Nejde o nadávky. Ide o to, že album nevnímaš v súvislostiach a s Beatles si nerástol, ich tvorbu spoznávaš spätne. Treba si uvedomiť, zjednodušene povedané, že do seržanta bolo v podstate také yéyé obdobie a do toho prišlo niečo prelomové, čiže nejde o nadržovanie, ale pre určitú generáciu je to album revolučný a kultový a tak ho vnímame. Tvoj názor Ti samozrejme neberiem a rešpekujem ho. Zdraví Ťa Mohyla.

dolycentrum @ 30.03.2012 10:36:58
...zeby neznalost...? nechapanie ostatnych zanrov...? hluchotu som vylucil vzhladom k inym nadsenym recenziam.Bude to asi nedostupnostou vod do ktorych vplyvom okolia asi sem tam zabrdneme.Pripustam moznost komplikovanosti vlastnej orientacie pokial nedostatok skusenosti nam brani v istote.Ale nestaviam sa na roven nie jedneho nazoru,ale nadsenia akvalit generacie.Filtracia rokov potvrdzuje uctu a pomyselny piedestal na ktory ich korunovali.Len z neznalosti cnie neusta a kus jesitnosti zviditelnenia svojho Ja..ale to vsetko sa da prepacit a ospravedlnit.Ved je tusloboda prejavu...

Petr Gratias @ 30.03.2012 10:53:55
Možná by bylo zajímavé, kdyby nám Corsica sám uvedl album, které on považuje za nejzásadnější v dějinách rockové hudby...třeba budeme překvapeni.
Potom můžeme diskutovat na dané téma dál.

Corsica @ 30.03.2012 11:05:26
nepovažuju jedno jediné album rocku za nejdůležitější nebo nejlepší. Beatles na tomhle albu hodně experimentovali a já jim to neberu. Progresivní rock má svůj Court of Crimson King, heavy metal svůj Black Sabbath, power své Rainbow Rising.

Důvody... prostě mě to neoslovilo, proto mě hned nemusíte zatracovat. První tři písničky jsou klasika, ale zbytek alba mě nebavil. Hodnotil jsem svoje pocity, nechtěl jsem se blýsknout u ostatních

Pro vás to možná bylo průlomové album, pro mě ne, jde jen o střet názorů, taky nepodezírám druhé z hluchoty, protože se jim nelíbí to, co mě.
Osobně mám od Beatles nejradši Abbey Road, po něm Hard Day's Night

ackerman17 @ 30.03.2012 11:10:49
Já bych třeba, Petře, uvést nejzásadnější album nedovedl. Vývoj hudby, dle mě, na jednom albu nestojí.

Corsica @ 30.03.2012 11:16:05
nejzásadnější jsou asi uši ve spojení s elektrickou kytarou ;)

dolycentrum @ 30.03.2012 11:33:05
prave hluchota bola vylucena...ale citujem :Zbytečně přeceňovaná nahrávka...ale mám averzi proti zbytečnému nadržování...to samo za seba reprezentuje nie len nazor..to je nepodlozene hodnotenie..zatial kriteria nemaju na diskusiu.Je to len reakcia,ale nie diskusia..a ostatne s tym rizikom si to aj uvadzal,nuz niet sa co divit...asi teď uslyším spousty nadávek na svou hlavu... ale ne, rozhodně to není nejlepší album všech dob ani milník západní civilizace.To snad za za vsetko...

Progjar @ 30.03.2012 11:35:17
Pojem najzásadnejšie album sa dá lepšie aplikovať subjektívne na určitú osobu. Pre mňa najzásadnejšie album v mojom živote je The Wall. Už som tu písal, že som si toto album svojho času nahral na kotúčový magnetofón aby som ho mohol počúvať bez prerušenia. Ale neviem povedať prečo, či je to hudbou, textami, atmosférou, produkciou. Najskôr je to synergia menovaných aspektov.
Albumy Beatles ako pesničkárskej kapely s prvkami progresu počúvam rád ale nie stále. Mám iné kapely, ktore točím často a určite častejšie ako Beatles, napr. Anathema, Pendragon, Ayreon, Pink Floyd. Dôvody? Neviem ich pomenovať, hudbu počúvam pocitovo, podľa nálady alebo chuti. Uznávam ale, že sú albumy, ktorých hodnota je nadčasová a sem kapela osamelých sŕdc určite patrí.

Petr Gratias @ 30.03.2012 12:10:55
Corsico.... zareaguji nebeatlesovsky.
BLACK SABBATH nejsou heavy metal, ale HARD ROCK!
Do stejné kategorie jsou řazeni i RAINBOW.

A k Seržantovi? Už vidím, že se tady možná rozvine dlouhá, nekonečně dlouhá debata a přemyšlím, jestli se do ní vlastně pouštět.
Možná to bude zase jedna z generačních srážek.
Připadá mi absurdní, abych takový uznávaný hudební opus, který je respektován tolika známými osobnostmi, součástí tolika sbírek názorově odlišných posluchačů (jazzmanů, folkařů, rockerů, milovníků vážné hudby...) a adorován pro svou nadčasovost potřeboval ode mě ještě nějaká další slova na obhajobu.....
Asi toho nechám. Je to věc, úcty, respektu a koncepčního vnímání.....

Asi by to byl boj Don Quijota s větrnými mlýny, viz moje zkušenost s Katapultem a s obhajobou Mahavishnu Orchestra....
Jenom poslední poznámka: že by se na světě tolik lidí zmýlilo se Seržantem a ťápli vedle, stejně jako řada hudebních kritiků a muzikologů?

hejkal @ 30.03.2012 13:21:59
Vychádzam z premisy, že každý jeden album má zákonite minimálne jedného poslucháča, ktorý ho vôbec nemusí (nenávidí, neznáša, bridí sa mu a pod.), aspoň jedného, ktorému je ľahostajný a aspoň jedného, ktorý ho má rád (zbožňuje, uznáva atď.). Počet muzikológov alebo prevládajúcej masy pri jednom z týchto postojov nehrá žiadnu rolu. Ak to tak človek cíti, čo už, z toho sa nestrieľa. Do momentálne nastavenej debaty "bez argumentov" sa púšťať nebudem, to radšej napíšem vlastnú recenziu. :)

PaloM @ 30.03.2012 15:14:35
Prekvapilo ma toľko jalovej diskusie ku ešte jalovejším pár vetám odborníka z Korziky :-)

Corsica @ 30.03.2012 15:43:24
dolycentrum: super, nevadí mi, že jsi mě odepsal do konce života

petr gratias: snad se nehodláš hádat, že Black Sabbath a Rainbow jsou JEN hardrockové kapely. Toto tvrzení je subjektivní a já ho neschvaluji, ale mysli si co chceš
A to, že to uznávají ostatní neznamená, že to musím uznávat i já. Nebudu předstírat, že se mi něco líbí, když se mi to nelíbí

hejkal: neřekl jsem, že to album nenávidím, jenom že mi není sympatické jeho vychvalování.

ostatním: přijde mi hloupé napadat někoho jen proto, že nedal vašemu oblíbenému albu pět hvězdiček, ale čiňte jak chcete ;)

Corsica @ 30.03.2012 15:46:45
a byl by vážený odborník PaloM spokojenější, kdyby byli všichni na světě stejně úžasní, jako on? ;)

dolycentrum @ 30.03.2012 16:09:13
Corsica..snad len na margo..neodpisal som Ta a uz vobec nie do konca zivota..len som sa pozastavil nad tolkou intoleranciou...

fruupp @ 30.03.2012 16:58:44
Corsica:
Chlapče, chlapče chápu, že se ti některé nahrávky nemusí oslovit ale chceš-li se vyjadřovat k deskám z doby, kterou jsi (zcela jistě) nezažil, měl by jsi se zajímat o dobu, ve které to či které LP vzniklo. Co se v tom čase hrálo a jak. Jaké byly třeba technické možnosti atd... Jinak se radši omez jen na líbí - nelíbí ...

Jarda P @ 30.03.2012 17:34:59
I když i pro mě neni SGT Pepper nejoblíbenější deskou od Beatles, uznávám jeho historickou a přelomovou hodnotu. A divím se, že na něj píší recenze ti, kterým se nelíbí či jim nic neříká. Následné diskuze pak nikam nevedou.

Petr Gratias @ 30.03.2012 17:39:48
Corsico.....
samozřejmě že se Ti povinně nemusí líbit to co ostatním, můžeš mít jiný vkus a jiné založení, ale....
může to mít i trochu jiné pozadí. Třeba Ti nedostetk intelektu brání pochopit, vnímat a empaticky se vcítit do něčeho, čemu jsi jednoduše zatím nedorostl.
Mě se také nelíbí velkokapelové orchestry Bennyho Goodmana, Duke Ellingtona, Glenn Millera, ale přesto v nich ctím žánrový vývojový proud, bez kterého by tahle větev hudebního stromu byla zbavena olistění (rozumíme si?).
Otázka líbí a nelíbí je vždycky velmi subjektivní, ale někdy to nelíbí nemusí znamenat jenom odpor k danému typu hudby, ale jednoduše nedostatek informací a schopnost poslouchat hudbu v dobových souvislostech a potom uznat její nadčasovost...
Další omílání obhajoby beatlesovské pozůstalosti na téma význam Seržanta považuji za bohapusté tlachání a žvanění... Proč? Protože když takový Sir Leonard Bernstein, houslový virtuos Isaac Stern a sitárový virtuos Ravi Shankar, ale i hudební vědec PhDr. Miloš Štědroň (za ostatní nejmenované) Beatles vnímají jako hudební revoluci (každý po svém, ale přesto stejně) a Seržanta jako futuristický projekt, tak já už z úcty k těmto lidem (třebaže jsem se o svůj názor nikdy nebál)tohle téma respektují a nedovolil bych si nějakými nevyzrálými postoji shazovat a znevažovat něco, co je dnes klasikou v pravém slova smyslu....
Troufl by sis říci, že Leonardo da Vinci byl mazal a Monu Lisu odbyl, a že Rembrandt van Rijn odflákl Noční hlídku? Já tedy ne a tohle platí i o BEATLES.

Voytus @ 01.04.2012 07:39:49
Vytvořil jsem výběr ze Seržanta a Magical Mystery Tour. Mohl by se jmenovat Sgt. Pepper's Lonely Magical Mystery Tour a byly by na něm tyto písně:

1. Sgt. Pepper's lonely hearts club band
2. With a little help from my friends
3. Lucy in the sky with diamonds
4. I am the walrus
5. Being the benefit for mr. Kite
6. Penny Lane
7. She's leaving home
8. Magical mystery tour
9. Strawberry fields forever
10. Within you without you
11. All you need is love
12. Sgt. Pepper's ... (reprise)
13. A day in the life

Také nacházím na tomto albu slabší místa. Nemyslím si, že by všechny skladby byly až tak přelomové, jde spíš o využití studia a práci s celkovým zvukem. Ve stejném roce totiž nacházím i např. Disraeli Gears od Cream, Absolutely free od Mothers, o rok dříve pak Pet Sounds od Beach Boys.

verjan2 @ 21.06.2012 13:06:55
Corsica:
První 3 skladby ok a potom už nic??? A co She´s Leaving Home, When I´m Sixty-Four, Lovely Rita a jeden z nejlepších hudebních počinů všech dob, A Day In The Life? Tato skladba je často přirovnávána k obrazu v Sixtínské kapli a také je na prvním místě žebříčku nejlepších skladeb Beatles podle časopisu The Rolling Stone. V lednu roku 1992 u nás vyšla obsáhlá recenze Seržanta v časopise Rock & Pop s českými texty Jiřího Černého včetně reakcí známých hudebníků a osobností. Mimo jiné tam je i povzdech Briana Wilsona z Beach Boys:"Myslel jsem, že moje Pet Sounds jsou konec světa a pak přijdou Beatles se Seržantem. Teď aby Beach Boys chodili kanálama".
Takže asi tak.

Petr Gratias @ 21.06.2012 13:25:51
Díky, Verjane!
Napsal jsi to velmi úderně a výstižně
po všech stránkách....
Ještě před pár lety by si nikdo nedovolil do Beatles kopat jako do nějaké zdechliny a teď jakoby šla úcta a respekt stranou a kdekdo má pocit, že může tyhle klasiky kopnout do zadku.
Někdo agresivněji, někdo méně......
Kdoví, možná zde za chvíli budou Beatles stát v jednom levelu s Katapultem (to by byl ovšem konec světa)
Nic s tím nenaděláme.
Nechci bojovat s větrnými mlýny. Svůj názor jsem nezměnil a ani ho nehodlám nějak rentgenovat....
Mě ale zaráží, že tolik světově významných autorit ze světa kumštu Beatles vnímá jako vzácnou hřivnu a Seržanta jako milník. Že by se všichni spletli, nebo se nechali koupit...
No nic.
Díky, Verjane!

zdenek2512 @ 09.02.2013 08:09:08
corsica: Omlouvá tě pouze mládí a myslím si, že jsi ani to album neslyšel celé. Jinak dle profilu máš rád krom Doors uřvané a uječené party, které nesahají Beatles ani po kotníky. nebudu jmenovat. Když se ti Beatles nelíbí tak o nich nepiš. Něco podobného jako o Beatles jsi stvořil o King Crimson.

Jardo @ 09.02.2013 17:35:08
zdenek2512: Nechcem obhajovať Corsicovu recenziu, ale to naozaj myslíš, že tie "uřvané a uječené party", ktoré má Corsica v profile (o ktorých sa zmieňuješ) nesiahajú Beatles ani po kotníky? Teda hudobníkov napr. Led Zeppelin alebo Deep Purple takto zhadzuješ? Už keď sme pri týchto virtuózoch, aboslútnych profíkov a majstrov svojich nástrojov, tak chceš povedať, že Beatles mali lepších spevákov, gitaristov, bubeníkov, basgitaristov, klávesákov, ako tieto kapely. Tak to si teda poriadne prestrelil. Páni muzikatni to dotiahli na vrchol o akým sa väčšine môže len snívať.

zdenek2512 @ 09.02.2013 17:50:45
JardaP: Ty LZ A DP samozřejmě ne. To ostatní nerozvádím

Jardo @ 09.02.2013 19:38:10
zdenek2512: no veď preto :-) ale ani o takých Uriah Heep s nedostihnuteľným Byronom za mikrofónom alebo superskladateľom Hensleym, či beštiálnym Boxom by sa človek mal vyjadrovať s obdivom. To isté platí v prípade Rainbow na čele s geniálnym Blackmoreom, fantastickým bubeníkom Powellom či spevákom, ktorý dokonale zvládne tak balady ako aj razantné rockové pecky - Diom. Iron Maiden sú podľa mňa tiež fajn. Ich vzory sú vyššie menované kapely. Dickinson spieva ako málokto a ich piesne, to nie je bezhlavé mlátenie do niečoho. Sú to profíci. Nádherné melódie, atď... Rešpekt si však určite zaslúžia aj chlapci z Liverpoolu, veď takmer každý interpret túži po takom úspechu. Revolučná kapela.

Jardo @ 09.02.2013 19:41:32
... pardon, oprava... "ale aj o takých"

Cossack @ 09.02.2013 19:54:23
zdenek2512:
Aha, takže ty „uřvané a uječené party” jsou podle Tebe Black Sabbath, Uriah Heep, Lucifer’s Friend, Rainbow, taky Alice Cooper, Gary Moore, Neil Young či Dio?
Zajímavý názor… Nevěřím však, že si za ním budeš stát i poté, co z Tebe vyprchá rozčílení (nad pro Tebe „nepřípustným” hodnocením). :-)
Take it easy, man!

Cossack @ 09.02.2013 19:56:31
Jardo byl rychlejší…

aselzesarp @ 17.02.2014 15:15:38
"A Day In The Life? Tato skladba je často přirovnávána k obrazu v Sixtínské kapli"

Vím, že jdu s křížkem po funuse, ale nedá mi to. Je až vtipné, co někdo dokáže sesmolit. Můžeš mi říct, kdo tu skladbu přirovnává k "obrazu" v Sixtinské kapli? To by mě fakt zajímalo, vždyť to nedává smysl.

tykeww @ 17.02.2014 15:53:41
Má to stejný počet slabik.

Mirek Kostlivý @ 17.02.2014 15:59:30
Já bych to přirovnání bral jenom jako takovou básnickou metaforu, že se jedná o hudební dílo, které je stejně převratné, jako ta malba od Michelangela. I když je pravda, že on to maloval skoro 5 let, a Beatles to měli "za chvíli".

adam @ 17.02.2014 20:02:06
Beatles zrovnavat s Michelangelom..... To uz je vazne do rehotu. Odporucam prestat aspon na chvilku hulit.

Borek @ 17.02.2014 21:03:53
Ten příměr je stejně zvláštní, jako lekce z tolerance, která by pod corsicovou recenzí neměla zapadnout: "Omlouvá tě pouze mládí a myslím si, že jsi ani to album neslyšel celé. Jinak dle profilu máš rád krom Doors uřvané a uječené party, které nesahají Beatles ani po kotníky. nebudu jmenovat. Když se ti Beatles nelíbí tak o nich nepiš. Něco podobného jako o Beatles jsi stvořil o King Crimson."
Věru podnětné čtení...

EasyRocker @ 18.02.2014 06:10:28
A už jsme zase u toho, co jsme tu řešili (a vidím, že zbytečně a marně) za poslední dobu mnohokrát - tolerance a subjektivismu. Není subjektivnější záležitost než hudební vnímání, a zbožšťování Beatles na všech frontách mě taky vadí, už jen proto, když mi někdo jednostranně již apriori navozuje pocit, že album XY je to nej. To mě, přiznám se, otráví poslech hned od počátku a navodí to ve mně - ať se to někomu líbí či ne - jistý stav negativismu a opatrnosti. Beatles není u mě žádná božská kapela a už jenom různé věci jako přirovnání Sgt.... k zapadajícímu slunci, Michelangelovi či existence šíleností jako beatlesovské Desatero svědčí samo o sobě o až nesmyslném kultu, který zkrátka asi řada lidí ke svému životu potřebuje. Beatles jsou důležitá kapela, ale jejich alba hodnotím naprosto střízlivě, bez pocitu, že protože to tak hodnotí kritika a 95% lidí přede mnou, tak tomu musím vrazit také plný počet. Třeba Seržantovi bych měl problém dát plný počet, protože mám problém s jeho druhou polovinou, kde je podle mě spousta experimentů, ale ne vždy z nich mám pocit naplnění a mám takový nepříjemný pocit, že byly dělány samoúčelně. Prostě Seržant je u mě velmi kvalitní, ale nikoli zásadní a už vůbec ne božské dílo... Vezmu-li u sebe jen ten rok 1967, kdy vyšly věci od Jimi Hendrix Experience, Cream, The Who, Doors... ať se na mě pánové z Liverpoolu nezlobí, ale Sgt... neobstojí ani proti jedné z těchto věcí. Tak to vnímám a slyším já... Plný počet od nich zaslouženě dostane famózní Abbey Road, rozmýšlel bych se u bílého dvojalba a zřejmě i u Let It Be. Ale chce to zkrátka trochu nadhledu... to by určitě tahle diskuse měla smysl, kdybychom tady všichni dávali jak automaty pětky...

Flower-pot @ 18.02.2014 10:36:39
Nech sa Corsicovi pokojne Seržant nepáči, to by mi bolo jedno, ale ja mám teda celkom problém s obratmi ako "zbytočne preceňovaná nahrávka" alebo "zbytočné nadržovanie", anžto to už nie je len vyjadrenie osobného pocitu, ale všeobecný súd, ktorý naopak implikuje, že sa mýlia tí, ktorí Seržanta zbožňujú a za hudobný míľnik ho považujú. To len poznamenávam, aby sa to nestavalo do pozície "Diktátori vkusu vs. slobodný poslucháč Corsica".

leon66 @ 18.02.2014 11:30:46
EasyRocker: "Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat."
Na Sgt. Peppera má podle mě pouze Pet Sounds. Tolik můj názor. Je ale pravda, že jsem velký fanda Beatles. :-D

EasyRocker @ 18.02.2014 16:00:09
leon66: a v tom je právě kouzlo poslechu :-) To, co je pro někoho superklenot, je prostě pro jiného nezdravě přeceňovaná nahrávka. Zase jen dva subjektivismy z opačného gardu. Ale o tom je právě hudba.

aselzesarp @ 18.02.2014 16:41:02
leon66: Tenhle citát se dá použít leda tak v situaci, kdy se bavíme o číslech prodaných kusů.
Ale to, jak moc je Seržant zásadní album, není dáno žádnými přesnými čísly, takže sem se ten citát nehodí.
Já nemám moc rád takový ten argument, že se má na hudbu dívat v kontextu doby. Mě to nezajímá. Na již zmiňovaný strop Sixtinské kaple se taky nemusím dívat v kontextu doby, abych uznal, že je to mistrovské dílo. Skutečné mistrovské dílo pojem doba nezná.
Já Beatles miluju a Seržanta mám rád, ale snad na každé desce Beatles je nějaká skladba, kterou zrovna nemusím. Stejně tak na Seržantovi. Třeba When I'm Sixty Four skoro nesnáším. Na Abbey Road mi zase leze krkem Maxwell's Silver Hammer. Ta se tam podle mě absolutně nehodí.
To, jestli je hudba subjektivní, je nepodstatné. Podstatné je, že i pokud by nebyla, tak nemáme žádný objektivní způsob měření, takže debaty o tom, co je jak dobré album, jsou zbytečné.

leon66 @ 18.02.2014 17:06:53
aselzesarp: Jasně že na každé desce je nějaká skladba, která nám nesedí, plně se ztotožňuji s tebou uvedenými, z Bílého mi leze krkem např. Obludy - obluda. Nicméně pořád je těch horších méně než na sólových albech Brouků.
Co se týče uvedeného citátu, byla to momentální reakce a nad tím, jestli se hodí či ne jsem popravdě vůbec nepřemýšlel.

aselzesarp @ 24.02.2014 21:45:38
Jinak teď jsem četl jednu knihu o Beatles a Lennon tvrdil, že A day in the life nakonec nevyšlo tak dobře, jak si to původně představoval. Prý na tom mohli dělat déle, ale už se s tím nemohl "pizdit" :-)

30.03.2012 hejkal | #

K Seržantovi sa dnes dá pristupovať naozaj rôznorodo, ale fakt je, že objektívnych posudkov už má toľko, že sa hádam blížia počtu tých subjektívnych. Mohol by som sa opakovať a písať do nemoty o koncepčných rysoch, o roku 1967, v ktorom sa toho dialo požehnane (Doors, Jimi Hendrix, Cream, Ten Years After, Frank Zappa a ďalší moji obľúbenci začali výrazne meniť tvár cukrovinkovej psychedélie) a v ktorom sa Beatles brýzgali na vrchole popularity (čo im nemám za zlé, naopak). Ale aj keby som sa zaklínal davmi ľudí, ktorým tento album zmenil život a sťaby kazateľ kázal slová zástupov hudobných publicistov, nemalo by to dušu. To radšej prenechám tým, čo sa radi hrabkajú v kôpkach poznaného aj dávno po uplynutí doby trvanlivosti. Takže, áno, nespochybňujem, že toto dielo nemožno obísť bez povšimnutia, keď sa človek zaujíma o 60. a dokonca aj 70. a iné roky rockových dejín, zároveň však nie som fanúšik skupiny ako takej, a preto sa moje postrehy k dielu budú blížiť tomu, ako to vnímam sťaby poslucháč a nie historik, objektivista, či, ešte to tak, dokonca hlásateľ jedinej pravdy.

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band začína rockovo, ako sa patrí, nejaké to šumiace auditórium a dychy tomu nemôžu uškodiť, nech sa snažia ako chcú. Okamžitý prechod do citlivej balady With a little help from my friends je fajn, ale mám smolu, že skladbu som prvý raz počul z videa na Woodstocku, kde ju parádne nažhavil Joe Cocker a toto je jednoducho slabý odvar (respektíve niečo iné, neporovnateľné). Moja najobľúbenejšia skladba na albume je milučká Lucy in the sky with diamonds. Síce je to syxtýsovka ako vyšitá, ale ako malé dieťa ma zaujal refrén a čo sa zamladi naučíš, toho sa bez poriadnej stareckej choroby nezbavíš. Horšie je to s podobne časovanou skladbou Getting better, tá sa mi v detstve nevypálila do gebule a dnes ma veru neberie. Pam-pam-pam, lenivo sa šinie Fixing a hole, zato ma baví gitarové sólo. Slákové melanchólie She's leaving home svedčia. Temnejší kúsok Being for the benefit of Mr. Kite! má v sebe aj niečo úsmevné, zato indický pach Within or without you nepredýcham, keď som na niečo alergický, tak na tieto pseudo ázijské inšpirácie (môj problém, viem). A keď už som pri problémoch s dýchaním, tak úplne mimo mňa ide aj When I'm sixty-four. Pamätám si, že sme na hodine angličtiny na strednej (alebo koncom základnej, teraz si nie som istý) škole práve túto skladbu počúvali a učili sa text. Možno je to príjemná didaktická pomôcka, ale ako rocker takéto skladby vyhľadávam zriedkavo, väčšinou mi sedia vo filmoch o prvej polovici 20. storočia, než na albumoch. Ale je to milučké, to uznávam. Keďže nasleduje ďalšia za vlasy pritiahnutá utiahnutosť Lovely Rita, moja pozornosť sa začína viac než len vytrácať, aj keď klavír je tu svieži. Zakikiríka kohút a nastúpi ďalšia útrpná blbinka Good morning good morning, chápem, že je to hravé, ale ja sa nehrám, nech na mňa tá skladba hoci aj šteká. Z jednou výnimkou, čo už asi tušíte. Tá nasrdená gitara je parádna. Repríza úvodnej skladby opäť prebudí rockera vo mne, konečne! Plynulý prechod do skvelej uspávanky A day in a life sa vydaril a tvorí peknú bodku za celým dielom (psycho dovetok nerátam).

Čo dodať na záver? Nebudem sa púšťať do nejakých zásadných prehlásení, od Beatles mám rád jediný album, Abbey Road, nuž vnímam Seržanta ako historický artefakt, ktorý ma na pár miestach oslovuje.

reagovat

PaloM @ 30.03.2012 15:12:14
hejkal, tvoje recenzie na Beatles je radosť čítať. Zase som sa nasmial. No, vedel by som polemizovať, argumentovať a namiesto toho skonštatujem, že obdivujem tvoju invenciu za triezva, lebo ja by som si musel dať pár pohárov vína, aby ma vôbec ešte na tému Beatles niečo napadlo.

Petr Gratias @ 30.03.2012 18:08:52
Ahoj Hejkale....
v mnoha pohledech na hudbu se potkáme a jak to tak vyhodnocuji, líbí se nám a vyhledáváme téměř identická alba, ale ruku na srdce (bez nějakých vyhrocených vášní)... dát Seržantovi jenom tři hvězdy?
To se mi zda opravdu málo.
"Pseudoasijské inspirace" ve Within´You, Without You?
Tohle před Beatles nikdo nedělal spojovat orientální hudbu s jejich soundem na albu (třebaže ve skladeb hraje z Beatles jenom George)
Strawberry Field Forever (mimo Seržanta)bylo nazváno nejkratší symfonií....

Ale jinak mimo postoje a názory k albu doporučuji shlédnout více než hodinový film, IT WAS TWENTY YEARS AGO TODAY (1987), který se počátkem devadesátých let promítal s velkým úspěchem v české televizi (ve slovenské jazykové verzi) a ten přesně mapuje psychedelické období Seržanta, ale i dění v Británii a USA v dané době a tam jsou přesně determinované postoje a názory a zachycena je i atmosféra se všemi plusy i minusy kolem psychedelické doby.
Doporučil bych to někde vyhledat a shlédnout zejména mladším rockerům, kteří mají zájem dozvědět se něco z hudební historie. Myslím, že potom by mnohý objektivně uvažující progboardista změnil názor, anebo by se odmítavých postojů zmocňoval s výrazně větším ostychem, než bez těchto vědomostí...

hejkal @ 31.03.2012 06:08:39
Petr - vždy sa rád dovzdelávam, dokonca rozumiem aj tvojmu prístupu, ktorý neoddeľuje nehudobné kontexty od pôsobenia umeleckého diela ako takého, ale práve preto som sa snažil pomerne obsiahlo uviesť, že ja riešim iba to, ako na mˇňa pôsobí hudba Beatles a nie historické súvislosti, ktoré vôbec nepopieram. Hviezdičky sú pre mňa iba sprievodný generátor miery okamžitého rozpoloženia a tento album na mňa nepôsobí. Určite poznáš množstvo traktátov na tému umenie, ktoré treba vysvetľovať, nie je nadčasové. Ja to vnímam tak, že ak človeka nieoč zaujme, má prirodzenú túžbu sa o tom dozvedieť čo najviac a odhaľovať súvislosti, o ktorých autor diela ani netušil a ani nedúfal. To je bezpochyby intelektuálna činnosť, ktorá prináša každému, kto o to stojí (napríklad mne), slasť, ale pokiaľ dielo neosloví dostatočne, akékoľvek veľajšie okolnosti môžu síce zmeniť rozum, ale nie cit. A mne tu na progboarde ide predovšetkým o city a úprimnosť, skrývať sa za nejaké jediné rozšírené interpretácie (je to geniálne dielo a pod.), prípadne nepriznať neznalosť, to ma už prešlo. A rovnako som prestal spájať intelekt s umením, na to poznámn priveľa blbcov, ktorí počúvajú skvelú hudbu, či chodia do divadla a naopak, aj mnohí podľa mňa múdri jedinci sú schopní počúvať odpad a sledovať Markízu (Novu). Myslím, že generácia mojich rodičov to za komunizmu mala ťažké a tieto kastovania a vymedzovania a súdenia ľudí podľa ich umeleckých preferencií boli o to intenzívnejšie, o čo to bolo ťažšie, ale osobne som rád, že dnes toto kastovanie nemá žiaden dôvod (význam určite áno, pre tých, čo potrebujú ľudí radiť do kást, tiež ľudí, ktorých poznám, nejako člením, ale odnaučil som sa posudzovať inteligenciu, či iné ľudské vlastnosti na základe hudby, ktorú počúvajú, nemá to žiadny reálny základ, skôr sú to predsudky). Tak to zhrniem, bez ohľadu na význam tohto diela z historických "objektívnych" súvislostí, som o %ňom napísal to, čo pre mňa znamená. Bodka. :)

pito63 @ 31.03.2012 08:35:01
Hejkal
K Tvojmu príspevku niet čo dodať, iba ak obrovské ÁNO!
Verím, že to Gratiasovi a jemu podobným konečne zapne! Tých školení o tom, čo je z hudby jedine správne, kvalitné a inteligentné, už mám plné zuby...

Petr_70 @ 31.03.2012 11:33:46
Nějak mi to nedá, neb vidím, že v tom nejsem sám...

Já osobně nejen toto album, ale obecně celou tvorbu Beatles chápu jako silně generační záležitost!
Jestliže mám hovořit o recenzovaném albu, poslechl jsem si ho několikrát po sobě, takže tedy moje resumé:
je to místy příjemný a "hezký" poslech, ale nic víc a nic méně. Mám-li být upřímný jako vyjímečné či přelomové ho rozhodně přijmout nedokážu.

Nicméně rozumím tumu, že album je třeba brát a chápat v kontextu doby vzniku. A tu já jsem nezažil a tudíž ji zřejmě nedokážu objektivně posoudit.
Na druhou stranu ale... taková díla jako debut King Crimson či Hot Rats Franka Zappy nejsou od recenzovaného titulu dobou vzniku zase tak vzdálená a jejich vyjímečnost a nadčasovost bych si nedovolil zpochybnit ani na okamžik.

Petr Gratias @ 31.03.2012 16:16:21
Zdravím, Hejkale...
napsal jsi velmi zajímavý ponor do dané tematiky a problematiky. Opravdu mě zaujal.
Je zde hodně inteligence a nadhledu, ale i empatie.
Díky za ně!
O to víc mě mrzí, že se nám asi těžko podaří se někdy osobně sejít a věci rozebrat a pojednat FACE TO FACE.
V každém případě díky!

hejkal @ 31.03.2012 16:22:15
Petr - a možno sa stretneme, na nejakom koncerte v Čechách... Budem sa tešiť. Pekný večer prajem.

Mohyla @ 01.04.2012 08:03:10
Po prečítaní príspevkov, aj čo sa corsicy týka, by som povedal toto. Aj keď je seržant z môjho pohľadu najlepším albumom od Beatles, neznamená to, že taký musí byť pre všetkých. Proste niekomu nesadne a nezmenia na tom nič ani historické súvislosti, ani to, že sa páči Sirovi Bernsteinovi, pánovi Dorůžkovi, Rejžkovi, alebo inému publicistovi, či kritikovi. Proste je to tak a už vôbec by som do toho neťahal inteligenciu a mentálnu vyzretosť poslucháča/ to sa týka King Crimson/. Žiť a nechať žiť! Bodka!

14.03.2012 Petr Gratias | #

Album Sergeant Pepper´s Lonely Hearts Club Band je geniální dílo hudební potažmo rockové historie. Milník šedesátých let a pro další vývoj hudební scény je zcela nezastupitelné svou nadčasovostí, pojetím, zpracováním a posláním. Jestliže předešlý Revolver byl odvážný průkopnický pohled do budoucnosti, Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band dosáhl na onen hudební Parnas a sedí na něm dodnes – vlastně už dlouhých pětačtyřicet let, které uplynou letos 1. června (na Den dětí), a jsou pro album narozeninami!
Poprvé jsem ho uslyšel v Divadle hudby na podzim r. 1970 (relativně pozdě), ale v dané době nebylo možné tohle album (alespoň v mých kruzích) získat, protože u nás bylo všechno zpožděné…. Byl jsem absolutně ohromen jeho pojetím zvukem a zpracováním, půl roku předtím jsem hltal A Collection Of Beatles…Oldies But Goldies a srovnával ty obrovské hudební rozdíly a zároveň identická spojení, která se mi nabízela a já se tím musel sám prokousávat….
Později jsem album získal v praskající verze firmy Jugoton a teprve po nějakém čase jsem zakoupil skutečný anglický originál se vším všudy a dlouho jsem se s tím obalem laskal a hudbu přehrával stále dokola a objevoval ji pro další lidi ve svém okolí. Také jsem vlastnil tři CD verze, až jsem se propracoval k tomu nejaktuálnějšímu digipackovému originálu z luxury edition a stejně jako jako vinyl (který jsem si s piety nechal) ho mám ve své sbírce jako cenný klenot.
Už ta jásavost a přepestrá barevnost obalu symbolizovala léto lásky 1967 a nabíjela optimismem, pozitivním myšlením, laskavostí, hravostí a všeobjímající touhou poznání bez hranic…..
O historii vzniku a předobrazu tohoto projektu už bylo popsáno hodně materiálu a nechtěl bych proto zatěžovat pány progboardisty dalšími postřehy, které jsou ostatně dnes historicky známy. Že je Sgt. Pepper britskou odpovědí na Pet Sounds od Beach Boys je dnes všeobecně známo, přesto však mezi oběma alby po instrumentální stránce ční velký rozdíl. Rozpínavá psychedelická mlha, svobodomyslné vyjádření, uvolnění a oproštění se od společenských konvencí se zde nádherně propojuje s řadou nových netypických postupů, které se podařilo po dlouhoměsíčním vyčerpávajícím nahrávání, kdy Beatles už nebyli zdaleka daným hudebním kvartetem, ale sdružením, které se propojovalo s potřebami a představami autorů a aranžérské práce za doprovodu řady hudebníků, kteří vstupovali ústrojně do hudebního děje. A tak už po nespočtukrát vstoupím znovu do virtuálních vod tohoto famózního projektu a nechám se jím unášet, tak jako před desítkami let……


SGT. PEPPER´S LONELY HEARTS CLUB BAND – šum koncertzní síně, zvuky z orchestřiště a pak už se přihlásí nekompromisní rockový nástup a kapela se mocným způsobem hlásí o slovo za spolupráce orchestru a máme zde Paulův přiostřený hlas a nádherně doaranžovávané vokální party, kde slyšíme Johna. Kapela šlape a razí si cestu vpřed, údernými Ringovými bubny, Paulovou basovou linkou a Georgeovou kytarou. Sólovou kytaru ovšem hraje Paul, který měl na skladbě lví podíl. Spontánní veselí v pozadí a vyvrcholení skladby v symfonickém kabátě nás přivádí na pokraj další skladby

WITH A LITTLE HELP FROM MY FRIENDS – nostalgická melodie postaví před mikrofon Ringa. Rytmus je téměř swingový a Ringo nezapomíná používat vedle své materie i tympány a tak se zde Beatles výtečně doplňují nejen nádherně zaranžovanými vokály, ve kterých exceluji nad Ringovým hlasem John a Paul. Ten dělá velký pokrok ve své hřen na baskytaru a jeho dunivý nástup a sázené tóny výtečně rezonují. Kytaru nahrál George, zatímco John zpívá a cinká do kravského zvonce, George Martin hraje party na hammondky. Krásná vzpomínka na šedesátá léta jejíž nadčasovost umocnil i Joe Cocker velmi zdařilou coververzí…..

LUCY IN THE SKY WITH DIAMONDS – tady se v psychedelii sedmašedesátého roku přímo koupem. Zatímco baskytara je melodicky stručně jasná, George nahrál vedle kytary ještě indický strunný nástroj tambura ony výtečné tetelivé zvuky před hammondky a výtečný dozvuk. Cítím tu rozpínavost a snivost a odpoutání se od pozemských starostí. Třebaže skladba vznikla jako inspirace od malůvky Johnova syna Juliana a jeho spolužačky Lucy, hledače skrytých významů využili tajemného složení písmen a odér LSD se díky tomu vznášel nad skladbou tenkrát jako dnes. Nádherně naivníi nadzemská píseň plná kontrastních slov a významů…. Inspirovala i Eltona Johna k vytvoření covetrverze ve stylu reggae (!)

GETTING BETTER – úsečné kytarové záseky. Ve skladbě nahráli party na dvě sólové kytary George i John a George opět indickou tamburu, která nádherně přivolává vůni Indie, Ringovy bicí jsou stručné, ale kromě nich ještě nahrál rytmické obrazce na conga. Výtečně zaranžované vokální party, v nichž má prim Paul, a John a George mu zdatně pomáhají. Tady cítím tu nádhernou rozezpívanost hippieovského střihu a jsedm virtuálně v Kalifornii na Haight Ashbury mezi máničkami a krásnými holkami, které jsou něžné a přítulné, protože teď už bude všechno „jenom lepší“…. Naivně krásné poselství, kterému se nedá neporozumět.

FIXING A HOLE – další skladba, která má výrazný Paulův rukopis. Vedení hlasu a sborové zpěvy jsou real-beatlesovské. Musím se rovněž rozdychtit nad zajímavou barvou Georgeovy sólové kytary, která byla tuším nahrána ve dvou stopách. Má krásnou melodickou linku a zvláštní barevný odstín. Zase musím litovat, že nebylo nejmladšímu Beatlovi poskytnuto více prostoru, aby mohl déle promlouvat skrze svoje kytarové party. Barva kytary mi trochu připomíná sound ve starší skladbě Nowhere Man…Byl by to krásné monolog (!). Také basové party jsou zde nahrány velmi pečlivě s hledačským způsobem dostat do skladby vlastní vhled. George Martin zde vypomáhá hrou na cembalo, které má stejný ortelně kovový zvuk jako v méně známé skladbě Not Guilty od George, která se nevešla na white double album….. Nádherná atmosféra…

SHE´S LEAVING HOME – harfa a další instrumentace se obloukem vzdaluje od rockového pojetí – podobně jako dříve Yesterday nebo Eleanor Rigby. Mistrovský kousek. Dostat do několika minut epický příběh, který je vyprávěn famózními hlasy, které jsou vypravěčem, hlasem svědomí a hlasem rodičů…. A všechno výtečně zaranžováno do houslí, viol, violoncella a kontrabasu. Ve skladbě účinkují John a Paul – jejich vokální podíl mi vyvolává mrazení v zádech, stejně jako melancholická atmosféra doprovodu ve zvláštních harmonických proměnách. Jedna z opravdu zvláštních skladeb a i způsobů vyjádření pocitů a vlastně generačního nepochopení, které bylo mimořádně skvělě pojmenováno….

BEING FOR THE BENEFIT OF MR. KITE – Johnův podíl na albu (jak sám tvrdí) je vedle Paula výrazně menší, ale jsou momenty, kdy se jeho autorský otisk a názorové zhmotnění výtečně spojují… Zvláštní protiklady, akcentovaná atmosféra cirkusu, tanečníků a akrobatů, která je komentována Johnovým hlasem, který svým nosovým přízvukem připomíná spíš ceremoniáře než zpěváka. Dějí se zde po instrumentální a zvukové stránce téměř neuvěřitelné věci. Harmonium, zvonkohra, hammondky, foukací harmonika a zpomalované přehrávané pásky….. to všechno vytváří atmosféru kolotače a bláznivých houpaček, kdy jste jednou nahoře a jednou dole a zase vás to pozvedá k výšinám… Cítím zde vliv psychotropních látek, ale i starého britského viktoriánského divadla, které má dodnes na ostrovech svou tradici…. panoptikální atmosféra periférních divadel a kabaretů…. To všechno je zhutněno na relativně krátké ploše a proniká to do vaší mysli. Znovu si připomínám, jak by asi Seržant vypadal, kdyby už tehdy byl natočen jako dvojalbový projekt! Přibylo by pár nevšedních songů, ale možná by se protáhla i stopáž daných skladeb a ten prostor by ještě více nabídnul experimentální řešení, která by nebyla svázány tak striktně minutám díky formátu vinylu, kdoví?!

WITHIN´ YOU WITHOUT YOU – tohle je prostě „moje“ skladba. Odjakživa byla od prvního poslechu a za ty desítky let nijak nedevalvovala. Přivírám oči a moje tělo se stává součástí astrálního prostoru…. George jako Beatle je zastoupen sám! Hraje na sitár, tamburu a také na akustickou kytaru. Pak jsou zde ještě bengálští hudebníci, kteří hrají na dilrubu, tamburu svarmandal a bubínky tabla a pak samozřejmě „klasikové“ na housle, violoncella a tuším, že ještě cestovní manažer Neil Aspinall doluje pár tónu z tambury. Nádherná je mezihra, kde se nástroje vzájemně prolínají a vytvářejí nádhernou těžko zprostředkovatelnou atmosféru nekonečného prostoru vznášejícího mou mysl nad Himálajemi. Georgeův hlas zní rozechvěle a opisuji složitou indickou melodickou linku a nutí mě k meditaci, ale i k přemýšlení nad filozofujícím textem obsahu skladby. Krásná skladba jako background k milování, anebo snění (!?) se závěrečným smíchem, který nás vrací do reality života a osobitým Georgeovým humorem říká, že všechno není tak jasné jak vypadá, je a zní…. Moje velmi oblíbená skladba, která mě ještě úžeji než Love You To přiměla ve své době zajímat se o indickou hudbu, ale i o jejich kulturu…

WHEN I´M SIXTY-FOUR – Paul zabrousí do totálně odlišného světa. Tady se vracíme do dvacátých let k music-hallu. Paul to dělal rád, že vyvolával ducha starých časů a máme to u Beatles možnost posoudit i jinde. Klarinety, music hallový klavír, stručně dusavá baskytara, vešel se sem i John ve sborech a s kytarou, zatímco George dodal pouze vlastní sborový zpěv a Ringo dusá v základním tempu. Opravdu velká dramaturgický proměna a Paul v ní medituje nad důchodcovským věkem s jeho hračičkářským mudroslovím…

LOVELY RITA – také další skladba je vizitkou Paulovy autorské potence a jeho jasné představy jak má vypadat osobitá melodická skladba s preparovanými rytmickými základy. Příklad tvořivého přístupu, který nese svoje ovoce ve vokálních partech, kde vedle klavírních partů a rytmických postupů zazní třeba i hřeben s toaletním papírem. Je to rovněž reflexe na Paulův život uprostřed Londýna v St. Johns Wood. Do skladby proniklo i echo, zvláštní ozvěna, která se teprve v dané době začal prosazovat do písní a tady se výtečně vklínila do atmosféry a podala svědectví o další výborně zpracované skladbě. Ze skladby je cítit, jak Paula (a předpokládám že i ostatní) práce ve studiu bavila a inspirovala. Třebaže se při procesu občas hádali, nadávali a snad prý došlo i na pěsti (!?) Výsledek je ale jednoznačně přesvědčivý…..

GOOD MORNING, GOOD MORNING – Johnův přínos pro album. Úvodní zakokrhání s vámi zatřese…Skladba zní hodně neuroticky a možná zmateně a vyjadřuje lidskou rozporuplnost a otrávenost z útoku reklamy a ztráty soukromí a měšťáckého typu zábavy u televize. Skladba je hodně členěná a vedle řízné dechové sekce saxofonů, trombonů i lesní roh, zde pracují Beatles jako regulérní rocková kapela. Paul a George nahráli dva party sólových kytar a výtečně se doplňují a John s Ringem nezůstávají pozadu. Ringo si na bicí konečně pořádně zařádí v řadě přechodů a attacků. Skladba má hutný spodek a prolínají harmonických struktur se dobře spojuje s použitím experimentů s projevy domácích zvířat, jako je pípání kuřat, mńoukání kočky, štěkání psa, řehtání koní a pak trumpety přivolávají jakoby parforsní hon s koňmi za noční temnoty…. Tenhle motiv byl částečně okopírován Alem Kooperem na první album Blood Sweat And Tears ve skladbě House On The Country (!?)…. Zcela nečekaná beatlesovská proměna, ale….

SGT. PEPPER´S LONELY HEARTS CLUB BAND reprise – odpočítávání a už dusajhí a mhřmí přesné bubenické nástupy a naživo se zde představí Beatles jako gruntovní rocková kapela s akordickými záseky kytary, kvílející sólovou kytarou, dunícími basy a klasickými beatlesovskými vokály a člověku je líto, že tenhle „živý“ vstup trval tak krátce, protože si dokážu představit, jak se asi ve studiu řádilo a jaký by tahle skladba získala rozměr za okolností reálného živého alba. Strhující, nakažlivé, podmanivé, nostalgické a rozpoutané v tom nejlepším slova smyslu…..

A DAY IN THE LIFE – přicházíme ke konci, který je téměř napojen na předešlé běsnění…. Krásné proměny mollových a durových akordů akustické kytary s hutnými klavírními vstupy a nosový hlas Johna přivolává těžkou melancholii. Jeden klavír nahríál John a druhý Paul s výraznou baskytarou. George zde hraje na conga a Ringo na bicí a percussion….víc není ani potřeba je zde symfonický orchestr, který zde za pomoci houslí, viol, violoncell, kontrabasu, harfy, ale i dechové sekce a tympánů vytvoří malou symfonii. Inspirace přišla od tragické smrti mladého milionáře Tary Brownea, dědicě Guinnessova pivovaru, který byl přítel Beatles a zahynul při autonehodě, ale jsou zde i vnitřní rozčarování z deziluzí světa a prázdnoty, což se podařilo mimořádně krásně vložit do tématu. Část skladby zpívá rozevlátý John a druhou rytmicky preparovanou Paul se zvláštně zastřeným hlasem. Výtečně frázuje a nádherně se vyrovnává s akordickými proměnami a rytmy bicích ke svému hlasovému projevu, což je navíc kolorováno Johnovým naříkavým vokálem. Nahrávání téhle skladby bylo nejnáročnější a tuším trvalo více než třicet hodin, ovšem výsledný tvar je opravdu geniální. Vzestupná dramatická harmonická struktura smyčců se valí na pomyslný vrchol, aby se potom mocným klavírním úderem „zřítila“ do nekonečna. (Možná, že ni skladba Strom na albu Progress Organization – Barnodaj našla inspiraci právě v podobném experimentu s orchestrem….) Myslím, že by tohle zacloumalo i se Stravinským nebo Stockhausenem. Mistři by zírali, kam to bigbíťáci z Liverpoolu svým myšlením a cítěním dotáhli. Však také americký respektovaný dirigent a skladatel Leonard Bernstein Beatles po poslechu skladby „dekoroval“ svým uznáním…Tohle je umělecký orgasmus v bytostném slova smyslu s nekonečným dozvukem ve fadeoutu a pak v žertovném slovním groovu v závěru…

Záměrně album nesrovnávám s jinými výraznými progresivními hudebními počiny jako jsou alba PINK FLOYD: The Dark Side Of The Moon, KING CRIMSON: In The Court Of The Crimson King, LED ZEPPELIN: I, DEEP PURPLE: In Rock, EMERSON LAKE AND PALMER: Tarkus, VAN DER GRAAF GENERATOR: Pawn Hearts, YES: Close To The Edge, GENESIS: A Trick Of The Tail, QUEEN: A Night At Opera, MOTHERS OF INVENTION: Freak Out, WHO: Tommy, BOB DYLAN: Blonde On Blonde, JIMI HENDRIX EXPERIENCE: Are You Experienced?, CREAM: Disraeli Gears….
Jednoduše to není možné, protože na tenhle virtuální trůn by se měli vejít vlastně všichni jmenovaní… ale postavení legendárních Beatles je vskutku jiné. Není to jenom kumulace fantastických nápadů a jejich dovedení do kompaktní finální polohy a podoby, ale je to i sociologický fenomén, tvůrce veřejného mínění, názoru a stanovená norma konceptuální hudební, textové, výtvarné a lidsky hřejivého a všeobjímajícího poselství, které je staví na tuto úroveň.
Zdaleka si to nemyslím jenom já (což mě samozřejmě těší), ale i odborná hudební kritika, která v drtivé většině vyhlásila za nejzásadnější tři hudební alba na (bez ohledu na hudební styl, pojetí, zpracování) světě Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band, SIMON AND GARFUNKEL: Bridge Over Troubled Water a konečně MIKE OLDFIELD: Tubular Bells.. Také hlasování čtenářů magazínu Rolling Stone označila Seržanta za první album mezi 500 alby bez ohledu na žánr, dobu a pojetí…..
Tenhle beatlesovský majstrštyk je moje srdeční záležitost už desítky let a pět hvězdiček je prostě samozřejmou věcí…..









reagovat

Mohyla @ 14.03.2012 18:00:39
Súhlasím s Petrom, tento album pokladám tiež za beatlesovský "majsterštik", môj najmilší od Beatles, 5* ako bič!

05.04.2009 nowhere_man | #

Podľa mňa najdôležitejší album v histórii modernej hudby (netvrdím, že najlepší). Najväčší prínos bol, že radikálne zmenil význam slova album. Už nešlo len o zbierku hitov a nahrávok, ale skladby tvorili jednoliaty kompaktný celok. Novinky prinesol aj obal: stal sa prvým obalom v histórii s textami piesní a vloženou prílohou. Album vydržal na vrchole rebríčka 15 týždňov a získal 4 grammy (najlepší album, najlepšia rocková nahrávka, najlepší obal, najlepšia technická kvalita). Nemá zmysle rozbrať jednotlivé skladby, treba vypočuť!!!

Dobový článok Times: "Vydanie tohto albumu je rozhodujúci moment v histórii západnej civilizácie.!"

Nezabúdajme na hudobný odkaz Beatles!!!!
reagovat

17.02.2009 cheyene | #

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band je deska, která měla zásadní vliv na další vývoj hudby a to nejen Beatles. Ukázala nám, jakým vývojem tato čtveřice z Liverpoolu prošla během svoji existence. Seržant Pepř je totiž zcela jiný než jejich předešlé desky. Brouci zde přinesli mnoho nového do světové populární hudby a zcela se odpoutali od obrazu těch čtyř mladíčků, co zpívají a skládají písničky o lásce (ač i tyto písničky jsou nesmrtelné a geniální zároveň). Na této desce je každá píseň jiná, než ta předchozí, mají náročnější kompozici a přinášejí svým charakterem mnoho nového. Na Sgt. Peppers byly poprvé použity hudební koláže (zvuky z kolotočů; sesbíraný hluk sestřihaný dohromady), k desce byly přiloženy texty písní, což do té doby nebývalo zvykem, zkrátka můžeme konstatovat, že právě toto album předběhlo svoji dobu o dobrých 12-15 let! Nutno také říci, že Seržant Pepř nestárne a zahrajete-li písničky z této desky na dnešní nástroje a s dnešním vybavením, tak ani neřeknete, že hrajete muziku starou více jak 40 let!! To, myslím, dokonale podtrhuje můj výrok o nadčasovosti! ===
Sgt. Pepper's lonely hearts club band - rocková pecka, která má neskutečný drive i na dnešní dobu. Zub času se na této úvodní písničce téměř vůbec nepodepsal. Atmosféra nás vtahuje do klubu několikrát zmíněného Sgt. Pepře. ===
With a little help from my friends - jednoduchá písnička, která patří Ringo Starrovi. Je zde slyšet jeho obliba evropských šantánů. Ringo zde de facto zpívá o sobě. Sám věděl, že je nejslabším článekm skupiny po stránce tvůrčí i pěvecké, ovšem Beatles bez něj by nebyli ti správní Brouci. Není sice nijak oslnivý bubeník, ale je neuvěřitelně přizpůsobivý a navíc je prvním bicařem, který hraje na soupravu úderným způsobem. ===
Lucy in the sky with diamonds - tento kousek v sobě skrývá oficiálně nepotvrzenou šifru (LSD). Lennon tento fakt nikdy nepřiznal, ovšem mnozí kritici a fanoušci mají jednoznačnou odpověď. Když se zaposloucháte do textu, tak skutečně mnohé pasáže doslova popisují stavy, které při užití LSD bývají (marmelade sky, apod.) ===
She's leaving home - nádherná a naprosto skvostná písnička. Dívka opouští domov a rodiče nechápou její počínání, nedovedou si jej vysvětlit (we gave her everything,...). Krásné vokály jsou pro tuto písničku typické. ===
Being for the benefit of mr. Kite! - toulání se po kolotočích, alespoň takto tento song působí na mě. ===
Within you without you - v této písničce Brouci zavítají do Indie! Především díky George Harrisonovi, který touto dobou je již silně ovlivněn tímto světem. Jak je patrné, je to písnička z jeho pera. ===
When I'm sixty-four - dva klarinety na začátku: a) výborný nápad, b) skvělé navození atmosféry kabaretu. Jednoduchá melodie, přesto dokonalý kousek. Kdo by tušil, když tuto písničku psali, že Lennon skončí svoji životní pouť v pouhých 40 letech. ===
Lovely Rita - jedna z těch jednodušších písní na desce, přesto je však krásná svoji melodií a podáním. ===
Good morning, good morning - Je čas vstávat! ;) ===
Sgt. Pepper's lonely hearts club band (reprise) - ještě přitvrdíme! Neuvěřitelné! ===
A day in the life - uzavírá celou desku, pomalá a lyrická písnička, den v životě...

reagovat

Mohyla @ 05.02.2011 12:34:38
Môj najmilší album od Beatles, súhlasím *****.