Reakce na recenzi:

springfame - @ 29.01.2011

Jakkoliv mě jímá vztek, když si vzpomenu, jak svévolně Američani přetvářeli původní alba Beatles, jedna výjimka existuje. Je to právě album Magical Mystery Tour. Hudba ze stejnojmenného filmu vyšla v Británii nejprve jako sada dvou EP desek. Písně z tohoto původního britského vydání tvoří první stranu alba. Capitolu slouží ke cti, že tentokrát nebylo nic vynecháno. Album bylo na druhé straně doplněno singly z roku 1967. Tedy přesně z doby, kdy vznikaly i nahrávky z první strany. Snad jen Penny Lane / Strawberry Fields Forever sem časově zapadají méně. Singl vznikl už na přelomu roků 1966 a 1967 a od ostatního materiálu na tomto albu je oddělen Seržantem. Tato námitka je ale skoro nepodstatná. Obě nahrávky tvoří v diskografii Beatles tak zásadní přelom, jako do té doby málokterá.
Capitol si může připsat husarský kousek, neboť se mu původně kompilaci povedlo přetvořit v naprosto svébytné album. Mateřská firma EMI ho dokonce shledala tak zdařilým, že ho v únoru 1976 beze změn vydala i pro britský, potažmo evropský trh. Je skoro zbytečné se rozepisovat o jednotlivých skladbách, přesto asi neodolám.
Téměř se dá říct, že co kus, to perla. Snad jen orchestrálka Flying zní trochu tuctově a fádně, ale je těžké ji vytrhnout ze společnosti ostatních písní z filmu. McCartney se více než vytáhl s The Fool On The Hill, a You Mother Should Know mám z jeho podobně stylových záležitostí zřejmě nejraději.
Hudebně prostá, nebo neobyčejně vynalézavá? Vyberte si. Taková je Harrisonova Blue Jay Way. Všechny akordy má vystavěné na stejném základním tónu. Nejprve střídá durový se zmenšeným, a v pasáži "please don´t be long" staví na základní akord šestky a velké sedmičky.
Lennonova I Am The Walrus je hudebně i textově tak nádherně šílená, že jí nelze nepodlehnout. Už středověké hudebníky zároveň lákala i děsila zvětšená kvarta, tedy interval, na kterém je tato píseň založena. V textu se vyskytuje slovo "snied", kterému možná rozumí nejvýše tak autor, a ani tím bych si nebyl jist. Spíše je to jen nastražený oříšek pro vykladače textů. Milovníkům klasiky doporučuji úryvek z Krále Leara v závěru nahrávky. Na albu samotném je pak píseň zařazena velmi šikovně, neboť jednak uzavírá sestavu filmových písní, a zároveň otvírá sérii singlových nahrávek.
Z nich v negativním smyslu vyčnívá Hello Goodbye. Hudebně ani textově za moc nestojí, ale dva úspěchy se jí upřít nedají. Nepochopitelně odsunula právě I
Am The Walrus do pozice singlového béčka, a ještě nepochopitelněji zválcovala britskou hitparádu.
Byť k hitovosti All You Need Is Love nesporně pomohly i okolnosti jejího vzniku a uvedení, mám ji rád a coby všeobjímající láskyplné poselství funguje dodnes. A to i přes některé hříchy, které byly v nahrávce velkoryse přehlédnuty (v čase 2:10 těžko přeslechnutelný rozhozený rytmus). Refrén, vystačující si v podstatné části se dvěma půltóny, je jen další lekcí z minimalistiky.
Pamětliv toho, že (skoro) nic na světě není dokonalé, dávám s plným vědomím plný počet hvězdiček.