Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 11.02.2016

Jsem si vědom faktu, že tohle není úplně normální nahrávka, nýbrž soundtrack k filmu, režírovanému členy kapely jako návdavek po Seržantovi na sklonku roku 1967. Film byl sice totální lapsus, ale hudební část obsahuje několik zásadních, historických skladeb.

Magical Mystery Tour je dokonale pompézním, skutečně výpravě filmovým otevírákem, který mi připomíná pozdější megaopus "Tommy" od The Who. Takže poctivá kytarová práce, v závěru i klavír, ale hlavně tuny a tuny dechů - na můj vkus možná skladbu zahltily až moc a setřely její jinak jemnější předivo. Fool on the Hill je ale jednou z nejkrásnějších skladeb Brouků z McCartneyova pera - pochmurná, jemná balada, nádherně vyšperkovaná flétnami hned trojice hostů a Lennonovou harmonikou. Nemám slov... Flying je zajímavou experimentální skladbou, kdy se nabalují na stručný kytarový motiv psychedelické obrazce a vícehlasy v pozadí - souhlasím ale s hejkalem, že se dala určitě rozvinout do nějakého zásadního motivu, potenciál tady určitě je. Dalším experimentem z Harrisonovy dílny je Blue Jay way - dokonalá esence doby - jemné vzdušné kytarové tóny a mračna psychedelického dýmu zmutovaných klavírních tónů a nepředvídatelných bicích. Opravdu tíže, na jejíž vstřebání musíte mít správnou náladu. Your Mother Should Know, to je přesně typ jednoduché melodické skladby, kterou od Beatles moc nemusím - když ale pozorně poslouchám, je mi jasné, kde o pár let později hledali inspiraci třeba i takoví Queen. I Am the Walrus je hodně sympatické vykročení směrem k rockové poloze kapely, razantní akordy kytary, průrazný Lennonův vokál - vokály jsou tu vůbec tradičně skvěle zpracovány. Nechybí ale ani psychedelické závany v polovině, kdy pak celá věc nabývá strašidelný nádech. Hodně dynamická, našláplá, sympatická záležitost. V Hello Goodbye nastupuje zase zřetelná, čistá melodie a jednoduchá struktura, oblíbil jsem si to ale víc než Your Mother..., jsou tu sympatické violové vsuvky a psychedelické vstupy s užitím zvuků všeho druhu. Strawberry Fields Forever, to je opravdu magický zásek a dobový pomník - vzdušné, až astrální kytarové tóny a úžasnými melodiemi hýřící Lennon. Jsem rád, že jsem si místa spojená s kapelou, včetně tohoto, mohl předloni prohlédnout osobně. Asi mou nejoblíbenější skladbou je ale Penny Lane - sice jasný hit, ale to vedení hlasu a nádherně melodicky klenutý refrén jsou prostě úžasné a to vše ve spojení s nostalgickým textem a klipem (ulice, kde se potkali Lennon a McCartney, dnes je zde beatlesovská hospoda) a vkusně zakomponovanými flétnami, dává úžasný výsledek. Bravo! Baby, You´re a Rich Man je dalším čistým experimentem - do jemných kytar je vklíněn hostující vibrafon, a to takovým způsobem, že si to prostě nespletete. Teď jen záleží, jestli vám tyhle úlety sednou, či ne - hoďte si kostkou. Rozhodně ale unikát. Na závěr pak následuje All You Need is Love a nebude tu asi nikdo, kdo by ten ústřední motiv ani jeho autory neznal - šlo o univerzální mírové poselství. Marseillaisový úvod, uměřené kytary se zakomponovaným klavírem a houslemi a vícehlasy mnoha hostujících lidí včetně rodinných příslušníků. Tady Lennon ukázal, co Beatles uměli - jednoduchým, silným motivem sdělit to, co sdělit chtěli, ta melodie je zkrátka patentní. Závěr s přesahem, který samozřejmě sahá i mimo hudbu. Rozmýšlím se mezi třemi a čtyřmi, ale vzhledem k tomu dobovému poselství a mé osobní oblibě řady skladeb dávám čtyři...


Nahrávka formou a obsahem spadá se Seržantem do stejného období a kdyby tyhle dva materiály vyšly jako dvojalbum, asi by nikdo nespatřoval nějaký propastný rozdíl, snad Magical... má ještě drobně výrazněji psychedelický nádech. Patří k mým nejoblíbenějším nahrávkám Brouků, je to takový manifest svobodomyslné doby. Slabší místa ale z mého pohledu má.