Reakce na recenzi:

springfame - @ 29.01.2011

Yellow Submarine je album ve všech možných hodnoceních dost opomíjené. Důvody jsou nasnadě: jeho původní verze z roku 1969 je z poloviny vyplněna scénickou hudbou George Martina, která je sice precizně napsaná, zaranžovaná a odehraná, na desce však sotva žije samostatným životem. Titulní píseň je staršího data a je jediná, která vyšla na dvou albech. Nepočítáme-li tedy předchozí původně americké albové uvedení rovněž starší All You Need Is Love.
Takže - co nám album vlastně přináší nového? Celé čtyři kousky. Včetně mé oblíbené a na Seržantovi odmítnuté Only A Northern Song. Včetně All Together Now použitelné tak akorát coby znělky kursů angličtiny. Hey Bulldog je stokrát lepší - ze všech čtyř nových kousků ji mám asi nejraději. It´s All Too Much mám rád pro její úvod, rytmus i napětí jednoakordové sloky.
Ještě jednou drobností je tohle album zajímavé. Započítáme-li i dvě "recyklované" písně, mají pánové Lennon, Harrison i McCartney na desce spravedlivě po dvou kouscích. To se nestalo nikdy předtím ani potom. McCartneyho zachraňuje fakt, že jedna z jeho písní je titulní, jinak mu tentokrát ujel vlak. Lennon nad Harrisonem těsně vyhraje jen díky zpopularizované a zde nepůvodní All You Need Is Love.
Kdyby tu bylo beatlesácké hudby po obou stranách, byl bych co se týče hvězdiček štědřejší. Takhle jsem si vědom, že hodnocení je trochu zkreslené. Jenže na opravdové album je toho opravdu trochu málo. Pro kompletisty je ale nezbytné, neboť pár písní nikde jinde nenajde.
Jo, a kdo nechce, druhou stranu poslouchat nemusí. Já sám to dělám jen výjimečně.