Beatles, The - Yellow Submarine (1969)

Bohužel zde mé hodnocení jde ruku v ruce pouze s počtem nových skladeb. Především za Hey Bulldog a It´s All Too Much dávám 3 hvězdy. Vlastně musím ještě jednu přidat za orchestrální soundtrack George Martina. Takže celkově za 4*.
reagovat

Beatlesovské album Yellow Submarine má v jejich diskografii poněkud zvláštní postavení. Nejedná se v podstatě o skutečné regulérní řadové studiové album a proto kritéria hodnocení mají velmi nevýhodnou pozici v rámci objektivismu. Jak vlastně naložit s tímto albem? Jedná se vlastně o soundtrack k animovanému filmu George Dunninga. Beatles samotní k albu neměli nějaký zvláštní osobní nebo majetnický vztah, stejně jako k filmu. Na soundtrackové album se vztahují jiná kritéria a to nemluvím o om, že se o mnohem později o bjevilo Yellow Submarine označené jako Songtrack...
Jak vlastně s jednotlivými skladbami naložit? Tracklist vlastně vnáší do jejich "písňografie" zmatky. Skladba Yellow Submarine se objevila už na albu Revolver (1966) a skladba All You Need Is Love na singlu společně se skladbou Baby You´re A Rich Man a konečně na albové verzi Magical Mystery Tour. Obě skladby jsou tedy z racionálního důvodu na albu nadbytečné a mohly "přepustit" místo jiným skladbách. To se však nestalo... Takže nám album Yellow Submarine přináší jenom čtyři nové skladby, které mohly být v opačném případě buď doplněny skladbami z téhož období, anebo měly vyjít na singlech, případně EP. To jsou ovšem jenom konstrukce, které se nepotkávají s realitou a se záměrem firmy APPLE....
Také mě napadlo, že by celá druhá strana alba - hudba George Martina měla být doplněna nějakými studiovými instrumentálními kompozicemi, hranými Beatles a album by získalo podobu filmového hudebního experimentu na nezpívané bázi. Že takové studiové pokusy Beatles natáčeli ve snaze hlouběji proniknout do práce se zvukem a netypickými postupy, o tom se není třeba přít. Beatles by takové album na počátku roku 1969 určitě prodali, protože jejich umělecké postavení, věhlas a respekt byly na vysoké úrovni a firma APPLE by mohla zariskovat i případný propad prodejů z důvodu nezpívaného materiálu. Samozřejmě je to opět chiméra, ale přiznám se (a nejsem sám, kdo takhle uvažuje) že představit si takové album by nemuselo znamenat nějakou science fiction. Vzpomeňte třeba na skladba What´s A New Mary Jane? Ale dosti fantazírování a vraťme se k tomu, co vlastně na albu můžeme analyzovat pohledem recenzenta...

ONLY A NORTHERN SONG - je velmi zvláštní skladba. Netypická pro Beatles v každém případě. Její stavba a celkové pojetí se výrazně vymyká s beatlesovských standardů, ale i ze skladeb daného období. Výrazně vysunuté varhany Hammond, bicí nástroje nahrané s ozvěnou hallu a dunivá baskytara jsou provázeny dechovou sekcí a doplněny studiovými efekty, o které ve skladbě není nouze. Harrison si svou skladbu zpívá sám. Jeho hlas zní naříkavě a s jakousi vnitřní naléhavostí se vemlouvá do harmonií zvláštních melodických struktur. Psychedelické tajemno nelze zpochybnit, stejně jako metaforický text a tak vedle neidentifikovatelných zvuků slyšíme i expresivní trubku a studiově zpomalovaný zvuk s nezřetelnými hlasy... Harrisonův hlas je pro průměrně informovaného znalce beatlesovské problematiky identifikovatelný, ale obecně pro většinového posluchače je skladba "neznámá" a nikdo by v ní nehledal klasické Beatles. Přesto, žze je zvláštní, mám ji rád pro její netypičnost. Svědčí o tom, že ve druhé polovině r. 1968 Beatles ve studiu byli schopni stále vynalézat nové a neznámé formy a neustrnuli po albu Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band a nechtěli psát za každou cenu jenom hitové skladby...

ALL TOGETHER NOW - typický protipól Harrisonově skladbě. McCartney - nejvýraznější melodik ve skupině se rozhodl napsat docela obyčejnou písničku pro akustickou kytaru. Text písně je na první pohled přímočarý, ale přesto v něm můžete pátrat mezi řádky. Lennon se v ní opět po delší době vrátil k foukací harmonice a údernost hry na akustickou kytaru doprovázejí sborově i ostatní Beatles a vznikla bezproblémová píseň prvního plánu a patřičným odvazem. Vyvolává ve mně asociace na televizní kurzy angličtiny před dávnými lety s Pavlem Bobkem, kde tato píseň při každé lekci zazněla...

HEY BULLDOG - tady ovšem přichází ke slovu údernýu rock. Výtečná skladba od prvního tónu. Skvěle vymyšlený základní riff, který si vás získá svou úderností a naléhavostí. Lennonův nosový hlas je stejně podmanivý a dráždivý, jako přiostřená elektrická kytara, která společně s výtečnou baskytarou, dunivým klavírem a zemitými bicími nástroje vytváří celý pilíř téhle písně. Zajímavé je útočné ostré kytarové sólo (u kterého si postesknu, že mělo být delší)a porci humoru zajišťuje Lennonův rozhovor se psem, jeho štěknutí a pak nevázané veselí všech dovádějících Beatles. Výtečná skladba - skoro se mi chce říct, jakoby zde Beatles zvolna vypreparovali svou osobitou verzi hardrocku. Vnitřní síla riffu, dynamické odstínění a daná útočnost tomu napovídají...

IT´S ALL TOO MUCH - poslední ze čtyř analyzovaných skladeb má opět psychedelické schéma a vlastně i téma. Úvodní výkřik a syrový kytarový tón, který je elektronikou preparován a nakonec i zdeformován, střídají varhany a pak se rozbíhá ve středním tempu celá skladba vpřed za aplikace dalších nástrojů. Aranžmá skladby dostalo do tématu i barokně znějící fanfáry pro trubky a mocný sborový zpěv, pomáhající Harrisonovu hlasu. Rozpínání mysli a opojení za upozadněnými psychotropními látkami nelze vyloučit.
Nazval bych to sborovou rockovou meditací, kde se opět pracuje s dynamickými odstíny a bicí nástroje a ohýbané kytarové tóny dodávají spolu s další instrumentací uvolněnou náladu za úderných perkusivních zvuků bicích a opakovaným "too much", což násobí význam slovního sdělení. Stejně jako v první případě, i tato skladba je pro Beatles hodně netypická a jedině vedení hlasů (mírně upravovaných) lze Beatles rozeznat. I zde by většinový posluchač vnímající zejména beatlesovské začátky asi tápal v nevědomosti... Harrisonův autorský rukopis už byl v jeho skladbách čitelný a jeho kompozice se diametrálně odlišovaly od rozmáchlého melodika McCartneyho i Lennona (který mu díky vztahu k psychedelii byl umělecký blíž).
Druhá strana alba je ovšem směs romantismu, filmové hudby a studiového experimentování George Martina - producenta Beatles a jejich studiového poradce.
Jeho hudba má obsažný charakter a byla komponována k jednotlivým scénám filmu. Závěrečná skladba pak v pochodovém tempu vnáší optimismus do drážek desky a stejně jako v pohadce (čímž příběh Žluté ponorky je) všechno dobře dopadne. Zlo je zahnáno a zvítězí dobro.
Tři hvězdičky se mi zdají málo a čtyři možná nevyjadřují tu správnou objetivitu. Dal bych tři a půl, ale tohle nejde. Vzhledem k netypickým skladbám a hledání ve dvou psychedelicky znějících skladbách a v úderném rocku s pořádným riffem se nakonec přikláním ke třem hvězdičkám. Soundtracková legitimita je neúprosná, ale zase staví album do stínu jiných důležitých alb...
Moje pozice recenzenta je navíc o to složitější, že se zde vyznávám k hlubokému respektu a vztahu k Beatles a přesto jsem nucen být "přísný".
reagovat

OHNOTHIMAGEN @ 08.06.2011 09:27:19
"Svědčí o tom, že ve druhé polovině r. 1968 Beatles ve studiu byli schopni stále vynalézat nové a neznámé formy a neustrnuli po albu Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band a nechtěli psát za každou cenu jenom hitové skladby..."
- jenže "Only A Northern Song" se nahrávala ve stejnou dobu jako album Sgt. Pepper (v únoru 1967), je to "odpad" z natáčení.

jeho kompozice se diametrálně odlišovaly od rozmáchlého melodika McCartneyho i Lennona (který mu díky vztahu k psychedelii byl umělecký blíž).
- prosím vysvětlit, v čem měl Lennon větší vztah k psychedelii než Paul. (Osobně si myslím pravý opak.)

Petr Gratias @ 08.06.2011 17:21:12
Zdravím Ohnotimagena...
Only A Northern Song je pravděpodobně "odpad" ze Seržanta, ale už jsem se setkal i s jinými protichůdnými názory... Tvému tvrzení dávám za pravdu, ale jsou zde jisté pochybnosti. Ale okay, nechci vyvolávat při.
Co se týče psychedelie v intencích Johna a Paula. Přiznám se, že mě překvapuje že spíš cítíš jako "psychedelika" Paula. Samozřejmě, když vlna téhle hudby v Británii získala ohlas, víceméně každá skupina se v ní chtěla "omočit". ¨
John sám deklaruje svou psychedelickou příslušnost podle mého soudu v řadě skladeb, které patří do jeho dílny - RAIN, I´M ONLY SLEEPING, SHE SAID SHE SAID, TOMORROW NEVER KNOWS, LUCY IN THE SKY WITH DIAMONDS, BEING FOR BENEFIT OF MR. KITE, STRAWBERRY FIELDS FOREVER, I AM THE WALRUS, WHAT ´S A NEW MARY JANE?, CRY BABY CRY, ACROSS THE UNIVERSE... (jmenuji bez dalšího přemýšlení)

George zase nabídl svou psychedelickou variantu ve skladbách jako BLUE JAY WAY, LONG LONG LONG, ONLY A NORTHERN SONG, IT´S ALL TOO MUCH...

Jistě, že na řadě skladeb se podíleli společně a ten psychedelický odér je dokázal omámit, ale tuším, že John sám říká, že Paul nebyl v tomto stylovém pojetí tak ukotven jako on. Popravdě řečeno honem přemýšlím, které Paulova skladba vykazuje výraznější a nápadnější psychedelické aspekty a moc mě toho nenapadá. Paul byl výrazný melodik. Skládal u klavíru a jeho smysl pro jasné a přehledné melodie byl geniální. Johnovy skladby v tom osobitějším pojetí byly podle mého názoru promyšlenější a niternější, jde z nich více pocitové ryzosti a obanžuje svou duši. Pau sypal nápady z rukávu a John i George mu určitě v skrytu duše mohli závidět jeho muzikálnost. Tolik jako on jí neměli. Ostatně za pravdu mi dávají další léta už v sólových kariérách. Tohle necítím jenom já, ale všimlo si toho hodně lidí v mém okolí, aniž bychom se nějak programově domluvili.
John čekal déle na nosnější nápad, ale když přišel dokázal si s ním pohrávat do nejmenšího detailu. Paul na nápady nikdy nečekal a komponoval téměř bez přestávky - na druhé straně ale asi nedokázal nějakou sebereflexí "oddělit zrno od plev" a tak napsal i písně, které jsou příliš nasládé, někdy podbízivé a prvoplánové (máj na mysli jeho sólovou kariéru). Ale zase je dokázal vždycky perfektně interpretovat a suverénně prezentovat s kapelou s neuvěřitelnou lehkostí....
Mám je rád všechny stejně a moje subjektivní postoje jsou dány asi řadou desítek let, kdy se jejich hudebním materiálem zabývám. Takže v tom není žádný výpad, hanění nebo posmívání... je to konstatování svých řekněme zkušeností nad poslouchaným repertoárem a sledováním sólových kariér ex-Beatlů, ale i jejich manželek a blízkých spolupracovníků.....
LOVELY RITA - tam se do výrazzného melodického tématu dostávají v závěru různé psychedelické obrazy, ale jinak sorry, moc dalších příkladů mě nenapadá, ale netvrdím, že nejsou!
Zatímco John a George poslouchali alespoň v rámci daných okolností britský, ale i americký psychedelický materiál, Paul - tomu se líbili víc Beach Boys, Mamas And Papas, Association....
Je ale pravda, že když Pink Floyd natáčeli ve studiu Abbey Road skladby pro první album The Piper At The Gates Of Dawn, tak si byli Beatles poslechnout, co Barrett, Waters, Wright a Mason ve studiu vymýšlejí (Pink Floyd vzpomínají, jak z toho byli sami nervózní) a pak proběhly spekulace, že i Seržanta mohly ovlivnit některé pionýrské postupy z první alba Pink Floyd....
Očekávám, že budeš mít při svých znalostech beatlesovské historie svoje další připomínky, ale to je v pořádku a znovu to dané téma vrací do zesíleného zájmu okolí.... Trochu jsi mě dodal impuls a příští týden, kdy má náš volný spolek přátel Beatles setkání, tak tohle téíma nanesu a budu Tě informovat.
Mimochodem - předpokládám, že se i Ty těšíš na zveřejnění neznámé skladby Beatles z r. 1967....
Už podle názvu bych řekl, že bude mít psychedelický základ. Víš, jak se jmenuje?

OHNOTHIMAGEN @ 08.06.2011 20:06:54
Já to nemyslel podle skladeb, ty jsou dílem kolektivu a za pomoci George Martina, ale spíš jsem se snažil nazírat na tu "psychedeličnost" z toho, co v té době John a Paul dělali.
A tak vítězí Paul.
Macca byl totiž na rozdíl od Johna jedním z aktivních strůjců "swingujícího Londýna", už jen třeba tím, že se spolupodílel na otevření Indica Gallery, kam tehdy John chodil akorát na čumendu.
Paul zkrátka kulturně žil a byl tam, kde se "něco" dělo. Dokázal vstřebávat všechny možné vnější vlivy a pak je prezentoval v tvorbě Beatles, čímž dost pomohl právě té psychedeličnosti byť i Johnových skladeb - a John (když to přeženu) ležel doma u televize a cpal do sebe LSD.

"Paul - tomu se líbili víc Beach Boys, Mamas And Papas, Association...."
- taky ještě Karlheinz Stockhausen, indická hudba (nakonec v "Taxmanovi" to výtečné kytarové sólo vycházející z indických rág je přece Paulovo), John Cage, klasická hudba.

Paul bývá v Beatles trapně škatulkován jako sentimentální baladýr a výborný melodik, ale kupříkladu páskové smyčky v "Tomorrow Never Knows" (které potom Beatles používali v dost skladbách) byly jeho výtvorem.

Když už jsi nakousl "Carnival of Light" - při nahrávání kapelu řídil Paul, protože to byl jeho nápad skladbu natočit.

"A Day in the Life" může za svůj úspěch děkovat taky Paulovi - on měl nápad se symfonickým orchestrem, který se "odváže".

Ostatně už od "Revolveru" byl vůdčí osobností Beatles právě Paul - skupina by jinak shnila samou nečinností a leností.
Z Maccovy hlavy pochází "Seržant" (od A do Z - od prvotního nápadu až po obal) i "Magical Mystery Tour".

A psychedelická skladba od Paula? "Fixing a Hole" kupříkladu. "Penny Lane". "The Fool on the Hill". A vlastně i "Yellow Submarine".

Yellow Submarine je album ve všech možných hodnoceních dost opomíjené. Důvody jsou nasnadě: jeho původní verze z roku 1969 je z poloviny vyplněna scénickou hudbou George Martina, která je sice precizně napsaná, zaranžovaná a odehraná, na desce však sotva žije samostatným životem. Titulní píseň je staršího data a je jediná, která vyšla na dvou albech. Nepočítáme-li tedy předchozí původně americké albové uvedení rovněž starší All You Need Is Love.
Takže - co nám album vlastně přináší nového? Celé čtyři kousky. Včetně mé oblíbené a na Seržantovi odmítnuté Only A Northern Song. Včetně All Together Now použitelné tak akorát coby znělky kursů angličtiny. Hey Bulldog je stokrát lepší - ze všech čtyř nových kousků ji mám asi nejraději. It´s All Too Much mám rád pro její úvod, rytmus i napětí jednoakordové sloky.
Ještě jednou drobností je tohle album zajímavé. Započítáme-li i dvě "recyklované" písně, mají pánové Lennon, Harrison i McCartney na desce spravedlivě po dvou kouscích. To se nestalo nikdy předtím ani potom. McCartneyho zachraňuje fakt, že jedna z jeho písní je titulní, jinak mu tentokrát ujel vlak. Lennon nad Harrisonem těsně vyhraje jen díky zpopularizované a zde nepůvodní All You Need Is Love.
Kdyby tu bylo beatlesácké hudby po obou stranách, byl bych co se týče hvězdiček štědřejší. Takhle jsem si vědom, že hodnocení je trochu zkreslené. Jenže na opravdové album je toho opravdu trochu málo. Pro kompletisty je ale nezbytné, neboť pár písní nikde jinde nenajde.
Jo, a kdo nechce, druhou stranu poslouchat nemusí. Já sám to dělám jen výjimečně.
reagovat

Vidím to podobně jako pito63, jen bych dal ještě o hvězdu míň, a to jsem fanoušek brouků. Podle mě je tohle CD mišmaš pseudosymfonické hudby a těch pár tracků od Beatles taky nepatří k tomu top, co udělali. Film je zajímavější a hudebně bohatší, tohle CD je spíš pro kompletisty.

pito63: vtipné a nápadité, nejsi spisovatel? Určitě by ses tím uživil.
reagovat

moonySK @ 04.01.2011 21:14:02
Stručná fajn recenzia, len prosím ostatných - UŽ ŽIADNY BACH, ELEGANTNÝ LENNON, A BLUES I WANT YOU :D :D :D :D...

pito63 @ 04.01.2011 21:52:26
Rešpektujúc slová generála MoonyhoSK, zdržím sa komentárov o tom, čo si obliekal Janko Lennonovie...
AndyB, vďaka za slová chvály! Nie, nie som spisovateľ, nikdy predtým som nepísal, až tu som nabral odvahu niečo pridať. Som iba obyčajný fanúšik rockovej hudby.
...a bol by som zabudol na to podstatné:
AndyB, vďaka za Tvoj pohľad na "Žltú ponorku" na plátne i v asfaltových drážkach!

PaloM @ 05.01.2011 07:00:51
AndyB: vitaj na Progboarde, tak predsa to nie je až tak zlé, keď sa tu noví registrujú. No, v podstate som nevedomky a podvedome Žltú ponorku vždy vnímal ako film a LP/CD len ako nevyhnutný doplnok do diskografie. Je pravda, obsahom ma album tiež veľmi nenadchol a druhá symfonická časť mi nič nevraví - ovšem do filmu zapadne.

AndyB @ 06.01.2011 11:37:24
Dík za reakci a za přivítání. Já mám filmy Beatles rád a i mně ve Žluté ponorce ten symfonický doprovod nevadí, patří to k atmosféře filmu, ale poslouchat to jen tak nasucho, to mě nebaví. Navíc, ve filmu je o mnoho víc písní než na CD, ale ty jsou na jiných albech, proto asi se neobjevily tady. Je to divné CD.

Mohyla @ 06.01.2011 12:33:54
AndyB: Mohla by Ti vyhovovať táto ponorka, dnes som dával do obľúbených obalov. >> odkaz

AndyB @ 06.01.2011 13:15:33
Mohyla: Vůbec jsem netušil, že něco takového vyšlo. To je evidentně soundtrack (vtipně to nazvali songtrack) k filmu. Dík za tip.

PaloM @ 06.01.2011 13:32:11
Tiež som to doteraz nepoznal. Ako som predpokladal po prečítaní vašich poznámok, že to vydali pri príležitosti digitalizácie Žltej ponorky a vydania na DVD, tak tu je to presne opísané, ale "the songs were fully remixed from the original multitrack tapes" >> odkaz

Soundtrack k rovnomennému animovanému filmu priniesol len 4 nové skladby Beatles. Dve už boli známe a zvyšok tvorí filmová hudba Georgea Martina, avšak tá je náhodou vynikajúca a veľmi sa mi páči. Čo viac dodať. K tým novým skladbám: Only a northern song bola nahrávaná už počas Sgt. Peppera a pochváliť musím tvrdosť a nadupanosť songu Hey bulldog.
reagovat

Mohyla @ 14.10.2010 16:02:44
Výborný album s krásnou piesňou :All you need is love . Čo vy na to ? V abecednom poradí : Apache , Caine , Monthy , PaloM ?



Zmierčí sudca (smírčí soudce) Mohyla .

pito63 @ 14.10.2010 16:44:16
Mohyla, ak dovolíš, tak mimo poradia. :-)
Výborná hudba, nič iné ma nenapadá.

Apache @ 14.10.2010 17:05:27
Mohyla: Toto album neberu jako regulérní řadovku Beatles - přece jen cca polovinu hracího času zabírá orchestrální hudba George Martina (která mě příliš neoslovuje). Písně Beatles jsou tradičně dobré, ale některé lze najít i jinde (např. na Revolver nebo Magical Mystery Tour), takže desku jako celek beru spíš za záležitost pro kompletisty.

PaloM @ 14.10.2010 17:07:43
Mohyla, ty si podarený :-) Neboj sa, kľudne buď zase rockerom (ja som mierny baránok). Žltá ponorka - "iks"-krát videný film zakaždým, keď sme sa dopočuli na intráku Mladá garda, že ho budú premietať aj v najzapadnutejšom kine v Blave. Kúpil som VHS kazetu s českými titulkami, napálil som DVD s ruskými titulkami, zohnal som "poriadne" dvd tuším bez titulkov. Je to film a soundrack je až na druhom mieste. V ich diskografii - a nenaštvite sa na mňa - podradnejší album. Nebyť 2 pesničiek, nepotrebobval by som ho. Veď je všetko vo filme stokrát lepšie, farebnejšie, zábavnejšie :-))

PaloM @ 14.10.2010 17:09:11
Medzitým prispel Apache - tak i ja myslím, smířčí soudce :-)

Caine @ 14.10.2010 18:06:13
Mohyl: :-) Love and Peace