Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 24.05.2011

Album Abbey Road je pro mě osobně umělecké vyvrcholení legendárního kvarteta The Beatles. Když si člověk poslechne první řadové album Please Please Me a album Abbey Road - znovu si uvědomí, jak obrovský krok skupina udělala po stránce skladatelské, aranžérské, instrumentální, pěvecké, ale i v oblasti zpívaných textů. Od zrnitě jednoduchých kytarových písniček prvního plánu (to nemyslím pejorativně a hanlivě) se jejich tvorba dokázala posunout na vrchol uměleckých schopností, které se po vydání alba už bohužel dál nevyvíjely, protože situace uvnitř kapely tomu už nebyla nakloněná a zejména vztahy Lennona a McCartneyho byly na bodu mrazu.
Jak vzpomíná jejich producent a hudební poradce George Martin, domníval se, že po nevydařeném pokusu natočit živé album počátkem r. 1969, už skupina nenajde dostatek vůle, odhodlání, energie a nutné vzájemnosti k tomu, aby dokázala systematicky pracovat, jako za "starých časů". Nakonec ale převládl jistý pocit odpovědnosti a možná i ješitnosti dokázat natočit částečně odhozený materiál a doplnit jej novými skladbami a vydat ho jako celistvé album. Chvála Bohu se tento záměr dokázal propojit mezi všemi čtyřmi hudebníky a vzniklo mistrovské dílo, které nejenže patří k vrcholům jejich vlastní tvorby, ale i k majstrštykům šedesátých let a z pohledu hudebního historika i mezi nejzásadnější alba, který v hudebním světě vznikla. Zaplavit hodnocení beatlesovské produkce superlativy nedá recenzentovi mnoho práce, nicméně ke kritizování se na albu toho mnoho nenajde, skoro se mě chce říci, že vlastně NIC. Celý formát vinylu byl natočen do poslední drážky a byla tak zúročena náročná studiová práce v tom maximálním slova smyslu...
Třebaže je album vnímáno jako kolektivní práce a je vypilované do jednotlivých detailů, zcela zřetelně na něm můžeme rozeznat autorský rukopis jednotlivých členů kapely a skladby nás vedou téměř neomylně k jednotlivým identifikacím....

COME TOGETHER - úvodní skladba začíná tajemně (téměř s šamanským oparem) rozezníváním bicích nástrojů a důrazné baskytary, ke které se přidávají tóny elektrického piana a hlas Lennona je natáčen ve studiu přes nějaký filtr (jako přiškrcený v nějaké trubce bez běžně rozeznívajícího tónu lidského hlasu) a syrové akordy elektrické kytary fázovitě stíhají rytmickou figuru. Napětí zesiluje v refrénu a vnímáme harrisonovské kytarové ornamenty. Uprostřed skladby zazní krátké řeřařvé sólo a dynamika opět zklidní píseň do původní tajemné podoby. Závěr písně pak popřává ohýbaným kytarovým tónům. Velmi úderná a přesvědčivá Lennonova skladba....

SOMETHING - Harrisonova skladba, jíž vévodí nádherně vystavěné kytarové sólo s výtečně ohýbanými tóny, ve které navíc cítíme velmi dobře proaranžované plochy dalšími vrstvami varhan, elektrického piana a smyčců. Skladba má sice milostný obsah, ale Beatles v ní vyjádřili gradování tématu, které dovedli téměř k dokonalosti. Ringo Starr na bicí nástroje rovněž používá poměrně neobvyklé rytmické obrazce a dodává skladbě další energii. Výtečná kompozice s nesmírným citem a smyslem pro detail.

MAXWELL´S SILVER HAMMER - větší oživení přichází v další skladbě, pod níž je podepsán McCartney. Úderné klavírní akordy, dunivá baskytara a přesně tepající bicí nástroje jsou posléze doplněny elektrickými kytarami, harmoniem a pozor! Zcela poprvé je na albu použit analogový Moog synthesizer.
Nástroj zakoupil Harrison v USA a chtěl jej aplikovat i v beatlesovské produkci. Jeho neobvyklé tónové modulace nejsou přeslechnutelné, stejně jako údery do železné kovadliny a ostré kytarové rejstříky. Výtečně vedené hlasy mají charakteristické beatlesovské rozezpívání a jen malokdo by si v jednotlivých odstínech mcCartneyova hlasu dokázal představit, že se zde odvíjí ve sdělení malý horror, třebaže skladba působí jednoznačně optimisticky....

OH! DARLING - další skladba, úderný slow-rock je opět z dílny McCartneyho. Můžeme se v ní přesvědčit, jaký je její autor opravdu mimořádný zpěvák. Třebaže při vymýšlení vedení hlasu a jeho emocionálním nadsazení měl na mysli Little Richarda, v expresích McCartney dodává vlastní uměleckou personu. Řeřavé akcenty elektrické kytary
úderná rytmika a mocné úhozy do klaviatury klavíru, proměňují procítěnou skladbu v emocionální nářez s mocným vyvrcholením, které uzavírají sestupné tetelivé tóny kytary. Jedinečná záležitost!

OCTOPUS´S GARDEN - odlehčení přichází ve skladbě Ringo Starra, který si ji též sólově zazpíval za vokálního přispění ostatní Beatles. Skladbu otvírá mrštné kytarové sólo a dále už v tepavém rytmu se odvíjí její základní struktura. Rytmické proměny, občasné studiové efekty a precizně vystavěné kytarové sólo společně s klasickým beatlesovským sborem přinášejí formálně nekomplikovanou skladbu, vyhovující Ringovu nijak sofistikovanému zpívání s odlehčenou poetikou v textu....

I WANT YOU (SHE´S SO HEAVY) - tohle je ovšem velmi silný autorský počin, který dodal Lennon. Jeho rhythmandbluesová figura je čitelná hned odpočátku. Sólové kytarové party si Lennon tentokrát zahrál sám a můžeme vnímat, že tato forma Lennonovui skutečně vlezla pod kůži. Výtečná baskytara, která opouští klasické rytmické schéma a pouští se do melodických obratů, ale i přesný rytmus bicích dokreslují i hammondky a Lennonův nakřáplý stylotvorný projev. Atmosféra odevzdání a lidské vyprahlosti je zde demonstrována v plném slova smyslu. Velmi sugesitivně působí závěrečné téma, v němž se prolínají kytary Harrisona a Lennona¨, jako správně seřízený mlýn, jímž sekundeje i dunivá rytmika a navíc připojený Moog synthesizer, který vytváří šumivou elektronickou clonu v pozadí v hypnoticky se opakujícímí schématu a sborového zpěvu až do gradujícího násilného přerušení... Vynikající skladba po všech stránkách!!!

HERE COMES THE SUN - Harrison je autorem další skladby. Nádherně v ní zvoní akustické kytary, které jsou zajímavě harmonizovány, ale brzy nato se připouje i další instrumentace s bicími, baskytarou, varhanami a Moog synthesizerem, doprovázené výtečnými vokálními doprovody. Opět pozitivistická skladba plná nadějí, která je výtečně proaranžována do jedinečné podoby....

BECAUSE - velmi netypická je další - Lennonova skladba - která vznikla poté, co Yoko Ono přehrávala na klavír téma Beethovenovy Měsíční serenády. Lennon se zaposlouchal a osvícen geniálním nápadem požádal Yoko Ono, aby se pokusila zahrát skladbu pozpátku. Nakonec to společně oba zvládli a výsledkem po několika harmonických úpravech je tato nádhenrá nostalgická skladba se sborovým vokálem, do které přede clavinet, elektrické piano a postupně se do ní přidávají v přsném řazení další nástroje kromě bicích. Po vokální stránce nedostižná píseň. Má v sobě porci melancholie a jakési vnitřní tísně a opět slyšíme přediva Moog synthesizeru. Velmi zvláštní a neopakovatelná skladba!

YOU NEVER GIVE ME YOUR MONEY - nostalgicky znějící klavírní úvod a posmutnělý McCartneyho hlas hovoří o penězích a věčném tématu dohadování manželů a manželek na dané téma. Skladba má ale dvě části. Zatímco ta první je víceméně poklidná, v té druhé dochází k zásadnímu zvratu - rytmickému, melodickému a pěveckému. McCartney zde zpívá s timbrem skoro elvisovským s předstíraným patosem a dokazuje, že jako zpěvák má mezi Beatles nejširší škálů hlasových možností. Prolínání úderného klavíru, ostrých elektrických kytar, dunivé baskytary a útočných bicích je jedinečné. Nádherně proaranžované s mimořádnou pečlivostí a zajímavými harmonickými zvraty, včetně pěveckých. Harrison se zde blýskne nádhernými kytarovými party v nichž střídá ostré rejstříky se zvukem Leslie boxu. Pozvolné odeznívání skladby vám ještě dlouho doznívá v uších....

SUN KING - další skladba je opět Lennonova. Velmi zvláštní a netypická. Má ojedinělou atmosféru. Šustění, cinkání a McCartney basové party v ní hraje na šestistrunnou baskytaru. Tónové modulace jsou opravdu jedinečné a připojený Harrison dodává krásné kytarové ornamenty, jako pastelové barvy. Skladěb ovšem vévodí krásné, téměř andělské hlasy jako z kostelního kůru, které doprovázejí velebné varhany. Ve skladbě se vedle základního tématu objevuje nezvykle nazpívaný text v italštině kombinované se španělštinou, což by u Beatles nikdo neočekával. Na začátku skladby se podaří vytvořit téměř iluzi zvolna plující loďky, vstupující do podzemního jeskynního dómu plného záhad... najednou přichází nečekaný bubenický break, který vzájemně propojí násldující tři skladby v téměř jednolitý celek, třebaže každá skladba je z jiného soudku...

MEAN MR. MUSTARD - úderný rock je Lennonovou záležitostí postavený na úderných kytarách, výtečně vystavěné baskytaře a zemitých bicích a samozřejmě neopakovatelný nosovým pěveckým projevem Lennona. Opět výtečné aranžmá a sofistikované harmonizování je hlavním poznávacím znakem této skladby

POLYTHENE PAM - do větších obrátek se žene další Lennonova skladba, zahájená ostrými akordy elektrické kytary a rozběhnuté bicí soupravy a baskytary do správných obrátek. Harrison ve skladbě vystavěl výtečné kytarové sólo za doprovodu percussion a gradující atmosféry, která vzápětí přechází v další skladbu...

SHE CAME IN THROUGH THE BATHROOM WINDOW - to je skladba McCartneyho, která přejímá atmosféru předešlé písně s podobnou instrumentací a rozeznívajícími kytarami. McCartney v ní vypráví příběh dotěrné fanynky, která narušila jeho soukromí,vetřela se do jeho koupelny a odcizila jeho špinavou a propocenou košili, které se zmocnila jako fetiše... McCartney výtečně frázuje a dovádí skladbu do finále, po kterém následuje oddechnutí a nápadné ztišení...

GOLDEN SLUMBERS - McCartney si napsal i další skladbu. Díky použití smyčců, dechového orchestru a proaranžovaným pasážím klavíru nabízí nostalgické ohlédnutí, které ovšem velmi brzy nápadně graduje
za asistence celé orchestrace a zpěvákova emocionálně vypjatého až chraplavého vokálu, který ovšem dochází po výtečné proměně k základnímu bezprostřednímu pojetí. Nádherná skladba! Přechází ovšemk po dalším nápadném bubenickém breaku do...

CARRY THAT WEIGHT - další skladby, sborově zpívané všemi Beatles. Ve skladbě se vrací do kompozice téma skladby You Never Give Me Your Money, které ovšem dále graduje a v mezihře se opět přihlásí Harrison nádherně vystavěným kytarovým sólem (bohužel poměrně krátkým), které opět střídá mocná orchestrace, dunivá rytmika a sborové zpěvy... Přichází další bubenický break....

THE END - v této skladbě je popřáno Ringo Starrovi, aby rozehrál svoje kreativní sólo na bicí nástroje docela sám, bez instrumentální podpory ostatních. Jeho bubenické přechody dokazují, že podceňovaný Ringo je technicky docela slušný bubeník, který jen neměl touhu na svou baterií Ludwig exhibovat jako Ginger Baker, Keith Moon, Mitch Mitchell nebo Jon Hiseman... Ostré kytarové akordy ovšem předjímají jízdu pro tři sólové kytary, v níž se předevedou Harrison, Lennon a McCartney jako suverénní rockoví kytaristé, kteří divokým syrovým a zkresleným běsněním skladbu uvádějí do samotného závěru, jemuž vévodí klavír, nádherné vokál a následně přidané hlasy až do konečného vyústění podle divadelních zákonitostí....

HER MAJESTY - když už nabýváme pocit, že album je definitivně u konce, ozve se důrazný úder a McCartney na akustickou kytaru ve třiadvaceti vteřinách až do nečekaného stopnutí odezpívá odlehčenou hříčku o Jejím Veličenstvu, v níž ovšem vystupuje ne jako vzorný poddaný, ale popletený pouliční opilec.... Nádherná legrácka (naštěstí královnu neurazila...)

Album Abbey Road poslouchat, znamená být svědkem mimořádné události, významné premiéry, stejně jako navštívit známou obrazárnu s nádhernými originály.
Byly doby, kdy jsem albu přehrával takřka denně... dnes už to sice není denně, ale když album přehrávám, je to malý svátek a cítím se být naplněn mimořádnými pocity a emocemi a dokonce bych řekl, že mě nabíjí neviditelnou energií...
Jak jsem to napsal na jiném místě, miluji všechna beatlesovská alba, kdybych měl ale akcentovat ta nejstěžejnější z mého pohledu, bude vedle Revolveru, Sgt. Pepper´s Lonely Hedarts Club Band a The Beatles (bílého alba) stát Abbey Road jako významný milník!
Plný počet hvězdiček!