Beatles, The - Abbey Road (1969)

25.08.2018 horyna | #

Pokud budeme pátrat po skutečně první heavy metalové skladbě, musíme se vrátit v čase až do prvotního rock'n'rollového rozbřesku. Daleko před Deep Purple, Atomic Rooster a dokonce i před otce a zakladatele této hudební formy, před Black Sabbath. Je zapotřebí se ohlédnout ještě dál, až k těm, kteří celý ten rockový kolotoč tak velkolepě odstartovali. Ručičky heavy metalových hodin se zastaví u data 1969, tedy ještě o rok napřed, než stihne Iommiho parta vydat svou prvotinu.

Nacházíme se v Liverpoolu u slavných Beatles a bránu těžkého kovu otevírá skutečná heavy věc, skladba I Want You (She's so Heavy). Tato dle mého favoritka a pionýrka onoho zakrátko se zrodivšího hnutí je jedním z největších drahokamů nacházejících se v nadité pokladnici portfolia "brouků". Její ponuře vystupňovaná atmosféra, celkový naléhavý feeling, propracované sbory a především progresivní aranžérský přístup a vnitřní vařící napětí z ní vytváří něco neskonale úžasného. Něco velmi, velmi HEAVY.

Jistě, deska Abbey Road rozhazuje podobnými poklady kam jen zrak dohlédne. Především A strana je opravdu nadpozemská. Dnes mi připadají evergreeny Oh Darling, Octopus's Garden, či Because ještě kvalitnější, než svého času perly Come Together, nebo Something. Strana B dodává drobnější, ne však méně impozantní kusy. Opomíjená You Never Give..., rozkošné miniatury Mean Mr. Mustard a Polythene Pam nebo dojemný závěr s Golden Slumber, na kterou jsou navázaná poslední tři čísla.

Na Abbey Road je precizně zaznamenán celý kus rockové historie. Její zajímavě rozvržená dramaturgie a celá řada inspirativních písní z ní činí milník, který nelze opomenout či nějak slepě přehlížet.

Předpokládám, že v názorové rovině na kompletní desku, se mnou bude většinová základna Beatles souhlasit. A co se týká symbolické I Want You, slyšíte tady taky tu osudovost stylu, který se stane revoltující zbraní v rukou dalších příchozích generací?
reagovat

pinkman @ 25.08.2018 05:30:24
Takhle jsem nikdy nepřemýšlel. Kapelu,desku a zmiňovanou skladbu pochopitelně znám jako své boty. Ale jestli jde o první metalovou skladbu.....??? Přiklonil bych se spíš k BS.
To je polemika na delší diskuzi.

hejkal @ 25.08.2018 05:39:34
Niekedy si skús vypočuť debut Blue Cheer a možno zmeníš názor.

terka @ 25.08.2018 06:13:58
Horyno to nemyslíš vážně, že ne? Beatles a metal?? Ani Black S. ani Deep P. a ani Led Zeppelin žádný metál nikdy nehráli. Podle mě s tím přišli až Iron Maiden. Vždyť ten pojem vymysleli na začátku osmdesátých let, pokud se nepletu.

vmagistr @ 25.08.2018 06:33:26
S I Want You a heavy metalem je to zajímavá myšlenka, ale osobně to tak nevidím. Je podle mě velký rozdíl mezi skladbami, které vznik heavy metalu mohly ovlivnit, a mezi heavy metalem jako žánrem. V první skupině bych si zmíněnou skladbu klidně představit dokázal, na žánr samotný je ale v roce 1969 ještě trošku brzy.

pinkman @ 25.08.2018 06:37:48
Skladbu Whole Lotta Love pohání dokonalý metalový riff. Takže Led Zeppelin jako HM kapela nikoli, ale jako strůjci charakteristické heavy-kytarové techniky ano.

Petr87 @ 25.08.2018 08:53:34
Ale no ták! Heavy metal v roce 1969? Možná lehké vykročení tím směrem, ale na čistý "hevík" jsme si museli ještě nějakou dobu počkat...
Sranda je, že nedávno jsem se setkal i s názorem, že "I Want You (She's so Heavy)" je i vůbec první doom metal, prý díky svému pomalému temnějšímu tempu. :))
Jinak BLACK SABBATH taky nepovažuji za jakýkoliv metal i když je nepopíratelný fakt, že vliv na něj měli ze všech těch hardrockových band největší a že oni jsou tím spojovacím článkem...

A přesně jak píše Hejkal - poslechni si první desku amerických BLUE CHEER "Vincebus Eruptum" vydanou začátkem roku 1968...; to na svou dobu musela být neskutečná "řezničina", z které nejednomu tehdejšímu hipíkovi musela prořídnout pěstěná kštice! :))

Balů @ 25.08.2018 09:28:18
Zajímavé téma. I want you jsem vždy bral jako hard rock.
Je jasné, že z hard rocku se metal vyvinul. K těm riffovým záležitostem bych určitě
přidal You really got me od Kings (1964) a také Revolution od Beatles ( singlová verze)
a též Helter skelter. A také Stroll on od Yardbirds ( použité ve Zvětšenině ).
Co vy na to?

PaloM @ 25.08.2018 09:42:31
Horyna, nápad je to netradičný a zaujímavý, no pátrať po koreňoch metalu u Beatles, aj len u 1 skladby, sa mi zdá, že je to strata času. Ak by na tom niečo bolo, už by to bolo publikované. Hudba Beatles bola rozpitvaná z každého uhla pohľadu.
Tešme sa z albumu Abbey Road, ktorý je dokonalý.

merhaut @ 25.08.2018 09:54:54
Zkoumání jak z "Vrať se do hrobu!":-)

VaclavV @ 25.08.2018 10:31:10
Horyna má samozřejmě pravdu, souhlasím, že I Want You je jedním z prvních metalových songů. Ta zatěžkanost je víc heavy než celí Iron Maiden. Ostatně heavy metal osmdesátých let byl... přece novou vlnou britského heavy metalu :-)

PaloM @ 25.08.2018 10:56:37
Dnes je upršaný deň a možno niektorí máte veľa času, tak tu je jeden z mnohých článkov k téme. V mojom záujme nie je vŕtať sa v tom :-) >> odkaz

yngwie3 @ 25.08.2018 11:43:13
Beatles a metal ? Hmmm ...

A co na to Jan Tleskač ?

Petr87 @ 25.08.2018 11:55:21
Kdysi mi známý doporučil dokumentární seriál od kanadského hudebního publicisty a metalového nadšence Sama Dunna s názvem "Příběh heavy metalu, prý abych se "dovzdělal" v heavy metalu a jeho subžánrech...
Mno, dokument jsem poctivě zhlédl, ale v některých dílech jsem se často neubránil nesouhlasnému kroucení hlavy a nebo smíchu, někdy i dost hlasitému...
Pro Dunna totiž platí velice jednoduchá rovnice: zní to tvrdě = heavy metal.
BLACK SABBATH = Heavy metal
DEEP PURPLE = Heavy metal
LED ZEPPELIN = Heavy metal (Tohle kdyby řekl do očí Jimmy Pageovi, tak mu asi svého Gibsona zlomí o záda.)
KISS = Heavy metal
RAINBOW = Heavy metal atakdále, atakdále...

Já mám Dunna celkem rád; například jeho dokument o RUSH "Beyond the Lighted Stage" je opravdu skvělý, ale v těch rockových škatulkách má někdy pěkný bordel!
Nejvíc mě asi rozesmála hláška: "V polovině sedmdesátých let již kapely jako DEEP PURPLE a BLACK SABBATH nebyly v čele heavy metalu v Anglii... Bohajeho. :))

Martin H @ 25.08.2018 15:33:52
Spojovat skladbu I Want You (She's so Heavy) s metalem, to si snad, příteli Horyno, děláš legraci. Já jsem ji vždy spíš považoval za velice zatěžkanou psychedelii. Ale ono je to jedno, stejně se oba pleteme. Jediné, co je nezpochybnitelné, je fakt, že se jedná o úžasnou skladbu.

vmagistr @ 25.08.2018 18:33:27
VáclavV: Označení "nová vlna britského heavy metalu" ale neznamená, že by předtím existovala nějaká "stará vlna britského heavy metalu". Spíš to podle mě vyjadřuje, že se jedná "opět o další novou vlnu, tentokrát (na rozdíl třeba od punku nebo new wave) britského heavy metalu"

misa @ 25.08.2018 19:05:34
Jednotlivé skladby z Abbey Road si přesně nevybavuji, kromě těch nejznámějších, ale že by některá z nich měla metalový charakter? To těžko.

oř @ 25.08.2018 19:52:08
Beatles pochopitelně žádný heavy metal nevymysleli a nikdy tak nehráli. V horynou popsané písni jsou určité črty, které začali metalové spolky o mnoho let později používat také. Dá se říct, že použili jejich šablonu, nebo chcete-li, zkopírovali stejný feeling.

merhaut @ 25.08.2018 21:31:15
Jen technická: předchůdcem NWOBHM měli Britové na mysli hardrock přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

northman @ 26.08.2018 04:41:40
Před revolucí vycházel o heavy metalu v Melodii seriál, za počátky byla uváděna alba MC5: Kick Out The Jams, Iron Butterfly: In A Gadda Da Vida, Jimi Hendrix: Band Of Gypsys a taky již tady zmiňovaná Blue Cheer: Vincebus Euruptum. Tvrdá hudba je tady od počátků rock and rollu, pouze se tomu říká různě, každá kapela po vzniku chce hrát syrově a tvrdě. Beatles vydali dvanáct vynikajících desek a Abbey Road patří k nejlepším, a jestli I Want You je heavy metal je mi srdečně jedno, ta písnička se mi tehdy v době vzniku desky líbila nejvíce.

john l @ 26.08.2018 05:43:16
Co je vlastně heavy? Jen pojem! Kterej vymysleli kritici, aby mohli tu kterou hudbu nějak popsat a označit. I Want You jě těžká, tvrdá a naléhavá skladba, tak ji jako heavy můžeme označit. Některým kytaristům mohla sloužit jako určitý předobraz, ale nedatoval bych ji za vznik stylu.

northman @ 26.08.2018 05:45:12
Dotaz, když už tu jsou odborníci na heavy metal jaký termín byste použili pro píeň Moonlight On Vermont od Captain Beefhearta, Sister Ray od Velvet Underground, Willie The Pimp od Franka Zappy, Magic Fingers od Mothers Of Invention. Děkuji za opovědi.

vmagistr @ 26.08.2018 06:26:06
northman: Skladby se zkreslenou kytarou, co s heavy metalem nemají vcelku nic společného.

yngwie3 @ 26.08.2018 07:59:29
Vojtova reakcia je takmer dokonalá, ja by som len vymenil "vcelku nic" za vôbec nič ...

merhaut @ 26.08.2018 09:24:37
Vývoj tvrdé větve rockové muziky je poměrně kontinuální s několika majáky na cestě. Je to ale téma na knížku, ne na diskusní odstaveček.

Sem se proto dá maximálně tak vlepit má oblíbená teze, že heavy metal je hard rock s oslabenou bluesovou složkou.

itchycoo @ 26.08.2018 11:14:17
Heavy metal - Heavy rock nebo snad raději Downer rock? Vyberte si. Více, naprosto podrobně a především srozumitelně v článku od paní profesorky Deeny Weinstein z DePaul University: >> odkaz

tykeww @ 26.08.2018 13:51:31
Horyna> metal bych u Beatles opravdu nehledal, ale chápu, co tím myslíš. Tebou jmenovaná skladba je stejně jako několik dalších od brouků opravdu hodně tvrdá, jen bych ji ještě nešoupal do metálku. Ale to je spíš o tom, jak to kdo slyší a co si kdo pod jednotlivými škatulkami představí.

Pro mě základy metalu položili o několik měsíců později Black Sabbath. Jejich titulní skladba z první desky je pro mě doom jak magor - jednoduchý, ale hodně temný kytarový riff, podladění, Ozzyho zpěv... A vlastně silný vliv Black Sabbath slyším často i v novějších skladbách nejen doomových, ale i extrémnějších (třeba i u blackových praotců Mayhem, Bathory, Burzum atd.)

Egon Dust @ 26.08.2018 14:25:52
Bez debaty ´´Abbey road´´ je perfektný album. Vraví si, že tam hlavne Mc Cartney dokopal ostatných beatlov aby vôbec vznikol a znel tak ako znie. Už v tom čase bolo v kapele nemalé napätie, čo u Let it be vrcholilo na max. Pán horyna má veľmi dobré recenzie. Ten metal bol nadnesením, mierne s ním súhlasím, prvá kapela do ktorej som sa už muzikantský hlboko ponoril bol Black Sabbath a keď som sa odhodlal , že dám aj Beatlom šancu (lebo v tom čase okolo roku 2000 u mňa vrcholil Manson, Sabbath a hip hop a tatko mi v detstve vytvoril averziu na Beatles a Abbu). Keď končila prvá strana kazety s ´´I want you äshe so heavy) ´´ prvé, čo ma napadlo, tak odtiaľto a z ´´White roomu´´´prišla tá sabbatovská dramatickosť, tie temné melódie. Áno, táto vec má minimálne niečo spoločné so Sabbath a vôbec tie zvuk tých rozložených akordov znie dokonca podobne ako úvod v ´´Hells Bells´´. BTW, tá trefa so Sister Ray od Velvetov, či ´´Willie the Pimp´´ a Beefheartha bol trefná!!! Ak sa radí Motley Crue do heavymetalu ( v zlatej ére 80thies sa radil k hard/heavy) tak tu máme dôkaz o silnom vplyve ´´I want you (she so heavy) ´´...>> odkaz

northman @ 27.08.2018 03:58:58
vmagistr: zdravím, tak o jaký druh hudby se jedná, když to není ani heavy metal, ani hard rock a přitom je to tvrdá hudba?

vmagistr @ 27.08.2018 06:29:08
northman: Mě na škatulkování jednotlivých skladeb moc neužije, ale zkusit to můžu. To, co předvádí Beefheart, bych nejspíš nazval experimentálním blues rockem, tu věc od Velvetů vidím jako noise rock, první z těch dvou "zappovin" považuju za víc hard rockovou a tu druhou za víc jazz rockovou. Stačí? Přece jenom bych tohle vcelku nesouvisející téma ve vlákně určeném Abbey Road nechtěl víc rozvádět.

northman @ 27.08.2018 07:01:54
vmagistr: děkuji, taky to nechci rozvádět a proto bychbyl rád kdybys mé reakce pod touto deskou vymazal. Děkuji předem.

terka @ 27.08.2018 07:28:30
Je mi upřímně jedno, jak tomu kdo říká. Beatles jsou modly a hráli hudbu Beatles. To smé platí o Led Zeppelin. Whole Lota Love je tvrdá, to uznávám, ale zase jsou to LZ a ne rock, nebo metal.

alienshore @ 28.08.2018 10:19:48
McCartney kdesi spomínal, že jeho Helter Skelter je song ktorý položil základy heavy metalu ..., ja si nemyslím že Beatles sú zakladatelia heavy metalu, skor by som ukázal na skladbu Born To Be Wild od Steppenwolf, tam sa aj spieva o "heavy metal thunder" :-) ...

PaloM @ 28.08.2018 10:51:40
Chápem, uhorková sezóna a UFO nelietajú. Hodí sa hľadanie metalu u Beatles :-)

verjan2 @ 31.08.2018 11:17:09
Heavy metal jako hudební složka vznikl na zejména přelomu 60. a 70.let. Na začatáku let 80. to byl především pojem, od kterého se odměřovala kytarově extrémní a hlasitá rocková hudba. A jak napsal jeden americký hudbení kritik, je to jen hlasitý rokenrol. Takže všichni zde můžou i nemusí mát pravdu.

04.03.2017 lover-of-music | #

Po včerejším odstřelu Bílého Alba nastal čas se trochu uklidnit. V životě by mě nenapadlo, že tohle řeknu, ale Abbey Road mám opravdu rád.

Na desce se nachází opravdu zatraceně málo slabých míst. Pro mě je to třeba hned úvodní Come Together. Píseň, která mi vůbec nic neříká a sebevědomě jí přeskakuji. Ovšem následující Something - to už je jiný kafe. Nádherná balada od Harrisona, která byla prý vyhlášena jako nejlepší píseň lásky za posledních 50 let. No nevím, ale jedno jí upřít nemůžu - je opravdu krásná, procítěná a silná. Co uvízne v paměti, je i refrén písně Oh, Darling, kde má Paul brutálně ostrý hlas. Ringo zde má svůj další životní part v podobě Octopus's Garden, příjemné melodické skladby, mnohonásobně lepší, než nějaká Don't Pass Me By. Akorát jsem toho názoru, že píseň I Want You mohla klidně skončit po čtvrté minutě.

Následuje druhá strana, kde není ani jedno slabé místo a zasloužila by si plný počet. Otevírá ji Harrisonova výrazně melodická Here Comes The Sun, plná příjemné a letní atmosféry. V písni Because se myslím chtěli Beatles vrátit do roku 1967 a to já jenom vítám. Podobná je i trošku meditativní Sun King. Následující trojce skladeb šlape jako hodinky a parádní melodicko-rockové prvky se na nás valí jako lavina. Další trojce skladeb je něco neuvěřitelného. Přenádherná Golden Slumbers citlivé duše okamžitě dojme. Zvolna přechází do velkolepé Carry That Weight, při které dorazí husina, ať chcete nebo ne. Zopakuje se v ní i motiv z nádherné You Never Give Me Your Money. The End už nám bohužel oznamuje konec, se kterým se nějak nechceme smířit. A závěrečná pocta královně je labutí písní Beatles.

Albu dávám 4,5 hvězd, ale jelikož v roce 1969 vyšly i lepší alba např. BEE GEES - ODESSA nebo geniální THE WHO - TOMMY tak se omlouvám, ale zaokrouhluji dolů.
reagovat

Progjar @ 04.03.2017 18:30:58
Osobne už neverím ani jednej tvojej recenzii. Minulej, terajšej, budúcej.

lover-of-music @ 04.03.2017 18:47:56
Progjar: Klidně mi nevěřte ani slovo. Abych byl upřímný tak Abbey Road se mi opravdu líbí. White Album a Let It Be se mi jednoduše nelíbí. To je celé.
A jestli narážíte na to, že jsem napsal "Buďte rádi, že neplivu na Abbey Road", tak jsem myslím jasně napsal, že kdybych na něho plival, tak bych byl sám proti sobě.

hellou7 @ 05.03.2017 06:04:06
Preskocit Come together ... skratit I want you ... neverim ze si to myslel vazne :))

horyna @ 05.03.2017 07:10:19
Přesně tak, Come T. je geniál, I Want Ouy a zkrátit, ani náhodou, z velké části by ztratila své kouzlo právě natahovanou originální pasáží. Stejně jako bělouš je A. R. deska desek a zaslouží absolutní max, ale asi ne u každého:-)

Progjar @ 05.03.2017 14:28:33
Tak som si pustil Bee Gees Odessa. Výborná doska, ale hneď v prvej skladbe znejú ako Beatles. A lepšia ako Abbey Road? Pre mňa ani náhodou.

bullb @ 07.03.2017 09:25:23
Adorácia Beatles ma minula, napriek tomu si myslím, že Abbey Road je rchol hudby. (Beriem na pustý ostrov). Čo je však najdôležitejšie: Producent George Martin tu je minimálne ako piaty hráč. Beatles boli "rozpadnutí", napriek tomu Martin dokázal s nimi natočiť Abbey Road. Absolútna hudba.

verjan2 @ 07.03.2017 10:40:15
Už zase provokuješ? Come Together slabé místo, že stojí za přeskočení?
Já se omlouvám moderátorům, ale tohle raději komentovat nechci.
Tohle je čistý troll.

Balů @ 07.03.2017 13:34:51
Anooooo, je to Deska desek ( můj oblíbený výrok ).

A White album též !!!

22.02.2016 Gattolino | #

Po tolika skvělých a obšírných recenzích nechci dále nosit dříví do lesa a vršit chválu, toto skvostné album si ji zaslouží nepřeberně. Spíše chci zmínit jednu zajímavost, kterou jsem se někde (už nevím kde) dočetl, a která mne dost překvapila. Omlouvám se, jestli se o tom někdo z jiných recenzentů už zmiňuje, ale já si toho běžným shlédnutím nevšiml.
Zkrátka, HER MAJESTY prý původně byla umístěna mezi MEAN MR. MUSTARD a POLYTHENE PAM, a teprve dodatečně vystřižena, přesunuta na konec pásky, kde se na ni tak trochu zapomnělo, a tak tam s trochu větším odstupem i zůstala. Tam jsem pln zvědavosti pomocí programu AUDACITY tu skladbičku vsunul zpět a ona tam opravdu hezky pasuje, ty návaznosti i v melodice přesně sedí. Možná to ale bylo dobře, že to udělali, těžko soudit, člověk je na tuto verzi zvyklý a je to tak přirozeně skvělé. Pro mne to však bylo zajímavé nakouknutí do kuchyně tvorby této geniální čtveřice.
reagovat

10.03.2015 EasyRocker | #

Z pěti alb Beatles, která mám zatím ve sbírce, jsou mými nejoblíbenějšími právě Abbey Road a Revolver. Hlavně první je u mě erupcí kvality jejich progresívnější fáze v závěru 60. let a vyvolává otázky, kam by se pánové asi vydali příště... Členové kapely zde asi naposledy zuby nehty potlačili osobní rozklad a vyšvihli se k parádnímu výkonu.


Notoricky známý úvod v podobě Come Together - sotva slyšitelné napětí a nápaditý basový riff, který postupně graduje až do poctivě vystavěné rockové skladby s psychedelickým napětím, dokreslovaným i rozostřenými sóly... úvod hodný mistrů. Something, to je esence toho, co od této čtveřice čekáme - snová atmosféra s hladivými vokály, která se ale v polovině pořádně probere z letargie a ukáže, že pánové to umí i od podlahy. Konec je opět v klidném a smířlivém duchu... Maxwell´s Silver Hammer je další vokálně stoprocentně propracovaná skladba- Působí na mě sice poněkud estrádně, ale když se přes to přenesete, přináší zajímavé požitky... Oh! Darling patří k nejznámějším zásekům v diskografii a její nostalgická nálada je nezapomenutelná, k čemuž přispívá nemálo výborně silově zpívající McCartney. Octopus´s Garden - no, musím říci, že je to asi moje nejoblíbenější skladba z pera Ringa Starra - uvolněná, hravá záležitost s výborně prokreslenými kytarami a typickými sborovými refrény. Skutečně, palec nahoru, Ringo nebyl nikdy žádný velký skladatel, ale tady se vytáhl... I Want You (She´s So Heavy) je jedním z výtrysků geniality a svým naléhavým, stále se stupňujícím tématem a dějem vás přivede skutečně až do jiných sfér. Pracuje se tady skoro na osmiminutové ploše, ale ty jsou mistrovsky vyplněny neutuchajícím napětím a energií s nemalým vkladem dobové psychedelie. Famózně ji také předělali švýcarští techno-thrasheři Coroner na albu Mental Vortex... Občas přemýšlím, která skladba Beatles je moje nejoblíbenější z těch alb, co mám, a není to jednoduché. Ale to, co předvedl George Harrison v Here Comes the Sun, nemá obdoby. Přitom dokonale prostá, jednoduchá akustická záležitost, která mě ale vždycky nabije tak neskutečně pozitivními vibracemi a nadějí konce 60. let, až mám chuť se rozskočit. Padám na kolena! Because je krásná naléhavá skladba Johna Lennona s dokonalou atmosférou a snovými vokálními doprovody. Během necelých tří minut je řečeno vše - úplný protipól předchozí. You Never Give Me Your Money nás vrací pevně do beatlesovských kolejí - výrazná zpěvová linka, až meditativní vyznění, ke konci výrazné rockové rozvibrování všech nástrojů. Sun King je atmosférická drobnůstka s výrazným basovým podílem Paula McCartneyho a něžnými kytarovými vyhrávkami. Krátký, ale krásný hudební šperk s italsko-španělskou pěveckou vsuvkou... Probuzení přináší Mean Mr. Mustard, čistokrevný rockový příspěvek, vše se valí pořádně zostra a nahlas. Polytheme Pam je rytmicky postavenou vsuvkou s vibrujícími kytarovými sóly a a plynulým přechodem do She Came in Through the Bathroom Window, dokonale vyzpívané a melodicky beatlesovině o neodbytné fanynce. Kratičká Golden Slumbers je rozmáchlou, patetickou rockovkou, za kterou by se nestyděl ani David Bowie, a navazující Carry that Weight na ni vlastně tématicky navazuje s mohutnou orchestrací a výrazným Harrisonovým kytarovým sólem. A přichází závěr - The End je rozskočená rocková skladba s Ringovým sólem na bicí a výrazným kytarovým riffem a opět výraznými sbory v závěru, Her Majesty završí album ve 23 vteřinách ztišeným akustickým příspěvkem s motivem královny. V závěru album plyne skutečně neuvěřitelně mezi jednotlivými skladbami, motivy...

Po dohrání tohoto skvostu nezbývá skutečně než litovat, že jsme nepoznali, kam by se tvorba ubírala v 70. letech, protože na Abbey Road kapela nakročila od svých naivních počátků ohromný kus cesty a rázně pootevřela dveře psychedelie (to ne poprvé), ba i hard rocku. Je to jedna ze skutečně erbovních desek závěru 60. let a jeden z nejlepších pomníků "zlaté éry" rocku. Vynikajících 47 minut!
reagovat

04.08.2014 Akana | #

Neuvěřitelné jaký skvost dokázali Beatles v předsmrtné křeči ještě zrealizovat. Skupina je v rozkladu, názory bez sebemenší ochoty k ústupkům o sebe křešou až jiskry lítají, muzikanti se ve studiu sotva vidí, osobní averze bobtnají. Někteří už to chtějí mít co nejrychleji za sebou a jít si vlastními cestami, jiní lpí na značce The Beatles úpěnlivěji a snaží se o důsledné dodržení koncepce. Zkrátka podhoubí jako stvořené pro vznik rozháraného nedodělku, který odcházejícím gigantům postaví nevzhledný a chatrný pomník. Jenže nějakým zázrakem to zase vyšlo. Kompozice alba je sice poznamenaná Lennonovými a McCartneyho protichůdnými záměry (Lennon chtěl klasické písničkové album, McCartney zase propojený cyklus a každý si prosadil své vždy jen na jedné straně LP), ale kdo o nich neví, nemusí nějaký vynucený kompromis vůbec postřehnout.

A hudba samotná je stejně geniální a nápady překypující jako v minulosti. Lennon přispěl skvělým, instrumentálně střízlivým, ale nesmírně šmrncovním otvírákem Come Together nebo netypickou, rozsáhlou I Want You (She's So Heavy), kde se střídá santanovský rytmický puls s táhlými kytarovými riffy. McCartney vedle chytlavého 50's retra Oh! Darling zazářil zejména v souvislém medley na B-straně, do něhož vetknul nádherné melodické motivy You Never Give Me Your Money a Carry That Weight. Zcela rovnocenně k oběma většinovým autorům se ale tentokrát představil i George Harrison. Jeho Something a Here Comes the Sun patří k nejlepším na desce a kytarovým zvukem stejně jako smyčci už jasně odkazují k jeho vznikajícímu majstrštyku All Things Must Pass. Ani Ringova pohodovka Octopus's Garden nepůsobí jako chudý příbuzný a zapadá do barvami hýřící mozaiky.

Abbey Road je skutečnou labutí písní Beatles. Skladby, které následujícího roku vyšly na albu Let It Be, vznikaly většinou ještě dříve, ale kapela při práci na nich nedokázala překonat komunikační zkraty a místo toho riskla druhý pokus. O to překvapivější je umělecký i komerční úspěch, který Abbey Road zaslouženě potkal. Do poslední chvíle a přes všechny těžkosti vycházel z dílny rozhádané čtveřice prvotřídní materiál, který si dodnes půjčují a obrábějí tisíce muzikantů.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

28.01.2014 Petr87 | #

Kdybych měl postavit na pomyslný stupínek vítězů tři nejlepší alba od Beatles, tak tohle by jednoznačně stálo na nejvyšším...vedle něj, na druhé místo bych postavil Seržu, no a na třetí by přihopsal zajištěný Revolver..a takzvaný bramborák by byl Magical Mystery Tour...
Tohle album mám zkrátka v neskutečné oblibě a pochybuji, že se na tom někdy něco změní..a jsem toho názoru, že Beatles se s námi rozloučili prostřednictvím tohoto alba, více než stylově...

Desku otevírá výborná Johnova skladba s názvem Come Together...Zdá se to jen mně, nebo zde John říká v průběhu celé písničky „shoot me“..? Určitě víte, které pasáže mám na mysli.. Z toho by jednomu běhal mráz po zádech...ale třeba se jen pletu, těžko říct..Každopádně je to podle mě jeden z nejlepších „otvíráků“ co znám...

Následuje úžasná Georgeova skladba Something, kterou napsal pro svou tehdejší přítelkyni...Kdyby jen tušil, že mu za pár let zdrhne s jeho dobrým „kamarádem“ Ericem Claptonem...

Po ní následuje Paulova pěkná, na první poslech velmi optimistická píseň Maxwell's Silver Hammer, tedy optimistická jen do té doby, dokud si nepřeložíte text..:)

Oh Darling...Další skvělá věc z Paulova pera..Jeho hlasový rozsah je opravdu vynikající..pořád říkám, že byl ze všech čtyř nejlepší zpěvák...

Octopus Garden...Veselá, rozpustilá Ringova skladba..tuhle taky můžu..

I Want You (She's So Heavy)...Johnova velmi dobrá skladba, která nemůže být o nikom jiném, než o Yoko Ono...Jsem přesvědčen o tom, že rozpad Beatles nebyla její vina..ano, nadělala spoustu problémů, ale kapelu nerozbila...I když, přes to všechno se stále nedokážu zbavit jisté averze k ní...
Když jsem si onehdy pouštěl Johnův koncert s názvem Live Peace In Toronto 1969, tak mě tam vyloženě šponovaly ty její „vokální improvizace“..ale co, říkejme tomu normálně odporné skřehotání...Normálně mi v tu chvíli silně připomínala toho krkajícího ducha natřeného Primalexem z japonského hororu Nenávist...brr...

Here Comes The Sun...Špičková a nádherná skladba George Harrisona..Jedna z mých nejoblíbenějších na albu...

Because...Tak počátkem této kompozice pro mě začíná nejlepší část alba...Výborná a snivá skladba..z těch nádherných mnohohlasů mi pokaždé běhá mráz po zádech...úžasné.

You Never Give Me Your Money - Her Majesty...Tak tuhle závěrečnou suitu mám hodně rád..Nechci už zde popisovat každou skladbu zvlášt‘, jen bych zde rád vyzdvihl některé části, které mi stále, i snad po stém poslechu pořád berou dech...

Tak třeba úžasnou Johnovu Sun King bych mohl poslouchat stále dokola..tohle je až nadpozemské..
Pak mi doslova hladí uši Paulova nádherná Golden Slumbers, no a The End, to je taky paráda...Tady se konečně pořádně blýskne i Ringo za bicími, no a pak ten závěrečný kytarový „souboj“ mezi Johnem a Georgem, to už je jen taková chutná třešnička na výborném dortu, kterému ještě nasadí „korunu“ Paulova lehce ironická Her Majesty...Tohle album už nemohlo mít epičtější konec...
Co závěrem..?
Nejjasnějších pět hvězd..

reagovat

zdenek2512 @ 28.01.2014 20:09:30
Ahoj Petre, skvele. Tuhle desku mam od nich taky nejradsi. Ja mam rad od Beatles vsechno. Skladatelske dvojici Lennon & McCartney se podle me nikdo nevyrovna. Tolik evergreenu. Diky za pripomenuti. :). Nejlepsi kapela vsech dob.

vdeck @ 28.01.2014 20:26:47
Petr87, zdenek2512:
Abbey Road mam take rad, hlavne kvuli skladbam od George Harrisona. ty jsou duvodem, proc je tohle album "proflaknute" i u dnesni mladeze - testovano na mych detech.

Ja jsem se generacne shlednul spise v autorske dvojici Morrissey/Marr, ale The Smiths tady nemaji pomnicek...

Bez rozpaku davam Abbey Road za pet, tady neni duvod pochybovat.

zdenek2512 @ 28.01.2014 20:46:44
vdeck: pro me byl a zustane tim kdo z Beatles delal nejlepsi kapelu John Lennon. John byl otevreny experimentu a taky jeho skladby byly nejtvrdsi a nejsyrovejsi.:)

tykeww @ 28.01.2014 21:05:47
Ta záležitost s Georgem Harrisonem, jeho přítelkyní a Ericem Claptonem je vůbec zajímavá. I když mu ji Eric Clapton přebral, zůstali dobrými přáteli a myslím, že jim byl George Harrison i na svatbě. Jinak super recenze, také mám tohle album hodně rád.

vdeck @ 28.01.2014 21:05:54
Jasně, máš pravdu, co se týče takových šíleností jako je "Helter Skelter" nebo "Revolution 9". Já ale období okolo pokusu o nahrání desky Get Back a následující dvě poslední alba, chápu jako snahu udržet a probudit kapelu k životu pouze ze strany George. John a Paul se již moc neangažovali a Ringo?.

aselzesarp @ 28.01.2014 22:34:12
Tyhle diskuze o tom, že se Beatles rozpadli, mě vždy rozesmutní. Kdo ví, co by bylo, kdyby pokračovali.. Jaké styly by ještě vyzkoušeli, co nového by přinesli.. Každopádně tak jako tak jsou největší kapelou všech dob a nikdo už je nepřekoná.

zdenek2512 @ 29.01.2014 03:25:34
vdeck: rozumím, v tom období už Lennon vydával sólové desky a Paul taky neměl zájem v rámci kapely se angažovat. Ringo se snažil dostat k filmu, dokonce v tom období hrál Franka Zappu ve filmu 200 Motels. V té době mi bylo patnáct a hrozně jsem to všechno hltal.:-). Je to škoda, že se rozešli.

Co se týká Smith tak ti si mě nikdy nezískali, docela se mi líbila jejich první deska a Meat Is Murder. Možná kdyby mi bylo patnáct v době kdy vzikla skupina Smith bylo by to jiné :-). Jetli tady chceš Smith tak si je budeš muset přidat.

nowhere_man @ 29.01.2014 07:00:38
Páni, prečítal som niekoľko kníh o Beatles, Lennonovi, McCatneym a Harrisonovi (len o Ringovi som knihu nezohnal). A z tých kníh práveže pre mňa vyplývy, že práve McCartney bol ten, ktorý bol na konci hlavným hnacím motorom Beatles, to on sa ich snažil udržať pri živote a začať koncertovať. Lennon už s Beatles nechcel byť a George tiež nie, pretože autorsky sa nemohol popri Johnovi s Paulom tak presadiť. Ringo len čakal, rozbiehal filmovú kariéru. A keď sa Beatles koncom roku 1969 rozpadli (na verejnosť sa to dostalo cez Paula až v na jar 1970), tak Paul podľa jeho ženy Lindy vtedy zaliezol na niekoľko týždňov na svoju farmu a tam len chlastal a nič nerobil, nevedel sa vyrovnať s rozpadom Beatles.

vdeck @ 29.01.2014 07:21:57
nowhere_man:
Ok. Beatles nactene nemam a nechtel jsem se prit.
Ja jsem si vzdy vykladala prizvani Billyho Prestona na keyb jako pokus George o oziveni a zachranu Beatles. Snad dokonce zvazovali, ze by z neho udelali pateho clena. Jestli se ted nepletu, tak to bylo po konfiktu pri nataceni Get Back sessions a po cca petidennim odchodu George z kapely.

zdenek2512 @ 29.01.2014 07:27:28
nowhere_man: zdravím, já si taky myslím, že to tak bylo. John v té době měl vydané minimálně dvě alba s Yoko(silně experimentální) a živák s Plastic Ono Bandem. Ringo chtěl k filmu, George už v té době něco dělal s Ericem Claptonem a taky zanedlouho vydal All Things Must Pass, akorát Paul z toho byl jak píšeš zdrblej a uchýlil se na venkov. John mu potom na Imagine vzkázal Jak se ti spí a on se probudil a vydal Ram a začal vydávat desku za deskou. Hotový hitmaker. V oblasti populární hudby se asi prosadil nejvíce, George svými alby moc nebodoval možná až s Travelling Willburys. Podle mě nejlepší desky vydal John, ty alba snesou srovnání s nejlepšími deskami Beatles. :)

nowhere_man @ 29.01.2014 08:09:22
zdenek2512: Súhlasím s tvojim pohľadom na vec. Ja som inak milovník Beatles, počúvam ich od druhej triedy na ZŠ, keď mi ich z kotúčaku púštal otec. Beatles mám komplet diskografiu a vždy budú pre mňa top. A tak sa mi páčia, že mám aj sólové diskografie. Najviac milujem Paula McCartneyho, jeho albumy, respektíve tvorbu považujem za jedno z vrcholných diel v modernej populárnej hudbe. V obľúbenosti sólových albumov je u mňa na druhom mieste George Harrison s krásnymi clivými skladbami (samozrejme Travelling Wilburys je pecka, ktorá mi nechýba). Na tretie miesto radím tvorbu Johna Lennona a na štvrté Ringa Starra (jeho pohodová muzika mi vždy dodá dobrú náladu). Ale to je len moje subjektívne hodnotenie a poradie.

zdenek2512 @ 29.01.2014 08:13:51
nowhere_man: skvělý, pozdravuj otce to samé jsem dělal s dcerami, aby se nedej bože dali na dechovku :). Takže co začali vnímat muziku tak Beatles, protože to je nejlepší škola. Dechovka se jim nelíbí a líbí se jim zhruba to co mně až na ty experimenty.

nowhere_man @ 29.01.2014 08:22:17
zdenek2512: Za to som mu vďačný. Dovtedy som počúval síce otcove kazety a platne, je to rocker, takže v pohode. Ale počúval som to tak "všelijak". A potom mi pustil najprv MC katetu s výberom Beatles, keď som bol druhák na ZŠ a ležal som chorý doma. Chcel som niečo počúvať a dal mi kufrík s kazetami. Na jednej bol vtipný obrázok Paula McCartneyho (to som vtedy samozrejme nevedel). Tak som kazetu vybral a začal počúvať. Vtedy sa mi zmenil hudobný život. Odvtedy počúvam hudbu systematicky. Hneď som mu hovoril, že chcem viac Beatles. Tak doniesol kotúčák a pustil mi ich a odvtedy som na Beatles naviazaný. Pamätám, že na kotúčaku boli albumu Help, Sgt. Pepper, Yellow Submarien, Revolver, A collection of Beatles Oldies a k tomu ešte album Rock And Roll od Johna Lennona. Keď tak nostalgicky na to spomína, je mi krásne :)

Petr87 @ 29.01.2014 08:22:49
Zdravím Vás pánové...Teda, vidím, že se tady rozjela zajímavá diskuze..:)
Co se týče mě, tak taky na Beatles nedám dopustit...Tohle je skutečně asi nejlepší skupina všech dob...a taky by mě zajímalo, jak by zněli dál, kdyby se nerozpadli...Proč se pořád nedokážu nějak zbavit dojmu, že kdyby hráli dál, tak by možná zněli podobně jako Electric Light Orchestra...

nowhere_man @ 29.01.2014 08:29:30
Petr87: To sú vždy zaujímavé diskusie a fantázie. Ja si myslím, že je dobre tak ako to je. Ostali po nich hudboné poklady a navyše aj kus tajomna, že čo by bolo keby... Myslím, že je dobré, že odišli na vrchole a ničím si svoju tvorbu nepokazili. Okrem toho, ako som napísal, sólové tvorby jednotlivých "chrobákov" mi priniesli kopu zážitkov a radosti. Takže nakoniec môj pohľad je - dobre je ako je. :)

Petr87 @ 29.01.2014 08:41:12
nowhere_man...Souhlasím s Tebou, asi to tak mělo být...Odešli na vrcholu a bylo to tak nejspíš dobře. A takové to, co by kdyby, asi opravdu nemá smysl řešit..jak píšeš, zůstala po nich spousta skvělé hudby, která se bude hrát snad i za milion let..:)

zdenek2512 @ 29.01.2014 09:07:14
Petr87: oni spíš Electric Light Orchestra chtěli znít jako Beatles :)

nowhere_man: ta nostalgie to je paráda. Když si vzpomenu jak jsme poslouchali Beatles v klubovně. Kamarád měl magneťák B4 a měl tam White Album a Oldies But Goldies a poštěli jsem si to přes obrovskou bednu od kina a zesilovač taky od kina. Ta klubovna byla v kulturáku a taky tam v koncem padesátých let promítali. To bylo nezapomenutelné. :)

Walrusa @ 29.01.2014 18:53:14
Zdravím! Abbey road je plné klenotů. Je úžasné, že jejich poslední album je jakousi sladkou tečkou za zářnou kariérou (Let it be sice vyšlo později, ale většina materiálu z něj byla nahrána dříve než Abbey road). Pro mě nejlepší kousky: Come Together, Oh! Darling, I Want You a You Never Give Me Your Money.
Dříve jsem bývala docela naštvaná kvůli tomu, že se rozpadli, neustále jsem polemizovala o tom, že ještě mohli nahrávat a vytvářet, ale dnes už jsem s tím docela smířená a v určitém ohledu je to i dobře, že odešli takovýmto způsobem ;)
Jinak opět skvěle napsaná recenze ;)

aselzesarp @ 29.01.2014 19:49:33
Let it be je ale taky skvělé. Nemůžeš totiž poslouchat Let it be, musíš si najít Let it be Naked. To je Let it be v podobě, v jaké ho chtěli Beatles. Bez těch přihřátých smyčců apod., krásná syrová muzika.

A nemyslím si, že je dobře, že se Beatles rozpadli. Z jejich sólových desek je znát, že v sobě měli ještě spoustu nápadů. A díky rivalitě ve skupině by podle mě podali ještě lepší výkony. Tak to funguje. Takže podle mě by se Beatles nikdy neshodili a nikdy by nevydali opravdu slabé album. Oni jsou vlastně jediná kapela, od které se mi líbí opravdu všechno. Jasně, měli i trošku slabší chvilky, u druhé a čtvrté desky, ale nenahráli nic, co by mi nějak vadilo. A to je naprostá vzácnost. Já si jinak u každé kapely něco najdu.

Borek @ 30.01.2014 09:13:08
asel...: "Oni jsou vlastně jediná kapela..."
Dovol dotaz: "Jediná kapela" z kolika? Z několika desítek, set, či tisíců kapel, jejichž diskografie máš naposlouchány?

aselzesarp @ 30.01.2014 10:00:18
Tak nepredpokladam, ze kapely, co nijak vyrazne neprorazily,
budou mit nejak extra kvalitni tvorbu.

tykeww @ 30.01.2014 14:39:53
To se mi zdá jako celkem špatný předpoklad.

zdenek2512 @ 30.01.2014 14:54:53
Ahoj Michale ten předpoklad je opravdu špatnej, protože většina kapel i pro někoho zásádních neprorazila, do čeho, do hitparády. To není měřítko. Na Beatles bylo nejlepší to, že na každé desce měli něco nového. Byl tam vývoj, což u některých kapel není, hrají třeba dobře , ale pořád stejně. Zrovna Abbey Road je tak pestrá deska s moderním zvukem. Beatles byli neopakovatelní a jak napsal Petr87 nejlepší kapela všech dob. :)

adam @ 30.01.2014 15:05:15
zdenek2512: Beatles je pre mna oblubena kapela. Ale najlepsia... Pamatas si tu knizku Naj Naj Naj? Hudba tu je 100000 rokov, zrejme aj dlhsie a niekto prehlasi ze poslednych 100 rokov je najdolezitejsich. To by sa este dalo zozrat, hoci napr. v 20tom storoci nevznikol ziadny novy akusticky hudobny nastroj okrem bicich. Vsetky uz tu boli. No a nasledne niekto prehlasi ze v tych 100 rokoch, je niekto, kto je najlepsi za uplynulych 100000+ rokov.
Sorry ale to je riadna blbost.

zdenek2512 @ 30.01.2014 15:32:20
adam: tak pro mě určitě.

aselzesarp @ 30.01.2014 15:56:44
Berete to moc vážně a moc chytáte za slovo. Myslím, že je docela jasné, co jsem svým příspěvkem chtěl říct. Klidně si to převeďte "Neznám jinou kapelu, od které se mi líbí opravdu všechno", jestli vám ta původní formulace je natolik proti srsti.

aselzesarp @ 30.01.2014 16:00:12
adam: Ne, není to blbost.. Kapely, jak je chápeme dnes, doopravdy neexistují deset tisíc let nebo co jsi to psal. Dokonce by se dalo tvrdit, že kapely v tomto slova smyslu neexistují ani sto let.

11.01.2013 Vjačeslaf | #

Je ťažké sa odhodlávať k písaniu čohokoľvek na adresu silnej štúdiovej labutej piesne veľkých „chrobákov“. No zároveň je to aj pomerne ľahké, nakoľko stále ide o hudbu a texty, ale predovšetkým o pocity z nich. Na Abbey Road som potreboval dospieť, dozrieť a pochopiť. Nie som odborník na texty, vonkoncom na hudbu. Ťažko povedať prečo mi nič, tento album, nehovoril v teenagerskom veku. Ale asi tým, že bol moc dospelácký, dokonalý, uhladený, prešpekulovaný (vtedy som si to aspoň myslel), možno profesorský. S odstupom času si uvedomujem, že je nádhernou, umeleckou výpoveďou štyroch zrelých umelcov, čo sa zavreli do štúdia, potriasli si egom rešpektujúc jeden druhého (aspoň po hudobnej stránke) a zahrali svoje dokonalé Zbohom.

John nás k sebe vábi prvou mega - skladbou Come Together. Presne takto nejako si predstavujem začiatok ich domnelého koncertu v prípade keby pokračovali ďalej. Činely a basový bubon mi sedia, ale ostané bicie, neviem prečo, mi znejú ako keby plakali – neviem možno to bol aj zámer. Inak krásne vyhrávky na gitare a krásna basa. Voľne sa prechádza do Something – kompozične chutnej, obľúbenej a vždy chutiacej hutnej torty. Človek má hneď chuť byť gitarou na ktorej Goeorge hral tento skvost. Ako človek počúvajúci ušami oceňujem, že pri Maxwell´s Silver Hammer neskĺzli k nudnému klišé, ako pri When I´m sixty-four v Stg. Pepperovi. Táto úsmevná vecička vyčarí len úsmev na tvári. Keby som chcel jasne žene naznačiť a presvedčiť ju v hodine 12tej o tom, že som to ja, ktorý je pre ňu ten pravý, tak jej proste zaspievam Oh!Darling. Otázne je, či by to v mojom podaní zbaštila, lebo na Paula len tak niekto nemá. Octopus Garden neberiem príliš vážne, ale v podaní Ringa je to klasika, ktorú vidím na nadranné pochody domov po vydarenom záťahu. Prvú stranu uzatvára presný direkt na oko = čisté K.O. I Want you (She´So Heavy). Takú skladbu plnú napätia a naliehavosti som ešte asi nepočul. Až mám chuť sa plaziť po blate, sklenej vate, špendlíkoch, po skle chodiť ako John McLain, na chrbte vrece zemiakov a trpieť. To unisono spevu a gitary je balzam. Plus basová linka a celkovo ponurá ale burácajúca sila celej skladby – no proste neobdobný unikát.
Opozitom konca prvej strany je začiatok druhej. Here Comes The Sun by som mohol počúvať stále. Milujem tam tú akustickú gitaru a dokresľujúce prvky v celej piesni. Pôsobí ako moment prechodu zo severnej strany kopca na južný, kedy vás z pocitu chladnej temnoty vyslobodí prúd teplých lúčov. Pri Because sa mi chce plakať a neraz sa to aj podarilo. Alebo sa človek po jej vypočutí teší domov a je rád z toho, čo doma má. Napriek zjavnej clivosti je Because nadčasová, až ma z toho stále mrazí – každý si z nej môže však vybrať to SVOJE. You Never Give Me Your Money je pôsobivá osobná spoveď, ktorá otvára dvere blížiacej sa zmesi na seba nadväzujúcich častí, hlavne jej záver je zaujímavý. Sun King má pre mňa trošku floydovsko-yesovskú náladu ale tie vokály ma uisťujú, že stále leziem po zemi. Zmes jazykov je celkom vtipný. Je dobré, že Mean Mr. Mustard je taká krátka spolu s Polythene Pam, hoci Pam je ovela silnejšia a hudobne zmysluplnejšia ako pán Mustard. Človek možno ani nepostrehne, že je v letku v She Came In Through the Bathroom Window, pokračujúcou svetlicou s logickou nadväznosťou k téme. Prichádza, pre mňa, vrchol všetkého, čo som od Beatles počul: Goldem Slumbers. Je mi však strašne ľúto, že trvá tak krátko. Ale nakoľko je súčasťou veľkého celku, beriem to, hoci srdce aj hlava by chceli viac. Nákazlivo sa album blíži do predfinále spevavou Carry That Weight s plynulým prechodom do The End. Chlapci sa tu vyhrali dosýta, hýriac oduševnením a dôvtipom. Her Majesty je milá gitarovačka, ktorá zjemní trpký koniec nesmrteľného umeleckého diela. Žiaľ potom je už vážne koniec.
Neskoro objavené, ale vďaka za to. Radšej neskôr, ako nikdy. Beatles sa týmto posunuli, hlavne pre mňa na umelecký vrchol. Nepopierateľne. Samozrejme celé ich dielo je pozoruhodné, no ako celok, bez urážky, Abbey Road pôsobí ako tatko rozprávajúci príbeh deťom, ktoré ho sediac počúvajú s otvorenými ústami.

reagovat

leon66 @ 11.01.2013 20:43:03
Pro mne jedna z nejlepších recenzí na Beatles, klidně se podepíšu pod každé slovo. Díky.

PaloM @ 11.01.2013 22:01:22
Pekné vyznanie, opäť ma zaujali tvoje postrehy. S hodnotením Abbey Road prevažne súhlasím, no ja beriem ich tvorbu ako celok, podobne ako Led Zeppelin. Takže tých vrcholných albumov mali oveľa viac ako jeden.

Vjačeslaf @ 11.01.2013 22:56:50
leon66 - ďakujem úprimne veľmi pekne, to poteší, ale ľahko sa píše to, čo človek cíti.
PaloM – áno priznávam, že Beatles treba brať ako celok, to nepochybne, nechal som sa troška uniesť, ale nemôžem sa zbaviť pocitu, že Abbey Road je proste od nich top. Každý album od nich bol osobitý, rozvíjali sa v nich ako z ruže puk, hoci nie exponenciálne. Každý, čí chce, či nechce, pozná aspoň jednu skladbu od nich. Hudobníci a fajnšmekri poznajú celé albumy od slova do slova, od noty po notu. Keby sa ma niekto opýtal pred 10 rokmi, ktorý album mám od nich najradšej, rozhodoval by som sa medzi Stg. Peeperom, Revolverom a „Bielym albumom“, resp. medzi imaginárnym albumom mojich best off, pred 20 rokmi Hard day´s night, Help, alebo For Sale. A tu sa dostávame k tomu, čo si spomínal. Áno Beatles je celok (koláč). Len som si s dovolením z neho vytiahol (odkrojil) podľa mňa najväčší kus.

PaloM @ 12.01.2013 08:46:57
Vjačeslaf: veď tak je to normálne, všetci máme svoje vnímanie a pocity a tak je správne hovoriť za seba.
Prajem Ti, nech sa ti naďalej dobre píše pri skvelých hudobných inšpiráciách.

Mohyla @ 12.01.2013 17:57:56
Takéto otvorenie sa duše hudobného fanúšika sa mi fakt dobre čítalo!

21.06.2012 verjan2 | #

Tak tohle je moje nejoblíbenější album od Beatles vůbec. Úžasné, skvostné, emocemi nabité...a čiré jako bystřina tekoucí pohádkovým lesem. A labutí píseň. Dodnes asi nepřekonatelné album. Docela by mě zajímalo, jak by to s jejich tvorbou vypadalo dál, kdyby se nerozpadli. Jak by jim seděl model 70. let a jak by se dokázali vypořádat s lety 80-tými. Když se podívám na Rolling Stones a jejich snahy stále něco plodit, tak si na jednu stranu říkám, jak je to moc fajn, že to po těch 10 letech Beatles zabalili. Jak se stvořila legenda v krátkém časovém úseku. Asi je to tak lepší. No nic, já dávám 6* z pěti možných.
reagovat

Petr Gratias @ 27.06.2012 13:16:47
Zdravím Verjane.....
je to zajímavá úvaha popustit uzdu fantazii a snažit si představit, jak Beatles vplují do sedmdesátých let.....
Takže zkusím zafantazírovat i já a kreslit nereálnou historii.
Soudě podle alb George Harrisona: ALL THINGS MUST PASS (1970), Johna Lennona: IMAGINE (1971), Ringo Starra: RINGO (1973) a Paula McCartneyho: BAND ON THE RUN (1973) bych si "dokázal představit", že by legendární Brouci tu svou káru mohli dotáhnout tak do poloviny sedmdesátých let....
Vezmeme-li v úvahu, že by je válcoval hard rock, art rock, jazz rock, prog rock.... nebyla by jejich pozice tak snadná jako v šedesátých letech, ale vzhledem k jejich legendě a celosvětovému úspěchu by určitě neztratili svůj, význam a pověst....
Dokázal bych si představit, že by pracovali s dobovou elektronikou a udělali album se symfonickým orchestrem a třebaže to v dané době nebylo zvykem, dokázal bych si představit i album natočené jako unplugged ....
Znamenalo by to ovšem, aby se vrátili ke koncertní činnosti a to by bylo v jejich případě obtížné - jedině Paulovi chyběla koncertní prezentace, ostatním už zdaleka tolik ne a pokud by mělo dojít nějakému koncertnímu comebacku, museli by se zákonitě doplnit dalšími hráči - asi Billy Prestonem a (?!)
A tak se raději vrátím z toho fantazírování zpět na zem do reality a s odstupem času si říkám, že věci šly tak jak měly jít.
Příklad Rolling Stones není tak úplně nepodobný a přiznám se, že kdybych měl poslouchat některá (schválně nepíšu která) alba Rolling Stones obrácená směrem na Beatles.....bylo by to pro mě hodně trpké sousto....
Přiznám se, že ale na tuhle motivační zcela hypotetickou otázku nereaguji poprvé a kupodivu se nad tím zamýšlí víc lidí.....
Zdravím!

leon66 @ 02.11.2012 11:23:06
Zdravím, pánové,
pokud do toho mohu vstoupit, myslím si, že kdyby Beatles zůstali spolu, tak by jejich tvorba v letech sedmdesátých vypadala jinak než jejich tvorba sólová. Spoustu věcí by si určitě pohaněli, zcela jistě by pod hlavičkou Beatles, potažmo Lennon/McCartney nevyšly takové "skvosty" jako My Love nebo Silly Love Song.
Ale je to debata čistě akademická,třeba by to bylo jinak. Možná je nakonec pravdou, že kdo chce vědět, jak by Beatles zněli v letech sedmdesátých, nechť si pustí "elektrikáře" Lynnea a jeho spolek.

Ivan26 @ 04.11.2012 13:24:24
Já jsem tohle album slyšel, když mi bylo asi tak 17. Moc se mi nelíbilo, ačkoliv jinak jsem po Beatles šílel. Bylo totiž úplně jiné, než na co jsem jsem byl od nich zvyklý (Help, Rubber Soul Revolver...). Pak jsem změnil názor, ale stále si myslím, že Abbey Road už nejsou šedesátky, ale že to je první album 70. let. Jakýsi předchůdce art rockových alb z první poloviny 70. let typu Yes. Tehdy i dnes se mi líbily nejvíce obě skladby George Harrisona a dávam přednost druhé straně před první.
Je hypotetická otázka, jak by Beatles hráli v 70. letech. McCartney byl ještě v roce 1982 ve velké formě. Lennonem bych si už tak jistý nebyl, před svou tragickou smrtí měl velkou tvůrčí přestávku. Rozhodně by nemohli být příliš progresivní, protože by neprodali moc desek (dovedete si představit, že by Beatles hráli jako Faust, Residents nebo Henry Cow? Nicméně první sólové pokusy Lennona a Harrisona byly dosti progresivní a jsou nestravitelné pro většinu lidí dodnes). Beatles by museli znít jako Queen nebo dokonce ELO.

adam @ 04.11.2012 14:30:44
Dlho som váhal či sa pridať k zmysluplnej diskusii čo by bolo keby bolo.... Keď si vypočujem Toot and Snore (bootleg Paula a Johna z roku 1975), tak som rád že žiadne keby nebolo. Sólovo všetci urobili ohromné množstvo úžasných skladieb, ktoré by nevznikli. Ponorka v kapele bola obrovská. Tí čo hrajú, vedia, že v takej situácii už dopredu mašina nepôjde. Ja osobne som vďačný za tých 10 rokov čo Beatles fungovali a dodnes verím že majú vo svojej tvorbe všetko to čo s veľkým treskom prišlo po nich. Nik už nič nové nevymyslel. Toť môj názor.

PaloM @ 04.11.2012 15:36:20
Keby bolo keby - zmysel má to, čo je a nie čo by bolo keby bolo. Súhlasím s Adamom, okrem tvrdenia, že po Beatles už nič nové nevymysleli.

23.08.2011 hejkal | #

Ako to už býva, každé pravidlo má svoju výnimku a tou je pre mňa Abbey Road. Ako pri Beatles vždy, ani teraz nehodlám riešiť, nakoľko je jeho hudba odrazom doby. Podotknem však, že nakoniec to najlepšie tu platí do bodky. Tak do toho.

Come together je pecka! Podmanivý basový part, do toho Ringo ako vymenený, skvelá rocková skladba hneď na úvod? No toto. Something pokojne plynie a počúva sa skvelo, akoby stratila všetok cukor, ktorým v časoch hojnosti skupina nešetrila. A má k dobru aj „nevediacu“ pasáž. A musím vyzdvihnúť aj pasujúce gitarové sólo. Návrat do minulosti nesie názov Maxwell’s silver hammer, ale aj tu cítim vážnejšie vyznenie, ktoré môžem. Milujem rozkričané pasáže drsného slaďáku Oh! Darling, raz-dva-tri-dva-dva-tri, tak sa to robí! Octopus’s garden je taká frivoľná blbinka, ale paradoxne po predchádzajúcej skladbe pôsobí príjemne. A gitarové sólo je tiež fajn. Dostávame sa k niečomu ako blues rock, najlepšej skladby skupiny vôbec. Áno, I want you (she’s so heavy) vnímam na pomery Beatles dokonca progresívne (v zmysle ojedinelosti v ich repertoári, niet k nej veľmi čo priradiť). Ťažký spodok, rozžeravený vršok, skvelé vybrnkávajúce pasáže, do toho niečo ako Fleetwood Mac, navyše, skladba má takmer osem minút, takže príde aj na temnú gradáciu plnú šumenia a gitarových plôch a to je veru mäso! A useknutie v plnom behu je vražedné. Upokojenie prichádza s kúzelnou skladbičkou Here comes the Sun. Takto si predstavujem kvalitnú rádiovú produkciu, žiadnu Madonnu! Letargická skladba Because má v sebe kúsok splínu, ktorý jej pristane, You never give me your money spočiatku pokračuje v melanchólii, ale časom sa rozbehne a strieda veselé i (neveselé) pokojnejšie polohy. A dôjde aj na ráznejšie gitarové rockové pasáže, takže musím celok pochváliť a vrhnúť sa na druhú stranu pôvodného radenia skladieb, ktoré otvára ďalší „fleetwoodovský“ motív v úvode skladby Sun king. Nirvána, pohoda, pokoj, relax, samozrejme, pridáva sa aj nevtieravý uspávací spev. Aj lingvisticky nenadaný človek ako ja si všimne viacero jazykov, ale kým sa na to sústreďujem, už je tu ráznejšia klavírna skladba Mean Mr. Mustard. Aby som nezabudol, skladby sa tu vlepujú jedna do druhej, sú krátke, slovom, ide o akúsi koláž. Najrockovejšiu polohu zastupuje rýchla Polythene Pam, naopak, prériový pokoj obsahuje krátka, ale mnohoslovná She came in through the bathroom window. Jej pokračovanie v orchestrálnej Golden slumbers a hlavne v Carry that weight je chytľavé a spevné. Drsná The end obsahuje aj niečo ako bubenícke sólo, wow! Ale je to skvelá, takmer hard rocková vec. Gitarové odpovedajúce sóla sú parádne. Že končí v pokojnejšej polohe, jej na sile nič neuberá. Po chvíľke ticha sa ešte na poslucháča vylúpne miniatúrna akustická vsuvka Her Majesty a je koniec.

Jednoznačný vrchol v diskografii Beatles, album, ktorý ma oslovil ako celok hneď na prvé počutie a to jednoducho vezmem do úvahy pri hviezdičkovaní. Pozitívne vnímam aj dôraz na rockovejšiu stránku veci v kombinácii s ubratím všemožných polevových slákov a dychov. Plus sú tu skladby ako I want you (she’s so heavy), Oh! Darling, Come together a pod. Čo dodať.

P.S. Páči sa mi aj obal.

reagovat

Voytus @ 23.08.2011 15:27:58
Hejkal: Abbey Road mám také nejraději, jinak ještě Revolver a Rubber Soul. Z Bílého alba si vybírám - ze všech zúčastněných tam nejlíp vyznívá Harrison, byť nenapsal Helter Skelter ani třeba Blackbird. Naštěstí nenapsal ani takovou vlezlou ohavnost, jakou je pro mě Ob-La-Di, Ob-La-Da, kterou hraje dnes i kdejaká dechovka. Jsem na jeho skromnou tvorbu v rámci Beatles poněkud zatížen.
Nikdy jsem nepronikl nijak zvlášť do Seržanta Pepře, možná proto, že se ke mě dostal jako jedno z posledních alb Beatles. O to víc mě zajímá Tvůj názor na toto 'Nejlepší album všech dob'. Já jeho význam zřejmě nejsem schopen pochopit či přijmout. Mám jiné oblíbence, nejlepší album všech dob ale ne. Těmto žebříčkům a hodnocením se snažím vyhýbat.

hejkal @ 23.08.2011 15:51:59
Ja rebríčky beriem ako hru a prípadnú možnú inšpiráciu, ak sa tam vyskytne niečo, čo nepoznám, prípadne sa zjavuje vo viacerých rebríčkoch, človek si to zapamätá a možno niekde zoženie. Biely album na mňa pôsobí ako všehochuť, jasné, išlo o zámer, ale tomu zodpovedá aj výsledok. Ale je tam pár zaujímavých skladieb, to hej. Seržant je ľahko psychedelický, reálne z neho viem spamäti vypichnúť prvé tri skladby, potom to už ide s mojim záujmom prudko nadol. Ak dožijem a nedám na dobre mienené rady, aby som si nedovolil písať to, čo cítim, lebo tomu nerozumiem, tak sa k tomu niekedy určite dostanem. :)

Voytus @ 23.08.2011 16:06:16
Vidím to dost podobně, také píšu spíš podle toho, jak to cítím, občas se do toho promítne i fakt, že aktivně dělám hudbu, byť amatérsky. Tomu se ale snažím spíše vyhýbat, protože to pak nemusí úplně každý pobrat. Ale snažím se vycházet i z historických faktů a hudebního vývoje.

PaloM @ 23.08.2011 16:32:14
Prvý raz čítam informáciu, že toto má byť najlepší album všetkých čias. PATRÍ MEDZI najlepšie albumy Beatles a žiadny najlepší album neexistuje.

hejkal, divím sa, že si neseřval bang bang silver hammer a chobotnicu :-)

Veľké kúzlo albumu spočíva v excelentnom radení piesní a dokonca aj pri veľkej odlišnosti 1. a 2. strany LP neviem si predstaviť lepšie zostavené poradie. Kým staršie albumy Beatles sú o výrazne melodických hitoch (do Sgt.Peppera) a s odstupom rokov ich vnímam pomaly ako bestofky tak tento i Sgt.Pepper majú ako celok svoje čaro a vnútornú mágiu, akúsi pridanú hodnotu, čo neviem popísať.

hejkal @ 23.08.2011 16:34:44
A vieš prečo nie? Pretože mi pripadajú vyzretejšie, než podobné skladby z ich minulosti. Jednoducho sedia v celku a bez nich by to snáď ani neboli Beatles. ::

Voytus @ 23.08.2011 16:38:36
Hejkal: A nebo jsi nechtěl provokovat Maxwellovo kladivo, že? Všichni jistě víme, co dokáže napáchat :-).

Ojinek @ 23.08.2011 17:51:36
Taky považuji Abbey Road za vrchol Beatles. Právě na tvé hodnocení tohoto alba jsem čekal už od té chvíle, kdy jsi zveřejnil svoji druhou recenzi na album od Beatles (doufal jsem, že na toto album taky dojde) :-)

Cossack @ 26.10.2012 09:46:48
Sice reaguji s více než ročním zpožděním, ale "Abbey Road", a potažmo celé The Beatles, vnímám takřka do puntíku přesně, jako Hejkal.
Tohle album je pro mne jejich „opus magnum” a rovněž mi (jako jediné) „sedlo” hned na první poslech. I na jiných mám své oblíbené skladby, ale jako celek se mi žádné (tolik) nelíbí.

P. S. Zrovna si "Abbey Road" totiž pouštím… ;-)

24.05.2011 Petr Gratias | #

Album Abbey Road je pro mě osobně umělecké vyvrcholení legendárního kvarteta The Beatles. Když si člověk poslechne první řadové album Please Please Me a album Abbey Road - znovu si uvědomí, jak obrovský krok skupina udělala po stránce skladatelské, aranžérské, instrumentální, pěvecké, ale i v oblasti zpívaných textů. Od zrnitě jednoduchých kytarových písniček prvního plánu (to nemyslím pejorativně a hanlivě) se jejich tvorba dokázala posunout na vrchol uměleckých schopností, které se po vydání alba už bohužel dál nevyvíjely, protože situace uvnitř kapely tomu už nebyla nakloněná a zejména vztahy Lennona a McCartneyho byly na bodu mrazu.
Jak vzpomíná jejich producent a hudební poradce George Martin, domníval se, že po nevydařeném pokusu natočit živé album počátkem r. 1969, už skupina nenajde dostatek vůle, odhodlání, energie a nutné vzájemnosti k tomu, aby dokázala systematicky pracovat, jako za "starých časů". Nakonec ale převládl jistý pocit odpovědnosti a možná i ješitnosti dokázat natočit částečně odhozený materiál a doplnit jej novými skladbami a vydat ho jako celistvé album. Chvála Bohu se tento záměr dokázal propojit mezi všemi čtyřmi hudebníky a vzniklo mistrovské dílo, které nejenže patří k vrcholům jejich vlastní tvorby, ale i k majstrštykům šedesátých let a z pohledu hudebního historika i mezi nejzásadnější alba, který v hudebním světě vznikla. Zaplavit hodnocení beatlesovské produkce superlativy nedá recenzentovi mnoho práce, nicméně ke kritizování se na albu toho mnoho nenajde, skoro se mě chce říci, že vlastně NIC. Celý formát vinylu byl natočen do poslední drážky a byla tak zúročena náročná studiová práce v tom maximálním slova smyslu...
Třebaže je album vnímáno jako kolektivní práce a je vypilované do jednotlivých detailů, zcela zřetelně na něm můžeme rozeznat autorský rukopis jednotlivých členů kapely a skladby nás vedou téměř neomylně k jednotlivým identifikacím....

COME TOGETHER - úvodní skladba začíná tajemně (téměř s šamanským oparem) rozezníváním bicích nástrojů a důrazné baskytary, ke které se přidávají tóny elektrického piana a hlas Lennona je natáčen ve studiu přes nějaký filtr (jako přiškrcený v nějaké trubce bez běžně rozeznívajícího tónu lidského hlasu) a syrové akordy elektrické kytary fázovitě stíhají rytmickou figuru. Napětí zesiluje v refrénu a vnímáme harrisonovské kytarové ornamenty. Uprostřed skladby zazní krátké řeřařvé sólo a dynamika opět zklidní píseň do původní tajemné podoby. Závěr písně pak popřává ohýbaným kytarovým tónům. Velmi úderná a přesvědčivá Lennonova skladba....

SOMETHING - Harrisonova skladba, jíž vévodí nádherně vystavěné kytarové sólo s výtečně ohýbanými tóny, ve které navíc cítíme velmi dobře proaranžované plochy dalšími vrstvami varhan, elektrického piana a smyčců. Skladba má sice milostný obsah, ale Beatles v ní vyjádřili gradování tématu, které dovedli téměř k dokonalosti. Ringo Starr na bicí nástroje rovněž používá poměrně neobvyklé rytmické obrazce a dodává skladbě další energii. Výtečná kompozice s nesmírným citem a smyslem pro detail.

MAXWELL´S SILVER HAMMER - větší oživení přichází v další skladbě, pod níž je podepsán McCartney. Úderné klavírní akordy, dunivá baskytara a přesně tepající bicí nástroje jsou posléze doplněny elektrickými kytarami, harmoniem a pozor! Zcela poprvé je na albu použit analogový Moog synthesizer.
Nástroj zakoupil Harrison v USA a chtěl jej aplikovat i v beatlesovské produkci. Jeho neobvyklé tónové modulace nejsou přeslechnutelné, stejně jako údery do železné kovadliny a ostré kytarové rejstříky. Výtečně vedené hlasy mají charakteristické beatlesovské rozezpívání a jen malokdo by si v jednotlivých odstínech mcCartneyova hlasu dokázal představit, že se zde odvíjí ve sdělení malý horror, třebaže skladba působí jednoznačně optimisticky....

OH! DARLING - další skladba, úderný slow-rock je opět z dílny McCartneyho. Můžeme se v ní přesvědčit, jaký je její autor opravdu mimořádný zpěvák. Třebaže při vymýšlení vedení hlasu a jeho emocionálním nadsazení měl na mysli Little Richarda, v expresích McCartney dodává vlastní uměleckou personu. Řeřavé akcenty elektrické kytary
úderná rytmika a mocné úhozy do klaviatury klavíru, proměňují procítěnou skladbu v emocionální nářez s mocným vyvrcholením, které uzavírají sestupné tetelivé tóny kytary. Jedinečná záležitost!

OCTOPUS´S GARDEN - odlehčení přichází ve skladbě Ringo Starra, který si ji též sólově zazpíval za vokálního přispění ostatní Beatles. Skladbu otvírá mrštné kytarové sólo a dále už v tepavém rytmu se odvíjí její základní struktura. Rytmické proměny, občasné studiové efekty a precizně vystavěné kytarové sólo společně s klasickým beatlesovským sborem přinášejí formálně nekomplikovanou skladbu, vyhovující Ringovu nijak sofistikovanému zpívání s odlehčenou poetikou v textu....

I WANT YOU (SHE´S SO HEAVY) - tohle je ovšem velmi silný autorský počin, který dodal Lennon. Jeho rhythmandbluesová figura je čitelná hned odpočátku. Sólové kytarové party si Lennon tentokrát zahrál sám a můžeme vnímat, že tato forma Lennonovui skutečně vlezla pod kůži. Výtečná baskytara, která opouští klasické rytmické schéma a pouští se do melodických obratů, ale i přesný rytmus bicích dokreslují i hammondky a Lennonův nakřáplý stylotvorný projev. Atmosféra odevzdání a lidské vyprahlosti je zde demonstrována v plném slova smyslu. Velmi sugesitivně působí závěrečné téma, v němž se prolínají kytary Harrisona a Lennona¨, jako správně seřízený mlýn, jímž sekundeje i dunivá rytmika a navíc připojený Moog synthesizer, který vytváří šumivou elektronickou clonu v pozadí v hypnoticky se opakujícímí schématu a sborového zpěvu až do gradujícího násilného přerušení... Vynikající skladba po všech stránkách!!!

HERE COMES THE SUN - Harrison je autorem další skladby. Nádherně v ní zvoní akustické kytary, které jsou zajímavě harmonizovány, ale brzy nato se připouje i další instrumentace s bicími, baskytarou, varhanami a Moog synthesizerem, doprovázené výtečnými vokálními doprovody. Opět pozitivistická skladba plná nadějí, která je výtečně proaranžována do jedinečné podoby....

BECAUSE - velmi netypická je další - Lennonova skladba - která vznikla poté, co Yoko Ono přehrávala na klavír téma Beethovenovy Měsíční serenády. Lennon se zaposlouchal a osvícen geniálním nápadem požádal Yoko Ono, aby se pokusila zahrát skladbu pozpátku. Nakonec to společně oba zvládli a výsledkem po několika harmonických úpravech je tato nádhenrá nostalgická skladba se sborovým vokálem, do které přede clavinet, elektrické piano a postupně se do ní přidávají v přsném řazení další nástroje kromě bicích. Po vokální stránce nedostižná píseň. Má v sobě porci melancholie a jakési vnitřní tísně a opět slyšíme přediva Moog synthesizeru. Velmi zvláštní a neopakovatelná skladba!

YOU NEVER GIVE ME YOUR MONEY - nostalgicky znějící klavírní úvod a posmutnělý McCartneyho hlas hovoří o penězích a věčném tématu dohadování manželů a manželek na dané téma. Skladba má ale dvě části. Zatímco ta první je víceméně poklidná, v té druhé dochází k zásadnímu zvratu - rytmickému, melodickému a pěveckému. McCartney zde zpívá s timbrem skoro elvisovským s předstíraným patosem a dokazuje, že jako zpěvák má mezi Beatles nejširší škálů hlasových možností. Prolínání úderného klavíru, ostrých elektrických kytar, dunivé baskytary a útočných bicích je jedinečné. Nádherně proaranžované s mimořádnou pečlivostí a zajímavými harmonickými zvraty, včetně pěveckých. Harrison se zde blýskne nádhernými kytarovými party v nichž střídá ostré rejstříky se zvukem Leslie boxu. Pozvolné odeznívání skladby vám ještě dlouho doznívá v uších....

SUN KING - další skladba je opět Lennonova. Velmi zvláštní a netypická. Má ojedinělou atmosféru. Šustění, cinkání a McCartney basové party v ní hraje na šestistrunnou baskytaru. Tónové modulace jsou opravdu jedinečné a připojený Harrison dodává krásné kytarové ornamenty, jako pastelové barvy. Skladěb ovšem vévodí krásné, téměř andělské hlasy jako z kostelního kůru, které doprovázejí velebné varhany. Ve skladbě se vedle základního tématu objevuje nezvykle nazpívaný text v italštině kombinované se španělštinou, což by u Beatles nikdo neočekával. Na začátku skladby se podaří vytvořit téměř iluzi zvolna plující loďky, vstupující do podzemního jeskynního dómu plného záhad... najednou přichází nečekaný bubenický break, který vzájemně propojí násldující tři skladby v téměř jednolitý celek, třebaže každá skladba je z jiného soudku...

MEAN MR. MUSTARD - úderný rock je Lennonovou záležitostí postavený na úderných kytarách, výtečně vystavěné baskytaře a zemitých bicích a samozřejmě neopakovatelný nosovým pěveckým projevem Lennona. Opět výtečné aranžmá a sofistikované harmonizování je hlavním poznávacím znakem této skladby

POLYTHENE PAM - do větších obrátek se žene další Lennonova skladba, zahájená ostrými akordy elektrické kytary a rozběhnuté bicí soupravy a baskytary do správných obrátek. Harrison ve skladbě vystavěl výtečné kytarové sólo za doprovodu percussion a gradující atmosféry, která vzápětí přechází v další skladbu...

SHE CAME IN THROUGH THE BATHROOM WINDOW - to je skladba McCartneyho, která přejímá atmosféru předešlé písně s podobnou instrumentací a rozeznívajícími kytarami. McCartney v ní vypráví příběh dotěrné fanynky, která narušila jeho soukromí,vetřela se do jeho koupelny a odcizila jeho špinavou a propocenou košili, které se zmocnila jako fetiše... McCartney výtečně frázuje a dovádí skladbu do finále, po kterém následuje oddechnutí a nápadné ztišení...

GOLDEN SLUMBERS - McCartney si napsal i další skladbu. Díky použití smyčců, dechového orchestru a proaranžovaným pasážím klavíru nabízí nostalgické ohlédnutí, které ovšem velmi brzy nápadně graduje
za asistence celé orchestrace a zpěvákova emocionálně vypjatého až chraplavého vokálu, který ovšem dochází po výtečné proměně k základnímu bezprostřednímu pojetí. Nádherná skladba! Přechází ovšemk po dalším nápadném bubenickém breaku do...

CARRY THAT WEIGHT - další skladby, sborově zpívané všemi Beatles. Ve skladbě se vrací do kompozice téma skladby You Never Give Me Your Money, které ovšem dále graduje a v mezihře se opět přihlásí Harrison nádherně vystavěným kytarovým sólem (bohužel poměrně krátkým), které opět střídá mocná orchestrace, dunivá rytmika a sborové zpěvy... Přichází další bubenický break....

THE END - v této skladbě je popřáno Ringo Starrovi, aby rozehrál svoje kreativní sólo na bicí nástroje docela sám, bez instrumentální podpory ostatních. Jeho bubenické přechody dokazují, že podceňovaný Ringo je technicky docela slušný bubeník, který jen neměl touhu na svou baterií Ludwig exhibovat jako Ginger Baker, Keith Moon, Mitch Mitchell nebo Jon Hiseman... Ostré kytarové akordy ovšem předjímají jízdu pro tři sólové kytary, v níž se předevedou Harrison, Lennon a McCartney jako suverénní rockoví kytaristé, kteří divokým syrovým a zkresleným běsněním skladbu uvádějí do samotného závěru, jemuž vévodí klavír, nádherné vokál a následně přidané hlasy až do konečného vyústění podle divadelních zákonitostí....

HER MAJESTY - když už nabýváme pocit, že album je definitivně u konce, ozve se důrazný úder a McCartney na akustickou kytaru ve třiadvaceti vteřinách až do nečekaného stopnutí odezpívá odlehčenou hříčku o Jejím Veličenstvu, v níž ovšem vystupuje ne jako vzorný poddaný, ale popletený pouliční opilec.... Nádherná legrácka (naštěstí královnu neurazila...)

Album Abbey Road poslouchat, znamená být svědkem mimořádné události, významné premiéry, stejně jako navštívit známou obrazárnu s nádhernými originály.
Byly doby, kdy jsem albu přehrával takřka denně... dnes už to sice není denně, ale když album přehrávám, je to malý svátek a cítím se být naplněn mimořádnými pocity a emocemi a dokonce bych řekl, že mě nabíjí neviditelnou energií...
Jak jsem to napsal na jiném místě, miluji všechna beatlesovská alba, kdybych měl ale akcentovat ta nejstěžejnější z mého pohledu, bude vedle Revolveru, Sgt. Pepper´s Lonely Hedarts Club Band a The Beatles (bílého alba) stát Abbey Road jako významný milník!
Plný počet hvězdiček!






reagovat

PaloM @ 24.05.2011 03:52:59
Abbey Road má v sebe mágiu, pri počúvaní vtiahne človeka do inej dimenzie času - najmä druhá časť albumu. Podarilo sa im emočne krásne dielo, plné harmónií a vznešených melódií.

Petr Gratias @ 24.05.2011 06:24:08
Zdravím PalaM....
Napsal jsi to velmi krásně a výstižně na malé ploše.
Blahopřeji!
Já k vyjádření svých pocitů, emocí, postřehů a dojmů většinou potřebuji širší formát.
Děkuji.....

Filozof @ 24.05.2011 07:36:33
Petr Gratias
Jestli dovolíš, jen pár poznámek:
“... zcela zřetelně na něm můžeme rozeznat autorský rukopis jednotlivých členů kapely...”
Také se Ti občas stává, že podvědomě cituješ věty ze starých knih a recenzí? :-)

“...slow-rock...”
Zajímavá nostalgie. To jsem četl naposledy na etiketách starých českých singlů. :-)

“...Beethovenovy Měsíční serenády...”
Myslíš tím “Sonátu Měsíčního svitu?”

“...stylotvorný projev...”
A čo také, súdruh major, myslíte tým “stylotvorný projev”? Používáš to téměř v každé recenzi (stylotvorné sólo ap.) a já začínám mít dojem, že tím myslíš to, co my ostatní označujeme jako “stylové”. Obávám se, že styloTVORNÉ se nemůže vyskytovat tak často...

Petr Gratias @ 24.05.2011 09:38:35
Ahoj Filozofe,
ano, tak nějak to cítím, ale nemyslím si, že bych opisoval od jiných recenzentů. Je to možná výrazivo, kterého se často "dopouštím"...
Každý publicista více či méně má svoje pappenheimské a tys to asi odhalil...
Ten slow-rock mohu použít, protože se s tím termínekm setkávám už léta - vlastně od šedesátých let a myslím, že tam nějak patří....
Ten autorský rukopis opravdu ve skladbách Beatles od Revolveru je čítelný a s postuzpujícími alba ještě čitelnější a nevidím důvod, proč bych neměl akcentovat konkrétní skladby.
Ještě na vysvětlenou, opravdu NEOPISUJI jak v názorech, tak postojích, ale po tolika desítkách let jsem se ztotožnil pocitově s různými příměry, aniž bych chtěl vykrádat nějaká písemná spojení....
Navíc jsem tuhle recenzi psal v pozdní večerní hodině přímo ze startu do PC, tož takhle nějak.
Vyjadřuji se expresivně, to už jsi určitě identifikoval... Slovo "stylotvorný" by mohlo být občas nahrazeno "stylový", ale opravdu nechci šaldovským brusičským způsobem znovu vstupovat do textu - tak sorry...
Jen tak na okraj, když provádím korektury SPARKU, nevěřikl bys s jakými šílenými recenzentskými obraty se tam musím potýkat a jak je někdy obtížné lidi přesvědčit, co publicistika unese a co ne... to není obrana, nebo alibismus, ale možná dovysvětlení.
Takže sorry - pokud ta moje exprese Ti někdy drhne po zádech. Ahoj Petr.

Petr Gratias @ 24.05.2011 09:42:24
Filozofe,
ano, Beethovenova Serenáda Měsíčního svitu je přesná. Moonlight serenade - trochu jsem se to snažil "zlidovět" a tys mě přistihl na hruškách.
V pohodě, súdruh major - abych použil Tvoje výrazivo.
Ale děkuji za upozorněni, nejsem hnidopich.

merhaut @ 24.05.2011 10:04:23
V šedesátých letech se běžně používalo označení slowfox, slowrock až daleko později...

PaloM @ 24.05.2011 12:18:54
sorry chlapi, že vajce ide poučovať sliepku :-) "Sonáta", nie serenáda. Beethoven a jeho klavírna sonáta č. 14 cis-mol "Quasi una fantasia", Op.27 č.2, známa aj ako "Sonáta mesačného svitu". Ostatné je OK.

Petr Gratias @ 24.05.2011 13:01:04
Ještě jednou zdravím, Filozofe....
abych dovysvětlil ještě můj přístup. Věc se má tak, moje psané recenze pro Progboard píšu přímo ze startu a odstarňuji jenom viditelné překlepy. Aniž bych chtěl kohokoliv urazit, beru to jako diskusní fórum, vlastně interaktivní rozhovor pomocí PC, proto už nedělám korektury textu a dál se tím většinou n ezabývám z časových důvodů.
Pokud ovšem píšu recenze pro noviny, nebo magazíny, tak dělám autokorekturu stylizace a pravopisu samozřejmě a někdy i dvakrát, podle šíře textu.
Tady to nedělám. Není to dáno mou ledabylostí nebo povrchností, ale časovou tísní. Nejsem sice v práci, ale dělám i jiné věci a tak mi odpusť a promiň, že ta důkladnost zde není tak zřejmá.
Pro tištěná média mám jiný režim.
Děkuji za pochopení.

Apropos - za Růženkou jsem umístil ještě nějaký obšírnější text a čekal jsem právě na Tvoji reakci (ale samozřejmě i ostatních), ale všichn i jste se odmlčeli - reakce na můj názor mě pochopitelně zajímá.

S tím Beethovenem je to docela oříšek... nechci se poištět do muzikologických výkladů, na to se necítím být až tak silný v kramflecích....
nicméně když v angličtině uvádějí Moonlight Serenade... tak je to serenáda, nebo není?
Serenáda samozřejmě není sonáta!

PaloM @ 24.05.2011 14:05:02
Hudbu som neštudoval, hudobná teória mi je cudzia. Beethoven ale takú serenádu nezložil, je to určito klavírna sonáta, či sonáta pre klavír (sólo). Napr na tejto stránke, v tabuľke prvý stĺpec je Opus a nájdi riadok s číslom 27 >> odkaz
Podobne aj tu, Opus 27 >> odkaz Niežeby to bolo extra dôležité, ale je to fakt. Ďakujem za pochopenie.
Dodatok: masmédiá vedia vypustiť neskutočné hlúposti, všimol som si viac razy, že moderátori našich komerčných TV majú veľmi slabé vedomosti z kultúry a neovládajú spisovný jazyk.

Filozof @ 24.05.2011 14:18:39
Ad Beethoven
Naprostý souhlas s PaleM. Petrovi jsem opravoval hlavně to "serenáda", nikoliv "Měsíčního svitu" - to není tak podstatné.

Petr - pokud jsi někde skutečně četl "Moonlight serenade" - docela by mne zajímalo kde.

Filozof @ 24.05.2011 14:20:07
Merhaut
"...V šedesátých letech se běžně používalo označení slowfox, slowrock až daleko později..."

Ano - také to znám až z pozdější doby. Ani moc singlů z 60's nemám.

Filozof @ 24.05.2011 14:29:09
Petr
1) "...NEOPISUJI jak v názorech, tak postojích,..."
To mne ani nenapadlo. pouze jsem psal, že se mi občas stává, že PODVĚDOMĚ použiji něco, co znám třeba 20 let a už si ani neuvědomím, že to není moje formulace, ale z knihy. Když o nějakém tématu mluvíš popadesáté a četl jsi o tom 20x, může se to stát.
Čili proto jsem se se smajlíkem ptal, zda se Ti to také stává. Téměř na slovo stejnou formulaci si třeba pamatuji z jedné knížky o Beatles.
Vůbec mne nenapadlo, že bys měl vědomě něco opisovat. Docela mne mrzí, že sis to tak vzal.

2) Opakovaně se omlouváš a vysvětluješ názory, postoje, existenci chyb... - skoro pokaždé, když mám nějakou doplňující/vysvětlující/opravující poznámku. Zkus trochu nadhledu. Jak píšeš - toto je fanouškovské fórum, nikdo po Tobě nechce absolutní neomylnost a nikoho (snad) nenapadne Ti vyčítat drobný překlep. Kdokoliv může něco napsat blbě, někdo jiný to prostě opraví a jede se dál.
To, že najdu nedokonalost a napíšu o ní není nic proti autorovi, ale je to pro ostatní - aby měli úplnější informace. Když napíšu já překlep/blbost/omyl, prostě mne oprav - díky a basta. Napsal jsem blbost o těch Free nedávno a určitě jich tu mám víc. Neřešme to tolik - škoda písmenek. Věnuj ten čas raději psaní o muzice, které Ti jde dobře. :-)

Filozof @ 24.05.2011 14:30:27
Petr
A za Růženkou jsem snad psal na vše...

PaloM @ 24.05.2011 15:00:21
Súhlasím s Filozofom ohľadom Gratiasovych preklepov, v jeho prípade to považujem za nepodstatné. O kultúru prejavu sa treba snažiť aj na Progboarde, v minulosti sme mali viac razy výchovné reakcie na iných autorov. Šlo najmä o gramatiku, nie preklepy - tie robí každý a ja extra veľa.
Lenže Gratias tu je FENOMÉN a ako taký si zaslúži výnimku (ktorá potvrdzuje pravidlo).

Filozof @ 24.05.2011 18:08:02
Petr G.
"...za Růženkou ...čekal jsem právě na Tvoji reakci (ale samozřejmě i ostatních)..."

Fakt Tě nechci zklamat, ale u Růženky je poslední příspěvek od Tebe popis Tvého "politického" boje pro bolševikovi. A nějak nevím, co bychom k tomu my ostatní měli říci - nebyli jsme u toho, všechno Ti věříme.
Navíc už dříve bylo řečeno, že to do diskuze pod hudební LP nepatří.

Petr Gratias @ 24.05.2011 21:30:53
Zdravím, pánové.....
tak jsem se zadíval do literatury a našel jsem následující.
Ten přesný název Beethovenovy kompozice je:
Sonáta pro piano č. 14, opus č. 27 č. 2
(Měsíční svit) Adagio sostenuto.....

Moje informace byla z překladu Playboye září-říjen 1980. Překladatel si pravděpodobně vyložil téma nepřesně a zahnízdil tak v mé mysli nesprávný překlad klasikova díla. Bohužel to mpřejala některé médie a špatně. Nikdo to dále neověřoval (včetně mě). Navíc v anglosaském prostředí se ten výraz Moonlight serenade zavedl pod nesprávným výrazem a i výkladem. Někde se uváděla Měsíční sonáta, někde Měsíční serenáda.
Jinak okay Filozofe.. když skutečně šlápnu vedle, je dobře, když se na to poukáže. Nejde o uraženou ješitnost, ale o správně pojednané téma. Díky za upozornění.
Za Růženkou uděláme tečku. Jak už jsem napsal, my starší, kteří tu dobu pamatujeme nějak hmatatelněji, tak se nás události více dotýkají, jsme na to citliví a reagujeme adekvátně situaci... to není jenom můj případ... ale je fakt, že tohle není politicko-vědní analýza doby, ale diskusní fórum o hudbě. Takže jde opravdu jenom o hudbu, třebaže se někdy v určitých dobových konotacích jen těžko mohu ubránit nevzpomenout dobové souvislosti.

01.02.2011 springfame | #

Je úplně lhostejné, že více než z poloviny se u alba Abbey Road nejedná o žádnou žhavou novinku - napočítal jsem 10 písní, které byly zkoušeny už při Let It Be. Beatles se konečně - a jak historie ukázala, bylo to na poslední chvíli - vrátili k řádnému nahrávání. Stvořili vlastně jakési hybridní album, jehož první polovinu lze považovat za písničkovou. Čím je tedy ta druhá polovina? Jde ještě dál než Seržant - místy se jedná o rockovou suitu, kde na sebe jednotlivé písně přímo navazují.
Trochu falešně navozuje dojem kolektivního díla. Co do délky se jedná o běžné LP, na kterém jsou autorsky zastoupeni všichni členové skupiny. Tolik první poslech - první pohled na obal prozradí, že playlist se opět hemží autorskou dvojicí Lennon-McCartney. Na Harrisona zbylo mezi 17 položkami místo pro dvě skladby, Starr má na desce jedinou.
Abbey Road patří mezi alba, která poslouchaná vcelku fungují naprosto bezvadně. Budeme-li jej však chtít rozebrat na jednotlivé části, zjistíme, že kvalita některý písní je přinejmenším sporná. Mezi takové řadím především McCartneyho Maxwell´s Silver Hammer. Jeho schopnost prosadit na singl téměř cokoliv naštěstí (již poněkolikáté) narazila. Na jedné straně tu máme McCartneyho dokonale zvládajícího svůj hlas (Oh! Darling) i nástroj (I Want You), na druhé straně je tu ale McCartney plýtvající časem a zřejmě i trpělivostí svých kolegů. Svůj talent využil rozhodně lépe, když dokázal perfektně vygradovat You Never Give Me Your Money a ještě její téma zapracovat do závěru druhé strany. Spolu s She Came In Through The Bathroom Window a již jmenovanou Oh! Darling se jedná o jeho nejvýraznější momenty na albu.
Jakkoli můžeme shledávat popěvek Her Majesty vtipným, bez kontextu alba by byl jen tím, čím jej vlastně McCartney prohlásil - totiž odpadem. Jen souhrou náhod se po vystřižení (původně byl mezi Mean Mr. Mustard a Polythene Pam) ocitl tam, kde jej známe dnes.
Lennonovi se dostalo cti otevírat a uzavírat první stranu desky. Obě jsou naprosto odlišné - zatímco Come Together předkládá ve své rockovosti jistou dávku melodie a textové bohatosti, I Want You (She´s So Heavy) je příkladem do extrému dovedené minimalistiky. O jazykové bohatosti se mluvit nedá - celý text si vystačí v podstatě se dvěma větami. Lennon byl posedlý Yoko Ono a v hlavě zřejmě ve chvíli, kdy píseň skládal, neměl nic jiného. Mimo zpívaná místa však píseň přechází do poutavého riffu, na kterém s Lennonem ochotně spolupracovali Harrison i McCartney.
Lennon se autorsky zajímavě předvedl rovněž v Because, trojhlasé harmonii, která se stala vůbec poslední písní nahranou pro album. Po vokální stránce jde o jednu z nejkomplikovanějších nahrávek Beatles. Další jeho příspěvky jsou životaschopné jen jako součást Long Medley, jak je druhá strana alba též nazývána.
Starr dostal, jak už bylo řečeno, prostor v jediné písni. Octopus´s Garden je inspirovaná rozhovorem s rybářem, který Starrovi vyprávěl, jak si chobotnice staví na mořském dně zahrádky z kamínků. Na autorsky různorodé první straně Abbey Road své místo rozhodně má. Dokonce i Starrův zpěv jako by tu zněl méně zoufale, než je obvyklé.
Zbývá pohovořit o Harrisonových písních. V obou případech se jedná o extratřídu. Na singlu, dokonce poprvé na jeho A-straně, se z obou ocitla jen milostná balada Something. Lennon ji uznával jako nejlepší z celého alba. Píseň střídá tóniny - ze sloky v C-dur přechází do můstku v A-dur a zase zpět. V jednom případě je zpěv ve sloce nahrazený kytarovým sólem. Jakkoli krásným, Harrison s ním prý stejně nebyl spokojený...
Here Comes The Sun se stala druhou Harrisonovou nejpopulárnější písní. Oproti zasněné náladě Something přináší tato skladba zvonivý zvuk akustických kytar - jako bychom se ocitli v té zahradě, v níž ji složil. Její přímočarost jen lehce narušují metrické odchylky v prostřední části.
Když nic jiného, je album chytře odvedenou prací hudebníků i produkce. Vedle silných písní, které na něm nepochybně jsou, dokázalo hudebně pozvednout i písně, které by jinde bylo možné stěží označit jako plnohodnotné. Jejich vznik často nebyl dán potřebou materiálu pro nakonec vzniklou suitu - vznikly dlouho předtím, než mohl kdokoliv z Beatles o podobně koncipovaném albu cokoliv tušit. Tento fakt je sám o sobě pozoruhodný a je jen dokladem mistrovství, s jakým bylo album nakonec poskládáno.
Kvůli kaňce v podobě Maxwell´s Silver Hammer musím přivřít oko, abych dal pět hvězdiček. Budu si možná v duchu myslet o půlku méně, ale album Abbey Road je přesně ten případ, kdy by zaokrouhlení směrem dolů bylo ostudné.
reagovat

pito63 @ 02.02.2011 20:49:14
Túto platňu som mal doma, daroval mi ju švagor. Ja som ju daroval kamarátovi. Tým bolo ukončené moje randenie s The Beatles.
Toto však nie je podstatné, píšem to kvôli niečomu inému...
Springfame, chcem Ťa požiadať, aby si do svojho profilu pridal pár slov o sebe.
Ďakujem!

Filozof @ 02.02.2011 21:36:21
"...nakonec vzniklou suitu..."
Tím myslíš ten slepenec?

springfame @ 02.02.2011 21:57:35
pito63:
Stalo se, stačí pro žačátek takto?
Filozof:
Ano.

springfame @ 02.02.2011 21:58:31
Nevypadl mi zub, jen jsem sáhl vedle...

10.10.2010 Caine | #

Je 24 minut po půlnoci, na Lennonově zdi přibylo několik přání, mírů a lásek. Byl jsem tam asi v šest a jen dvě holčiny s květy ve vlasech tam malovaly pestrobarevné přání pro Johna. Vypadá to, že hlavní nával přijde asi až v prosinci....
U Beatles platí doslova co album, to převratné dílo. Samozřejmě, že každý si najde, co se mu líbí víc a co míň, ale to na tomto faktu nic nemění. A Abbey Road(beru ho jako poslední) je podle mého to nejrozmanitější, co kdy vytvořili. Různorodé hudební obzory a cítění každého ze členů se nejvíce projevily právě tady. Spolu s tím je zde ale pořád patrný odkaz na jejich dřívější tvorbu, takže člověk pozná, že jsou to oni, ačkoliv nálady některých písniček jsou naprosto odlišné od většiny jejich předcházejících počinů.
Od klasické Come Together až po neuvěřitelně energicky nabitou Oh! Darling jsou to nálady, které od Beatles známe. Později ovšem přijde I Want You a první strana končí jakoby v záchvatu nadrženosti a nejspíš i zoufalého sebeukájení... tak mi to alespoň připadá... A pak asi nejgeniálnější moment z alba, naprosté odlehčení, jako by ta hudba říkala "Vykašli se na to, hoď se do pohody a užívej si klidu a svobody". Ve spojení s předešlou skladbou má Here Comes the Sun ještě daleko větší hloubku a člověk si ji ještě víc užije. Because stojí jako poslední samostatná věc, krásná a zamyšlená skladba... Dál lze poslouchat pouze v celku, skladby nádherně navazují, za zmínku stojí určitě první vyvrcholení She Came In Through... a hned potom samozřejmě Golden Slummers s pokračováním Carry that Weight.
To nejlepší zakončení, jaké mohli Beatles nabídnout. Poslední vydechnutí, poslední společná práce, ikdyž věřím, že to muselo být těžké, protože každého v té době už zajímalo něco úplně jiného... a přesto z toho vzniklo něco tak úžasného... 5
reagovat

PaloM @ 10.10.2010 05:45:37
Výborná recenzia, Caine, cítim Beatles úplne rovnako. Veľká škoda, že kompletný remaster diskografie na CD r.2009 je veľmi drahý.

hejkal @ 10.10.2010 07:50:49
Jediný album od Beatles, ktorý ma oslovil ako celok. I want you je bezkonkurenčne najlepšia skladba skupiny.

@ 10.10.2010 10:19:02
Abbey Road je jedna z jejich nejlepších desek, ale narozdíl od hejkala mě jako celek vždycky víc oslovovalo třeba White Album.
U Abbey Road mě bere hlavně ta první půlka, druhá mi připadá moc roztříštěná - takové střípky a fragmenty.
She's So Heavy je rozhodně výborná věc, ale úplně nejvíc mě na téhle desce vždycky brala Come Together.

Zdeněk @ 10.10.2010 11:13:12
Abbey Road i White Album jsou The Beatles na vrcholu
sil , těžko určit co je lepší, každé album je trochu jiné a je tam cítit nástup 70.let v rockové muzice.

Caine @ 13.10.2010 20:26:15
Reaguji pozdě, neměl jsem teď pár dní přístup k netu. Jsem rád, že se recenze líbila, to vždycky zlepší náladu, v poslední době se přiznám to hodně potřebuju:-)
Co se týká druhé půlky, je podle mě fakt perfektně poskládaná, nepřipadá mi roztříštěná...

09.04.2009 nowhere_man | #

Po zlých skúsenostiach s albumom Let it be dali Beatles opäť voľnú ruku Georgeovi Martinovi. Výsledkom je podľa mňa vrchol tvorby Beatles - Abbey road. Už len samotný obal je kultový. Úroveň, na ktorú sa dostali Beatles na konci, presiahla komerčnú zábavu a inšpirovala mnohé kapely (Pink Floyd, Jethro Tull, Yes), myslím, že nepoznám lepší rozlúčkový album hocijakej kapely a umelca.

A-strana obsahuje majstrovské kúsky všetkých členov kapely: klasická známa Johnova Come together, Paulova uvoľnená Oh! Darling, Ringova nádherne jednoduchá Octopus´s garden a Georgeove majstrovské diela Something a Here comes the sun. Moja najobľúbenejšia skladba je však Paulova You never give me your money, krásne vystavaná lahôdka pre uši.
B-strana je akási suita krátkych a krásnych skladieb, ktorú ukončuje symbolická The end, ak nerátame miniatúru Her majesty. The End je naozajstnou rozlúčkou kapely - obsahuje gitarový duel Georgea a Johna, krátke Ringovo sólo na bicích a nádherný rozlúčkový verš od Paula.

Dávam 10 hviezd a myslím, že Beatles odišli ozaj na vrchole. Vďaka Vám za toľko dobrej hudby. Ozaj treba deliť hudbu na tú pred Beatles a tú po Beatles. Oni rozbehli celú hudobnú kultúru a umenie tam, kde potom vznikali jej najväčšie skvosty.
reagovat

Mohyla @ 16.01.2011 08:49:16
nowhere_man,Caine: Výborná práca, jedna recenzia krajšia ako druhá, tak ako je skvelý aj samotný album.