Beatles, The / Abbey Road (1969)

Je úplně lhostejné, že více než z poloviny se u alba Abbey Road nejedná o žádnou žhavou novinku - napočítal jsem 10 písní, které byly zkoušeny už při Let It Be. Beatles se konečně - a jak historie ukázala, bylo to na poslední chvíli - vrátili k řádnému nahrávání. Stvořili vlastně jakési hybridní album, jehož první polovinu lze považovat za písničkovou. Čím je tedy ta druhá polovina? Jde ještě dál než Seržant - místy se jedná o rockovou suitu, kde na sebe jednotlivé písně přímo navazují.
Trochu falešně navozuje dojem kolektivního díla. Co do délky se jedná o běžné LP, na kterém jsou autorsky zastoupeni všichni členové skupiny. Tolik první poslech - první pohled na obal prozradí, že playlist se opět hemží autorskou dvojicí Lennon-McCartney. Na Harrisona zbylo mezi 17 položkami místo pro dvě skladby, Starr má na desce jedinou.
Abbey Road patří mezi alba, která poslouchaná vcelku fungují naprosto bezvadně. Budeme-li jej však chtít rozebrat na jednotlivé části, zjistíme, že kvalita některý písní je přinejmenším sporná. Mezi takové řadím především McCartneyho Maxwell´s Silver Hammer. Jeho schopnost prosadit na singl téměř cokoliv naštěstí (již poněkolikáté) narazila. Na jedné straně tu máme McCartneyho dokonale zvládajícího svůj hlas (Oh! Darling) i nástroj (I Want You), na druhé straně je tu ale McCartney plýtvající časem a zřejmě i trpělivostí svých kolegů. Svůj talent využil rozhodně lépe, když dokázal perfektně vygradovat You Never Give Me Your Money a ještě její téma zapracovat do závěru druhé strany. Spolu s She Came In Through The Bathroom Window a již jmenovanou Oh! Darling se jedná o jeho nejvýraznější momenty na albu.
Jakkoli můžeme shledávat popěvek Her Majesty vtipným, bez kontextu alba by byl jen tím, čím jej vlastně McCartney prohlásil - totiž odpadem. Jen souhrou náhod se po vystřižení (původně byl mezi Mean Mr. Mustard a Polythene Pam) ocitl tam, kde jej známe dnes.
Lennonovi se dostalo cti otevírat a uzavírat první stranu desky. Obě jsou naprosto odlišné - zatímco Come Together předkládá ve své rockovosti jistou dávku melodie a textové bohatosti, I Want You (She´s So Heavy) je příkladem do extrému dovedené minimalistiky. O jazykové bohatosti se mluvit nedá - celý text si vystačí v podstatě se dvěma větami. Lennon byl posedlý Yoko Ono a v hlavě zřejmě ve chvíli, kdy píseň skládal, neměl nic jiného. Mimo zpívaná místa však píseň přechází do poutavého riffu, na kterém s Lennonem ochotně spolupracovali Harrison i McCartney.
Lennon se autorsky zajímavě předvedl rovněž v Because, trojhlasé harmonii, která se stala vůbec poslední písní nahranou pro album. Po vokální stránce jde o jednu z nejkomplikovanějších nahrávek Beatles. Další jeho příspěvky jsou životaschopné jen jako součást Long Medley, jak je druhá strana alba též nazývána.
Starr dostal, jak už bylo řečeno, prostor v jediné písni. Octopus´s Garden je inspirovaná rozhovorem s rybářem, který Starrovi vyprávěl, jak si chobotnice staví na mořském dně zahrádky z kamínků. Na autorsky různorodé první straně Abbey Road své místo rozhodně má. Dokonce i Starrův zpěv jako by tu zněl méně zoufale, než je obvyklé.
Zbývá pohovořit o Harrisonových písních. V obou případech se jedná o extratřídu. Na singlu, dokonce poprvé na jeho A-straně, se z obou ocitla jen milostná balada Something. Lennon ji uznával jako nejlepší z celého alba. Píseň střídá tóniny - ze sloky v C-dur přechází do můstku v A-dur a zase zpět. V jednom případě je zpěv ve sloce nahrazený kytarovým sólem. Jakkoli krásným, Harrison s ním prý stejně nebyl spokojený...
Here Comes The Sun se stala druhou Harrisonovou nejpopulárnější písní. Oproti zasněné náladě Something přináší tato skladba zvonivý zvuk akustických kytar - jako bychom se ocitli v té zahradě, v níž ji složil. Její přímočarost jen lehce narušují metrické odchylky v prostřední části.
Když nic jiného, je album chytře odvedenou prací hudebníků i produkce. Vedle silných písní, které na něm nepochybně jsou, dokázalo hudebně pozvednout i písně, které by jinde bylo možné stěží označit jako plnohodnotné. Jejich vznik často nebyl dán potřebou materiálu pro nakonec vzniklou suitu - vznikly dlouho předtím, než mohl kdokoliv z Beatles o podobně koncipovaném albu cokoliv tušit. Tento fakt je sám o sobě pozoruhodný a je jen dokladem mistrovství, s jakým bylo album nakonec poskládáno.
Kvůli kaňce v podobě Maxwell´s Silver Hammer musím přivřít oko, abych dal pět hvězdiček. Budu si možná v duchu myslet o půlku méně, ale album Abbey Road je přesně ten případ, kdy by zaokrouhlení směrem dolů bylo ostudné.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Abbey Road
» popis a diskografie skupiny Beatles, The