Reakce na recenzi:

Martin H - @ 30.03.2017

První deska cestujících Wilburyů byla jistým zjevením na hudební scéně. Kdo by taky čekal, že se v jednom hudebním projektu sejdou taková jména jako George Harrison, Bob Dylan a Roy Orbison. Tuto zajímavou partičku dal dohromady Jeff Lynne, cestou přibrali Toma Pettyho a mohlo se vyrazit na báječnou jízdu plnou ozvěn amerického rock ´n´ rollu, připomínek Beatles a příjemného písničkářství.

Na desce se nachází deset sympatických písniček, které si nehrají na žádné velké umění, a právě v tom je jejich velká síla. Všech pět zúčastněných legend zde dokazuje, že nahrávka vznikala v naprosto přátelské atmosféře. Žádný z výrazných hlasů nevyčnívá, nedere se příliš do popředí, každý přináší pro celkové vyznění dané písně to nejlepší, ale zároveň se nikdo nesnaží exhibovat.

Hned úvodní kousek Handle with care funguje automaticky na první poslech. Postupně se v něm představí všechny výrazné hlasy, jež nás budou okouzlovat necelých čtyřicet minut až po závěrečnou pecku End of the line. Mezi tím si postupně rozeberou v ostatních písních sólové party. Asi bych momentálně ještě vyzdvihl skladbu Congratulations se sympatickým skřehotáním Boba Dylana, Orbisonem zpívanou náladovku Not alone any more (to ša – la - la zpívané ve sborech je kouzelné) a předposlední pecku Tweeter and the monkey man.

Možná Traweling Wilburys neposlouchám příliš často, někdy si na ně třeba dva roky nevzpomenu, ale šáhnu po nich vždy, když si potřebuji spravit náladu a duši pošramocenou dnešním hektickým způsobem života.