Harrison, George - George Harrison,Jeff Lynne,Bob Dylan,Tom Petty,Roy Orbison - Traveling wilburys 1 (1988)

30.03.2017 Martin H | #

První deska cestujících Wilburyů byla jistým zjevením na hudební scéně. Kdo by taky čekal, že se v jednom hudebním projektu sejdou taková jména jako George Harrison, Bob Dylan a Roy Orbison. Tuto zajímavou partičku dal dohromady Jeff Lynne, cestou přibrali Toma Pettyho a mohlo se vyrazit na báječnou jízdu plnou ozvěn amerického rock ´n´ rollu, připomínek Beatles a příjemného písničkářství.

Na desce se nachází deset sympatických písniček, které si nehrají na žádné velké umění, a právě v tom je jejich velká síla. Všech pět zúčastněných legend zde dokazuje, že nahrávka vznikala v naprosto přátelské atmosféře. Žádný z výrazných hlasů nevyčnívá, nedere se příliš do popředí, každý přináší pro celkové vyznění dané písně to nejlepší, ale zároveň se nikdo nesnaží exhibovat.

Hned úvodní kousek Handle with care funguje automaticky na první poslech. Postupně se v něm představí všechny výrazné hlasy, jež nás budou okouzlovat necelých čtyřicet minut až po závěrečnou pecku End of the line. Mezi tím si postupně rozeberou v ostatních písních sólové party. Asi bych momentálně ještě vyzdvihl skladbu Congratulations se sympatickým skřehotáním Boba Dylana, Orbisonem zpívanou náladovku Not alone any more (to ša – la - la zpívané ve sborech je kouzelné) a předposlední pecku Tweeter and the monkey man.

Možná Traweling Wilburys neposlouchám příliš často, někdy si na ně třeba dva roky nevzpomenu, ale šáhnu po nich vždy, když si potřebuji spravit náladu a duši pošramocenou dnešním hektickým způsobem života.

reagovat

Brano @ 30.03.2017 19:30:06
Pekná recenzia.Dávno som to nepočul,takže si to idem hneď pustiť.Vďaka za pripomenutie.

Martin H @ 31.03.2017 04:52:32
Ahoj Brano, jsem rád, že jsem ti kápnul do noty. Traveling Wilburys jsou především o pohodě a té je potřeba čím dál víc.

Jarda P @ 31.03.2017 06:10:50
Nedávno jsem sledoval film o G.Harrisonovi Living In Material World, ve kterém byly záběry z natáčení desky Travelling Wilburys, ze kterých čišela velká pohoda a nadhled. To se už dnes, kdy muzikanti často nahrávají své party samostatně v různých koutech světa, často nevidí. Obě desky TB jsou výborné.

horyna @ 01.04.2017 16:29:16
Martin H: díky za recku, kdysi jsem o kapele slyšel, ale pustil ji ze zřetele. Budu muset okusit a uvidí se.

Martin H @ 01.04.2017 17:45:21
horyna: vyzkoušej, určitě nebudeš zklamán.

18.10.2010 Monthy | #

Těžko najít superskupinu s podobně silnou sestavou. Skupina stárnoucích legend si na stará kolena chtěla společně ještě jednou vrznout a výsledkem je toto album.
Ještě než jsem album poprvé slyšel, nevěděl jsem co si od něj slibovat. Harrisonovu tvorbu po ATMP jsem nesledoval, Dylanova tvorba mě mezi Blood on the Tracks a Together Through Life mě také nechává chladným, Orbisona znám jen dík Pretty Woman a zbylí dva pánové pro mě byli jednou velkou neznámou.
Svůj názor jsem si však udělal velmi rychle. Od prvních vteřin až do konce se na mne valila vlna pohodové muziky, ze které čiší naprostá uvolněnost, chvílemi jsem si připadal jako bych poslouchal nějakou snovou jam session. Je skutečně radost poslouchat Harrisonovu kytaru, nesmírně silné jsou i vokální party ( krom klasické úchylky na Dylanův hlas jsem se projevila i silná slabost pro Roye Orbisona, dojde jeho legendárního vrčení ) a kapitolu samu pro sebe tvoří jednotlivé písně, vysoce melodické a vysoce návykové. Kdybych měl pár písní vyzvednout, tak ( po dlouhém, ale opravdu dlouhém přemýšlení ) by to byly úvodní Handle With Care, která je jakousi vlajkovou lodí alba, dále by to byla Not Alone Anymore ( zpívá Orbison ), možná nejsilnější End of the Line a závěrečný rádoby tradicionál Like a Ship.
Tenhle kousek si mě očividně získal, dokopal mne k tomu že zvažuju doplnění vzdělání co se jednotlivých bratří týče a je nesmírná škoda, že tahle sestava toho nevytvořila víc...
reagovat

PaloM @ 18.10.2010 17:00:21
A však nahrali asi 3 albumy - či to je málo ? Mňa veľmi neoslovili, pár hitov v rádii.

Monthy @ 18.10.2010 17:15:35
Co vím nahráli dvě alba a bonusové DVD. Neříkám že je to málo, mě si však tenhle počin až neuvěřitelně získal a další alba bych ocenil, bohužel se ho však již nikdy nedočkám

PaloM @ 18.10.2010 17:25:33
Mňa tento album vtedy priviedol k starým Orbisonovym hitovkám a tie mám viac v uchu. A Harrisonvo LP Cloud Nine (1987) vydal u nás Supraphon - v tom čase sa mi veľmi páčilo.
Máš pravdu, spolu si zahrajú až v nebi - dvaja tam čakajú na zbytok zostavy :-)

Mohyla @ 18.10.2010 17:30:09
Tak ako sa zoskupenie volá z recesie Traveling Wilburys , tak sa z recesie volajú aj ich dva albumy : Volume 1 a Volume 3 , aspoň tak mi to niekedy vysvettlili u Dr.Horáka .(Hudobná predajňa.) :-)

OHNOTHIMAGEN @ 19.10.2010 06:02:11
Monthy objevil Ameriku, až je to trapné, a pokud jsou pro něj pánové Lynne a Petty velkou neznámou, naprosto nechápu, na jaké planetě žije, hraje-li si na fanouška starší, prověřené hudby.

Na vysvětlenou: druhé album, kterému absence Roye Orbisona na kráse a síle nikterak neubrala, se jmenuje "Volume 3" z ryze poťouchlého důvodu: po vydání jedničky se vyrojilo obří množství bootlegů s "nevydanými verzemi", což byla samozřejmě blbost na entou, protože z prvních sessions se téměř nic nedochovalo, a pokud ano, tak nejde o věci pod hlavičkou Wilburys, ale o sólové projekty členů (najmě Orbisona), které byly paralelně s výrobou alba TW připravovány. Tyto bootlegy se většinou prezentovaly jako "Volume 2".

Wilburys mají pouze dvě alba, prodloužené verze písní pro 12" singly, tři outtakes (Maxine, Like a Ship, Runaway), charitativní singl Nobody's Child, výborné videoklipy a dokument o natáčení prvního alba s názvem "Whatever Wilbury Wilbury" (na DVD ovšem pod "běžnějším" názviskem).

Monthy @ 19.10.2010 07:33:45
Já si na fanouška starší hudby nehraju, mě je jedno kolik má hudba křížků, důležité pro mne je zda se mě líbí nebo ne, což zrovna není případ ELO a o Pettym jsem opravdu neslyšel. Klidně mě měj za barbara, ale já beru fakt, že mám podstatné mezery ( a nestydím se za to ) za relativní plus, protože je obrovské množství skvělé muziky co na mne teprve čeká...

Filozof @ 19.10.2010 08:06:28
Monty
Nenech se znechutit. Ohnothimagen ví shodou okolností dost o Beatles a Rolling Stones a o projektech jejich členů. Ale stejně jako každý z nás má oblasti, kde to příliš neví - ale jinak to nejde. Nikdo nemá hlavu nafukovací. :-)
A i kdybys neznal nic, nedává to nikomu právo se nad Tebe povyšovat - takže v klídku poznávej dál. Podle mne je zase základ stará muzika - protože jen chronologicky dávají dějiny smysl a také nikomu nepředhazuji, že se neorientuje v R'n'R ap. :-)

PaloM @ 19.10.2010 08:44:42
Ohnothimagen: nemám veľmi právo ti niečo písať, lebo tiež som si strelil do Monthyho (a som sa ospravedlnil), ale netreba naozaj takto. Ako píše Monthy, tiež som to tak pochopil, že ELO proste nepočúva, tak ich nemusí poznať. Traveling Wilburys som bral ako kapelu pár dobrých piesní. Na druhej strane, vždy obdivujem takéto super spojenia z ľudského hľadiska - že sa vôbec dokážu také osobnosti spojiť a niečo vytvoriť, aj keď v príležitostných kapelách (podobne ako Asia). Neverím, že to robili pre prachy, určite ich to bavilo a mali radosť zo spoločného hrania. A keď tým urobili radosť fanúšikom, možno splnili aj nadplán. Monthymu môžem závidieť jeho vek a možnosti. Mne by nestačili ani 3 životy na vypočutie toľkej nádhernej muziky, čo by som chcel.

luk63 @ 19.10.2010 12:41:42
Jeffa Lynnea znám ještě z Move, že spoluzakládal ELO také vím, ale už to je mimo mou mísu. Tom Petty mě nikdy neoslovil, ale celé roky vnímám, že tento muzikant existuje, koncertuje a vydává alba. Takže se dá říci, že jsou pro mě neznámou (zřejmě velkou). A to si o sobě myslím,že jsem fanoušek starší (možná i prověřené - snad časem či kým čím) hudby. Hold se mi někteří, určitě dobří muzikanti a kapely, do záběru nevejdou - snad v budoucnu. Takže, Monthy, nejsi sám.
PS: A k tomu neposlouchám Dylana, Orbisona ani sólového Harrisona. No to je rovnou na hranici ;-)

PaloM @ 03.11.2010 06:01:03
luk63: když ne na hranici, tak aspoň je to od teba veľké kacírstvo :-)) Vieš koľko je veľkých mien v rocku, a ja som od nich ešte nič nepočul ?

makrelaman @ 17.12.2011 08:49:20
Kto nepozná Toma Pettyho, nech si vypočuje FULL MOON FEVER. Veľmi dobrá muzička. Apropos Tom Petty je veľká legenda v U.S.A.

Brano @ 17.12.2011 17:05:15
Od Toma Petty by som odporučil ešte album Into the great wide open(1991) s megahitom Learning to fly.

17.01.2010 nowhere_man | #

Tak toto dielko aj táto superskupina ma veľmi príjemne prekvapili. už dlho som nepočul také svieže, jednoduché, nádherné a úžasné album. Harrison, Lyne, Petty, Dylan a Orbison sú formáty obrovského významu (vrátane zaujímavého doprovodu Jim Keltner, Jim Horn, Ray Cooper, Ian Wallace). Toto album radím vysoko v mojom rebríčku a v čase vydania (1988) malo vraj byť podľa slov Harrisona opozíciou vtedajšej bezduchej muziky. Podarilo sa, dokonca je opozíciou dodnes. Úvodná Handle with care predstaví spevácky všetkých Wilburys. No a potom sa vydáme na skvostnú jazdu, od prvej pesničky po poslednú samá kvalita a krása. Mne osobne sa veľmi páči krásna Last night, krehká Not alone any more a predovšetkým vrchol nielen albumu, ale celého projektu Traveling Wilburys - klenot Tweeter and the monkey man, absolútna čistá krása, odporúčam všetkým bez rozdielu. Máme aj dva bonusy, tak isto krásne, absolútne zapadli do albumu - Maxine a Like a ship, obe doplenené v roku 2007 o gitary Jeffa Lynea a doprovodné vokály Jeffa so synom Harrisona Dhanim.

Čo dodať, je to krásny skvost, každý kto má rád kvalitnú hudbu si to musí vypočuť. Naozaj vrelo odporúčam, nechalo to vo mne silnú stopu.
reagovat