oř - @ 03.02.2017 | #

Pokud se najde jedinec prahnoucí po kontaktu s kapelou Uriah Heep, druhá deska Salisbury je tím nejvhodnějším kandidátem na úvodní seznámení. Pánové na ní učinili velký krok směrem vpřed. Slibný debut Very Eavy...Very Umble poukázal na novou akvizici na poli klávesového melodického rocku, ale teprve tato deska mířila do míst kam kapela svými postojí cílila. Ken Hensley si zabral větší prostor a tak tu máme nejucelenější a nejvyrovnanější album v historii kapely. Každá skladba je rafinovaným skvostem. Tvrdý a úderný úvod, melancholická Kenovka s emotivním Byronem, pestrá trojka, jeden z největších hitů v jejím závěsu a samozřejmě titulní orchestrální veledílo.
Na začátku své dráhy měli U.H. pěkně našlápnuto, na rozdíl od svým věčných rivalů Deep Purple, kteří bodovali až svým pátým!! albem, se to Byronovcům podařilo hned napodruhé.

luk63 @ 03.02.2017 10:06:41 | #
Já bych Salisbury jako první setkání s UH radši moc nedoporučoval. Za 1. je tam rozsáhlá titulní kompozice s dechama, pro tuto kapelu ne zrovna typická věc, a za 2. ten hrozný cajdák Lady In Black (The Park je trochu lepší) by taky mohl někoho od kapely odradit.

Osobně bych doporučil pro začátek jedničku a pak pokračovat podle pořadí až k Freedom, potom už bych vztyčil varovný ukazovák...