Reakce na recenzi:

Voytus - @ 05.12.2007

Druhá deska ukazuje UH zase trochu jinak než Very \'eavy. Přibývá vlivů z klasiky a mizí blues. Do popředí se jako autor dostává Ken Hensley, který bude na dalších deset let po autorské stránce klíčová osobnost kapely.
Úvodní Bird of prey začíná typicky razantně, klávesový motiv a vícehlasé zpěvy v úvodu jsou to nejlepší z celé skladby. Jinak je samozřejmě výborně vystavěná, na úvod nic lepšího zaznít nemohlo.
The Park je naproti BoP nečekaným kontrastem. Jemné falzety, akustické kytary, spinet a další z nezapomenutelných melodií, tentokrát s krátkou najazzlou mezihrou. Taktéž dobře pojáté sólování - není nutné se předvádět v každém taktu. UH umějí přemýšlet.
Je čas to zase trochu rozjet - Time to live. Ze spolupráce Boxe, Byrona a Hensleye vždy vznikne něco tvrdšího. Jednoduchý riff, chytlavá melodie, sólo...úplně jednoduše vystavěná skladba, jenže to není rozhodující.
To, že UH píší především písně je jasné z hitovky Lady in black. Jednodušeji to snad už nejde. Dva akordy, sloka a \'refrén\' beze slov, opět akustika a klavír. Když někdo umí...
High priestess se zvolna rozjíždí, slide kytary, pak krátké kytarové sólo, další parádní melodie - hlavně druhá sloka s harmonizovanými konci frází.
V protikladu těmto jednoduchým písničkám (to nemyslím nijak špatně, kdyby takhle hráli v rádiích, rozhodně by to nemohlo nikoho urazit a navíc by si leckdo rozšířil obzory o kvalitní muziku) stojí kompozice Salisbury. Autory jsou opět Box, Byron a Hensley, takže je jasné, že si vyposlechneme něco tvrdého a zároveň melodicky a aranžérsky zajímavého. Ale tohle je opravdu ještě někde jinde. Spojení rockové kapely a orchestru zkoušel leckdo s různým úspěchem. Zde to funguje. V šestnácti minutách se toho děje hodně - místy to připomíná filmovou hudbu. Orchestr v hardrockových riffech pomáhá udržovat napětí, obě \'složky\' ale především spolupracují, což se jiným kapelám tak dobře nedařilo. Také musím vyzdvihnout práci rytmiky (Paul Newton - bass, Keith Baker - drums). Skladba je výborně vygradovaná, lepší na konec dát nemohli.
Deska Salisbury je v jistém smyslu ještě hledáním toho správného výrazu, ale o to pestřejší a zajímavější. Snadno se dá ale odhadnout o čem budou UH dál. Přijde ještě mnoho nezapomenutelných melodií.