Reakce na recenzi:

horyna - @ 01.02.2018

Pokud míří vaše cesta do antického kolosea, jedna z odboček které nemůžete minout nese nápis Greenslade. Snad každý kdo se kdy potkal s Hisemanovým jazz rockovým monstrem, postupněl objevil i krásu kapely, jež po rozpadu Colossea založil její dvorní klávesista Dave Greenslade.

Muzika kterou klapkový guru na svých čtyřech nahrávkách světu představil, se od svého předchozího působiště diametrálně odlišuje. Jazzové eskapády výrazně zjemnili, prostor dostala romantika a výsledný sound stojí na několika se překrývajích klávesových nástrojích, které aksentující kytaru do svých služeb vůbec nepotřebují. Slyšeitelně pevná rytmika a expresivní výraz ve vokálu Davea Lawsona nejednou povznášejí jedinečnost hudby Greenslade na artrockový piedestal. Pokud tedy máte rádi hudbu postavenou na dominanci kláves, něco na způsob Wakemanovi tvorby, neměla by vás tahle parádní smečka nechat netečným.

Jejich čtvero nahrávek jsem pořizoval zhruba ve stejné časové periodě a bylo tedy na mne, kterou z nich si vyberu jako seznamovací. Přiznám se, že jsem vybíral očima a jelikož fandím outsiderům (na Progarchives je tohle album hodnoceno jako nejslabší), rozhodl jsem se právě pro Time and Tide.

Kreslený démonický výjev postavy se čtveřicí rukou držící dvě škrabošky z pera Patricka Woodroffa mě k této desce ihned připoutal. Dokonalá malířská iluze. Začátek obstarává zdivočelá a patřičně živočišná jazzová jízda Animal Farm. Druhá Newsworth je o poznání klidnější a zajímavější, ale to co mě na této desce baví nejvíce jsou instrumentální věci. Skladba Time vás dokáže ponořit mimo čas a svým monumentálním výrazem a chorálním zpracováním navrátit do svatostánku stojícího v epoše renesanční. Píseň Tide nesou hromové klávesové ozvěny plné děsu a utrpení. Až píseň Catalan vydoluje v myšlenkách Davea Greensladea hravost a svěžího ducha. Hloubku a melancholii Waltz for a Fallen Idol vystřídá na funkující base předložená The ass's Ears, obsahující výborné klávesové rejstříky. Dalším náladotvorným kusem je devátá Doldrums. Při jejím poslechu pocítíte smutek převtělený v něco podstatnějšího a poslední Gangsters je dokonalou předváděčkou pro kompletní hráčskou elitní čtveřici.

Ano, album Time and Time postrádá ucelenost a vypravěčský talent přitomný na svém nejstarším bratříčkovi. Pro mne je ovšem instrumentálně brilantní, velice barevné a všestraně hrávé. S přihlédnutím k mistrovskému obalu i onomu „poprvé“ uděluji desce 4,5 hvězdy.