Greenslade - Time And Tide (1975)

Pokud míří vaše cesta do antického kolosea, jedna z odboček které nemůžete minout nese nápis Greenslade. Snad každý kdo se kdy potkal s Hisemanovým jazz rockovým monstrem, postupněl objevil i krásu kapely, jež po rozpadu Colossea založil její dvorní klávesista Dave Greenslade.

Muzika kterou klapkový guru na svých čtyřech nahrávkách světu představil, se od svého předchozího působiště diametrálně odlišuje. Jazzové eskapády výrazně zjemnili, prostor dostala romantika a výsledný sound stojí na několika se překrývajích klávesových nástrojích, které aksentující kytaru do svých služeb vůbec nepotřebují. Slyšeitelně pevná rytmika a expresivní výraz ve vokálu Davea Lawsona nejednou povznášejí jedinečnost hudby Greenslade na artrockový piedestal. Pokud tedy máte rádi hudbu postavenou na dominanci kláves, něco na způsob Wakemanovi tvorby, neměla by vás tahle parádní smečka nechat netečným.

Jejich čtvero nahrávek jsem pořizoval zhruba ve stejné časové periodě a bylo tedy na mne, kterou z nich si vyberu jako seznamovací. Přiznám se, že jsem vybíral očima a jelikož fandím outsiderům (na Progarchives je tohle album hodnoceno jako nejslabší), rozhodl jsem se právě pro Time and Tide.

Kreslený démonický výjev postavy se čtveřicí rukou držící dvě škrabošky z pera Patricka Woodroffa mě k této desce ihned připoutal. Dokonalá malířská iluze. Začátek obstarává zdivočelá a patřičně živočišná jazzová jízda Animal Farm. Druhá Newsworth je o poznání klidnější a zajímavější, ale to co mě na této desce baví nejvíce jsou instrumentální věci. Skladba Time vás dokáže ponořit mimo čas a svým monumentálním výrazem a chorálním zpracováním navrátit do svatostánku stojícího v epoše renesanční. Píseň Tide nesou hromové klávesové ozvěny plné děsu a utrpení. Až píseň Catalan vydoluje v myšlenkách Davea Greensladea hravost a svěžího ducha. Hloubku a melancholii Waltz for a Fallen Idol vystřídá na funkující base předložená The ass's Ears, obsahující výborné klávesové rejstříky. Dalším náladotvorným kusem je devátá Doldrums. Při jejím poslechu pocítíte smutek převtělený v něco podstatnějšího a poslední Gangsters je dokonalou předváděčkou pro kompletní hráčskou elitní čtveřici.

Ano, album Time and Time postrádá ucelenost a vypravěčský talent přitomný na svém nejstarším bratříčkovi. Pro mne je ovšem instrumentálně brilantní, velice barevné a všestraně hrávé. S přihlédnutím k mistrovskému obalu i onomu „poprvé“ uděluji desce 4,5 hvězdy.

reagovat

Jarda P @ 01.02.2018 11:45:42
Greenslade je jednou z mála kapel, u kterých mi nechybí kytara. Nedostižný je debut, ale i další 3 studiovky mají vysokou úroveň. Jejich Live z roku 1975 dokládá, že to naživo muselo být vynikající. Poslouchatelné, i když výrazně slabší je Large Afternoon z roku 2000, milovníkům ale doporučuji sólové album Dave Greensladea Cactus Noir z roku 1976.

horyna @ 01.02.2018 12:13:27
Jardo díky za tip, přiznávám, že už mě tahle deska už taky napadla. Zatím zůstává v hledáčku.

Dlho som túžil zohnať na CD album Time and tide, Wounded Bird Records mi to v roku 2009 konečne umožnilo.

Rock’n’roll bez gitary? Animal farm je presne takouto skladbou, navyše na nej nehrá Dave Greenslade, čiže je jasné, že pomery v skupine asi neboli najlepšie. Celá skupina sa zíde v iba v polovici skladieb (Newsworth, Catalan, The flattery stakes, Waltz for a fallen Idol a Gangsters).

Inak si tam Greenslade hodí nejaké sólové vsuvky (Time, Tide, The ass’s ears) a Lawson mu konkuruje v Doldrums a to je všetko.

Pozitívne momenty sú pre mňa hlavne tieto:

- scénicky tichá Tide,
- nálady striedajúca Catalan,
-náznaky presvedčivej krehkosti v pokojnej Waltz for an fallen idol,
- rytmické pripomenutie prvých dvoch albumov v Ass’s ears a v Gangsters.

Celkovo by som tento počin mohol aj strhať pod čiernu zem, ale neurobím to, pretože vypočuť sa dá, nič extra však človek nedostane a rozpad skupinu pravdepodobne zachránil od ešte väčších zbytočností. Time and tide bol nadlho poslednou „štúdiovkou“ skupiny Greenslade a pri jeho počúvaní sa vlastne ani niet čo čudovať.

reagovat