horyna - @ 08.06.2020 | #

Zpěvák Rod Evans prošel prvním obdobím Deep Purple, v němž se mu podařilo zanechat nesmazatelný otisk. Trojice desek na nichž předváděl své pěvecké umění nepatří nijak zásadně do výkladní skříně rockové muziky, ale něco se jim upřít přece nemůže. Pozvolna nastartovali kariéru jedné v nejpřednějších a rovněž nejúspěšnějších formací na naší zeměkouli, a odejitému Rodu Evansovi poskytli dobrý startovací bod k dalšímu, i když krátkému rozvoji.

Totiž to, co D. P. s Evansem pouze naznačili, dotáhli Captain Beyond (kapela postavená na troskách Iron Butterfly) do ultimativního konce. Ti do svého repertoáru dokázali zahrnout hned několik hudebních forem a tak se vedle opulentního hard rocku, ladně tyčili i další styly, jako art-rock, pár kapek blues, psychedelie i lehká příměs jazzová. Muzika tedy nikoliv všední, ba přímo naopak, omamně nevšední. Samotné album pak voní všemi možnými hudebními esencemi a po ostýchavém rozjezdu Dancing Madly Backwards (On a Sea of Air), to s o poznání artovějším rokecem Armworth a hlavně košatým úderem na emoční komoru Myopic Void, začne pozvolna pořádně rozjíždět. Každá z písní jež se vzápětí hlásí o slovo, je takřka výrazně svérázným uměleckým dílem, které nepostrádá jak geniální nápady, originální melodie, tak právě díky míchání výše zmíněných ingrediencí i mocný a opojný derivát neslyšeného.

Rod Evans toho na své hudební dráze mnoho nezaznamenal. Po dalším albu se z této branže vytratil, ale přinejmenším tohle dítko, se jemu i jeho kumpánům neskutečně povedlo.

Otikk @ 08.06.2020 22:14:42 | #
Horyna - dík za připomenutí této jedinečné desky. Vlastním reedici US 1977 a moc si ho cením. Koncem loňského roku jsem získal i Dawm Explosion a tak jsem si pustil i toto první album. A dával jsem si otázky ,proč bylo tak výjimečná album v době svého vzniku, takřka neznámé. Moc se toho neprodalo, proto jsou ta alba teď tak vzácná. Iron Butterfly, Deep Purple, Johnny Winter, byly běžní hosté Beat clubu. Na Captain Beyond si s té doby nepamatuji. Na podzim 1972 jsem šel na vojnu a proto možná ta mezera. K albu jsem se dostal, až někdy v roce 77, nahrávku stále někde mám. Zvolily snad tenkrát špatnou společnost, která preferovala Allman Brothers a jejich Eat A Peach.
Nebo to, že Capricorn Records preferoval jižanskou hudbu a CB byly moc rockově odvázaní. Ale také to možná bylo tím, že v té době vyšlo mnoho dobrých, konkurenčních desek zavedených skupin. Kuře v hodinkách a td.
Ještě jednou dík za připomenutí tohoto nesmrtelného alba.