Captain Beyond - Captain Beyond (1972)

Zpěvák Rod Evans prošel prvním obdobím Deep Purple, v němž se mu podařilo zanechat nesmazatelný otisk. Trojice desek na nichž předváděl své pěvecké umění nepatří nijak zásadně do výkladní skříně rockové muziky, ale něco se jim upřít přece nemůže. Pozvolna nastartovali kariéru jedné v nejpřednějších a rovněž nejúspěšnějších formací na naší zeměkouli, a odejitému Rodu Evansovi poskytli dobrý startovací bod k dalšímu, i když krátkému rozvoji.

Totiž to, co D. P. s Evansem pouze naznačili, dotáhli Captain Beyond (kapela postavená na troskách Iron Butterfly) do ultimativního konce. Ti do svého repertoáru dokázali zahrnout hned několik hudebních forem a tak se vedle opulentního hard rocku, ladně tyčili i další styly, jako art-rock, pár kapek blues, psychedelie i lehká příměs jazzová. Muzika tedy nikoliv všední, ba přímo naopak, omamně nevšední. Samotné album pak voní všemi možnými hudebními esencemi a po ostýchavém rozjezdu Dancing Madly Backwards (On a Sea of Air), to s o poznání artovějším rokecem Armworth a hlavně košatým úderem na emoční komoru Myopic Void, začne pozvolna pořádně rozjíždět. Každá z písní jež se vzápětí hlásí o slovo, je takřka výrazně svérázným uměleckým dílem, které nepostrádá jak geniální nápady, originální melodie, tak právě díky míchání výše zmíněných ingrediencí i mocný a opojný derivát neslyšeného.

Rod Evans toho na své hudební dráze mnoho nezaznamenal. Po dalším albu se z této branže vytratil, ale přinejmenším tohle dítko, se jemu i jeho kumpánům neskutečně povedlo.
reagovat

Otikk @ 08.06.2020 22:14:42
Horyna - dík za připomenutí této jedinečné desky. Vlastním reedici US 1977 a moc si ho cením. Koncem loňského roku jsem získal i Dawm Explosion a tak jsem si pustil i toto první album. A dával jsem si otázky ,proč bylo tak výjimečná album v době svého vzniku, takřka neznámé. Moc se toho neprodalo, proto jsou ta alba teď tak vzácná. Iron Butterfly, Deep Purple, Johnny Winter, byly běžní hosté Beat clubu. Na Captain Beyond si s té doby nepamatuji. Na podzim 1972 jsem šel na vojnu a proto možná ta mezera. K albu jsem se dostal, až někdy v roce 77, nahrávku stále někde mám. Zvolily snad tenkrát špatnou společnost, která preferovala Allman Brothers a jejich Eat A Peach.
Nebo to, že Capricorn Records preferoval jižanskou hudbu a CB byly moc rockově odvázaní. Ale také to možná bylo tím, že v té době vyšlo mnoho dobrých, konkurenčních desek zavedených skupin. Kuře v hodinkách a td.
Ještě jednou dík za připomenutí tohoto nesmrtelného alba.

gandalf @ 09.06.2020 03:17:06
Opravdu nesmrtelná deska. Evans a spol navázali na odkaz DP a nebojím se říct, že jej překonali. Z některých skladeb se stali hymny. Škoda, že je zná tak málo lidí.

Jarda P @ 09.06.2020 05:47:37
Otíku, Kuře v hodinkách bezesporu vyjímečné je, ale jen v našich podmínkách. Jak to souvisí s Captain Beyond?
Mimochodem, na burzách jsem je nikdy neviděl a o jejich existenci jsem se dověděl až z PB. Taky je mám, dobrá kapela, ale troufám si říct, že je k top velikánům neřadím.

Otikk @ 09.06.2020 13:01:44
Jardo to jen taková nadsázka. V 72. vyšlo množství výborných desek, již zavedených skupin, nechtěl jsem je všechny jmenovat a i u nás bylo občas co poslouchat a proto to Kuře.
A tak nebylo lehké se prosadit. Dramaturgii Beat clubu, většinou neunikla, žádná pro tu dobu zajímavá kapela, ač pak zapadla v zapomnění, aby byla znovu vykopána a obdivována -Fruupp,Flock,Family,Cactus, Caravan,If a td. A Captan Beyond
mě tam chybí, ale možná jsem je přehlédl, nebo jsem již sloužil republice.

Když se po neslavném posledním albu rozpadli (1971) legendární Iron Butterfly, tak jsem si říkal, že se jména těchto hudebníků určitě nevytratí z povědomí rockové hudby. Nějaký čas ovšem trvalo, než jsem je zase objevil.
Jeden z posledních dílů poslechových pořadů Underground, který jsem navštěvoval v Muzeu hudby představil novou skupinu s názvem Captain Beyond a tam nám tehdy bylo představeno eponymní album téhle kapely a vida: dva členové Iron Butterfly byli v jejich řadách, navíc doplněni prehistorickým zpěvákem Deep Purple a bubeníkem od Johnnyho Wintera….
Na obalu je snivý nebeský motiv pohádkového pojetí, zatímco zadní strana alba mě upomíná na Pink Floyd v Pompejích, kde také kvartet vlasatých hudebníků prochází krajinou skal v mlhavém oparu…
Album Captain Beyond mě už tehdy hodně zaujalo, ale stejně jako v řadě mnoha jiných případů trvalo dlouho, než jsem je mohl zařadit do své sbírky. Už v ní zůstalo napořád.

DANCING MADLY BACKWARDS (ON A SEA OF AIR) – důrazný nástup propracované bubenické práce Bobbyho Caldwella otvírá album za vydatného přispění bývalého „železného motýla“ baskytaristy Lee Dormanna. Skladba nepostrádá nic co se očekává od dravého melodického hardrocku. Šťavnatý a zastřený hlas Roda Evanse, ale především vynalézavé kytarové sólo Lennyho „Rhina“ Reinhardta (nikoliv Heydricha!). Hardrock je rytmicky velmi pečlivě propracovaný nejen po rytmické, ale i kytarové stránce a velmi nadějně otvírá album….

ARMWORTH – téměř plynule navazuje další skladba. Má zpěvnou melodickou linku, třebaže kytarové téma drží v základech svůj riff ve srozumitelném a opakujícím se schématu. Evans správně frázuje, ale v hlase mě spíš zaujme barva, než interpretační podíl.

MYOPIC VOID – přichází určitá porce experimentu. Rhino kouzlí na slide-kytaru, elektrickou kytaru a podmiňuje to akordickým akcentem na akustickou kytaru. Je sympatické, že se zde Capatin Beyond nedrží modelu britského hardrocku, ale přinášejí sem postupy, které nejsou daleko od psychedelie a kalifornských skupin. Vokální stavba je důležitá ve své celistvosti (i když není stavěná ve stylu takových Uriah Heep). Střední tempo se pojednou rozbíhá do cválavé jízdy vpřed s řadou výtečných bubenických breaku Bobbyho Caldwella (jak si ho pamatujeme od Wintera). Rhino udělá výborně kytarové zakončení v závěru, které má skvělou koncovku.

MESMERIZATION ECLIPSE – zatím nejdravější hardrockový model přichází s touto skladbou. Captain Beyond zde drtí tvrdé tóny a důsledné rytmické spojení dělá bytelný základ pro skladbu od prvního okamžiku. Rhinova kytara opisuje přesný rockový riff a Evans se svým hlasem vznáší nad harmonií. Nezpívá špatně, ale mezi velikány typu Gillana nebo Planta bych ho přece jenom nezařazoval. Tady ovšem fascinuje rytmická struktura ve spojení s melodickou linkou. Opravdu výtečně sehraný rockový model. Skladbu ve svém repertoáru měli zařazenou také pražští Perpetuum Mobile s kytaristou Slávkem Jandou a baskytaristou Milanem Broumem. Dnes bohužel zapomenutá, ale ve své době výtečná instrumentální jednotka se zpěvákem Tony Vackem….. Měli vkus a cit. Vybrali správně dravou skladbu a při své interpretaci z ní odebrali ten jasný základ….. Capatin Beyond zde opravdu předvádějí špičkový kolektivní výkon.

RAGING RIVER OF FEAR – tak tohle je hardrockový model, který mě velmi imponuje. Opět výtečně propracované instrumentální schéma. Evans dobře frázuje. V jeho hlase je rocková přesvědčivost, ale postrádá jasnější rozevření jeho vokálních schopností. Klasický rockový přístup s jedinečně pojednanými basovými a bubenickými party. Rhino je výtečný hráč. Nesází sice na superrychlé blackmoreovské běhy, nebo ďábelské protahování winterovského modelu, ale v ryzím slova smyslu je to výborný hudebník, bez kterého by tahle hudba byla nemyslitelná. Další výborný příspěvek…

THOUSAND DAYS OF YESTERDAYS (INTRO) – akustická kytara vybrnkává citlivé tóny, které doprovází zasněné vokály a přeznívané tóny kytar a šumění činelů působí jako mořský příboj. Rockově snivé a trochu záhadné v krátké miniatuře….

FROZEN OVER – agresivní kytarové akordy a téma se rozbíhá vpřed v nekompromisní duchu. Kytarové party jsou ale elastické a místy přesouvají hardrockový model k jižanskému rocku. Základní schéma skladby není nějak zvlášť rafinované a vychází ze základního motivu, který je ovšem natolik pevný, že je na něm vystavěna celá architektura. V další fázi skladby se začíná opět experimentovat. Psychedeklické názvuky se prolínají s pokrajem space rocku. Kompozice je ovšem výborně proaranžovaná a nestaví jenom na vstupním motivu, jak se v následujících postupech ukazuje a skladba se dravě rozbíhá do dalšího běhu..

THOUSAND DAYS OF YESTERDAYS (TIME SINCE COME AND GONE) – akcentovaná rytmika kytar, baskytary a bicích nástrojů se vzdaluje od hardrocku do akordické proměnlivosti, která je ovšem rytmicky držena na uzdě zásadními rytmickými nástupy. Výtečně pojednané téma, zase hodně odlišné od britského vzoru. Rhino v mezihře nasadí výtečné kytarové sólo, která má rozlet a vzápětí je nahrazováno parádními vokálními party. Formálně poměrně složité instrumentální výměny, které se nádherně propojují a šťavnatým způsobem útočí na harmonickou strukturu od začátku až do závěru. Opravdu parádní záležitost….

I CAN´T FEEL NOTHIN´ (Part I) – Caldwell nám nabízí důrazné bubenické ukázky svoji vyhrané potence hráče, který nikdy nebyl do počtu, ale kde hrál, zanechával výraznou stopu. Playbackované party kytar Rhina se dobře poslouchají. Opakují vypilovaný riff. Lee Dorman s Rhino jsou výtečně sehraní ze své minulosti v Iron Butterfly a tuhle znamenitou přednost si máme možnost vychutnat hned v prvním plánu. Milovník klasického kytarového rocku si zde přijde opravdu na své..

AS THE MOON SPEAKS (TO THE WAVES OF THE SEA) – úvod zní záhadně a tajemně. Práce se zvukem navozuje pocit nekonečného prostorového zvukového kouzlení.
Jako bych slyšel marimbu Rhino si nahrál citlivé party na akustickou kytaru, která se prolíná s elektrickou. Evansův recitativ má v sobě jistou vznešenost, kterou korunují vokály a šustění činelů (odér Iron Butterfly bez varhan) a pak už je tu další nemilosrdný kytarový nástup ve výborných unisonech. O téhle skladbě by se dalo říct, že je jakýmsi koncepčním počinem, třebaže se „musí“ vejít do krátkého formátu…

ASTRAL LADY – cválavý běh volně přechází do další miniskladby jako spojovací můstek….

AS THE MOON SPEAKS (Return) – také tahle skladba se odvrací o klasického modelu hardrocku, třebaže je s ním spojena s virtuální pupeční šňůrou a zpěvný tón Rhinovy kytary se v něčem přibližuje k santanovskému modelu. Evans střídá recitativ s něžným vokálním podílem spíše latinizujícího modelu zpěvu. Rytmus je téměř valčíkový (!?) ovšem harmonický rozvolněný ve vokální lince a náladotvorném závěru….. přechází do romantického

I CAN´T FEEL NOTHIN´ (Part II) – tak tahle skladba mě připomene Woodstock a řádění Santany se vším všudy. Bobby Caldwell podobně jako Michael Shrieve a Rhino s ostrými záseky tuhle teorie nepřímo potvrzuje. Je tady zase syrový a dravý hardrockový motiv a vyprecizovaný riff skladbu s hutnou rytmikou žene vpřed za vokální podpory. Žasnu, kolik překvapivých monetů se podařilo Captain Beyond vměstnat do minuty a třinácti vteřin. Opravdu výtečná instrumentální jednotka hned na první poslech….

Myslím, že Captain Beyond dnes znají především pamětníci, anebo filigránští znalci. Kapela u nás v minulosti nebyla nějak zvlášť propagována a v dnešních rádiích (i rockové provenience) na ně těžko narazíte. Překvapilo mě, že album vyšlo na labelu Capricorn a pod dohledem Johnnyho Sandlina, který dělal pro Allman Brothers Band, stejně tak i dedikace, která je cílena na Duane Allmana.
Mám rád při poslechu překvapení a tady si myslím, že se mě dostalo v tomto ohledu řádného přídavku. Nejsou zde žádné skladby jako hitové ambice, ale výtečně zahraná a aranžovaná hudba klasického rocku, kterou přijmou milovníci Cactus, Beck Bogert And Appice, Blue Cheer…. Album považuji za vynikající a tak mu udělím plný počet hvězdiček!




reagovat

PaloM @ 09.06.2012 15:38:40
Petr, asi väčšina z nás tu "chodiacich" pozná skupinu vďaka Progboardu a je fajn, že si aj ty o nich napísal a tým ich pripomneul.

Petr Gratias @ 10.06.2012 07:23:10
Zdravím, PaloM....
díky za postřeh. Také já jsem vděčný mnohým z Vás,
když mi připomenou nějakou kapelu - nebo album, které jsem už léta neslyšel, nebo ji doma nemám a vyvolá to ve mně nějaké vzpomínky... Je to vždycky velice příjemný pocit, zase se vrátit do minulosti.
Nepochyboval jsem ani o tom, že se shodneme na Rory Gallagherovi.... vlastně ani neznám kolem sebe nikoho, kdo by tohoto bravurního bluesrockového hráče odmítal......
Zdravím a farewell!

Tuky @ 16.09.2012 14:59:16
Strašne som sa obával,či ešte sú také albumy, ktoré vám zmetú myseľ od začiatku po koniec, ktoré vás zahlobia a ste akoby prikrátky. Každý iste nejaký taký má, ale ja som po In rock hľadal niečo masívne kompaktné, čo nedá dýchať, čo drží osobu doslova tak päť centimetrov nad zemou až po posledný tón. K výbornej recennzii niet čo dodať,skôr len osobný zážitok, ako spomínam v profile, tento album bol pre mňa asi rok neznámou "x", i keď som ho mal nahratý na kazete, neviem odkiaľ a bez inštrukcií, nepoznal som interpréta.Nevedel som ho zaradiť, atmosférou mi to išlo do mexickej púšte,možno Texas,kaktusy,večná neúprosná suchota..ale hudba? palba a šrótovník,absolútna paráda..bubeník,kombinácie námetov,spád deja..všetko..v tom 99-tom,po štúdiach sa prvýkrát upriamila na pár hodín pozornosť na večierku študentov na magneťák, i keď v okolí bolo nespočet krásnych žien.Čo to je za kapelu? To len ako bodka pre tento album, 5 *

Tak tento album mi doslova vytrel uši. Je to jeden z počinov, ktorý ma prekvapil, napriek tomu, že som si myslel, že už ma v rockovej hudbe nič neprekvapí. Aký som rád, že sa tak často mýlim v tomto... Captain Beyond je skupina, ktorú som skúsil vypočuť kvôli Rodovi Evansovi, ktorý sa mi veľmi páčil v Deep Purple. A debut Captain Beyond je majstrovským dielom svojho žánru. Pritom tom má nejakých 36 minút, ale tých nápadov a zmien, čo tam je, by iným stačilo aj na viac albumov. Tento album má neskutočnú atmosféru, a čo ma ešte dostalo bolo bubnovanie Bobbyho Caldwella, čo ten tam stvára, tie prechody a iné veci, to je jednoducho krása, každé rockerské srdce zaplesá do rytmu. Album bez jedinej chybičky, absolútna povinnosť počuť všetkým rockerom. A skladby? Opäť jeden z počinov, ktorý má najväčší zážitok ako celok. Ale keby som mal vybrať zopár favoritov, tak to budú... alebo nie, naozaj je to bomba ako celok. Prvé tri skladby v jednej suite - to je priam neskutočný zážitok. Tak isto štvrtá a piata, no a zvyšok je opäť jedna dlhá suita, v ktorej je všetko dokonalé (najviac sa mi páči asi Frozen over, ale len o chlp). Captain Beyond od Captain Beyond je ukážkou kvalitnej hudby a som rád, že som sa k nej dostal, pretože nie je to až také známe.

PS: vo vynikajúcej knihe Dave Thompsona - Deep Purple: Smoke on the water sú aj rôzne projekty mimo Deep Purple. Príjemne ma prekvapila história kapely Warhorse rozpísaná na tri strany. Čo ma však veľmi sklamalo bolo, že jediný projekt členov Deep Purple, ktorý bol odfláknutý, bol práve Captain Beyond - len dve vety v jednom odstavci. Myslím, že táto kapely si zaslúžila minimálne spomenúť debutovú platňu.
reagovat

Borek @ 22.05.2010 08:08:07
K hudbě netřeba dodávat nic, k 'PS' jen tolik, že odfláknutí projektu Captain Beyond je jedním z řady důvodů, proč Thompsonovu knihu za vynikající nepovažuju.

nowhere_man @ 22.05.2010 08:36:39
Borek: mne osobne sa zas páčila, je tam veľa zaujímavých informácií. Je pravda, že veľmi jej na reputácií uškodilo práve ignorovanie Captain Beyond, ale aj o Whitesnake tam mohlo byť viac. Ale každopádne je to zaujímavé čítanie a mne osobne dalo aj to, že som sa začal zaujímať aj o Uriah Heep. A vôbec - o Captain Beyond je všeobecne veľmi málo informácií, snáď len táto stránka to zachraňuje: >> odkaz

PaloM @ 22.05.2010 08:52:32
No, z tých mála kníh, čo mám o muzike, je aj Thompson. Je to ale realatívne dobrá kniha - z dostupných preložených do češtiny možno najlepšia o Deep Purple.
V tomto informačnom svrabe som vďačný, keď sa kniha zaoberá aspoň tým, čo má v nadpise. Máloktoré rozoberajú bočné projekty a tak si cením, že si vôbec môžem kúpiť niečo v zrozumiteľnom jazyku :-)
Captain Beyond je excelentná kapela.

pito63 @ 03.05.2013 11:19:58
Bol som rovnako prekvapený chutnou porciou hard rocku, keď som sa dostal k tejto kapele, pretože sa mi Rod Evans páčil aj v Deep Purple.
nowhere_man, vďaka za recenziu!

Tuhle desku s R. Evansem jsem slyšel čirou náhodou, když jsme kdysi s klukama poslouchali DP a srovnávali první tři placky s dalšími následovníky. Bohužel tehdy kámošovi se zdála "měkká", tak ji prodal:( Naštěstí zůstala aspoň na kazetě a teď ji mám i na CD. Vynikající hard rock, naprostá klasika...
reagovat

PaloM @ 04.11.2009 13:59:18
Bez komentára, vyjadril si poslednou vetou aj moje pocity. A zo to vďačím vám, progboarďáci, ináč by som v živote ani len na názov kapely nenatrafil.

Mirek Kostlivý @ 04.11.2009 20:42:15
Já měl to štěstí, že jsem slyšel hrát jejich covery v podání vynikající pražské kapely Perpetum Mobile, kde hrál vedle mladého Slávka Jandy ještě Kadlec a Šíma z bývalých Primitives Group, ale hlavně výborný zpěvák Tony Vacek (dříve kapela Yarning Lorry - ta byla odněkud ze severu Čech). Ty dva-tři koncerty Na Ořechovce (hrálo se k tanci!) na jaře 1973 byly nezapomenutelné. Kapela hrála i věci od Quatermass, z právě vyšlé sólovky Kena Hensleyho, a další perly. Potom to bolševici zatrhli, a mnozí z kapely (určitě Vacek) skončili v emigraci.
Originály Captain Beyond jsem si pořídil teprve nedávno. Oni a Warhorse se prvním třem deskám Deep Purple vyrovnají určitě!

Naprosto souhlasím, tahle zásadní deska je jedním z naprostých vrcholů hard-rocku a je veliká škoda, že stále zůstavá tak trestuhodně opomíjena. Milovníci Deep Purple a všichni, kteří milují klasický hard-rock, tohle album prostě vlastnit musí!
reagovat

Asi v roce 1976 jsem u jednoho známého poslouchal různé kapely, až přišlo toto LP. Po prvním poslechu jsem byl úplně mimo a říkal jsem si, jak je možné, že tuto partu nikdo nezná. Je to ten nejlepší hardrock fůzující další hudební vlivy. Tu desku jsem později od něj koupil a mám ji do dnes. Ota
reagovat

Voytus @ 18.08.2009 14:58:30
Je tu ještě někdo, kdo má tuto desku na desce?...Ehm :-)
A najde se někdo takový, kdo by ji prodal? :-)

Konečne je možné napísať pár slov aj k jednému z najlepších albumov nesúcich visačku hard rock. A keďže som to zhodnotil už na úvod, zvyšok čítať ani netreba.

Keby ste sa predsa len zaujímali o to, čo sa na doske deje, vedzte, že je toho dosť.

Nástroje:

Bicie sú vrcholom akéhokoľvek hard obdobia. Caldwell má každý part premyslený do posledného detailu, vyhýba sa klišé a keby iných nástrojov nebolo, asi by si vystačil aj sám. Rôzne atypické rytmizovanie je základným stavebným kameňom tohto borca, ktorý si nemálo pomáha rôznymi perkusiami.

Gitara je výborná. Prevažne Hendrixovské rify, zbesilé sóla a parádne vyhrávky.

Basa sa trošku stráca v okolitom nabudení, ale to neznamená, že nie je presne taká, akú si táto hudba vyžaduje.

Spev obstaráva Evans z Deep Purple a značne pritvrdil. A sedí mu to.

Skladby:

Booklet ich uvádza trinásť, ale to je pomerne nepresné číslo. Skladby sú skôr kompozície, prelínajúce sa navzájom, takže je tu skladieb tak päť, (skladby 1-3, 4, 5, 6-8, 9-13, pričom v poslednej je zašitá minikompozícia 10-12). Že je to na hard rock podivné? Veď preto je to tak zásadná nahrávka. Navyše, celá doska je tvrdá, energická a neskutočne dravá (nech si už pod tým predstavíte čokoľvek). Občas by som skladby prirovnal k Hendrixovi (hlavne zafarbením gitary a náladami niektorých skladieb, predovšetkým Raging river of fear).

Záver:

Ťažko sa zostavujú rôzne TOP rebríčky, ale debut Captain Beyond je v mojom pomyslenom hard rock top 10 neprekvapivo umiestnená natrvalo. Konečne nemusím päť hviezdičiek maskovať pridávaním kvôli atmosfére a pod., pretože album má všetkého nadostač, dokonca by mohol polovicu rozdať a hodnotenie by sa nezmenilo.

P.S. A je to americká záležitosť, milí Briti. :)

reagovat

ferry @ 17.09.2008 01:02:14
Jsem rád za tuto recenzi a připojuji se k hodnocení. Prvně jsem kapelu slyšel u Milana Broumů v Mníšku p/B - myslím, že něco z první desky hráli Perpeťáci, se kterými v té době basoval. Mimochodem M.B. je pro mě jeden z nejlepších basáků u nás.Poslech Captain Beyond byl tehdy (1972)pro mě zážitkem, který mě přivedl k bigbítu. Dalo mi docela fušku, než jsem sehnal CD, které je dnes bez problémů k mání třeba na Amazonu. Koupil jsem ho v roce 1999 ve Rhino Records v L.A. a dodnes si schovávám už bohužel zcela vybledlou účtenku z krámu. Jinak dvojka Captain Beyond je hodně jiná, ale rozhodně ji také doporučuji. Na jedničce si vychutnávám, jak jinak, basové figury, které doporučuji procvičovat každému začínajícímu basákovi.

pito63 @ 13.07.2012 06:43:01
Pekne si to zhodnotil. Niet čo dodať - krásny hard rock! Toho Evansa je mi, ako to povedať, tak trochu ľúto. Ale spoznali sme ďalší skvelý hlas - Janíčka Gillana. Taký je hudobný život.
Hejkal, vďaka za recenziu!

nowhere_man @ 16.10.2019 10:48:05
Po dlhej dobe som znova počúval tento album a uzemnilo ma rovnako ako keď som ho počul prvýkrát. Je to v rámci žánru absolútna topka. A súhlasím s Hejkalom, že bicie na tomto albume sú vrcholom akéhokoľvek hard obdobia. Je to stále pecka aj po 47 rokov od vydania.