nowhere_man - @ 23.01.2010 | #

Double fantasy návrat Johna Lennona po piatich rokoch. Škoda, že sa nikdy nedozvieme, kam by sa vyvíjala jeho hudba. Ale toto album je skvelé. Samozrejme myslím tým Lennonove skladby, pretože je to spoločné album Yoko a Johna. Ja osobne mám verziu, kde sú len Lennonove skladby (Double Fantasy a Milk and Honey). Nádherná (Just like) Starting over, ťaživá I´m losing you, melodická Watching the wheels, krásna a známa Woman. To sú vrcholné diela Johna Lennona. Ale aj ostatné skladby sa mu podarili (Cleanup time, Beautiful boy, Dear Yoko a aj ním spievaná skladba od Yoko Every man has a woman who loves him). Škoda teda len, že stihol tak málo, ten pošahaný Mark Chapman - to nikdy nepochopím...

Matouš @ 10.12.2013 14:39:26 | #
PaloM: No, podívej se na odkaz, který v tomhle vláknu nechal leon66. Je tam několik fotek. Až je prohlédneš, zkus mi pak vyprávět něco o Lennonově ironii na nich.

zdenek: Jak by asi vypadal svět, kdyby mělo universálně platit co říkáš ("o mrtvých jen dobře")? :))

Petr Gratias: Tvých recenzí na Progboardu si velmi vážím a rád je čtu a to i pokud píšeš o kapelách, které zrovna neposlouchám, protože z Tvých recenzí si lze udělat dobrou představu o popisované hudbě.

Nebylo mým záměrem tady "namazat" Lennona a kazit někomu sentimentální vzpomínky na mládí. Ještě jednou říkám, že Lennonovo album Imagine mě kompletně celé vždycky dostane do kolen! Obdivuju i jeho odvahu s jakou kritizoval kapitalistický establishment. Je mi sympatická i jeho ironie, i když v období The Beatles to bylo ještě jenom takové pubertální klackovství, protože i Lennon musel ke svým postojům teprve dozrát. Ano, k té svojí "naivitě", kterou tady někdo celkem pomýleně kritizoval v recenzi na některé z jeho alb. Čili je zřejmé, že i já uznávám Lennona jako velkou osobnost. Ale tím spíše jsem zklamaný z jeho vývoje, který mimochodem pěkně dokumentují fotky pod odkazem od leona66. Lennon se prostě tím mastňákem stal. Stal se přesně tím co kritizoval. Svým pozdním životním stylem dokonale obnažil veskrze buržoustské tužby - za příjmy z hudby si kupoval rezidence v šlechtickém stylu. V každé z nich desítky nikdy nevyužitých pokojů. Obrovské pozemky o které se nestaral a ani nemohl starat. Po městě už nechodil pěšky, ale jezdil prezidentskou limuzínou. Nutným následkem samozřejmě byla ztráta kontaktu se skutečností. Skutečnost k němu přicházela už jen zprostředkovaně. Nedivme se pak, že jeho mírové výzvy působí papírově nebo naivně. Ten člověk prostě přestal chodit po ulici. Zapomněl, že skutečnost a svět začínají vždy za prahem vlastního domu, dole na ulici pod oknem. Vůbec se nedivím těm jeho bývalým fanouškům, které těžce zklamal a kteří na něj zanevřeli. A Yoko Ono? Absolutně amúzický tvor. Po hudební stránce nevkus, který Lennon ve své tvorbě dopustil jen kvůli své zaslepené lásce kterou ji miloval.