Lennon, John - Double Fantasy (1980)

23.01.2010 nowhere_man | #

Double fantasy návrat Johna Lennona po piatich rokoch. Škoda, že sa nikdy nedozvieme, kam by sa vyvíjala jeho hudba. Ale toto album je skvelé. Samozrejme myslím tým Lennonove skladby, pretože je to spoločné album Yoko a Johna. Ja osobne mám verziu, kde sú len Lennonove skladby (Double Fantasy a Milk and Honey). Nádherná (Just like) Starting over, ťaživá I´m losing you, melodická Watching the wheels, krásna a známa Woman. To sú vrcholné diela Johna Lennona. Ale aj ostatné skladby sa mu podarili (Cleanup time, Beautiful boy, Dear Yoko a aj ním spievaná skladba od Yoko Every man has a woman who loves him). Škoda teda len, že stihol tak málo, ten pošahaný Mark Chapman - to nikdy nepochopím...
reagovat

MEK @ 24.01.2010 14:10:52
Když vidím fotky z natáčení alba LET IT BE, zcela chápu tu příšerně dusnou atmosféru, kterou musela Yoko Ono způsobit tím, že byla stále na place. A je tedy logické, že ji většina fanoušků Beatles a Johna Lennona nemá ráda. A zároveň si myslím, že se k ní přistupuje dost předpojatě. Skladby, které má na albech Double fantasy + Milk and honey jsou skvělé. Melodické, chytře udělané a zajímavé. Možná teatrální, a pro někoho místy "nezpěvácké" - ale místo školeného hlasu je tu zase něco jiného, zajímavého. Rozhodně ty desky byly koncipovány jako celek, a právě kotrast těch dvou zpěváků je zajímavý. No, a samozřejmě nepochybujte o tom, že písničky, které patří Yoko jsou těmi, s kterými jí John dost zásadně pomohl.

leon66 @ 11.03.2012 16:56:54
Tady je pár raritních fotek z nahrávání DF.
>> odkaz

Matouš @ 10.12.2013 11:26:00
leon66: Zdravím a díky za zajímavé fotky. Nejsem žádný skalní fanoušek Johna Lennona, ale album Imagine mě vždycky rozpláče. The Beatles jsem nenáviděl už odmala a minimálně od tý doby co jsem viděl v televizi "Perný den", ale při Hey Jude mně vždycky běhal mráz po zádech.

K těm fotkám. Vidíme na nich pána ve středním věku, který nastupuje do limuzíny ze které pak bez ironie mává na fotografy prezidentským gestem. Limuzína ho doveze do nějakého studia, kde mu pověsí na krk kytaru. Pán se trochu odváže, aby pak zase nasadil kloubouk, kamenný výraz a nechal se limuzínou zase odvézt. Myslím, že John Lennon v závěru svého života ztrácel kontakt se skutečností. Vůbec si nevšiml, že se stal stejným mastňákem proti kterým celý život vystupoval. Trapná proměna osobnosti. A pak Yoko Ono: Přivezli ji s ním, pak si prostě sedla za jeho prdel, kde prostě seděla dokud se Lennon umělecky neudělal a pak ji s ním zase odvezli. Sorry, ale není to dost dobrý.

zdenek2512 @ 10.12.2013 12:25:24
Matouš: Double Fantasy nepatří mezi desky, které bych si nějak extra často pouštěl. btw zajímalo by mě kolik ti je. Takovou zapšklost jsem už dlouho nečetl.

Matouš @ 10.12.2013 12:46:16
zdenek: To není zapšklost! Jenom Lennona nevidím nekriticky.

PaloM @ 10.12.2013 12:47:52
Matouš: nie som si istý, či to nebola satira alebo irónia od Johna Lennona, mne sa to nezdá, že by až tak zblbol. Skús niekde na nete pohľadať. Neviem presne, ktoré konkrétne zábery máš na mysli, no ja by som sa skôr prikláňal k tomu, že to video bolo myslené ironicky.
O Yoko Ono - to súhlasím. Neustále mu sedela za zadkom už za čias Beatles a znervózňovala ostatných.
Ak nemáš rád Beatles, to je normálne. Nemusia sa každému páčiť.

zdenek2512 @ 10.12.2013 14:01:43
Matouš: já bych to spíš bral tak, o mrtvých jen dobře.

Petr Gratias @ 10.12.2013 14:06:45
Matouš nám to všem beatlesovským a lennonovským staromilcům zase jednou nandal...
Jak reagovat? Tohle je rebelantský postoj málem punkového založení. Nevím, Matouši, který jsi ročník, ale snažím se to pochopit. Pokud jsi vyrůstal na hudbě osmdesátých let, tak tohle asi bude zcela legitimní. Pro zajímavost: když se Johna Lennona zeptali v rozhovoru při jeho "comebacku" na hudební scénu řekl že: "Sympatizuji se zkaženým žaludkem nové vlny...". To by mohlo znít pro některé rockery "povzbudivě", nebo ne?
Na albu Double Fantasy ale žádná nová vlna není, ale je pravda, že sound nahrávek, hudební doprovod a pojetí skladeb má málo společného s šedesátými a sedmdesátými lety....
Osobně jako velký obdivovatel Johna Lennona musím konstatovat, že ani já, nepovažuji jeho poslední hudební opus za nějak mimořádný. S odstupem času se mi jeví, že přítomnost Yoko Ono je zde rušivá. Jakkoliv se v sedmdesátých letech objevovala aktivně na Johnových albech víceméně sporadicky, tady se podělili oba manželé o prostor stejným dílem. Chtěli pravděpodobně demonstrovat světu svou soudržnost a manželskou a rodinnou pohodu. Tohle nejsou zrovna pravé rockové atributy a vím, že takové Cure, Elvise Costella, Jam, ale i představitele klasického rocku takové postoje rozčilovaly. Johnův dobrovolný pětiletý "exil" v domácnosti asi hodně změnil.
Nicméně musím konstatovat, že např. při skladbách WOMAN nebo I´M LOSING YOU a WATCHING THE WHEELS mi leze mráz po zádech. Možná mě taky trochu vadí, že zde hraje zbytečně moc lidí, témata, která by uhrál běžný rockový kvintet. Tony Levin na baskytaru je zde vynikající a uvědomuji si, že právě zde jsem pro sebe objevil jeho jméno, které už jsem nezapomněl. Yoko Ono hodně mluvila do hráčského obsazování při nahrávání jednmotlivých skladeb a pokud ji někdo "neseděl", tak byl odejit, aniž by do toho John jako hudebník a autor mohl mluvit.
Album dnes sice nevlastním, ale pamatuji si, s jakou rozechvělostí jsem přistupoval ještě o Vánocích 1980, kdy jsem hluboce prožíval tragédii Johnovy smrti k samotnému poslechu, což bylo dáno emocemi a okolností, kdy jsem si uvědomil, že nějaký comeback The Beatles je nevratnou záležitostí...
To, že z toho Matouš cítí jakousi "měšťáckou kulturu" nehodnou Johna-rebela šedesátých a sedmdesátých let, respektuji, ale myslím si, že by se jednalo o nějaký umělecký propadák, i když alba PLASTIC ONO BAND (1970) a IMAGINE (1971) už nepřekonal.
Mořná bych Matoušovi doporučil poslech poněkud zapomenutého posmrtného alba MENLOVE AVE (1986), které deklaruje Johnův portrét v poněkud jiných civilnějších a obnaženějších dimenzích, ale zároveň nechci nějak poučovat. Je to jen moje nazírání.
Zdravím!

Petr Gratias @ 10.12.2013 14:08:25
Omlouvám se za zásadní překlep:.... nemyslím si...
Díky.

Petr Gratias @ 10.12.2013 14:16:01
(JUST LIKE) STARTING OVER je takovým retrem raných šedesátých let, které bylo dramaturgicky vhodně zvoleno, i když nepřinášelo nějaký nový progresivní výboj....Ano, možná bych mohl říci, že přece jenom new wave na albu nacházím: KISS KISS KISS (dokonce s nahraným orgasmem), ale podmanivá je i skladba BEAUTIFUL BOY (DARLING BOY), kde cítím nejen otcovskou pýchu nad pozdně narozeným druhým synem, ale i japonskou melodiku v pozadí...
To je ještě pár postřehů, které z alba, dnes již nevlastněného a dlouho neslyšeného, mám.
Album MILK AND HONEY je pro mě překvapivě dost citelně orientované do reggae (což mě popravdě řečeno také moc nepovzbudilo), ale to v té době činilo hodně jiných kapel, Rolling Stones nevyjímaje...

luk63 @ 10.12.2013 14:33:43
Zdeněk2512: Rčení "O mrtvých jen dobře" je vžitá kravina. Já myslím, že správná zásada je "O živých i mrtvých jen pravdivě". Jinak si neumím představit, jak bychom měli mluvit o např. Stalinovi, Gottwaldovi a jim podobných... (schválně uvádím extrémní případy vtěleného zla)

Matouš @ 10.12.2013 14:39:26
PaloM: No, podívej se na odkaz, který v tomhle vláknu nechal leon66. Je tam několik fotek. Až je prohlédneš, zkus mi pak vyprávět něco o Lennonově ironii na nich.

zdenek: Jak by asi vypadal svět, kdyby mělo universálně platit co říkáš ("o mrtvých jen dobře")? :))

Petr Gratias: Tvých recenzí na Progboardu si velmi vážím a rád je čtu a to i pokud píšeš o kapelách, které zrovna neposlouchám, protože z Tvých recenzí si lze udělat dobrou představu o popisované hudbě.

Nebylo mým záměrem tady "namazat" Lennona a kazit někomu sentimentální vzpomínky na mládí. Ještě jednou říkám, že Lennonovo album Imagine mě kompletně celé vždycky dostane do kolen! Obdivuju i jeho odvahu s jakou kritizoval kapitalistický establishment. Je mi sympatická i jeho ironie, i když v období The Beatles to bylo ještě jenom takové pubertální klackovství, protože i Lennon musel ke svým postojům teprve dozrát. Ano, k té svojí "naivitě", kterou tady někdo celkem pomýleně kritizoval v recenzi na některé z jeho alb. Čili je zřejmé, že i já uznávám Lennona jako velkou osobnost. Ale tím spíše jsem zklamaný z jeho vývoje, který mimochodem pěkně dokumentují fotky pod odkazem od leona66. Lennon se prostě tím mastňákem stal. Stal se přesně tím co kritizoval. Svým pozdním životním stylem dokonale obnažil veskrze buržoustské tužby - za příjmy z hudby si kupoval rezidence v šlechtickém stylu. V každé z nich desítky nikdy nevyužitých pokojů. Obrovské pozemky o které se nestaral a ani nemohl starat. Po městě už nechodil pěšky, ale jezdil prezidentskou limuzínou. Nutným následkem samozřejmě byla ztráta kontaktu se skutečností. Skutečnost k němu přicházela už jen zprostředkovaně. Nedivme se pak, že jeho mírové výzvy působí papírově nebo naivně. Ten člověk prostě přestal chodit po ulici. Zapomněl, že skutečnost a svět začínají vždy za prahem vlastního domu, dole na ulici pod oknem. Vůbec se nedivím těm jeho bývalým fanouškům, které těžce zklamal a kteří na něj zanevřeli. A Yoko Ono? Absolutně amúzický tvor. Po hudební stránce nevkus, který Lennon ve své tvorbě dopustil jen kvůli své zaslepené lásce kterou ji miloval.

Mayak @ 10.12.2013 15:26:49
...možno považovať Matouše za kontroverzného svojími názormi (a kto z nás všetkých vlastne nie je, ak sa nesprávame práve ako ovce??), ale napísal pravdu, až na holú dreň. Som starý pes, ale cítim to rovnako, v tomto prípade. Podobných tragikomických figúriek je samozrejme nespočet. Už som to tu napísal kedysi, obdobnou a žijúcou ikonou je aj Mick Jagger, ktorý by snáď už nikdy nemal spievať "Satisfaction", je to už len opakovaný cynizmus, pri životnom štýle, ktorý žije roky v kontroverzii s textom songu. Iným spôsobom je tragédom aj taký Roger Waters. Často myšlienkovo až extrémny ľavičiar je v realite svojich skutkov niekde celkom inde...
Nezdravá glorifikácia niektorých rockových (popových) hviezd potrebuje aj isté "sebareflexné" pohľady, ak nie sú ...ukazovať na nich otvorene prstom ...

Matouš @ 10.12.2013 15:31:52
Mayak: Díky! A souhlas i ohledně Waterse a Jaggera.

pito63 @ 10.12.2013 15:44:16
Vlastne je už zbytočné reagovať; dlho som otáľal, odskočil si na cigaretku a vidím, že ma Mayak "predbehol".
Pohybujem sa tu niekoľko rokov, ale často mám dojem, že niektorí "zabudli, že skutočnosť a svet začínajú vždy za prahom ich vlastného domu".
Matouš, výborný príspevok!

PaloM @ 11.12.2013 07:04:21
A to bola moja dilema, ktorá trvala veľmi dlho. Už sa tu mnohokrát na tému diskutovalo. Reálny, súkromný život, názory umelcov versus ich fantastické hudobné dielo.
Začal som uprednostňovať hudbu a brať to s nadhľadom, inak by som nemohol počúvať prevažnú časť rockového spektra.
Nie je to zaslepenosť, dá sa súhlasiť s tým, že starí rockeri sú už iba bývalí rockeri (v zmysle životnej filozofie).
luk63: správny postoj.

adam @ 11.12.2013 07:34:40
Osobne si myslim ze Lennon stratil kontakt s realitou este pocas Beatlemanie. Uprimne, kto by nie.... Hotely a krik. Nic ine pocas 4 rokov, to zamava aj s clovekom co je pebvne na zemi, nieto s niekym ako John.

Ale k platni. Double Fantasy je mila vec. Specialne Johnove veci su jedny z naj co porobil, len to divotvorne aranzma ma dlho nicilo. Az pred troma rokmi vyslo double fantasy stripped down a to ma posadilo na rit.

Mayak @ 11.12.2013 07:53:46
...je to na "filozoficko"/analytickú debatu (:-) )a asi to tu nepatrí ... ale človek je tvor (celkom vždy) nedokonalý. Disproporcie medzi tým, čo úspešný umelec avízuje (najmä v mladosti a istej ekonomickej "skromnosti"/chudobe, ale aj istom spoločenskom nadhľade) a jeho reálnymi životnými postojmi v zrelom veku a určitom blahobyte sú pričastým javom. Nielen, Lennon, Jagger, Waters, ale aj predstavitelia toho najradikálnejšieho - ranného punku sú dnes celkom inde, ako za mladi. John Lydon (alias Johnny Rotten/Sex Pistols, či (sir) Bob Geldof (The Boomtown Rats) boli zásadní radikáli a búrači konvencií a spoločenských prudérií .. a dnes sú prakticky presne tam, kde za mladi (oficiálne) byť nechceli a sú solventní zaprdenci. Pozérstvo? lož? zlyhanie? falošný moralizmus? ... alebo len tradičná ľudská "slabosť" ... nech si vyberie kto chce a čo chce ...

adam @ 11.12.2013 08:05:51
Alebo obycajne dospievanie.... Ked mas 20 tak mas tzv. bohorovnu neomylnost a nadhlad 20 rocneho.... Ked mas 30 tak sa tmu rehoces, ked 50, uz to ani nechapes. Ked mas 60 zacnes viest reci typu ta dnesna mladez a pritom mladez je starocia rovnaka len doba co mladezi robi mantinely sa meni.

Mayak @ 11.12.2013 08:14:49
adam: nesúhlasím, ...toto by som skutočným procesom dospievania a rastu nenazval ... nepochopené :)

Petr Gratias @ 11.12.2013 08:58:08
Rozvinulo se tady skutečně zajímavé téma spojující legendární rockové hvězdy s jejich revolučními postoji v mládí a současnosti. Tedy
LENNON, JAGGER, WATERS....
Posloucháme hudbu, kdy tyto rockové hvězdy byly mladé a jejich umělecké a lidské profily se formovaly. Zjednodušeně řečeno:
ve dvaceti začínali (mnozí) ve sklepích, garážích, půdách a stodolách - měli tak akorát na zakoupení nástrojů a hráli za pivo, párek a polívku, bydleli v podnájmech, mnohdy komunitního typu, málem jedny džíny a bundu chodili do zakouřených hospod

ve třiceti už měli nastartované kariéry, desky, úspěchy, uznání kritiků a publika, pravidelné toky peněz, drahá auta, pohodlné domy, bohatý nástrojový park, boutikové oblečení, navštěvovali vybrané restaurace...

ve čtyřiceti (pokud jejich kariéra stoupala) měli už nejen luxusní dům va venkově, ale i bungalow v jižní Francii, nebo v USA, měli k dispozici více drahých aut, ještě dražší nástrojové vybavení, navštěvují společenské večírky s úspěšnými podnikateli a vůbec s mediálně známými tvářemi

Otázka stojí, jestli je vůbec MOŽNÉ zachovat svou undergroundovou, nebo rebelantskou a v každém případě levicovou linii kolem dvaceti ve čtyřiceti, padesáti a třeba šedesáti letech?
Rocker stárne, už neřádí do rána, nevypije tolik alkoholu, přicházejí první zdravotní varování, někteří mají nejen děti, ale i vnoučata, mají rádi pohodlí, klid a vybírají si s kým půjdou na golf a vůbec do společnosti. Za ta léta vydělal nějaké peníze, má daňového poradce, který mu radí, kolik jako rock star má odevzdat státu, kam investovat a obecně jak svůj majetek lépe zhodnotit. Při tomto společenském posunu musí zákonitě dojít i k názorovému posunu.
V případě Johna Lennona bylo hodně emocí, pádů, zvratů, úspěchů, deziluze a připočteme-li jeho mnohdy rozporuplnou uměleckou a lidskou náturu- jeví se mi jako celkem logické, že po hektických letech, kdy ho osočovaly média za manželství s japonskou mělkyní a jeho levicové názory, provokativní obal alba Two Virgins, v USA imigrační úřady, ale i CIA... hledal nakonec klid a "izolaci" v domácnosti s výchovou syna Seana. Najednou pocítil potřebu být mimo dění, ale byla v tom i okolnost, že se bál vyhasínání autorské invence, což je problém mnoha kumštýřů stárnoucích v branži.
Mick Jagger byl klasický anglický chuligán v šedesátých letech a tahle image vytvářela u Rolling Stones jeho typ... přesto se oženil s argentinskou aristokratkou Biancou a stal se měšťáckým modelem se vším všudy...
Má smysl dál pokračovat? Prostě ve dvaceti rebelant a ve čtyřiceti konzument. Myslím, že tenhle vývoj, ať se mu budou jakkoliv bránit tyhle hvězdy neuhrají a jednoduše je vývoj semele i s jejich zásadami, principy a image.
Bob Dylan byl také na začátku "jenom" rozčepýřený folk-singer a dnes po sedmdesátce je to jeden z nejbohatších Američanů v show-businessu.
Říkám si: poslouchám aba rockových hvězd, stará přes čtyřicet let a vnímám jejich poselství, rebelii a snahu měnit svět a u toho chci zůstat.
Jestli je "moje" tehdejší hvězda (autor, hudebník, zpěvák) dnes vyhaslá troska z heroinu, z alkoholu, tlustý měšťák, nekomunikativní sobec je irelevantní.
Podstatné myslím je, CO za ním zůstalo a konkrétně za Johnem Lennonem toho zůstalo víc než dost.
Opakuji už jenom jednou vyřčené:
"John Lennon byl poslední velký originál a my ostatní to po něm už rozmělňujeme" (DAVID BOWIE)

Matouš @ 11.12.2013 09:26:35
Petr Gratias: Nejde o to, jestli je možné ve čtyřiceti zachovat linii z dvaceti, vůbec zachovat linii. Člověk se samozřejmě mění. Ale jde o to: JAK SE V PRŮBĚHU ŽIVOTA NESTAT KARIKATUROU SAMA SEBE. Dokonalé karikatury sama sebe: John Lydon (Sex Pistols), Roger Waters (Pink Floyd), Mick Jagger (Rolling Stones). John Lennon měl k tomu, aby se stal svou vlastní karikaturou, slušně našlápnuto. Pro srovnání uvedu několik umělců, kteří se navzdory úspěchu nikdy svou vlastní karikaturou nestali: Neil Young, Tom Waits, Frank Zappa, Captain Beefheart, Jello Biafra (Dead Kennedys), Peter Hammill, Michael Gira (Swans), Jaz Coleman (Killing Joke) a další. Přitom všichni z uvedených toho mají za sebou opravdu hodně a možná mají také někde nějakou vilku. Ale prostě nezměšťáčtěli a stáří a zkušenost dodalo jejich společenské kritice ostří, které jako mladí rebelové mnohdy neměli. Jsou lidé, kteří se zpronevěřili sami sobě a jsou lidé, kteří se nikdy nezpronevěří sami sobě. Ti druzí, ti vzácnější, mohou pak ustrnout ve vývoji, ale také nemusejí ustrnout a naopak objevují nová nasvícení své původní perspektivy. Souhlasím, že nejpodstatnější je nakonec to, co po těch či oněch umělcích zůstane. Zkusme se ale dívat na svoje idoly a vůbec velké osobnosti bez iluzí. Zaslouží si to. Protože tvorba mnohých z nich vyrůstala právě z odmítnutí dělat si iluze o skutečnosti a světě, který prožívali.

adam @ 11.12.2013 09:37:07
Mayak: tak to nenazvem dospievanie, ale skvapalnovanie. Lepsie? :-D

zdenek2512 @ 11.12.2013 09:41:50
Matouš: se seznamem těch, kteří se nestali vlastní karikaturou plně souhlasím. Younga neposlouchám, ale ty ostatní ano a patří mezi mé nejoblíbenější. Zappa možná vydělal díky tomu obrovskému množství desek, ale Gira, Beefheart nebo Hammill tak tady bych trochu pochyboval.

Voytus @ 11.12.2013 09:58:55
I ten největší rebel nakonec potřebuje, kam by hlavu složil. Někdy je to holt vila za několik miliónů :-).

U toho Jaggera to spíš beru trochu jako divadlo. On nevyrostl z dělnického prostředí, byl úplně z jiných podmínek, hmotně zajištěný. Také se z jeho textů dá vyčíst i jistý intelekt (nechci podceňovat Lennona, Waterse ani nikoho jiného, ale Jagger to dává dost jasně najevo - např. Sympathy for the Devil, on tak nějak hraje na všechny strany a hlavně provokuje). Oproti němu Lennon a Waters tak nějak kopou do všeho kolem a drží se jen toho svého. Zrovna u Lennona jsem měl vždycky takový pocit, že časem hodně zahořknul a už do všeho jen rýpal, aniž by nacházel východisko (až na "Já a Yoko, to je realita" :-)), Waters donekonečna staví "Zeď".
Ale co, svět potřebuje lidi, jako jsou oni - viz Geldofovy Live Aid, Claptonovy a Cooperovy léčebny. Zajímavý přístup milionáře ukazoval George Harrison, kdo jste ještě neviděl Living in the material world, tak určitě shlédněte.

Mayak @ 11.12.2013 11:37:05
...opäť to najvýstižnejšie "trafil" Matouš ... ja si tiež uvedomujem určitú diferenciáciu medzi tým, ako zbohatlícky a pôvodne rebelujúci muzikant nakladá so svojim majetkom a aké sú jeho verejné aktivity, keď má už mimo prachov a istého mediálneho vplyvu aj istú "moc", či vplyv na všeobecné spoločenské dianie. Je rozdiel medzi Geldofom, Claptonom, Cooperom, ale aj trebárs Bonom (U2) na jednej strane ... a práve Jaggerom, Watersom, či práve tendenciou, ktorou sa začal uberať nebohý Lennon - na strane druhej...
A iste oveľa civilnejšie a prirodzene ľudskejšie pôsobia "nezbohatlíci", ako sú Neil Young, Peter Hammill, Jaz Coleman, Michael Gira, etc., etc., ..., ktorý "našťastie" závratne nezbohatli a súbežne stále aktívne tvoria a majú stále ešte aj istú dávku invencie (čo o Jaggerovi , či Watersovi dávno nemožno povedať, tí žijú len a len z minulosti)...