nowhere_man - @ 23.01.2010 | #

Double fantasy návrat Johna Lennona po piatich rokoch. Škoda, že sa nikdy nedozvieme, kam by sa vyvíjala jeho hudba. Ale toto album je skvelé. Samozrejme myslím tým Lennonove skladby, pretože je to spoločné album Yoko a Johna. Ja osobne mám verziu, kde sú len Lennonove skladby (Double Fantasy a Milk and Honey). Nádherná (Just like) Starting over, ťaživá I´m losing you, melodická Watching the wheels, krásna a známa Woman. To sú vrcholné diela Johna Lennona. Ale aj ostatné skladby sa mu podarili (Cleanup time, Beautiful boy, Dear Yoko a aj ním spievaná skladba od Yoko Every man has a woman who loves him). Škoda teda len, že stihol tak málo, ten pošahaný Mark Chapman - to nikdy nepochopím...

Petr Gratias @ 11.12.2013 08:58:08 | #
Rozvinulo se tady skutečně zajímavé téma spojující legendární rockové hvězdy s jejich revolučními postoji v mládí a současnosti. Tedy
LENNON, JAGGER, WATERS....
Posloucháme hudbu, kdy tyto rockové hvězdy byly mladé a jejich umělecké a lidské profily se formovaly. Zjednodušeně řečeno:
ve dvaceti začínali (mnozí) ve sklepích, garážích, půdách a stodolách - měli tak akorát na zakoupení nástrojů a hráli za pivo, párek a polívku, bydleli v podnájmech, mnohdy komunitního typu, málem jedny džíny a bundu chodili do zakouřených hospod

ve třiceti už měli nastartované kariéry, desky, úspěchy, uznání kritiků a publika, pravidelné toky peněz, drahá auta, pohodlné domy, bohatý nástrojový park, boutikové oblečení, navštěvovali vybrané restaurace...

ve čtyřiceti (pokud jejich kariéra stoupala) měli už nejen luxusní dům va venkově, ale i bungalow v jižní Francii, nebo v USA, měli k dispozici více drahých aut, ještě dražší nástrojové vybavení, navštěvují společenské večírky s úspěšnými podnikateli a vůbec s mediálně známými tvářemi

Otázka stojí, jestli je vůbec MOŽNÉ zachovat svou undergroundovou, nebo rebelantskou a v každém případě levicovou linii kolem dvaceti ve čtyřiceti, padesáti a třeba šedesáti letech?
Rocker stárne, už neřádí do rána, nevypije tolik alkoholu, přicházejí první zdravotní varování, někteří mají nejen děti, ale i vnoučata, mají rádi pohodlí, klid a vybírají si s kým půjdou na golf a vůbec do společnosti. Za ta léta vydělal nějaké peníze, má daňového poradce, který mu radí, kolik jako rock star má odevzdat státu, kam investovat a obecně jak svůj majetek lépe zhodnotit. Při tomto společenském posunu musí zákonitě dojít i k názorovému posunu.
V případě Johna Lennona bylo hodně emocí, pádů, zvratů, úspěchů, deziluze a připočteme-li jeho mnohdy rozporuplnou uměleckou a lidskou náturu- jeví se mi jako celkem logické, že po hektických letech, kdy ho osočovaly média za manželství s japonskou mělkyní a jeho levicové názory, provokativní obal alba Two Virgins, v USA imigrační úřady, ale i CIA... hledal nakonec klid a "izolaci" v domácnosti s výchovou syna Seana. Najednou pocítil potřebu být mimo dění, ale byla v tom i okolnost, že se bál vyhasínání autorské invence, což je problém mnoha kumštýřů stárnoucích v branži.
Mick Jagger byl klasický anglický chuligán v šedesátých letech a tahle image vytvářela u Rolling Stones jeho typ... přesto se oženil s argentinskou aristokratkou Biancou a stal se měšťáckým modelem se vším všudy...
Má smysl dál pokračovat? Prostě ve dvaceti rebelant a ve čtyřiceti konzument. Myslím, že tenhle vývoj, ať se mu budou jakkoliv bránit tyhle hvězdy neuhrají a jednoduše je vývoj semele i s jejich zásadami, principy a image.
Bob Dylan byl také na začátku "jenom" rozčepýřený folk-singer a dnes po sedmdesátce je to jeden z nejbohatších Američanů v show-businessu.
Říkám si: poslouchám aba rockových hvězd, stará přes čtyřicet let a vnímám jejich poselství, rebelii a snahu měnit svět a u toho chci zůstat.
Jestli je "moje" tehdejší hvězda (autor, hudebník, zpěvák) dnes vyhaslá troska z heroinu, z alkoholu, tlustý měšťák, nekomunikativní sobec je irelevantní.
Podstatné myslím je, CO za ním zůstalo a konkrétně za Johnem Lennonem toho zůstalo víc než dost.
Opakuji už jenom jednou vyřčené:
"John Lennon byl poslední velký originál a my ostatní to po něm už rozmělňujeme" (DAVID BOWIE)