EasyRocker - @ 27.06.2020 | #

Rok 2000, 5Oskarový trhák Gladiátor. Ač se historií jen zlehka inspiroval - poutavá, energická show (nejen) Russella Crowea mě omámily, a zůstal jsem věren. Dojem by dokonalý, ano tušíte, bez hypnotické hudební fresky z pera čaroděje Hanse Zimmera a - Lisy Gerrard. To vše má ale kořeny dávno v 80tkách, a u Protinožců.

Bezvýchodná rytmické volání po cestě ke Světlu, Anywhere Out of the World. Tradičně v DCD-slohu mistrně provázaný vokální duet. "A snad je lepší se se z života stáhnout, odejít se vším tím utrpením a bídným, nízkým lhaním". Mrazivé geniáln je makabrózní, a přec dokonalá Windfall. Ve In the Wake of Adversity se hlasově zablyští mr. Perry. Klapky a tympány Petera Ulricha tvoří unikátní nadstavbu. Pastorálně minimalistická legenda o Xavierovi je top číslem z dílen Tanců mrtvých - asi nejen pro mě. Tužba najít vodu a světlo pro lidi, vězící v hříchu, hlavní hrdina upoután ke skále jako Prométheus... Vokální Dawn of the Iconoclast - z dálav se sune mrazivý Lisin recitativ a erupce rytmu. A Proximo, Maximus i proradný Commodus jako v deja-vu odhazují své meče a štíty... Přírodně tepající Cantara je čistým, neposkvrněným hrdelním výlevem - od samotného Boha. Co dodat k poslední zpívané, nesmrtelné nakažlivé Summoning of the Muse? Kdyby na Dead Can Dance existovala nějaká obchodní značka, ty hrdelní kreace jen zabalit a zapečetit... Nejrozsáhlejší, antikou ověnčená Persephone (the Gathering of Flowers). Tady deprese a stín bohyně Podsvětí dosahují až očistného bodu. Po všech stěnách, sloupech i oltářích chrámů kanou jezera slz. Je nad lidské chápání, kolik se dá vejít na pouhých 39 minut.


Tohle album a dvě následující má u mě u DCD elitní postavení. Aranžérsky geniální, spirituální vyznání, kantáty, nápěvy, chóry s tématy dávnověkých legend (Xavier). Ani zúčastnění netuší, jak masívně musela tvorba DCD zasáhnout celé okované kohorty. Ač je tu jen duo lyricky pojatých kusů, absolutorium - 5/5.

Tomáš Rojt @ 28.06.2020 05:00:28 | #
Chlapi , vy mne vždy dostanete. To jsou moje studentská léta , DCD jsem objevil spolu s Cocteau Twins na poslechových diskotékách Ivana Cafourka a Jiřího Černého. Skvělá hudba, už běžím do své fonotéky pro tohle výjimečně kouzelné CD. Můj první dotek s DCD byl předchozí titul “ Spleen and ideal”, to byla moje vstupní brána k DCD. A protože mě čeká cesta na dovolenou autem z Kladna do Beskyd, tak jdu rozmýšlet, co za CD přidám na cestu. Možná zase tipy pro vás : Kate Bush - Hounds of love, Blackfield - V, , Paul McCartney - Ram, YES - 90125, Genesis - Duke, E.L.O. - Time, Rush - Signals , Talk Talk - The color of spring a U2 - The unforgettable fire. Je toho tolik, že na desítky dalších oblíbenců se nedostalo, ale pokud cestujete s rodinou, musíte se trochu přispůsobit 😊. Apropo, neuvidím se s někým při tůrách v Beskydech ?