Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 13.08.2011

Album The Mirror od britských Spooky Tooth už nebylo tak známé, jako jejich dávnější hudební počiny a nasměrováno do poloviny sedmdesátých let už asi neutáhlo tu svou káru do předních pozic a proto možná trochu zapadlo. Získal jsem možnost se s ním seznámit v době, kdy už kapela neexistovala a tak jsem si se zpětnou platností dobojovával dané skutečnosti.
Spooky Tooth to byla pořád „ochranná známka“ a získala ve své době jisté kultovní postavení nejen v Británii, ale možná o něco víc v kontinentální Evropě. Proto bylo třeba tuto okolnost nějakým způsobem zohledňovat a hýčkat…

FANTASY SATISFIER – úvodní vstup se nese v syrovém rockovém duchu. Vypilovaný kytarový riff skupinu posunul k hardrocku, ale další část skladby se nesla ve znamení pompézního soundu s výrazným Wrightovým vokálem za podpory dvojích varhan a těžkého soundu tříštivého zvuku. Kytarista Mick Jones do mezihry nastupuje se syrovým sólem a zatěžkaná pozadí je postavenou na varhanním soundu s důraznými rytmickými nástupy bicích Brysona Grahama a baskytarou Vala Burkeho. Domnívám se, že kapela zvolila dramaturgicky správně při zařazení skladby na počátek!

TWO TIME LOVE – střední tempo skladby představuje dusající skladbu, v níž se za mikrofonem objevuje Mike Patto. Varhanní téma, ale i celková koncepce může připomínat Deep Purple, ale hlasový potenciál je někde jinde. Neposlouchá se ale špatně. Rockové ostří a syrová emocionalita zde slaví svůj úspěch. Kytarová mezihra má ale zvláštní, dost málo výrazný tón, díky aplikaci zkreslovacího efektu. Mám pocit jako bych poslouchal tzv. sitarovou kytaru (!?)

KYLE – propojení varhan a synthesizerů se navíc dostává do klavírního tématu a máme zde baladickou skladbu. Klenutá balada, kde opět dominují hammondky a vroucné hlasy. Vokální stavba skladby je na vysoké úrovni. Sound Spooky Tooth se podařilo zachovat, třebaže už v jejich řadách není famózní Mike Harrison. Gary Wright, který převzal řízení kapely ve snaze zachovat jejich původní identitu na tuhle okolnost myslel a myslím, že se mu po této stránce podařilo najít v osobě Mike Patta zajímavého zpěváka. Pevný sound v harmoniích rozčeří divoké přechody Grahamových bicích nástrojů a dlouhý tón hammondek skladbu v téměř kostelní podobě ukončuje….

WOMEN AND GOLD – tohle je ovšem výrazná proměna! Rytmicky se dostáváme na platformu funku. Val Burke zde aplikuje vynikající baskytarové breaky a také bicí nástroje se probouzejí z letargie a v divokých přechodech a rytmických výměnách nastolí cválavé tempo. Burke si skladbu i sám nazpíval a v bubenických přechodech za aplikace percussion cítím hlavní páteř skladby, kde varhany mají doprovodný charakter na držení harmonie. Jonesova kytara hraje ornamentální mezihry, zatím se neprosazuje jako suverénní instrument, mezi varhanním a clavinetovými hudebními obrazy. Rytmicky velmi vypjatá záležitost!

HIGHER CIRCLES – clavinet opakuje dané schéma do okamžiku než dospějeme k hutnému kytarovému riffu a syrovému vokálnímu projevu. Opakující se téma má údernost a poskytuje prostor k výtečným vokálním partům. Harmonicky je ale skladba relativně chudá a také melodická linka nemá větší výraznost. Spíš se jedná o pohrávání si s riffovou zatěžkaností. Jonesova kytara má syrovou barvu a zaobluje jednotlivé tóny. Rockové zázemí ale nezpochybníme. Opakované téma už ale nezmění podstatu skladby. Na samostatný hit to ale nestačí, protožře jsou zde pojednou instrumentální proměny a přichází psychedelické kouzlení se zvukem a hučivý sound z pozadí přivolává dramatické tajemno, které se neustále stupňuje a míří k astrálním výšinám, kde se konečně s vrčení rozpadá….

HELL OR HIGH WATER – důrazné bubenické nástupy přehlušuje experimentování s talk-boxem. Další postupy se už ale odvíjejí podle předem promyšleného tématu s velmi čitelnou melodií, kam pronikají soulové názvuky. Stále postrádám výraznější kytarový podíl, které se soustřeďuje hlavně na mezihry a doprovody. Gary Wright je ovšem suverénní zpěvák, stejně jako Mike Patto i Val Burke a jejich vokální podíl lze jenom pochválit. Talk-box se nám představí se svými tónovými deformacemi a máme zde opakující se téma. Američan Wright do konceptu této variantu Spooky Tooth prosadil americké hudební myšlení a v téhle skladbě to místy výrazně cítím. Klávesový sound ovšem skladbě vévodí od začátku až do konce….

I´M ALIVE – prolínání klavíru a hammondek má výtečnou podobu. Úderné rockové téma ženou bicí nástroje a baskytara neomylně vpřed a cválavý rytmus prokresluje Jonesova kytara. Opět postrádám větší čitelnost. Melodická linka je ovšem výrazně vystavěna a zabírá v každém slova smyslu. Přesto už máte trochu pocit, že už zápasíte se schématem, které jste už někde slyšeli nebo se vám připomíná. Nicméně klavírní party jsou výtečné. V závěru do skladby vkládají interpretační mysterióznost a klavír, synthesizery, baskytara a bicí jsou ve výtečné shodě.

MIRROR – tohle je ovšem výtečný baladický úvod. Skvělé akustické kytary, dlouhý tón hammondek a mírné, přesto důrazné basy a do toho vroucný interpretační vklad. Základ pro nosnou baladu. Místy mám ovšem pocit, že poslouchám derivát Uriah Heep druhé poloviny sedmdesátých let. Samozřejmě barva hlasu je odlišná, ale koncept aranžmá se v této skladbě hodně přibližuje. Košatá harmonická struktura, které se příjemně poslouchá v kouzlení synthesizerů, akustických kytar, vokálů a přeznívajícího soundu varhan a opakujícím basové linky do tříštivého zvuku. Krásné, ale podle mě málo původní…..

THE HOOFER – Jonesova kytara nabídne drásavé dlouhé tóny a klavírní téma je doprovázeno výtečně frázujícím hlasem. Opět americké pojetí rocku (trochu Chicago bez dechové sekce). Klasická rocková skladba v daných strukturách, v níž výtečně šlape rytmika včetně basů a clavinetu. Odlehčení v harmonických strukturách, které se hodně vzdaluje původnímu soundu a filozofii Spooky Tooth, jako psychedelické rockové kapely. Muzikantsky přesné a kreativní, ale nepůvodní.

Album The Mirror bylo pro Spooky Tooth posledním projektem a poté se skupina rozešla různými směry a na dlouhá léta to byl kapelový epilog…. Hudební koncept skupiny byl vyčerpán a resuscitaci kapely nepomohlo ani střídání hudebníků na daných postech. Vzhledem k albové produkci kapely mám pocit, že rozchod byl nevyhnutelný. Osobitost se velmi rychle vytrácela.
Formálně bylo album pořad plné šťavnaté a energeticky neunavené, ale ve srovnání s jejich alby It´s All About, Spooky Two, The Last Puff ...
Mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami (a teď babo raď). Spooky Tooth je ovšem významný rockový mýtus, ale tady je cítit jakýsi odklon od principu. Proto nemohu dát víc jak čtyři hvězdičky.
Obal alba je ale vynikající výtvarný výtvor – možná nejlepší, jaký skupina na obal svých alba dostala a dovedu si představit, že by mi doma visel v pokoji…..