horyna - @ 10.04.2018 | #

U mnoha italských kapel se dá nakupovat takřka očima. Jižanská jednohubka Maxophone je právě takovým případem. Zdobí ji nádherný přebal, který ještě více vynikne s jeho otevřením dokořán (mini LP replika). Zobrazuje snovou krajinu s vodním tokem a ve své levé části plující bárku s hudebníky. Pastva pro oči a po zasunutí cd do mechaniky a zmáčknutí tlačítka play také pro uši.

Jde o dokonale vyzrálé multižánrové dílo, které v sobě odráží bohatství italského národa, jazyka i kultury. Však také někteří hráči tohoto souboru dostali klasické vzdělání a většina z nich ovládá hru na různé hudební nástroje. Jde o průsečík rocku, jazzu a klasiky ve velice muzikálním a přívětivém duchu. Tohle dílo je tak muzikální a velkolepé, že najít k němu podobný příměr je úkol nelehký. Možná okrajově a v určitých melodiích mohou připomenout krajany PFM.

Úvod alba nabízí zasněné tóny klavírního spektra, vzápětí přichází celkem tvrdá riffojízda, kterou vystřídá pastorální houkání z dalekých křovin, tam někde za řekou, zpodobněnou na obale alba. Hlas Alberta Ravasiniho zní majestatně a naléhavě. S podporou dechů skladba v půli přetaktuje v jazzově swingující úprk a táhlé tóny kytar ji vzápětí posunují do vod romantických. Takto by se dala popsat každá následující píseň (včetně dvou bonusů), která je svými originálními a bohatými aranžemi uchopena v podobně precizním duchu.

Maxophone jsou další z řady italských tutovek poloviny sedmdesátých let, která by neměla art rockovému fajnšmekrovi uniknout.

Voytus @ 11.04.2018 07:37:37 | #
Jo, správný typi. Však jsme se s nima s bandou docela zakecali - bubeník byl ochotnej kvůli nám znova rozbalit bicí a předvádět co a jak, jaký používá paličky, jaký velikosti, jak moc napíná strunění na rytmičáku atd. Od basáka jsem vyzvěděl, že i přesto, jak je Sardinie malá, tak v každý vesnici mluví s trochu jiným přízvukem. Prej "Tady bydlím já a tady je tenhle kopec, za kterým je další vesnice a tam bydlí on (ukazuje na chlapíka, kterej jim prodával nosiče a trička) - a mluví úplně jinak, než já!". Jo, výborná parta, ne vždycky se stane, že mají muzikanti po koncertě náladu se zapojit mezi lidi. Jakože celá skupina, sem tam jeden, dva, ale oni se fakt dobře bavili všichni.