Reakce na recenzi:

luk63 - @ 15.03.2013

Třetí LP britských undergroundových protopunkerů (jak jsou občas asi ne zcela správně zaškatulkováni) vyšlo v roce 1971. K drsné syrovosti svých předchůdců přidalo i místy dost melodičnosti, aby mohlo být považováno za trochu přijatelnější pro širší okruh posluchačů, než jen kultovních fanoušků. Ale rozhodně nejde o žádnou vtíravost masám, jak by snad neznalého čtenáře mohlo napadnout.

Hned na úvod nám kapela servíruje hodně těžký kalibr v podobě znepokojivého kousku "Evening Over Rooftops". Kratičké smyčcové intro, příjemná akustická kytara a do ní další vstup smyčců - tentokrát pěkně disharmonický. To navozuje tajemnou až děsivou atmosféru, která se poté rozjede v poloakustickou nikam nespěchající píseň se zajímavým ´rozladěným´sólem, naléhavým monotóním zpěvem a příjemnými vokály. Zvláštní atmosféra z úvodu postupně graduje a jsou dny, kdy tuto kouzelnou a tajuplnou melodii nemůžu vyhnat z hlavy.

"The Birth" je další parádní kousek, rychlejší, syrovější a tvrdší s foukací harmonikou a moc zajímavou melodií. Zpěv, který bych přirovnal snad jen ke Cpt. Beefheartovi, je opět silným zážitkem. Popěvková "Piece Of My Own" nabídne jistou rozpolcenost, když zpěv je postaven do kontrastu ke zbytku kapely, který vykazuje v čele s houslemi příklon ke country. "Poppy" je akustický ploužák k oddychu před hardrockovou nádivkou "Don't Even Know Which Day It Is". Výborný riff, se kterým si úžasně pohrávají (nikoliv unisono) dvě el. kytary. Ty se jedinečně a čitelně doplňují a prolínají - takhle si představuju rock, když jsou v kapele dvě kytary. A ten zpěv! Rozhodně jedna z nejlepších skladeb žánru.

"House Of Turnabout" je tak trochu rychlejší, divočejší a hlučnější pokračování úvodní písně, ovšem už bez takové naléhavosti. Ale rockec dobrý. "Madhatter" ubere na intenzitě. Je postavená na jednoduchém motivu a monotónnosti, závěr ozdobí sólová klání obou kytar. Naříkavost "Getting Hard into What Is A Woman For?" podporují dechy. Další změna přichází s krátkou "Thinking Of You" - klidně by jí mohli natočit folkrockoví současníci Fairport Convention.

Závěr patří dvoudílné "For Doctor Spock". Z ticha se vynořují zvuky jednotlivých nástrojů v nejasné melodii, vyrůstají před námi až se náhle promění v nádhernou melodii smyčců, ke kterým se přidá typicky chraplavý zpěv, který s vokály přivede album do cíle. A najednou je tu ticho, které po té nádheře tíží...

Deska v sobě má temnou uhrančivost a neotřelou krásu, kterým nedokážu odolat. V diskografii EBB ji řadím nejvýše a dávám plný počet.

PS: Do atmosféry trojky dobře padnou i singlové "Hotel Room" (A strana - pomalá věc, oplodňovák) a "Call Me a Liar" (B strana - dobrý hard rock), které jsou na mém CD přiřazeny na konci jako bonusy. K nim pak ještě dříve nerealizovaný song "Bring it On Home", který mi trochu evokuje Pepu Nose :-)